Závěr

Doslov.

Máme za sebou několikahodinovou, značně namáhavou a hlavně nebezpečnou výpravu po podzemí bývalého vápencového dolu, a v letech 1944 – 45 podzemní továrny a Richard I.

Na těchto stránkách jsem se pokusil věnovat se pouze těm nejzajímavějším částem podzemí. Věřte mi, že velká část podzemí není na těchto stránkách zmiňována. Zpracovat celé podzemí do internetové podoby by byl pravděpodobně záslužný čin, ale obávám se, že vše podrobně popsat, a nebo naopak přečíst by bylo asi únavné. V těchto případech se většinou jedná o chodby a podzemní sály, které nejsou ničím význačné a nebo se velmi často podobají již zpracovaným tématům. Dost možná, že časem vznikne další pokračování ze zásob fotografií, které ještě mám.

Na stránkách jsem se snažil zpracovat vše, co jsem považoval, za nějak důležité a snad se mi tento záměr, alespoň částečně podařil. Každá mnohahodinová výprava do podzemí mi vždy přinesla něco nového, avšak nikdy se mi nepodařilo odhalit „tajemství podzemí“. Pokud nějaké tajemství opravdu je (a já tomu věřím), pak je navěky ukryto za neprostupnými závaly, nebo za nějakou dovedně zamaskovanou zakládkou, nebo za falešnou stěnou. Třeba je i správné, že se nic podobného nepodařilo objevit. Protože nikdo nedokáže odpovědět na to, co má navěky zůstat ukryto před zraky lidí. Stále se tak mohu utěšovat, že tam uvnitř něco existuje a třeba se jednou nějakým zázrakem pravda ukáže…

Poděkování.

Po tom všem co bylo možné spatřit uvnitř a nám se podařilo dostat šťastně ven, se sluší pozdravit a poděkovat – ZDAŘ BŮH! Pokud by někde v podzemí stála soška svaté Barbory, bylo by více než vhodné zapálit svíčku a poděkovat jí za to, že nám dovolila dostat se ve zdraví ven. Činím tak tedy dodatečně – DĚKUJEME!! Poděkování si jistě zaslouží i všichni fotografové, jejichž fotografie a jména jsou na stránkách uvedeny.

Když už jsme u děkování.

ROZHODNĚ nemohu nevzpomenout a poděkovat "„paní psové“ Sylvě (* 1997  – + 2008). ":/ostatni/pamatka-pani-psove-sylvy.html
Poděkovat jí za její oddaný doprovod v podzemí továrny Richard (a nejenom tam). Její instinkt pohybovat se bez problému ve tmě podzemí, mi několikrát pomohl získat jistotu, kudy vede cesta ke světlu.

DĚKUJI, moc Ti děkuji!! Sylvo!

Konec.

Naposledy upraveno 12. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek