Temná minulost druhé světové války

Vyhledávání

Krematorium Litoměřice

Krematorium

Pohled na krematorium KT Litoměřice.
Pohled na krematorium KT Litoměřice.


Úmrtnost v litoměřickém koncentračním táboře a podzemní továrně Richard byla velmi vysoká. Za jediný rok v Litoměřicích zahynulo kolem 4 500 vězňů. K obrovskému zvýšení úmrtnosti došlo v období zimy 1944 a jara 1945, kdy zde propukla tyfová epidemie.

Mrtvé zpočátku odváželi ke zpopelnění do Ústí nad Labem a do terezínského krematoria.
Tato dvě krematoria nestačila zvýšený „příděl“ těl spalovat. (Ke konci války se mimo jiné projevil i nedostatek nafty, používané v terezínském krematoriu pro topení v pecích. Naproti tomu v ústeckém krematoriu se dosti těžko vysvětlovalo, proč jsou některá těla ve stavu, který není zrovna běžný.) Bylo potřeba najít nějaké jiné řešení…

Říšský Němec Fritz navrhl, aby pro stavbu krematoria byl použit jeden z objektů litoměřické cihelny – bývalá sušárna cihel.
Od tábora bylo krematorium vzdáleno asi jeden kilometr (budova se nachází u silnice Litoměřice – Michalovice).

Stavba byla zahájena v únoru 1945. Plán krematoria připravila firma architekta Naumanna. Stavbu prováděla pracovní skupina firmy BSA, která byla složena z totálně nasazených civilních dělníků a vězňů litoměřického tábora. Uvnitř krematoria byly vystavěny dvě koksem vytápěné pece, v prostoru pecí bylo i místo pro uložení paliva.

Nikdo tehdy netušil, že malá, nenápadná budova vedle cihelny, která dříve sloužila pro sušení cihel, je vlastně krematorium.
Vše bylo maskováno mimo jiné i tím, že při spalování těl byl kouř odváděn podzemním kanálem do komína cihelny, která byla v běžném provozu. Jen pár zasvěcených vědělo, že kouř z cihelny je smíchán s kouřem z krematoria.

Vedle místnosti s pecemi byla menší místnost, která sloužila jako „skladiště“ mrtvých.
Jednalo se vlastně o betonovou obdélníkovou plochu s mírně skloněnou podlahou, na kterou byla těla rovnána.

Hned vedle této márnice se začala budovat pitevna, která však nebyla stavebně dokončena.

Výstavba krematoria trvala jeden a půl měsíce a v polovině března 1945 bylo krematorium uvedeno do zkušebního provozu. Trvalý provoz byl zahájen v dubnu 1945.

Krematorium obsluhoval Václav Pritzl (narozený 4. 12. 1883). Pocházel z Litoměřic a svůj domek měl hned vedle cihelny a krematoria. Bylo mu přiděleno komando pěti vězňů. Po válce ve své výpovědi před soudem uvedl, že denně zpopelnil třicet až čtyřicet těl, avšak podle jeho soukromých zápisků spálil celkově 405 nebo 406 těl. Pritzl za svou „práci“ pobíral plat 75 Pf. na hodinu…

Poslední těla, která krematorium zpopelnilo, byla přivezena 2. a 3. května 1945 po velké popravě v terezínské Malé pevnosti.

Z velitelství KT Litoměřice dohlížel v krematoriu SS Obersturmführer Hu­ber.

Popel se venku před budovou drtil na drobnější části. Zpočátku byl vysypáván na cestu u krematoria a později byl ukládán do jámy, která se nacházela vedle krematoria.

Po válce byl při těžbě v jedné (pro mě zatím neupřesněné) lokalitě nalezen popel spálených obětí.


Pohled na původní uspořádání staveb u krematoria (pravá strana) na levé straně je cihelna a zhruba ve středu fotografie je dům „spalovače mrtvol“ Pritzla.
Pohled na původní uspořádání staveb u krematoria (pravá strana) na levé straně je cihelna a zhruba ve středu fotografie je dům „spalovače mrtvol“ Pritzla.


Celkový pohled na okolí krematoria Litoměřice. Po levé straně fotografie je Pritzlův dům. Ve střední části budova cihelny a komín společný pro cihelnu a krematorium. Význam budovy v přední části fotografie mi není znám. Foto bylo pořízeno v roce 1960. Autor: Čestmír Šíla. Fotografie je v originálu přechovávána v archívu památníku Terezín.
Celkový pohled na okolí krematoria Litoměřice.
Po levé straně fotografie je Pritzlův dům.
Ve střední části se nachází budova cihelny a komín společný pro cihelnu a krematorium.
Význam budovy v přední části fotografie mi není znám.
Foto bylo pořízeno v roce 1960 – autor: Čestmír Šíla.
Fotografie je v originálu přechovávána v archívu památníku Terezín.


Letecká fotografie z března 1945. Žlutá šipka označuje budovu krematoria, zelená šipka budovu cihelny.
Letecká fotografie z března 1945.
Žlutá šipka označuje budovu krematoria.
Zelená šipka budovu cihelny.


Okolí krematoria v Litoměřicích dnes.
(Pro lepší přehlednost doporučuji použít tlačítko zvětšit mapu.)
zvětšit mapu


Komín krematoria v současnosti.Komín krematoria v současnosti.
Komín krematoria v současnosti.


Původní čelní pohled na budovu krematoria.Současný čelní pohled na budovu krematoria.
Původní a současný čelní pohled na budovu krematoria.


Dobový pohled na budovu krematoria, fotografie z roku 1945.Současný pohled na budovu krematoria.
Původní a současný pohled na budovu krematoria.


Pohled na část krematoria, v pozadí dům „spalovače mrtvol“ – Václava Pritzla.
Pohled na část krematoria, v pozadí dům „spalovače mrtvol“ – Václava Pritzla.


Pohled na totéž místo v současnosti. Pritzlův dům je již dávno zbořen.
Pohled na totéž místo v současnosti.
(Pritzlův dům je již dávno zbořen)


Jiný pohled na Pritzlův dům.
Jiný pohled na Pritzlův dům.


Pohled na zadní část krematoria.
Pohled na komín a budovu krematoria.Boční pohled na budovu krematoria. Pohledy na budovu krematoria.


Mrtvá těla přivezl na obyčejném voze civilní kočí, sem do těchto vrat je odnesli vězni, „nosiči mrtvol“.
Mrtvá těla přivezl na obyčejném voze civilní kočí.
Sem do těchto vrat je odnesli vězni, „nosiči mrtvol“.


Pohled do místnosti za vraty. První dveře nalevo vedou k místu, kam se odkládala těla, dveře v pozadí směřují do pitevny.
Pohled do místnosti za vraty.
První dveře nalevo vedou k místu, kam se odkládala těla, dveře v pozadí směřují do pitevny.


Po pravé straně fotografie je místo pro uložení těl před kremací. Dveře v popředí vedou ke dvěma pecím.
Betonová plocha pro ukládání těl před kremací.
Místo pro ukládání těl.


Místo pro ukládání těl. Fotografie vznikla po osvobození v roce 1945 a skvrny jsou opravdu to, zač je považujete… Foto z archivu fotografa Karla Šandy. Zveřejněno se souhlasem dědice
Totéž místo v roce 1945…


Podlaha v místnosti pro těla byla vyspádována ke kanálku zakrytému litinovou mříží…
Podlaha v místnosti pro těla byla vyspádována ke kanálku zakrytému litinovou mříží…


Z místnosti pro ukládání těl vedou také dveře k pitevně.
Z místnosti pro ukládání těl vedou také dveře k pitevně.


Pohled do nedokončené pitevny v roce 1945. Skvrny na roštu však nasvědčují tomu, že pitevna byla pravděpodobně využívána…Pohled do nedokončené pitevny v roce 1945. Foto z archivu fotografa Karla Šandy. Zveřejněno se souhlasem dědice.
Pohled do stavebně nedokončené pitevny v roce 1945.


Pohled do stavebně nedokončené pitevny.Pohled na nedokončenou pitevnu: v zadní části fotografie je částečně možné spatřit místo – vpravo za nízkou zídkou – kam se ukládala přivezená těla.
Pohled na nedokončenou pitevnu.
V zadní části fotografie je částečně možné spatřit místo (vpravo za nízkou zídkou),
kam se ukládala přivezená těla určená na kremaci.


Na fotografii je zachycena pec krematoria, ze které se ještě kouří… Datum pořízení fotografie a její autor mi není známoTěla se před kremací položila na dřevěné rošty. Poté byla na dvojitých ocelových trubkách vsunuta do pece. Datum vzniku fotografie 1945, foto z archivu fotografa Karla Šandy. Zveřejněno se souhlasem dědice.
Těla se před kremací položila na dřevěné rošty.
Poté byla na dvojitých ocelových trubkách vsunuta do pece.
Z počátku se pálila pouze dvě těla, později bylo páleno najednou až pět těl svázaných k sobě drátem…


Ocelové trubky byly pro snazší manipulaci vedeny na kladkách.Pohled do pekla …
Ocelové trubky byly pro snazší manipulaci vedeny na kladkách.
Ocelové trubky byly pro snazší manipulaci vedeny na kladkách.


Závaží vyvažující ocelovou krycí desku kremační pece.Ocelová krycí deska s otvorem pro sledování průběhu kremace.
Vyvážena posuvná ocelová dvířka pro zakrytí otvoru pece a kukátko pro sledování průběhu kremace…


Po třiceti minutách byla kremace ukončena a popel byl vyhrabán do nádob pod horními dvířky.
Po třiceti minutách byla kremace ukončena a popel byl vyhrabán do nádob pod horními dvířky.
Po třiceti minutách byla kremace ukončena a popel byl vyhrabán do nádob pod dvířky …


Zadní část kremační pece. Dvířka pro obsluhu pece a pohyblivá ocelová deska v podlaze pro regulaci odtahu kouře do komína.
Zadní část kremačních pecí.
Zadní část kremačních pecí.


Místo, kde bylo uloženo uhlí a koks pro topení ve dvou kremačních pecích – pohled od pece.
Místo, kde bylo uloženo uhlí a koks pro topení ve dvou kremačních pecích.Místo, kde bylo uloženo uhlí a koks pro topení ve dvou kremačních pecích – pohled na zadní část krematoria. Zazděné otvory ve stěně sloužily pravděpodobně k doplňování paliva.
Místo, kde bylo uloženo uhlí a koks určené pro topení ve dvou kremačních pecích.


Nenápadná dvířka pod úrovní okolního terénu, odkud byl popel vynášen ven před budovu.
„Poslední cesta“…
Nenápadná dvířka pod úrovní okolního terénu, odkud byl popel vynášen ven před budovu.
V počátcích byl popel ze spálených těl volně rozhazován na cestu, v pozdější době byl popel vhazován do vykopané díry nedaleko krematoria.


Po vychladnutí a rozdrcení byl popel vysypáván do jámy v zadní části krematoria.
Po vychladnutí a rozdrcení byl popel vysypáván do jámy v zadní části krematoria.


Další hromada lidského popela byla náhodou objevena nedaleko KT Litoměřice, vedle úzkokolejné vlečky k továrně Richard I. V tomto případě pravděpodobně pocházela část popela i z terezínského krematoria.
Další hromada lidského popela byla náhodou objevena nedaleko KT Litoměřice, vedle úzkokolejné vlečky k továrně Richard I. V tomto případě pravděpodobně pocházela část popela i z terezínského krematoria.
Další hromada lidského popela byla náhodou objevena nedaleko KT Litoměřice, vedle úzkokolejné vlečky k továrně Richard I.
V tomto případě pravděpodobně pocházela část popela i z terezínského krematoria.


Naposledy upraveno 7. 11. 2014


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.