Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 22. 9. 2017

Vyhledávání

V podzemí továrny Richard I

Chodba „C“ – druhá část

Mapka popisované části podzemí.
Mapka popisované části podzemí.


Na předcházející stránce, byla naše virtuální prohlídka podzemí ukončena u rozsáhlého závalu v chodbě C, v těsném sousedství sloupových sálů 25 a 26.
Tuto stránku chci věnovat druhé části páteřní chodby C a jejímu nejbližšímu okolí.

Na krátkou chvíli se zastavujeme u odbočky do zavaleného sálu číslo. 23. Tato část chodby je prostá jakékoliv betonáže nebo doplňujících zajištění stropu. Chodba C v této části připomíná spíše stařiny dolu. Zde došlo při výstavbě pouze k rozšíření profilu původní štoly. Není zde ani betonová podlaha ani náznak nosníku. Můžeme se pouze dohadovat, proč zde nedošlo ke stavebním úpravám. Vše je o to zvláštnější, že vedlejší chodby č. 40 a 42, jsou stavebně dokončené, včetně kolejiště. Naopak zde v této části páteřní chodby C, není prostě prakticky nic až na několik betonových hranolů o rozdílné výšce a tvaru.
Na vrchní části těchto betonových hranolů lze spatřit kotevní šrouby sloužící pro připevnění dnes již neznámého zařízení. Některé z těchto podstavců na sobě nesou doposud stopy mazacího tuku. Dnes již asi těžko zjistíme, zda se jednalo přímo o stroje na opracovávání součástek pro motory, nebo o nějaký stroj pro potřeby zajištění chodu, či výstavby továrny.
Já bych se přikláněl spíše k tomu, že zde stála například míchačka betonu. Ostatně i skutečnost, že v přilehlém sloupovém sálu č. 25, lze spatřit poházené ztvrdlé pytle od cementu a vápna a hromada říčních oblázků, což je mimochodem stejný materiál, který lze například spatřit uvnitř poškozených nosníků.


Občas bylo možné spatřit i uložení pro stroje včetně kotevních šroubů.Občas bylo možné spatřit i uložení pro stroje včetně kotevních šroubů. Některé patky nesou i stopy po mazacím tuku. Foto: Martin Bečka
Občas bylo možné spatřit i uložení pro stroje včetně kotevních šroubů.


U sloupového sálu č 25, odbočujeme do chodby č. 42 a 40. Cestou míjíme rozdrcenou cihlovou příčku, nedaleko níž je poměrně masivní, cihlový pilíř podepírající strop.
Naše cesta pokračuje po všudypřítomném závalu, odkud směřujeme ke křižovatce chodeb číslo 40, 37 a 47. Naproti nám je neprůchodný zával, za nímž je chodba číslo 47, ústící do páteřní chodby D. Těžko posoudit kdy tento rozsáhlý zával vznikl.

Levá část chodby je zakončena vyzdívkou, ke které jsou dostavěny toalety, které však „zub času“ značně pochroumal. Přesto je jejich původní určení srozumitelné asi každému. V několika místnůstkách lze doposud spatřit částečně zachovalé záchodové mísy a vodovodní potrubí. U stropu se táhnou zbytky kabelové lávky původního rozvodu elektrických kabelů.

Pod železobetonovou křížovou klenbou, u křižovatky chodeb 40/47/37, doposud stojí polovina dřevěných vrat s výpletem z ostnatého drátu. V těchto místech bylo pravděpodobně jedno ze strážních stanovišť a vrata měla zamezit volnému pohybu vstupu vězňů do této části podzemí.
Na podlaze lze ve vápencové drti mezi kameny zahlédnout zbytky kolejiště zapuštěného v betonu. Odkud a kam kolej vede, se nedá zjistit, protože vše je ukryto pod vrstvou suti.


Křižovatka chodeb a neproniknutelný zával do chodby č. 47, který byl z největší pravděpodobností způsoben odstřelem.Pohled na dvojici nosníků a vlevo zával do chodby č. 47, který byl z největší pravděpodobností způsoben odstřelem.
Neproniknutelný zával do chodby č. 47, byl z největší pravděpodobností způsoben odstřelem.


Praskající cihlová příčka u chodeb 40/42.
Praskající cihlová příčka u chodeb 40/42.


Pohled do částečně zasutého sálu. V zadní části fotografie chodby lze spatřit cihlový pilíř u křížení chodeb 40/42.). Podobné pilíře se nikde jinde v podzemí nevyskytují.V zadní části fotografie chodby lze zahlédnout cihlový pilíř u křížení chodeb 40/42.). Podobné pilíře se nikde jinde v podzemí nevyskytují.
Cihlový pilíř u křížení chodeb 40/42.Cihlový pilíř u křížení chodeb 40/42.
Cihlový pilíř u křížení chodeb 40/42.
Podobné pilíře se nikde jinde v podzemí nevyskytují.


Část chodby č. 37, kde jsou vybudovány další z mnoha sociálních zařízení pro potřeby továrny.
Část chodby č. 37, kde jsou vybudovány další z mnoha sociálních zařízení pro potřeby továrny.


Poměrně zachovalé záchody v chodbě č. 37.
Poměrně zachovalé záchody v chodbě č. 37.
Další z mnoha toalet…


Zbytky vzduchotechniky.Zbytky vzduchotechniky, izolované kabely elektrického osvětlení a kabelová lávka.
Nad hlavou máme zbytky vzduchotechniky, izolované kabely elektrického osvětlení a kabelovou lávku.


Na křižovatce chodeb 40/47/37 doposud stojí část vrat vypletených ostnatým drátem.

Na křižovatce chodeb 40/47/37 doposud stojí část vrat vypletených ostnatým drátem.
Na křižovatce chodeb 40/47/37 doposud stojí část vrat vypletených ostnatým drátem.


Navracíme se do chodby – sálu č. 40.
Asi v polovině tohoto sálu nacházíme u pravé strany další cihlovou vestavbu toalet. Úzkým průchodem u stěny, je možné projít do páteřní chodby C. Tam, však pouze nakoukneme a vracíme se nazpět do sálu č. 40. V betonových nosnících, které máme nad hlavou, jsou doposud zavěšeny zbytky elektrického osvětlení haly. Nic jiného zde není. Pouze prázdná hala, v níž jsou všude různě vysoké hromady opadaného vápence.

Odbočujeme do spojovací chodby a vcházíme k vestavbám u konce haly č. 38.

I zde je velice těžké určit původní význam a účel vestaveb. Podle zbytků střepů, které lze místy spatřit na podlaze, lze usuzovat, že zde byla elektrikářská dílna, nebo sklad elektromateriálu. U jedné ze stěn je hromada patic od žárovek, a občas se objeví porcelánová část pojistky. Na rozhraní jednoho závalu lze spatřit i otvor do dalších místností. Ty jsou však lépe přístupné z chodby D a nemá význam pokoušet se do nich dostat (proplazit) z této strany. Vracíme se nazpět do sálu č. 40., a věnujeme několik chvil prohlídce puklině v betonové podlaze, z níž lze vyčíst, že i zde stále pokračuje řícení chodeb.


Hromada suti, která zasahuje až k vrchní části dveřního rámu. Tudy by bylo možné se proplazit do chodby 43. Foto – Jiří Vojtěch
Hromada suti, která zasahuje až k vrchní části dveřního rámu. Tudy by bylo možné se proplazit do chodby 43.


Vestavby pro elektrikářské dílny a sklady na konci chodby č. 38.
Vestavby pro elektrikářské dílny a sklady na konci chodby č. 38.


Popraskané a rozdrcené příčky ve vestavbě v zadní části chodby číslo 38.
Popraskané a rozdrcené příčky ve vestavbě v zadní části chodby číslo 38.


Několik pohledů do výrobní haly č. 40. Všude okolo jsou vrstvy opadů vápence.Několik pohledů do výrobní haly č. 40. Všude okolo jsou vrstvy opadů vápence.
Několik pohledů do výrobní haly č. 40. Všude okolo jsou vrstvy opadů vápence.Několik pohledů do výrobní haly č. 40. Všude okolo jsou vrstvy opadů vápence.
Několik pohledů do výrobní haly č. 40. Podlaha je uprostřed prasklá zvedajícím se podložím a všude okolo jsou vrstvy opadů vápence.


Nalevo klenutý vchod do chodby číslo 41 a další záchody…Napravo pohled na cihlovou stěnu a klenby u vstupu do toalet v odbočce do chodby č. 41. Foto: Tomáš Kos.
Další pohled na klenbu a vstupy do jednotlivých „kabinek“ toalet.
Další záchody jsou v odbočce č. 41 ze sálu č. 40.


Zachovalá nosítka se zbytkem cementové mazaniny.
Uvnitř místnosti „pro pány“, lze doposud spatřit i zapomenutá dřevěná nosítka plná cementové mazaniny.
Uvnitř místnosti „pro pány“, lze spatřit i zapomenutá dřevěná nosítka plná cementové mazaniny.


Místy lze spatřit doposud částečně zachovalé osvětlení výrobního sálu.
Na betonových nosnících je místy doposud částečně zachovalé osvětlení výrobního sálu.


V této části podzemí již chodba C ničím nepřipomíná to, co jsme až doposud mohli spatřit. Nenalezneme, žádné betonové podpěrné a zajišťovací prvky. Částečně zasutá chodba je místy pokryta kluzkým jílovým bahnem, a velikostí svého profilu se znatelně odlišuje od vystrojené chodby v zadní části podzemí. Již není pochyb. Vstupujeme do „stařin“ bývalého vápencového dolu Richard I.
Možná, že i zde měly v době války postupně probíhat další stavební úpravy, anebo naopak, že pro nepříznivé tektonické podmínky bylo od dalších úprav v této části upuštěno (pro tvrzení o nepříznivých podmínkách se opírám o vzhled značně bahnitých a jílových závalů, z čehož usuzuji, že je v těchto místech nějaký tektonický zlom, nebo porucha).

Míjíme další zbytky původního válečného vybavení. Jedná se o jakousi plechem obalenou nádobu. Při bližším ohledání je zjištěno, že pod plechem je sádrová výplň se skelnou vatou, pod níž je ocelová tlaková nádrž. Z největší pravděpodobností se jedná zbytek expanzní nádoby parovodního vytápění. Ostatně tento názor potvrzuje i zachovalý kondenzační ventil ve spodní části zařízení.


Chodba C. Betonové nosníky v této části již nespatříme, přestože oproti stařinám je chodba rozšířena do většího profilu. V popředí fotografie je vysypaná suť ze závalu chodby č. 23. Přibližně ve střední části fotografie vpravo jsou zachovalá betonová uložení dnes již těžko určitelné technologie. Foto – Tomáš Kos.Chodba C. Betonové nosníky v této části již nespatříme, přestože oproti stařinám je chodba rozšířena do většího profilu. V popředí fotografie je vysypaná suť ze závalu chodby č. 23.
Opět stojíme v chodbě C. Betonové nosníky však v této části již nespatříme, přestože oproti stařinám je chodba rozšířena do většího profilu. Přibližně Ve střední části fotografie je zachovalá betonová patka. Možná uložení nějakého plánovaného stroje.


Míjíme další vestavbu – jedná se o druhou část krátké chodby číslo 41, kde jsou vybudovány již popsané toalety. Foto: Tomáš Kos
Míjíme další vestavbu – jedná se o druhou část krátké chodby číslo 41, kde jsou vybudovány již popsané toalety.


Zem je v této části plná kluzkého bahna a v chodbě C je znatelný opad materiálu ze stropu.
Zem je plná kluzkého bahna a v některých částech je znatelný opad materiálu ze stropu.


Ve střední části fotografie je páteřní chodba C, Vpravo chodba č. 40 – výrobní sály. Na levé straně fotografie – zbytky technického vybavení.
Ve střední části fotografie je páteřní chodba C, Vpravo chodba č. 40 – výrobní sály. Na levé straně fotografie – zbytky technického vybavení.


Na jedné ze stěn chodby C se zachovala i kondenzační jímka parovodního vytápění.
Detail kondenzační jímky parovodního vytápění.
Na jedné ze stěn chodby C se zachovala i kondenzační jímka parovodního vytápění.


Po naší pravé ruce se rozvětvuje spleť poměrně úzkých chodeb, které v dřívějších dobách pokračovaly dál směrem do levé části dolu, avšak i zde přicházíme k dalším naprosto neprůchozím závalům. Znovu se utvrzujeme v tom, že v levé části se někdo velice pečlivě postaral o to, aby se dál nikdo nedostal.

Máme tedy možnost podívat se alespoň do přístupných chodeb. Ve většině případů se jedná o prázdné, ve vápenci vyrubané prostory. U stěn lze spatřit haldy hlušiny. Jedinou výjimkou je chodba (přezděná místnost č. 7) v níž se dříve pravděpodobně nacházela truhlářská dílna. Podlaha je totiž místy poseta kousky dřeva a zbytky dřevěných hoblin.


Zděná příčka oddělující vstup do místnosti číslo 7.
Zděná příčka oddělující vstup do místnosti číslo 7.


V nevelké místnosti č. 7 nacházíme a na hliněné podlaze zbytky dřeva a hoblin. Zde byla nejspíše tesařská dílna.V nevelké místnosti č. 7 nacházíme a na hliněné podlaze zbytky dřeva a hoblin. Zde byla nejspíše tesařská dílna.
V nevelké místnosti č. 7 nacházíme a na hliněné podlaze zbytky dřeva a hoblin. Zde byla nejspíše tesařská dílna.


Stařiny sousedící s páteřní štolou C.
Stařiny sousedící s páteřní štolou C.Stařiny sousedící s páteřní štolou C.
Pohledy do stařin sousedících s páteřní štolou C.


V původní (předválečné) chodbě C se zachovaly i zbytky výdřevy.V původní (předválečné) chodbě C se zachovaly i zbytky výdřevy.
V původní (předválečné) chodbě C se zachovaly i zbytky výdřevy.


Vracíme se nazpět do chodby C a odbočujeme do chodby č. 35. Překonáváme poměrně vysoký zával, který náhle strmě klesá k hladině vody, na níž se zrcadlí strop vybudovaný z betonových hranolů. Pod hladinou vody lze spatřit zbytky dřevěného stolu a dalších špatně identifikovatelných zbytků vybavení.
Vodou zatopená část pokračuje až k rámu dveří, který se rýsuje v cihlové stěně. Vysoká hladina vody a její chlad odradí každého od toho, aby se pokusil do dveří dostat a prohlédnout si další pokračování této stavby.
Z druhé strany této vestavby je zatopená transformátorová stanice, jejíž popis včetně fotodokumentace stávajících prostor si můžete prohlédnout na této stránce:


Zatopená „zadní“ část transformátorové stanice vestavěné do chodby č. 35.
Zatopená „zadní“ část transformátorové stanice vestavěné do chodby č. 35.


Pod hladinou průzračné vody v chodbě č. 35 se zachoval i původní dřevěný stůl.Dveře do transformátorové stanice a zbytky dřevěného vybavení, které se uchovalo pod hladinou vody.
Pod hladinou průzračné vody v chodbě č. 35 se zachoval i původní dřevěný stůl.


Kdysi bylo možné spatřit i zbytky plynového potrubí (možná potrubí rozvodu stlačeného vzduchu. Bohužel ani tento fragment technologie nevydržel.Kdysi bylo možné spatřit i zbytky plynového potrubí. Bohužel ani tento fragment technologie nevydržel.
Míjíme i zbytky plynového potrubí).
Mimochodem ani tento kovový fragment nevydržel a stal se obětí sběračů kovů…


Přes hlubokou vodu se v žádném případě nedá dostat, musíme se vrátit zpět.

Nadešel čas podrobně si prohlédnout cihlovou „tereziánskou“ štolu (ani nevím, kdo a proč použil pojmenování „tereziánská“. Možná právě pro tu klenutou cihlovou chodbu, která vzdáleně připomíná podobné chodby a kasematy podzemního systému pevnosti Terezín:
Možná je její vznik datován do doby, kdy pevnost Terezín vznikala. Ať je to tak nebo tak, Já jsem si na toto pojmenování zvykl a používám jej.)

V každém případě tato část podzemí patří k nejstarším částem původního dolu, přičemž její vznik je datován ještě do doby daleko před 1 světovou válkou. Do doby kdy se převážná část dopravy prováděla za pomoci lidské síly a horníkům v jejich nelehkém údělu pomáhali i koně.

Koně bylo potřeba někde přechodně ustájit, a k tomuto účelu posloužily s největší pravděpodobností právě prostory nacházející se vedle „tereziánské štoly“.
Mimochodem podle mého názoru se jedná o stavebně zajímavé a i vzhledem hezké dílo (názory na hezké dílo se samozřejmě mohou lišit :-).

Cihlová vyzdívka v délce asi 60 metrů, byla dodatečně vestavěna do původní vyrubané vápencové chodby. Prostor mezi stropem a stěnami byl při výstavbě vyplněn zakládkou. Ve stěnách jsou malé, klenuté výklenky, ve kterých stály kahany osvětlující chodbu. Boky chodby jsou zhruba v polovině výšky vydřeny do podoby dlouhé podélné rýhy. Tu v průběhu mnoha let způsobily při průjezdu chodbou vozy naplněné dopravovaným materiálem.

Vrchní část klenby chodby je o různém profilu (tento pojem nejlépe vysvětlí fotografie). Mé vysvětlení pro různé výšky profilu v jedné chodbě je takové, že v těchto místech pravděpodobně prochází jakási tektonická porucha a v nejnestabil­nějších částech bylo přistoupeno k tomuto bezpečnostnímu prvku (zde samozřejmě přivítám jakékoliv upřesňující vysvětlení).


Klenutá cihlová vyzdívka a zakládka chodby C.

Chodba C náhle mění svůj vzhled. Holá vápencová skála je kompletně obestavěna cihlovou klenutou vyzdívkou.Klenutá cihlová vyzdívka chodby C a vydřené boky stěn štoly.
Chodba C náhle mění svůj vzhled. Holá vápencová skála je kompletně obestavěna cihlovou klenutou vyzdívkou.


Cihlová klenba je však na několika místech prolomena a chodba je částečně zavalena.
Cihlová klenba je však na několika místech prolomena a chodba je částečně zavalena.


Tato vyzděná část podzemí je někdy nazývána též jako „Tereziánská štola“.
Tato vyzděná část podzemí je někdy nazývána též jako „Tereziánská štola“.Tato vyzděná část podzemí je někdy nazývána též jako „Tereziánská štola“.
Tato část podzemí je někdy nazývána též jako „Tereziánská štola“.
V předválečné době zde byla mimo jiné například konírna.


V přístupné části chodby č. 12, je na podlaze hromada ztvrdlých pytlů od vápna a cementu. To jsou z největší pravděpodobností zbytky dalšího skladu stavebního materiálu z dob výstavby továrny.
V zadní části této dnes nepříliš dlouhé chodby je opět zával do levé části. Pod hromadou kamení lze spatřit zbytky prken a změť ostnatého drátu, což je další připomínka toho, co se zde v době druhé světové války vlastně dělo. Mrazivý pocit ještě více umocňují zbytky dřeváků a kožených částí vězeňských bot. Raději se vracíme zpět do chodby C.


Pohled z chodby č. 12 na cihlovou klenbu ústící do „tereziánské štoly“ – chodby C.
Jsme uvnitř chodby č. 12.


Rozházené hromady ztvrdlých pytlů vápna a cementu v chodbě č. 12.Rozházené hromady ztvrdlých pytlů vápna a cementu v chodbě č. 12
Rozházené hromady ztvrdlých pytlů vápna a cementu v chodbě č. 12
Na podlaze jsou hromady ztvrdlých pytlů od vápna a cementu.


Kdysi bylo možné na pytlích najít i zbytky nápisů od výrobce.
Kdysi bylo možné na pytlích najít i zbytky nápisů od výrobce.


Mezi balvany závalu lze spatřit i zbytky dřeva brány a kusy ostnatého drátu.Zbytky ostnatého drátu oplocení brány.
Po několika metrech je chodba č. 12 přerušena neprůchozím závalem, pod kterým lze spatřit i zbytky ostnatého drátu.
Zde stávala další brána oddělující od sebe části podzemí.


Na podlaze se mezi střepy povalují i zbytky vězeňských dřeváků.
Na podlaze se mezi střepy povalují i zbytky vězeňských dřeváků.


Cihlový strop tereziánské štoly je náhle přerušen závalem, který rozdrtil chodbu, a v dalších metrech se můžeme pouze dohadovat, kde tereziánská chodba přecházela do neobezděné vápencové štoly. V každém případě po několika metrech je cihlová obezdívka ukončena a stojíme znovu v prostorách, které jsou rubány pouze ve vápenci.

Na chvíli se naše kroky zastavuji uvnitř chodby č. 5. Tato chodba je rozdělena cihlovými příčkami na několik nestejně velikých místností.
Příčky jsou uprostřed propojeny dveřními rámy a na jedněch veřejích jsou stále zavěšeny masivní ocelové dveře. U stěny je nevelký výklenek vyztužený ocelovým rámem. V těchto místech byl před válkou a asi i v době války sklad trhavin a rozbušek. V přilehlé chodbě lze u stěn stále ještě nalézt navlhlé papírové kartóny od balení důlní trhaviny.

I zde se na stropě odrhla vápencová deska, která se roztříštila o podlahu. Při přecházení přes tento zával zjišťujeme, že zřícený materiál je nasáklý vodou a při sešlápnutí se rozlamuje na rozměklé kusy. Přibližně v polovině této chodby je drobný výklenek, který kdysi vznikl přepažením chodeb č. 6 a 7. Na první pohled zde není nic zvláštního. Teprve při bližším ohledání tohoto místa, nacházíme ve stěně výklenku půlkruhový otvor, který pokračuje do stropu. Při zasvícení do otvoru je znatelné jeho zakřivení.

Ano v těchto místech do podzemí pronikl vrták průzkumného vrtu, který vznikl v roce1984 když zde natáčela tehdy Československá televize film Tajemství továrny Richard

Tím se dostáváme k tématu tajemného podzemí a můžeme se podívat do míst, kde ČT začínala při svém pátrání po tajemných bednách ukrytých kdesi v levé části podzemí. Vracíme se tedy do chodby č 5. Tedy pokoušíme se vrátit… Čvachtáme a smekáme se odporně mlaskajícím jílovým bahnem plným studené vody, kde každý krok může znamenat pád do jílovitého hnusu. Míjíme ztrouchnivělé zbytky výdřevy, odbočky do zasutých štol a stejně jako pan Věrčák a mnozí další, se po několika desítkách metrů dostáváme k neprostupnému závalu z jílu a kamení. V těchto místech se dříve napojovala pověstná štola 301.
Ano jedná se o štolu, o které se traduje pověst, že někde uvnitř by prý mohl být ukryt archív gestapa.

Neprostupný, umělý zával své tajemství opět nevydal. Zde již nemůžeme nic vyzkoumat, obracíme se nazpět.


Pohled z chodby č. 5 směrem k chodbě C. Na levé straně fotografie je vstup do muničního skladu
Pohled z chodby č. 5 směrem k chodbě C.
Na levé straně fotografie je vstup do muničního skladu.


Muniční sklad. Zde byla po celou dobu historie dolu Richard uskladněna trhavina pro potřebu těžby.Muniční sklad. Zde byla po celou dobu historie dolu Richard uskladněna trhavina pro potřebu těžby.
Muniční sklad. Zde byla po celou dobu historie dolu Richard uskladněna trhavina pro potřebu těžby.


Zbytky voskovaných obalů od uskladněných trhavin.
Zbytky voskovaných obalů od uskladněných trhavin.


Chodba č. 6, na kterou po pravé straně navazuje chodba č. 7, v níž se nachází vrt Československé televize.
Chodba č. 6, na kterou po pravé straně navazuje chodba č. 7, v níž se nachází vrt Československé televize.


Křižovatka chodeb 6 a 7. Křižovatka chodeb 6 a 7. Na fotografii lze spatřit i část vrtu Československé televize.
Vápencová stěna přehrazuje původní chodbu číslo 6.
Zde nalezneme průzkumný vrt Československé televize..


Spodní část průzkumného vrtu Československé televize.
Spodní část průzkumného vrtu Československé televize.
Průzkumný vrt Československé televize.


Vstup do muničního skladu v chodbě č. 5
Vracíme se zpět do muničního skladu.


Tajemstvím opředená chodba č. 301.
Tajemstvím opředená chodba č. 301.
Tajemstvím opředená chodba č. 301.
Podle několika tvrzení by někde za závalem na konci štoly mohl být ukryt archív gestapa.


Po překonání strastiplné cesty v jílovém bahně prolézáme pod nízkým převisem do otvoru po pravé straně. Vstupujeme do nízké a na první pohled ničím nenápadné chodbičky. Velikostí nepodstatné, avšak co důležitosti velmi významné místo.
Zastavujeme u zbytků starého větracího komínu. V době budování továrny byl využit jako jakýsi kolektor pro technologie tolik důležité pro chod podzemní továrny. Komínem prostupovalo potrubí pitné a užitkové vody a pravděpodobně i kabel vysokého napětí a plynová přípojka. Jiné tomuto podobné místo se v podzemí doposud nepodařilo najít.


Pohled na spodní část větrací šachty ve výklenku u chodby č. 5. V němž lze spatřit potrubí pro užitkovou a pitnou vodu.Pohled do větrací šachty a potrubí na užitkovou (silná trubka) a pitnou vodu (slabší trubka).
Větrací šachta ve výklenku u chodby č. 5.
Nenápadná, ale pro potřeby továrny veledůležitá životní tepna.
Tudy byla do podzemí převáděna pitná a užitková voda a pravděpodobně i vysokonapěťový kabel elektřiny.


Zdoláváme jeden z posledních závalů v chodbě C, a cítíme závany svěžího vzduchu, což je neklamná známka toho, že se blížíme k východu. Míjíme chodbu č. 32, kde si prohlížíme doposud částečně zachovalé zbytky dřevěného sudu od karbidu. Chodba C je v této části členitější. Na jedné straně jsou krátké, částečně založené chodbičky, na straně druhé jsou zbytky cihlové obezdění „tereziánské" što­ly.

Vcházíme do vybetonované, obdélníkové chodby, což je poválečná dostavba z doby (okolo roku 1959±), kdy vznikl současný betonový portál. Následuje mírná zatáčka, míjíme masivní ocelová mříž a spatřujeme denní světlo.

Stojíme opět u ocelových vrat páteřní chodby D a naše výprava do podzemní továrny Richard I, je u konce.


Chodba č. 32. V popředí po stranách zbytky dřevěných sudů. Foto – Tomáš Kos.
Chodba č. 32 a po stranách zbytky dřevěných sudů.


Rozlámaný zbytek dřevěného sudu.Další sud obsahoval buď vápno, nebo karbid. Dnes již světlá hmota bez chuti a zápachu…
Rozlámané zbytky dřevěných sudů.


Pohled do popraskané a částečně zasuté páteřní štoly C, několik desítek metrů od vchodu. Foto: Tomáš Kos
Pohled do popraskané a částečně zasuté páteřní štoly C, několik desítek metrů od vchodu.


Sutí založená chodba č. 4.
Sutí založená chodba č. 3.
Chodba č. 3 a 4 – sutí založené stařiny.


Pohled na částečně vyzděnou páteřní chodu C směrem ke vchodu. Nevelký otvor po pravé straně je vstup do chodby číslo 29. Foto: Tomáš Kos
Pohled chodbou C od vstupu směrem do nitra podzemí.Pohled z chodby C směrem k východu.
Závěr (nebo začátek) páteřní chodby C.
Tato chodba sloužila v poválečné době jako větrná štola.


Pohled na původní vstupní portál do dolu Richard (vchody C/D). Na levé straně fotografie je znatelný obrys nepoužívané chodby C.
Pohled na původní vstupní portál do dolu Richard (vchody C/D).
Na levé straně fotografie je znatelný obrys nepoužívané chodby C.


Napojení původního vchodu na betonovou chodbu. Přibližně v roce 1959 byla nově vybetonována i počáteční partie chodby C.
Napojení původního vchodu na betonovou chodbu.
Přibližně v roce 1959 byla nově vybetonována i počáteční partie chodby C.
Vchod byl o několik metrů posunut dopředu a dříve samostatná chodba C byla napojena do chodby D.


Vchod do větrné štoly C byl uzavřen ocelovou mříží.
Vchod do větrné štoly C byl uzavřen ocelovou mříží.


Poznámka.
Uvedený popis je poplatný době vzniku této stránky.
Podzemí továrny Richard, bylo a je neustále v „pohybu“.
Některé zde popisované lokality jsou již pouze minulostí…


Není li v popisku u fotografie uvedeno jinak, jsou autoři fotografií použitých na této stránce:

Skupina IPS, Jan Kosina, Jan Lichtenberg, Hynek Gazsi, Dalibor Hellebrant, Lukáš Malý, Jiří Látal, Martin Bečka, Daniel Studený, Tomáš Kos, Jiří Vojtěch, Roman Gazsi.


Naposledy upraveno 3. 4. 2013


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.