Chodba „C“ – první část

Začátek chodby

Mapka popisované oblasti.

Do prostor podzemní továrny Richard se vracíme po prohlídce poválečné „čížkovické“ těžby. Znovu vcházíme do míst, kde byla od roku 1944 budována největší podzemní továrna na našem území.

Opět překonáváme rozsáhlé opady vápencových desek, které se hromadí do několika metrové výše na popraskané betonové podlaze. Původní profil štol je většinou možné spatřit pouze pod železobetonovými nosníky, které se z posledních sil snaží udržet obrovské tlaky bortících se chodeb. Jasně viditelné praskliny, které se na betonu začínají objevovat však i zde nekompromisně naznačují, jak moc je podzemí odsouzeno k postupnému zániku. Míjíme občasné němé připomínky věcí a událostí dávno minulých. Konev na vodu, ze které si někdo udělal terč, přičemž se můžeme pouze dohadovat, ve kterém roce těch několik průstřelů vzniklo. Hromada ztrouchnivělých dřevěných stojek složených u stěny jedné z chodeb, která již nikdy nebude využita ke svému původnímu účelu. U jedné z místností je rozházená nevelká hromada zbytků kožených bot a podrážek v různém stádiu opotřebení. Zamrazí při pomyšlení, komu byla obuv určena a kdo ji nosil na nohou… Otázky se v hlavě objevují jedna za druhou. Proč jsou ty boty zde? Jaký byl osud těch, kteří je do poslední chvíle nosili na nohou? Na to nám odpověď již nikdo nedá.

Prostřílená konev na vodu.

Zbytky bot a podrážek v jedné z chodeb.

Jedním z nosníků prochází ocelové potrubí možná na vodu nebo páru pro vytápění. Míjíme popraskané cihlové zdi oddělující chodby od skladišť, kanceláří a dalších dnes již nezařaditelných místností. Procházíme bývalou transformátorovou stanicí, kde se doposud zachovalo několik porcelánových izolátorů včetně zbytků zemnících pásů připevněných na stěnách. V jiné části podzemí nacházíme místnost se zbytky kanceláří nebo skladišť. V zadní části této částečně zřícené vestavby spatřujeme ve stropu temný otvor větracího vrtu. Voda, která z vrtu neustále kape, vyplavuje jíl. Za dobu mnoha let vznikla pod vrtem hromada mazlavého bahna. Pohyb zde neustále hrozí uklouznutím a pádem do mazlavé pasti. Raději se vracíme nazpět do chodby a pomalu postupujeme k chodbě C.

(Záměrně neuvádím v tomto textu čísla chodeb. V popisu by to bylo asi nepřehledné a číslování si užijete v části stránky, kde jsou fotografie i s popisky.) Okolo nás jsou další a další hromady a bloky opadaného vápence. Ve vzduchu je cítit prach. Zdá se, že nedávno se utrhla část stropu. Ostatně i znatelně tmavší barva bloků vápence, které raději obcházíme nám jasně dokazuje, že to místo, kde se zřítil strop, je právě zde. Míjíme zapomenutou kolej, která se ztrácí pod závalem. Možná, že zde zůstala z dob války, možná je to kolej poválečné těžby. Těžko posoudit. V každém případě chodba před námi náhle končí mohutným závalem. V celém profilu chodby jsou až ke stropu hromady do sebe navzájem zaklíněných masivních vápencových bloků. Pokud by bylo možné pokračovat dál, dostali bychom se do levé části dolu Richard I. Zde však kdosi odstřelem pečlivě znemožnil jakýkoliv možný přístup do zmiňované levé části. Ostatně „levá část, odstřel a znepřístupnění“ je slovní obrat, který v případě podzemí Richardu I použiji ještě mnohokrát. Přes neklamné známky závalu se nejodvážnější škrábou na vrchní hranu závalu. Je to zbytečné. Obrovské vápencové bloky promíchané ze sutí jsou do sebe vklíněny. Nad závalem existuje kaverna umožňující průnik o několik metrů dál, ale pokoušet se dostat dál je čirý nerozum. Stačí neopatrný pohyb nebo otřes a masív vápencových bloků se může pohnout. Ve stísněném prostoru stačí několik centimetrů poklesu a… Při tomto pomyšlení zamrazí.

Vracíme se a vstupujeme do zadní části páteřní chodby C. Zde bude asi vhodné dále neunavovat nezáživným textem. Je čas podívat se na fotografie, co všechno zde bylo možné spatřit.

Chodba 62. Poslední příčná chodba továrny Richard I (zde končil původní důl). Prakticky všechny chodby se pomalu uzavírají rozsáhlými závaly nebo opady vápence.

Podlaha v bludišti chodeb je pokrytá vrstvou opadaných vápenců a jílovců.

Místnost č 63. Dříve kanceláře. Anebo skladiště? Všechny cihlové vestavby v této místnosti do nadpoloviční výše zasypány opadem vápence. Tento stav názorně vykresluje fotografie, kdy lze spatřit pouze vrchní část dveří a oken.

Stěny jsou rozdrceny nebo alespoň narušeny.

V zadní části místnosti je velký suťový kužel jílového bahna, které vytéká z větracího vrtu.

Pohled na strop – spodní část větracího vrtu, kde je zachycen otvor po vypadlém bloku vápence.

Některé betonové nosníky mají na sobě doposud závěsy pro potrubí.

Nazpět v chodbě č.62.
Zapomenutá kolej. Těžko určit, zda zde zůstala z poválečné těžby nebo z roku 1945.

Chodba č. 62 končí u neprostupného závalu do levé části (chodba č. 148).

Fragment výkresu rozmístění strojů v podzemní továrně Richard I.
Zdroj mapy – archiv Památníku Terezín.
Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín.

Páteřní chodba C, v celé své kráse. Asi nejdelší nejméně poškozená část podzemí.
V této části podzemí byla umístěna jedna z výrobních linek.
Největší koncentrace železobetonových nosníků dočasně zabezpečila tuto část podzemí.
Bohužel postupná zkáza se nevyhnula ani této chodbě (tomuto tématu se mimo jiné věnuji v závěru této stránky).

Nejbližší okolí páteřní chodby C je tvořeno labyrintem pravoúhlých chodeb o různé délce (viz červeně označená oblast na mapce v úvodu stránky). Jak již bylo vzpomenuto, za války prokazatelně probíhala v části chodby C strojírenská výroba. Velká většina prostor v této části podzemí proto sloužila například jako skladiště součástek pro výrobu. Dnes lze spatřit pouze zcela vyrabované prostory. Nicméně i tak se dá u některých určit, jaký byl jejich účel. Následující fotografie mají za cíl alespoň přibližně určit jejich využití. (Pro upřesnění snad jenom poznámka, že následující lokalizace a určení využití prostor je pouze můj soukromý odhad.)

Prakticky veškeré odbočky z páteřní chodby C jsou zajištěny křížovou klenbou. Boky chodeb jsou izolovány a obezděny cihlami.

Chodba č. 54

Vstupy do některých místností jsou dodnes odděleny ostnatým drátem.
Je dobré, aby si člověk stále uvědomoval, kdo a za jakých podmínek zde pracoval.

Některé místnosti (spíše menší haly) byly z jedné strany uzavřeny cihlovou zdí.
V těchto prostorách mohla být umístěna výdejna materiálu nebo nářadí.
V jedné z místností bylo nalezeno například množství zbytků bot.

Význam této vestavby – její význam se podařilo určit podle dosud zachovalých neklamných znaků. Jedná se o jednu z transformáto­rových stanic pro potřeby továrny..

Zbytky transformátorové stanice.

Další z mnoha vestaveb V popředí fotografie zbytky ztrouchnivělé výdřevy. Místnost vlevo má dokonce zachovalé ocelové dveře…

Vstupujeme dovnitř. Ještě po šedesáti letech lze ve vzduchu cítit charakteristický zápach. Po chvilce přemýšlení je zápach určen. Motorová nafta.

A zde je vysvětlení pro zápach nafty.
V této místnosti stával pravděpodobně nějaký záložní agregát na výrobu elektřiny.
Zachoval se však pouze něco co ze všeho nejvíce připomíná tlumič výfuku.

Vestavba v chodbě č. 52. Rozdrcené a nakloněné cihlové zdi. Vstupovat do těchto míst by se nemuselo vyplatit. Již s povzdálí je účel vestavby vysvětlen. Záchody. Kdosi dokonce jednu z porcelánových mís vynesl a položil před vestavbu.

Na místnost se záchody navazuje další s označením č. 51.
Podlaha je již částečně pokryta opadem vápence.

Vysvětlit účel této místnosti se mi stále nepodařilo. V její střední části je vyzděná jímka obdélníkového tvaru, přičemž jedna strana vany má výklenek. Do této jímky vedou armatury a zbytky plechové trubky. Na jedné straně je revizní šachta kanalizace. Potrubí z revizní šachty však do této jímky nevede. V popředí levé fotografie je zachycena i betonová drážka. Možná se jedná o zbytky uložení nějakého potrubí. Při každé návštěvě této místnosti byla diskuze na téma „co to mohlo být“. Mohla zde být třeba jednotka pro ohřev nebo ochlazování vzduchu – klimatizace? Mohl zde být třeba kompresor na stlačený vzduch? Mohl zde být… Těžko dnes budeme hledat pravdu.

Zvedající se podlaha nám umožňuje nahlédnout pod betonovou desku.

A další zastávka v místnosti č. 51.
Uprostřed opadů jsou zkroucené ocelové a betonové zbytky „čehosi“.
Rozhodně to však nepomůže vysvětlit účel této místnosti.

V zadní části stejné místnosti (u odbočky do chodby č. 50) ležela u zdi hromada mrazových zátek do hlav a bloků motoru.

A kousek od hromady „mrazovek“ na zdi upevněný držák na svářecí elektrody.
(Hromada elektrod ještě ležela pod držákem na podlaze.)

A další vestavba. Prázdné a temné otvory po dveřích nás lákají k návštěvě. Je před námi místnost č. 28.

Na podlaze lze nalézt zbytky nespecifikova­telných papírů, kousky násad, kbelík a
při bližším ohledání zjišťujeme, že krychle mají na sobě červená čísla a datum.
Mám vysvětlení pro tyto betonové krychle.
Jedná se o zkušební bloky betonu.
Každá várka betonu byla nahutněna do formy a po vytvrdnutí označena číslem a datem a v případě, že by došlo k nějaké nejasnosti o kvalitě betonu, byl zde důkaz.
(podobné zkušební bloky byly pořizovány i při stavbě našeho pohraničního opevnění).

Hranoly betonu mají na sobě doposud čísla.
Váha betonu každého sběratele pokladů odradila vynést vzorky ven. A je to dobře, protože nakonec by blok skončil někde pohozený.
Takhle odpočívá svůj sen v podzemí, tam, kam patří.

Pohled do jedné ze dvou místností č. 28.

Při skromném počtu určitelných staveb nemůžeme pominout ani revizní šachty kanalizace. Je to sice „jenom obyčejnej kanál“, ale za povšimnutí stojí opracování cihel na pravé fotografii. Není to ukázka stavebního umu, která stojí za zmínku?

Znovu pohled na chodbu č. 27 doplněný o detaily křížové klenby. Možná by stálo za to trošinku odbočit od tématu. Přestavte si vyhladovělé vězně, kteří nabírají těžký beton a pěchují jej za bednění. A pěchovat se musí poctivě. Jakákoliv odchylka, například prázdné neupěchované místo nalezené po odstranění bedněn,í se přísně trestá. A teď se znovu podívejte na dokonalou, hladkou křížovou klenbu…

Pojďme nahlédnout do chodby č. 27 (levá strana fotografie).

Když už byla řeč o betonáži a bednění. I to se podzemí zachovalo.

Tam, kde to bylo technicky možné, bylo pro betonáž používáno i kovové rozebíratelné bednění.

Znovu detaily zbytků dřevěného bednění na klenbách.

V zadní části chodby č. 27 je zbytek kolejí a zavalená štola, která dříve pokračovala do levé části podzemí.

V chodbě č. 27 si můžeme prohlédnout jednu ze základních příčin borcení podzemí, a to již v době výstavby. Při rozšiřování a hlavně prohlubování chodeb byla obnažena i spodní slínovcová vrstva. Ta již nemá prakticky žádnou soudružnost. Hornina se na vzduchu drolí a při nasáknutí vodou zvětšuje svůj objem. Na fotografii je červenou čarou naznačeno místo přechodu vápence do slínovce. To je také důvod, proč má většina stěn v podzemí provedenou izolaci a cihlovou nebo betonovou obezdívku.

V chodbě č. 49 si můžeme prohlédnout ukázku mocných tlaků zvedajícího se podloží.

Je čas vydat se z poměrně stabilní části chodby C směrem k východu.
Po cestě si prohlédneme daleko horší následky celkového hroucení chodeb a nosníků.
Již při letmém pohledu do chodby se tají dech.
Tam, kde před lety byla prakticky volně průchozí páteřní chodba, se zvedají hromady vápencových bloků a rozdrcených kleneb.

Malá ukázka…
Povšimněte si praskliny v nosníku v pravé horní části fotografie.

Totéž místo z druhé strany.
Při důkladnější prohlídce fotografie doporučuji soustředit se na nosník v horní části fotografie – nad cihlovou zdí v levé části fotografie.

A teď totéž místo po několika měsících.
Zmiňovaný nosník se zřítil a na levé straně fotografie již visí pouze na armatuře.
Také nosník v popředí je ve spodní části rozevřený prasklinou.

Zmar a zkáza… co dodat…

Čeká nás cesta dál… Musíme projít dříve mohutnou, betonem vystrojenou páteřní chodbou „C“…

_{Fotografie použité na této stránce:}

IPS, Jan Lichtenberg, Hynek Gazsi, Dalibor Hellebrant, Lukáš Malý, Jiří Látal, Martin Bečka, Daniel Studený, Roman Gazsi

Naposledy upraveno 20. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek