Chodba „C“ – první část

Začátek chodby

Mapka popisované oblasti.

Po prohlídce poválečné takzvané „čížkovické“ těžby se opět vracíme do míst, kde byla od roku 1944 budována největší podzemní továrna na našem území.

Na této stránce „navštívíme“ nejzazší válečnou část v okolí páteřní chodby C. Spleť propojených chodeb nám dává (nebo spíše dávala) různé kombinace kudy se můžeme vydat.
Opět překonáváme rozsáhlé opady vápencových desek, které se hromadí do několikametrové výše na popraskané betonové podlaze. Původní profil štol je většinou možné spatřit pouze pod železobetonovými nosníky, které se z posledních sil snaží udržet obrovské tlaky bortících se chodeb. Jasně viditelné praskliny, které se na betonu začínají objevovat, však i zde nekompromisně naznačují, jak moc je podzemí odsouzeno k postupnému zániku.

Na naší cestě míjíme občasné němé připomínky věcí a událostí dávno minulých. Konev na vodu, ze které si někdo udělal terč, přičemž se můžeme pouze dohadovat, ve kterém roce těch několik průstřelů vzniklo. Hromada ztrouchnivělých dřevěných stojek složených u stěny jedné z chodeb, která již nikdy nebude využita ke svému původnímu účelu. U jedné z místností je rozházená nevelká hromada zbytků kožených bot a podrážek v různém stádiu opotřebení. Zamrazí při pomyšlení, komu byla obuv určena a kdo ji nosil na nohou…
Otázky se v hlavě objevují jedna za druhou. Proč jsou ty boty zde? Jaký byl osud těch, kteří je do poslední chvíle nosili na nohou? Na to nám odpověď již nikdo nedá.

Nazpět v chodbě č. 62.
Zapomenutá kolej. Těžko určit, zda zde zůstala z poválečné těžby nebo z roku 1945.

Chodba č. 62 končí u neprostupného závalu do levé části (chodba č. 148).

Některé místnosti (spíše menší haly) byly z jedné strany uzavřeny cihlovou zdí.
V těchto prostorách mohla být umístěna výdejna materiálu nebo nářadí.
V jedné z místností bylo nalezeno například množství zbytků bot.

Pohledy z chodby C na masivní betonové klenby stropu a stěn.
Možná by stálo za to trošinku odbočit od tématu.
Přestavte si vyhladovělé vězně, kteří nabírají těžký beton a pěchují jej za bednění.
A pěchovat se musí poctivě. Jakákoliv odchylka, například prázdné neupěchované místo nalezené po odstranění bednění, se přísně trestá.
A teď se znovu podívejte na dokonalou, hladkou křížovou klenbu…

Prostřílená konev na vodu.

Zbytky bot a podrážek v jedné z chodeb.

Jedním z nosníků prochází ocelové potrubí možná na vodu nebo páru pro vytápění. Míjíme popraskané cihlové zdi oddělující chodby od skladišť, kanceláří a dalších, dnes již nezařaditelných místností. Procházíme bývalou transformátorovou stanicí, kde se doposud zachovalo několik porcelánových izolátorů včetně zbytků zemnících pásů připevněných na stěnách. V jiné části podzemí nacházíme místnost se zbytky kanceláří nebo skladišť. V zadní části této částečně zřícené vestavby spatřujeme ve stropu temný otvor větracího vrtu. Voda, která z vrtu neustále kape, vyplavuje jíl. Za dobu mnoha let vznikla pod vrtem hromada mazlavého bahna. Pohyb zde neustále hrozí uklouznutím a pádem do mazlavé pasti. Raději se vracíme nazpět do chodby a pomalu postupujeme k chodbě C.

Okolo nás jsou další a další hromady a bloky opadaného vápence. Ve vzduchu je cítit prach. Zdá se, že nedávno se utrhla část stropu. Ostatně i znatelně tmavší barva bloků vápence, které raději obcházíme, nám jasně dokazuje, že to místo, kde se zřítil strop, je právě zde. Míjíme zapomenutou kolej, která se ztrácí pod závalem. Možná, že zde zůstala z dob války, možná je to kolej poválečné těžby. Těžko posoudit. V každém případě chodba před námi náhle končí mohutným závalem. V celém profilu chodby jsou až ke stropu hromady do sebe navzájem zaklíněných masivních vápencových bloků. Pokud by bylo možné pokračovat dál, dostali bychom se do levé části dolu Richard I. Zde však kdosi odstřelem pečlivě znemožnil jakýkoliv možný přístup do zmiňované levé části. Ostatně „levá část, odstřel a znepřístupnění“ je slovní obrat, který v případě podzemí Richardu I. použiji ještě mnohokrát. Přes neklamné známky závalu se nejodvážnější škrábou na vrchní hranu závalu. Je to zbytečné. Obrovské vápencové bloky promíchané se sutí jsou do sebe vklíněny. Nad závalem existovala kaverna umožňující průnik o několik metrů dál, ale pokoušet se dostat dál je čirý nerozum. Stačí neopatrný pohyb nebo otřes, a masív vápencových bloků se může pohnout. Ve stísněném prostoru stačí několik centimetrů poklesu a… Při tomto pomyšlení zamrazí.

Vracíme se a vstupujeme do zadní části páteřní chodby C. Zde bude asi vhodné dále neunavovat nezáživným textem. Je čas podívat se na fotografie, co všechno zde bylo možné spatřit.

Zbytky potrubí rozvádějící vodu, páru a pravděpodobně i stlačený vzduch nebo plyn.

V jiných případech bylo potrubí vedeno v horní části nosníků.

Chodba 62. Poslední příčná chodba továrny Richard I. (zde končil původní důl).
Prakticky všechny chodby se pomalu uzavírají rozsáhlými závaly nebo opady vápence.

Podlaha v bludišti chodeb je pokrytá vrstvou opadaných vápenců a jílovců.

Zděná vestavba do místnosti 63.
V zadní části místnosti se nachází vyústění větracího vrtu.
Idiotské nápisy nebudu komentovat…

Zbytky cihlových vestaveb.
Význam či určení se doposud nepodařilo zjistit.
Vzhledem k tomu, že v zadní části vestavby se nachází větrací vrt, lze předpokládat potřebu odvětrávání těchto prostor.

Pohled na strop a spodní část větracího vrtu, kde je zachycen otvor po vypadlém bloku vápence.

Ještě jednou se ohlížíme zpět.
Pohled chodbou 61 na cihlovou klenbu…

Procházíme chodbou č. 61 do č. 59 a přicházíme do chodby č. 54. Zde po levé ruce procházíme vyzděné místnosti. Stěny jsou již dosti poškozené. Všude okolo jsou cihly z rozdrcených příček, ale přesto i zde nacházíme neklamné známky po zbytcích zde instalované technologie. Pár izolátorů a po stěnách se pnou lesklé, pozinkované zemnicí pásy – ano procházíme zbytky menší transformátorové stanice.

Z chodby č. 54 procházíme do místnosti č. 56. Zde v rohu nacházíme velké množství voskovaného papíru. Při troše hledání lze na útržcích spatřit vybledlé písmo – DONARIT. Ano, zde byla kdysi dávno uskladněna hromada důlní trhaviny Donarit. Proč právě zde, to se můžeme jenom domnívat. Rozhodně se však nejednalo o skladiště trhavin. Přecházíme napříč chodbu č. 54 a pootevřenými ocelovými dveřmi vstupujeme do nevelké místnosti. Až na pár cihel a ocelová nosítka neznámého určení zde nic není, tedy vlastně ano je, pod stropem je ocelové potrubí, které přechází do podoby válce, který tak nějak připomíná tlumič výfuku. V místnosti je cítit nafta. Dá se tedy předpokládat, že zde byl umístěn naftový agregát – coby záloha při výpadku elektřiny.

Význam této vestavby – její význam se podařilo určit podle dosud zachovalých neklamných znaků.
Jedná se o jednu z pobočných transformátorových stanic pro potřeby továrny..

Zbytky transformátorové stanice.

Vstupy do některých místností jsou dodnes odděleny ostnatým drátem.
Je dobré, aby si člověk stále uvědomoval, kdo a za jakých podmínek zde pracoval.

Nároží místnosti č. 56.
Zde byla uložena hromada důlní trhaviny Donarit.
Zbytky voskovaného papíru se stále dají najít.

Další z mnoha vestaveb.
V popředí fotografie zbytky ztrouchnivělé výdřevy.
Místnost vlevo má dokonce zachovalé ocelové dveře…

Ve dveřním rámu jsou doposud zasazeny masivní ocelové dveře, které kdysi někdo vykopl.

A zde je vysvětlení pro zápach nafty.
V této místnosti stával pravděpodobně nějaký záložní agregát na výrobu elektřiny.
Zachoval se však pouze něco, co ze všeho nejvíce připomíná tlumič výfuku.

Od tlumiče prostupuje zdi ocelové potrubí, jež vyúsťuje do chodby č. 54.
Tak nějak se mi nechce věřit, že by si někdo vědomě pouštěl do podzemí výfukové spaliny.
Předpokládám, že zbytek potrubí byl odstraněn.
Teoreticky je možné, že by se diesel agregát spouštěl jenom nouzově a zplodiny by „naředila“ vzduchotechnika, ale to už se pouštím opravdu na tenký led…

V místnosti, kde stával agregát, je na podlaze volně položené podivné cosi – nejvíce to připomíná nějaká nosítka.
Tento předmět sem mohl být dodatečně někým přenesen.

V místnosti sousedící s agregátem jsou na podlaze další dveře.
Podle nevelkého, ve zdi zasekaného otvoru usuzuji, že zde mohl být umístěn nějaký menší trezor, ale to jsou opravu jen dohady.

Chodbou č. 54 se vracíme se nazpět do chodby C, jejíž nejbližší okolí je tvořeno labyrintem poměrně velkých, pravoúhlých chodeb o různé délce (viz. červeně označená oblast na mapce v úvodu stránky). Jak již bylo vzpomenuto, za války probíhala v části chodby C strojírenská výroba. Velká většina prostor v této části podzemí proto sloužila například jako skladiště součástek pro výrobu. Dnes lze spatřit pouze zcela vyrabované prostory. Nicméně i tak se dá u některých určit, jaký byl jejich účel. Při nasvícení chodby C pořádnou lampou, se (alespoň pro mne) naskytne působivý a dechberoucí pohled na majestátní chodbu. Jen těžko si lze představit lidské hemžení, pach mazadel, hučení strojů a hlasy. Zde, v těchto dnes již prázdných prostorách, si můžeme jenom představovat.

Páteřní chodba C v celé své kráse.
Asi nejdelší, nejméně poškozená část podzemí.
V této části podzemí byla umístěna jedna z výrobních linek.
Největší koncentrace železobetonových nosníků dočasně zabezpečila tuto část podzemí.
Bohužel postupná zkáza se nevyhnula ani této chodbě (tomuto tématu se mimo jiné věnuji v závěru této stránky).

Fotografie vlevo – Původní fragment výkresu rozmístění strojů v podzemní továrně Richard I. Zdroj mapy – archiv Památníku Terezín. Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín.
Fotografie vpravo – nově překreslená mapa technologie.
Další části nově překreslené mapy jsou součástí virtuální prohlídky podzemí – v části mapa.

Prakticky veškeré odbočky z páteřní chodby C jsou zajištěny křížovou klenbou.
Boky chodeb jsou izolovány a obezděny cihlami.

Jsme opět v chodbě C a jdeme nahlédnout do vestaveb v místnosti č. 28.
Ve své podstatě se jedná o dvě nevelké místnosti. V první z nich není nic zvláštního, pouze zbytky amatérského pokusu o odstřel vápencové stěny – bez výsledku. Druhá místnost je také prakticky prázdná. Pouze v její střední části je čtvercový betonový sokl, v jehož horní části je čtveřice kotevních šroubů. Kromě několika drobných artefaktů můžeme na podlaze spatřit dnes již pouze dva betonové hranoly, které mají na jedné straně čitelné, červenou barvou napsané číslo. Jedná se o zkušební bloky betonu, pořízené pravděpodobně při betonáži všech významných částí. Princip byl jednoduchý a používá se dodnes. Tedy – mělo by se používat… Každá várka betonu byla nahutněna do formy a po vytvrdnutí byla vzniklá krychle vyjmuta, označena číslem a datem a v případě, že by došlo k nějaké nejasnosti o kvalitě betonu, byl zde důkaz. A bylo možné jednat…

A další vestavba.
Prázdné a temné otvory po dveřích nás lákají k návštěvě.
Je před námi místnost č. 28.

Na podlaze lze nalézt zbytky nespecifikova­telných papírů, kousky násad, kbelík a zvláštní betonové krychle.
Při bližším ohledání zjišťujeme, že krychle mají na sobě červená čísla a datum.
Jedná se o zkušební bloky betonu.
Každá várka betonu byla nahutněna do formy a po vytvrdnutí označena číslem a datem a v případě, že by došlo k nějaké nejasnosti o kvalitě betonu, byl zde důkaz.

Hranoly betonu mají na sobě doposud čísla.

Podobné zkušební bloky – novodobé jsou uloženy v prostorách Richard II., kde se odebírají vzorky z betonu při uzavírání naplněných komor.

Pohled do sousední vestavby v místnosti č. 28.

Dostáváme se do místnosti č. 51.
I zde je podlaha zborcená a pokryta nesourodou vrstvou opadaného vápence. Za zřícenou příčkou do chodby č. 55 lze spatřit kabinky toalet. Porušená, a hlavně nakloněná dělicí příčka nám bere chuť na větší zkoumání, a proto se věnujeme pouze místnosti č. 51. Při bližším pohledu však zjišťujeme, že jsou zde náznaky po instalaci nějaké technologie. Podle všech indicií zde měla být lisovna a mycí linka. Do dnešní doby se zde zachovala ocelová konstrukce, ze které se však nedá určit její význam. Dále u jedné ze stěn nacházíme plechem zakrytou, částečně zaolejovanou jímku, která je rozdělena na dvě sekce. K jímce je přivedeno několik armatur o různé velikosti. Vzdáleně to připomíná určitou podobu odlučovače oleje.
Po několika krocích lze v betonové podlaze spatřit zděnou jímku obdélníkového tvaru, přičemž jedna strana vany má výklenek. Do této jímky vedou armatury o různém průměru a zbytky plechového potrubí. V nevelké vzdálenosti od jímky se nachází kruhová šachta kanalizace. Tato však není s jímkou nijak spojena. Poblíž jímky v podlaze se ještě nedávno nacházela nevelká hromady mrazových zátek. V těsném sousedství je na zdi držák na elektrody, přičemž několik elektrod je doposud roztroušených na podlaze.
Chodba č. 51, navazuje na chodbu č. 50, kde jsou odhrabané tři, z cihel vybudované podstavce. Ani zde nelze určit jejich význam. Vše popsané přiblíží následující fotografie.

Na místnost se záchody navazuje další s označením č. 51.
Podlaha je již částečně pokryta opadem vápence.

O cihlovou příčku z chodby C jsou opřeny betonové prefabrikáty čtvercového tvaru.

Zaolejovaná jímka se soustavou armatur.

Uprostřed opadů jsou zkroucené ocelové a betonové zbytky „čehosi“.

Ve střední části místnosti č. 51, je v podlaze vyzděná jímka obdélníkového tvaru, přičemž jedna strana vany má výklenek.
Do této jímky vedou armatury o různém průměru a zbytky plechového potrubí.
Na jedné straně je revizní šachta kanalizace.
Potrubí z revizní šachty však do této jímky nevede.
V popředí levé fotografie je zachycena i betonová drážka.
Možná se jedná o zbytky uložení nějakého potrubí.

V zadní části stejné místnosti (u odbočky do chodby č. 50) bývala u zdi i hromádka mrazových zátek do hlav a bloků motoru.

A kousek od hromádky „mrazovek“ na zdi upevněný držák na svářecí elektrody.
(Dalších pár elektrod ještě leželo pod držákem na podlaze.)

Chodba č. 51 navazuje na chodbu č. 50, kde jsou odhrabané tři, z cihel vybudované podstavce.
Ani zde nelze určit jejich význam.

A opět se vracíme do chodby C. Tentokrát se krátce věnujeme několika revizním šachtám kanalizace, případně technickým kolektorům a zachovalým zbytkům dřevěného a plechového bednění – pozůstatkům po betonáži stěn a podpěr.

Při skromném počtu určitelných staveb nemůžeme pominout ani revizní šachty kanalizace. Je to sice „jenom obyčejnej kanál“, ale za povšimnutí stojí opracování cihel na pravé fotografii.
Není to ukázka stavebního umu, která stojí za zmínku?

Pojďme nahlédnout do chodby č. 27 (levá strana fotografie).

Zbytky dřevěného bednění, které nebylo odstraněno od doby výstavby…
I to se v podzemí zachovalo.

Tam, kde to bylo technicky možné, bylo pro betonáž používáno i kovové rozebíratelné bednění.

V zadní části chodby č. 27 je zbytek kolejí a zavalená štola, která dříve pokračovala do levé části podzemí.

V chodbě č. 27 si můžeme prohlédnout jednu ze základních příčin borcení podzemí, a to již v době výstavby.
Při rozšiřování a hlavně prohlubování chodeb byla obnažena i spodní slínovcová vrstva.
Ta již nemá prakticky žádnou soudržnost.
Hornina se na vzduchu drolí a při nasáknutí vodou zvětšuje svůj objem.
Na fotografii je červenou čarou naznačeno místo přechodu vápence do slínovce.
To je také důvod, proč má většina stěn v podzemí provedenou izolaci a cihlovou nebo betonovou obezdívku.

V chodbě č. 49 si můžeme prohlédnout ukázku mocných tlaků zvedajícího se podloží.

Je čas vydat se z poměrně stabilní části chodby C směrem k východu.
Po cestě si prohlédneme daleko horší následky celkového hroucení chodeb a nosníků.
Již při letmém pohledu do chodby se tají dech.
Tam, kde před lety byla prakticky volně průchozí páteřní chodba, se zvedají hromady vápencových bloků a rozdrcených kleneb.

Malá ukázka…
Povšimněte si praskliny v nosníku v pravé horní části fotografie.

Totéž místo z druhé strany.
Při důkladnější prohlídce fotografie doporučuji soustředit se na nosník v horní části fotografie – nad cihlovou zdí v levé části fotografie.

A teď totéž místo po několika měsících.
Zmiňovaný nosník se zřítil a na levé straně fotografie již visí pouze na armatuře.
Také nosník v popředí je ve spodní části rozevřený prasklinou.

Zmar a zkáza… co dodat…

Čeká nás cesta dál… Musíme projít dříve mohutnou, betonem vystrojenou páteřní chodbou „C“…

Líbila se Vám tato stránka?
Zvažte tedy, prosím, možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem. Můžete tak učinit zde:
Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolnou částkou.

_o(08/18)

Naposledy upraveno 23. 4. 2021

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek