Pravá část podzemí – druhá část

---

---

• nové prostory úložiště
• umývárny
• kantýna
• výrobní sál č. 133 a okolí
• hlavní větrací šachta
• větrání podzemní továrny

---

Mapka popisované oblasti.

---

Nově upravené prostory

Jsme v nově upravených podzemních prostorách, nedaleko od spojovacího překopu. Tato spojovací chodba byla vyražena za války, kdy sloužila k propojení do té doby oddělených prostor budované továrny Richard II. Zde byla v 90. letech provedena rozsáhlá sanace podzemí pro potřeby úložiště. Jednalo se o stavební úpravy v podobě dodatečného dobetonování a zesílení původních nosníků, kompletní vyčištění a zajištění podzemních prostor. Kromě nových úložných prostor se počítalo i s vybudováním bezpečné únikové cesty (chodbou D). Pak přišlo rozhodnutí, že tato část podzemí nebude pro potřeby úložiště použita a prostory byly opuštěny. To vedlo k tomu, že i zde dochází k postupnému borcení chodeb, včetně odtržení celé mohutné stropní desky prakticky po celé délce bývalého výrobního sálu.

Než se vydáme dál, chtěl bych se krátce věnovat tématu řícení chodeb v této části podzemí.
Základní popis podzemí (který v této části stránek používám) vznikl před zhruba 10 lety. Průběžně jsem jej pouze rozšiřoval nebo doplňoval. Nicméně v části věnované střední části továrny jsem ponechával původní podobu textu na téma řícení. Ano občas něco spadlo, ale nejmarkantnější to bylo pouze v sálech č. 133 a 125, kde se zřítila prakticky celá stropní deska – viz dále v textu. Přesto se jednalo o nejstabilnější část podzemí. Chodba k překopu (142) a stejně tak chodba č. 138 a 134 byla doslova vymetená, až na pár kousků kamení. Vše to prostě tak nějak drželo. Jenomže… Jenomže pak nějakého idiota napadlo, že se do těchto prostor chce podívat (samozřejmě to šlo bez násilí jinudy…). Dotyčný bezmozek vyvrátil zelená vrata a tím bylo na problém zaděláno. Jako pokaždé, když dojde k nějakému zásahu do proudění vzduchu v podzemí, i zde byl stejný scénář. Potkal se studený vzduch z podzemí s teplým z větrací šachty (nebo naopak – zde záleží na venkovní teplotě). V této části podzemí se udělala doslova vlhká mlha (sám jsem byl svědkem tohoto jevu). Vše začalo vlhnout a byla jen otázka času, kdy to začne padat – a to se podvedlo. Pro porovnání jsou dále v textu fotografie pořízené v rozpětí cca 14 let…

---

Naše prohlídka začíná v chodbě č. 142. Zde jsou znatelné známky novodobých úprav těchto prostor v devadesátých letech (dnes již minulého století ) a ještě nedávno zde bylo možné spatřit moderní elektrické osvětlení (to by ovšem nesmělo někomu překážet…). Vzhled a barva betonu v klenbách jasně hovoří o tom, v jakém rozsahu byly práce prováděny. Jenomže dříve vymetená podlaha postupně mizí pod hromadami kamení, což je známka toho, že se podzemí dále nezadržitelně řítí. Přesto se zde naštěstí ještě částečně zachovaly unikátní zbytky válečných vestaveb.

---

Původní nosníky jsou opraveny a natřeny pryskyřicí.

---

Ve vybraných částech sálů (převážně se jedná o sál č. 142) jsou k původním nosníkům přibetonovány příčky.

---

Chodba č. 138 – Extrémní známky opadu vápence v nedávno ještě vyčištěných prostorách….

---

Chodba č. 138 v rozmezí 14let…..

---

Jak to nazvat? Idioti v podzemí….

---

Samozřejmě, nějaký bezmozek si musel vytvořit svou podobiznu…

---

Šatny a umývárny

---

Šatny pouze pro Němce…

Jako první procházíme prostorami bývalých „umýváren a šaten pro Němce". V místnostech č. 144, 145 a 147 můžeme doposud spatřit zbytky kameninových koryt. Všechny již bohužel v různém stádiu poškození. V několika případech se již „návštěvníkům“ podařilo koryta zničit tak zavrženíhodným způsobem, že zůstaly zachovány pouze cihlové základy. Nad hlavou doposud visí zbytky instalace elektrického osvětlení a plechové potrubí (lutna) ventilace. Možná to není moc, ale i tak se v duchu můžeme domýšlet, jak to zde tehdy mohlo vypadat. Co však víme určitě, je skutečnost, že tyto prostory nebyly rozhodně určeny pro potřeby vězňů pracujících zde v době druhé světové války. Na podlaze překračujeme zrádné a většinou nezakryté otvory revizních šachet, v nichž se ukrývá potrubí a žlaby pro odtok vody. Stěny umýváren jsou nastříkány bílou pryskyřicí sloužící jako izolace a zamezující drobným opadům. Šedivé skvrny na stropě a přibývající kusy vápence na podlaze však jasně říkají, že zde dochází k postupnému borcení chodeb.

---

Zbytky žlabů umýváren v místnosti č. 145.

---

Kameninové žlaby umýváren.

---

Na většině žlabů se podepsal takzvaný „zub času“.

---

Kolektor pro potrubí do umýváren.

---

Potrubí ventilace do umýváren.

---

Místnost č. 146 – zbytky žlabu a servisní šachty v podlaze.

---

Zachovalý ocelový rošt pro zakrytí otvoru v podlaze.

---

Sítko odtoku vody.

---

Na jednom ze žlabů se zachoval zřetelný otisk žiletky na holení.

---

Kantýna

---

Vstupujeme do další z nejzajímavějších částí podzemí, a tou je kantýna. Ano, podzemní kantýna včetně fragmentů výdejních oken, přípravny jídla, skladů a samozřejmě jídelny a vlastně i zasedací místnosti, kde se (podle dochovaných dokumentů) občas konaly i porady vedení továrny Richard. Kantýna byla vystavěna ve střední části sálu č. 137.

Popišme si jednotlivé místnosti.

Procházíme okolo toalet vestavěných do chodby č. 139 a vstupujeme do již zmiňovaného sálu č. 137, který začíná mezi místností č. 134 a 138. Jedná se o prakticky nijak nevystrojenou, asi 25 m dlouhou chodbu – halu. Zde doposud můžeme kromě jiného spatřit třeba zbytky teplovodního (parovodního??) vytápění, revizní šachty kanalizace, a nebo torzo porcelánové výlevky připevněné na stěně.

Vstupujeme do levých dveří v cihlové příčce, která přetíná celý sál. Cihlová místnost je až na několik ztrouchnivělých zbytků dřevěných polic prázdná a její účel je pro nás neznámý. Vzhledem k tomu, že stojíme u kantýny, mohlo se jednat například o sklad proviantu nebo vybavení kuchyně. Vracíme se do dalšího otvoru, který zůstal po dveřích. Vstupujeme do chodby. Po pravé straně chodbičky jsou další nevelké místnosti. Zde byla s největší pravděpodobností další skladiště potravin a alkoholu. Ano, pro toto tvrzení lze nalézt v jedné místnosti mnoho důkazů. Podlaha je plná ostrých střepů a zátek, přičemž na některých střepech se doposud zachovalo částečně čitelné písmo na etiketách. Vracíme se do chodby a vstupujeme do kuchyně. Rozdrcené cihlové příčky se v troskách povalují na podlaze. Stále je ještě možné spatřit i zbytky výdejních oken. Po kratší prohlídce kuchyně vstupujeme do jídelny. Před námi je prostor, kde stávaly stoly, u kterých se stravovali (nebo se měli stravovat) všichni ti, kteří měli to štěstí – vedení továrny, mistři, dozorci, civilní zaměstnanci, prostě všichni kromě vězňů a nuceně nasazených dělníků. V tichu jako by stále bylo slyšet hučení klimatizace, tlumený hovor, cinkání příborů a skřípění odsouvaných židlí…

---

Chodba č. 139. Pohled z obou stran k toaletám.

---

Pohled na WC.

---

Průchod k chodbě u toalet ze sálu č. 137.

---

Na jedné ze stěn toalet jsou doposud znatelné stopy po tekoucí oplachové vodě.

---

Část haly č. 137 a pohled od zadních dveří kantýny směrem k chodbě č. 134/138

---

Zadní dveře od skladu a kantýny.
Pohled ze sálu č. 137

---

Zbytky porcelánové výlevky u stěny v sálu č. 137.

---

Zbytky parovodního vytápění u stěny chodby č. 137.

---

Chodba u skladišť kantýny.

---

Jeden ze skladů kantýny.
Podlaha je pokryta střepy od lahví, a dokonce lze zahlédnout i zbytky zátek.

---

Některé láhve mají doposud částečně čitelné etikety.

---

V době nálezu střepů jsem usoudil, že se jedná o lahve od alkoholu.
Není tomu tak.
Pan Tomáš Kroulík poslal fotografii jiného střepu.
(střep nepochází z lokality Richard).
Na střepu se dá rozluštit text ALKOHOLFREI a výrobcem byl GEORG SCHICHT A.G. Aussig.

---

Vzduchotechnika kuchyně.

---

Pohled na rozdrcená okna uvnitř výdejny jídla.

---

Detail rozdrcené příčky u výdeje potravin. Pohled z místa, kde byla jídelna.

---

[
Fotografie jasně ukazuje, jak postupuje nezadržitelná destrukce podzemí.
(Fotografie vlevo pochází z roku 1965 ±, foto vpravo je z roku 2018).

---

Na stropě jídelny se zachovala i elektrická instalace osvětlení.

---

Sály č. 133 a 125

---

Opouštíme zachovalé a novodobě upravené prostory u spojovacího překopu a úzkým průchodem okolo zničených bývalých toalet vstupujeme do sálu č. 133 – prvního ze dvou velkých, souběžných sálů č. 133 a 125.

V těchto prostorách za války již probíhala výroba. Na podlaze leží mocná vrstva opadu. Na nerovném terénu tak můžeme spatřit odtržené masivní vápencové kvádry. Vše pokrývá drobná vápencová drť. Stále si podvědomě připomínáme, že i tyto sály byly v době novodobých úprav kompletně vyčištěny – až na původní betonovou podlahu, přičemž veškerá suť byla vyvážena do přilehlých okolních chodeb Richardu I.
Strop byl zajištěn zavrtanými kotvami z ocelových tyčí. Všechno však nakonec bylo zbytečné. Vápencová stropní deska se utrhla po celé délce sálu a zřítila se na podlahu. Místy lze ještě stále spatřit ze stropu trčící kotevní tyče. Jiné se naopak povalují na podlaze v hromadách vápence. A další masivní bloky kamení opadávají dál…

Procházíme a prohlížíme další zbytky cihlových vestaveb vybudovaných do krátkých propojovacích chodeb mezi sály č. 133 a 125. Na stěnách jsou doposud zachovalé kresby ruských vojáků. Pohled na jednolitou masu stropní desky, která se může kdykoliv utrhnout, nás však nutí toto místo opustit.

Krátce navštěvujeme vestavbu v místnosti č. 123. Zde stávala další z několika podzemních transformátorových stanic. Dnes zde nacházíme pouze zatopené prohlubně, nad kterými stávali transformátory. Po stěnách se táhnou zemnící pásy, kotvy pro upevnění technologie a dokonce se zachovalo několik izolátorů.

---

Strop sálů byl v době novodobých stavebních úprav zabezpečen řadou zapuštěných ocelových kotev.
Jenomže….

---

Nikterak optimistický pohled z chodby č. 134 do sálu č. 133.

---

V chodbě č. 134 se zřítila část stropu, ačkoliv byl strop zpevněn pomocí kotev.

---

A další část stropu se zřítila…

---

Blížíme se k sálu č. 133.
Po pravé straně fotografie lze zahlédnout zbytky zasypaného „novodobého svodidla“, které oddělovalo svážnou rampu pro vysokozdvižné vozíky.

---

Ani kotvy ve stropě však nezabránily tomu, aby řícení nepokračovalo dál.
Některé kotvy ční doposud ze stropu, jiné pak zákeřně číhají na podlaze v hromadách suti.

---

Praskají další cihlové příčky a mezi betonovými nosníky narůstají hromady suti.

---

Na zemi leží mnohatunové balvany z utrženého stropu.
Tohle když na někoho spadne…

---

Hladce utržená stropní deska. Kdy spadne další? Zítra nebo za deset let…

---

Místnost pobočné transformátorové stanice.

---

Průchod do „větrné štoly“ v chodbě č. 108.

---

Hlavní větrací šachta

V propojovací chodbě č. 132 spatřujeme na stěně otvor, do něhož byla ještě nedávno zazděna plechová trubka vybavená velkou klapkou. Na boku trubky byla páka a zajišťovací otvory, jimiž bylo možné aretovat klapku v určené poloze. Ještě po 70 letech bylo možné klapkou pohnout. Sice to trošku skřípalo, ale stále se jednalo o funkční zařízení. (pozn. autora. Bohužel v nedávné době nějaký tupý idiot tuto trubku ze zdi vyrval. Nechápu, co si tím pomohl, možná si léčil bolavé ego z malého přirození. Netuším, co ho k tomu vedlo, ale je to k pláči. Při další návštěvě jsem tento počin chtěl zdokumentovat. Bohužel po torzu potrubí se slehla zem. Buď si někdo dal tu práci a odnesl to ven – do šrotu?? Anebo se na podlahu zřítila další část stropu, a pohřbila další část vybavení pod hromadou vápence. Přesně to nemohu potvrdit, nicméně vrstva materiálu z opadu se opět zvýšila.)

Dostáváme se k životně důležité části podzemní továrny – k soustavě ventilace. Již zmiňovaná plechová trubka vzduchové (větrné) klapky ústí do nevelké (na mapách neznačené a nečíslované) „větrné“ chodby. Uvnitř místnosti jsou cihlové vyzdívky a v prohlubni na podlaze se leskne hladina vody. Zde stávaly prachové filtry. Z místnosti filtrace vychází další plechová trubka, avšak tentokrát obdélníkového průřezu, ke které byl namontován mohutný ventilátor. Ventilátor nasával vzduch asi 50 m dlouhou větrnou štolou. Další soustava ventilátorů a prachových filtrů byla namontována i na druhé straně větrné štoly.

---

Zde naleznete stránku na téma Soustava větrání v podzemní továrně Richard

---

Procházíme větrnou štolou a dostáváme se ke křižovatce u sálu č. 117. Již při vstupu do větrné štoly je znatelné proudění čerstvého vzduchu. Je to známka toho, že se blížíme k hlavní větrací šachtě č. 1 dolu Richard I. Odbočujeme doleva, procházíme krátkou chodbou a stojíme u jezera vody. Nad hlavou se nám v temnotě ztrácí 62 m vysoká hlavní větrací šachta. Šachta je kruhového průřezu a po celé výšce je vyzděná cihlami. Ve spodní části je na cihlách tlustá vrstva hladkého, usazeného vápence. Voda, která neustále stéká po stěnách, vyplavuje vápenec, který se v podobě žlutobílé hladké hmoty usazuje na povrchu cihel a tvoří tak tvrdou jednolitou vrstvu. Po rozsvícení halogenového světla se zatají dech. Pohled vzhůru šachtou je úchvatný. Až v horní části šachty se matně rýsují ocelové skoby žebříku, který však po několika metrech končí. Ve stěnách šachty lze zahlédnout nevelké čtverhranné otvory, jejichž význam se dosti těžko určuje. Pravděpodobně se jedná o pozůstatky z doby výstavby této šachty. Možná, že v otvorech byla tehdy ukotvena dřevěná plošina pro zedníky. Dnes se však můžeme pouze dohadovat.

Daleko zajímavější je však náznak otvoru, který se rýsuje nad hlavou ve stěně šachty, asi 15 metrů vysoko. Bohužel do otvoru se ode dna šachty nedá nijak nahlédnout a spatřit jakékoliv podrobnosti. Před pár lety se mi do tohoto otvoru podařilo dostat. (asi zde nebudu popisovat jak… nicméně byl jsem tam.) Otvor není součástí původní větrací šachty. Vzhledem k tomu, že jsou cihly nahrubo otesány (otvor nebyl vyzděn při výstavbě), dá se z toho usuzovat, že vznikl až dodatečně. Za otvorem je přibližně 5 metrů dlouhá, mírně lomená chodba. Tato část je prostá jakéhokoliv vybavení, či zbytků po nějakém vybavení. Význam si netroufnu odhadnout. Jediné co mě napadá je, že se mohlo jednat o jakousi demoliční kapsu určenou v závěru války k destrukci této šachty. To je však jenom můj dohad.

---

Asi 62 m vysoký komín hlavní větrací šachty.

---

Ve vrchní části větrací šachty lze na stěně spatřit část ocelového servisního žebříku (do cihel upevněné schody). Proč nepokračují dál, to vážně nemám ponětí…

---

Voda stékající po stěnách rozpouští a vyplavuje vápenec, který se usazuje na cihlách.

---

„Tajemný“ otvor ve stěně větrací šachty.

---

Nadešel čas podívat se, co „tajemný“ a nedostupný otvor ukrývá….

---

A uvnitř?
Zhruba 3 metry dlouhá dodatečně vyrubaná kapsa
Účel neznámý…..

---

No jo no… :- ).

---

Spodní část hlavní větrací šachty.

---

Od větrací šachty byl vzduch přiváděn větrnou štolou k ventilátorům.

---

Pohled na místo, kde stával ventilátor, který přes prachové filtry nasával vzduch z větrné štoly.
Pod stropem lze spatřit oválný otvor, kterým byl vzduch přiváděn k dalšímu ventilátoru – tento vháněl vzduch do sálu č. 133.

---

Velký, elektromotorem poháněný ventilátor nasával přefiltrovaný vzduch z větrné štoly a následně jej vháněl do výrobní haly č. 125.

---

Uložení pro ventilátor a elektromotor (na pravé straně). Pod hladinou vody lze spatřit několik silentbloků sloužících pro utlumení vibrací ventilátoru.

---

Do výrobních hal byl vzduch přiváděn pomocí plechového potrubí.
Jedním z pozůstatků tohoto větrání byla i masivní vzduchová klapka na pravé stěně sálu č. 132.

---

Detailní pohledy na vzduchovou klapku sálu č. 132.

---

Jak jsem již v úvodu této stránky napsal – výše uvedené fotografie větrací klapky jsou již jenom vzpomínkou.
Dnes lze po větrací klapce spatřit již jen otvor v cihlové zdi.

---

Nálezy

---

V této části podzemí, která je nejzachovalejší, a také je vybudována nejhlouběji pod vrchem Bídnice, je možné spatřit dnes již historické kresby. Převážné se jedná o azbukou psané nápisy, které jsou namalované barvou či vyryty ostrým předmětem do zdí. Jejich vznik je pravděpodobně datován rokem 1945–1946, kdy došlo k osvobození továrny Rudou armádou. Podle zatím neověřené informace bylo v době pobytu Rudé armády pro vojáky vybudováno kino a je možné, že se mohlo nacházet právě v jedné z těchto hal (jistotu pro toto tvrzení zatím však nemám).

---

V této části podzemí lze spatřit i nápisy po Rudé armádě.

---

Další fotografie a informace na téma Nálezy naleznete zde.

---

Stojíme u novodobě zazděné chodby vedoucí do prostor dolu Richard I.
Zde tato část prohlídky končí.

---

---

---

---

Líbila se Vám tato stránka?
Zvažte tedy prosím možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem, můžete tak učinit zde:
Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.

---

---

_o06. 19.

Naposledy upraveno 23. 4. 2021

---

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek