Sloupové sály

Mapka popisované části továrny.

V první třetině chodby C nás čeká první překvapení. Překvapení v podobě sálu číslo 26 (nazývaného také jako sloupový sál). Samotný sál svou velikostí nijak nevybočuje z již navštívených chodeb a hal. Jeho zvláštností jsou však právě ty sloupy. Každé pole opěrné klenby je podepřeno dvěma pilíři – sloupy čtvercového průřezu. Asi v polovině délky sálu však přicházíme k velkému a neprůchodnému závalu. K zemi je skloněna rozdrcená klenba, přes kterou se vyvalila lavina balvanů a další sutě. Po hromadách kamení a jílu stékají pramínky vody tvořící na zborcené podlaze mazlavé bahno. Jakýkoli pokus o překonání závalu je nemožný. Pokud by se to však někomu povedlo, dostal by se pravděpodobně jen do vedlejšího sálu číslo 25.

Pozn. Autora:
(Otázkou však zůstává, z jakého důvodu k tomuto závalu došlo. Je to opravdu pozůstatek činnosti šíleného ženisty? Anebo zapracovala matka příroda? Pro první variantu hovoří tvrzení, že po válce zde cvičila armáda trhací práce. A v hromadách kamení lze zahlédnout zbytky barevných drátů palníků. Pro druhou variantu hovoří už jenom samotná existence sloupových sálů. Jinak řečeno, proč jsou sloupové sály právě zde? Jinde v továrně se nic podobného nevidí. Je pravděpodobné, že tato část podzemí byla nestabilní již v době stavby. Tomu by nasvědčovala i skutečnost, že v přístupné levé části dolu nejsou nikde náznaky válečných stavebních úprav.)

Vracíme se zpět do chodby C a po několika desítkách metrů chůze (a překonání rozsáhlého závalu) přicházíme k sálu číslo 25. Ten je na první pohled totožný s předcházejícím. Při podrobnější prohlídce však zjišťujeme, že tomu tak není. Sloupů je daleko více a jednotlivá žebra klenby jsou ještě navzájem propojena podélníky a teprve pod nimi jsou samotné sloupy. Podlaha je betonová, poměrně čistá a s minimálním opadem. Působením obrovského tlaku bobtnajícího podloží se však podlaha zvedá a drtí patky sloupů. V místech, kde byla vrstva betonu slabší, se sloupy pod tlakem klenby propadají podlahou, pod kterou neustále protéká voda. Jelikož zde žádný zával není, jsou přístupné prostory asi o polovičku delší než sál 26. V zadní části sálu 25 je chodba dříve pokračující směrem do levé části dolu a také zřícené propojení do sálu 26. Vše však končí v mazlavém jílovém závalu.

Více informací asi podají následující fotografie.

Vítejte v sloupovém sálu č. 25, v jednom ze stavebních unikátů podzemní továrny Richard.

POHLEDY DO SLOUPOVÝCH SÁLŮ

Různé pohledy do sloupového sálu.
Těžko dnes získáme vysvětlení důvodu, proč zde vznikla podobná stavba a jaké bylo využití těchto prostor.

Pohled na boční stěny sloupového sálu č. 25.

STAVEBNÍ DETAILY

Proč jsou pro mne sloupové sály vlastně tak zajímavé?

Složitá kombinace kleneb stropu je doplněna o železobetonové nosníky. A znovu si kladu otázku: „Proč?“

BORCENÍ

Přes veškerou snahu o zpevnění této části továrny i zde dochází k borcení.
Nejedná se v žádném případě o rozsáhlé změny (alespoň ne v sálu č. 25), ale deformace jsou znatelné.

Nejznatelnější destrukce je na jednom ze sloupů.
Spodní část pukla a z rozdrceného betonu vystupuje ocelová armatura.
V tomto případě jsou rozdílné názory na vznik tohoto poškození. Jedni tvrdí, že to je následek nepovedeného odstřelu. Já tento názor nesdílím. Podle mne by v případě odstřelu muselo dojít k částečnému poškození (nasekání) armatur. Podle mého názoru se jedná o následek bobtnání podloží.

Teorii o zvedání podloží podle mne nasvědčuje i skutečnost, že velká část sloupů se opticky boří do podlahy.
Vysvětlení je prosté. Betonová deska se tlakem zvedla a bytelné sloupy, které mají malou styčnou plochu, zůstaly na svém původním místě.

Pouze v případě rozdrceného sloupu se zvedlo podloží i se sloupem, který pukl.
Ale mohu se samozřejmě mýlit.

Tlaky horniny se samozřejmě projevují v podobě prasklin i na stropních výztuhách.

PŘECHOD DO LEVÉ ČÁSTI

V době výstavby továrny byly sloupové sály propojeny úzkou chodbou, z níž vedla další štola do levé části podzemí. Obě tyto chodby jsou však zcela neprůchodné. A vše nasvědčuje tomu, že je to následek odstřelu.

Část chodby č. 179 (u propojení sloupových sálů), která dříve pokračovala do levé části, končí po několika metrech v neprůchodném závalu.

Zával je i v bývalém průchodu do sloupového sálu č. 26

SÁL Č. 26 A DESTRUKCE

Počáteční část sloupového sálu č. 26 je prakticky totožná se shora uvedeným sálem č. 25. Jsou zde částečné odchylky, co se týká vyztužení stropu. Po několika krcích však zjišťujeme, že nebude možné oba sály porovnávat. Brodíme se vrstvou bahnitého jílu a vody a přicházíme k neproniknutelné změti betonu, kamení, bahna a železných armatur.

Tento sál je zcela zničen. Přes rozlámané nosníky teče voda, která po mnoha letech již tvoří na betonu a jílu tvrdou sklovitou chrustu z usazeného vápence.

Tato část sálu je prokazatelně odstřelena. Kde jsem vzal podklady pro tak odvážné tvrzení? Vysvětlení je prosté. V bahně bylo možné spatřit chuchvalce červeného a bílého (zvonkového) drátu, který se používá jako palník k rozbuškám. Netvrdím, že se jednalo o odstřel z doby války. Možná je něco pravdy na tom, že se v podzemí cvičila armáda. Otázkou je, proč a zda se opravdu jednalo pouze o výcvik anebo znepřístupnění něčeho, co se nemělo nikdy dostat ven… Kdo ví…

Sloupové sály si i nadále pečlivě střeží svá tajemství. Je čas jít dál….

_{Fotografie použité na této stránce:}

IPS, Jan Lichtenberg, Hynek Gazsi, Dalibor Hellebrant, Lukáš Malý, Jiří Látal, Milan Korba, Roman Gazsi

Naposledy upraveno 23. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek