Nádrže na užitkovou vodu

Těsně pod vrcholem svahu, který se strmě zdvihá za filtrační stanicí, se ve vzdálenosti asi 80 m skrývá v bujném porostu stavba podpovrchových nádrží na užitkovou vodu. Záměrně jsem užil názvu „podpovrchová“ stavba, protože po výstavbě nádrží byla nad ně navršena zemina, a to jednak z důvodu tepelné izolace (dostatečná vrstva zeminy zajistila, že v mrazech voda nezamrzala) a současně sloužila jako přirozené maskování například před leteckým průzkumem. Do podzemních prostor nádrží se dostaneme, projdeme-li značně zarostlým a tím pádem nenápadným otvorem pro dveře. Vše je vybudováno z poměrně masivního železobetonu. Hned za dveřmi vstupujeme do úzké betonové chodby. Po 10 m se chodba v pravém úhlu lomí doleva a vcházíme do místnosti, kde byla soustava armatur – rozvodů vody (ventily, vodoznaky, plováky a možná i čerpadla). Po původní armatuře již v současnosti nalezneme jen žalostné zbytky. Vlastně se zachovalo pouze to, co je v betonu a nedá se to uřezat, rozmlátit či jinak zničit. Všechno ostatní již nenávratně skončilo v kovošrotu. Nádrže na užitkovou vodu se v poválečné době (asi do roku 1980) využívaly jako samospádné zásobárny vody na závlahy. Pro jejich plnění bylo využíváno původní potrubí a část čerpací stanice u řeky Labe. Nebyla již však využívána filtrační stanice, jejíž vybavení bylo hned po válce demontováno a odvezeno. Nevyužívání filtrační stanice bylo důsledkem toho, že spodní částí nádrží a odtokové potrubí jsou doposud zaneseny vrstvou labského bahna.

Znázornění „cesty“ užitkové vody z filtrů do podzemí továrny.

Na povrchu

Na povrchu můžeme spatřit jednu částečně odkrytou betonovou stěnu. Krycí zemina byla před léty odstraněna (pravděpodobně v době, kdy bylo nádrží využíváno pro závlahy). U odkryté stěny máme možnost spatřit částečně izolované potrubí, čnící vzhůru k oblakům. Přesný význam se mi nepodařilo zjistit, ale předpokládám, že se jednalo o odvzdušnění systému potrubí. Ve spodní části budovy lze částečně spatřit přívodní a odtokové potrubí mizící v zemi. Na stropnici nádrží je několik ocelolitinových trubek prostupujících betonovým stropem a vyúsťujících uvnitř čtyř podzemních nádrží. Toto potrubí sloužilo k odvětrání podzemních nádrží a jeho vrchní část byla dříve zakryta plechovými kryty.

Čelní stěna nádrží odkrytá v poválečné době. Do vrchu čnící potrubí sloužilo pravděpodobně jako odvzdušňovací.

Vlevo přívod filtrované vody – vpravo odvzdušňovací potrubí.

Pohled na částečně odkrytou spodní část odvzdušňovacího potrubí

Podzemí nádrže odvzdušňovalo a odvětrávalo několik ocelolitinových trubek zakrytých stříškou. Zbytky odvětrání lze doposud spatřit na vrchní straně nádrží.

U nádrží

Nádrže jsou ukryty pod vrstvou zeminy a je prakticky nemožné je spatřit v celé velikosti. Příjezdová cesta u vstupu do podzemí je z jedné strany chráněna zídkou vybudovanou z čedičových kamenů.

Tato zídka zamezuje sesouvání navršené zeminy na tehdejší příjezdovou cestu k nádržím. Dnes je vše značně zarostlé vegetací. Vstup do nádrží je možný poměrně úzkou ze železobetonu vybudovanou chodbou. Po pravé straně chodby je mělký žlábek určený k odvedení vody, kterou by nestačila zachytit jímka. Tu lze spatřit v zadní části přístupové chodby. Na stěnách můžeme vidět zbytky elektrické instalace, případně alespoň do betonu zapuštěné dřevěné hranolky pro přichycení kabelu a světel.

Sesunutí krycí zeminy navršené nad nádržemi brání zeď vystavěná z čedičových kamenů.

Pohled na vstup k nádržím.

Celá stavba je vybudována z poměrně masivního železobetonu.

Pohled do nitra chodby vedoucí k armaturám a nádržím.

V přístupové chodbě je v rohu jímka na úkapovou vodu.

Pohled směrem k východu z podzemí nádrží.

Vstup do místnosti „technologie“.

Technologie

Vlevo, na konci přístupové chodby vstupujeme do místnosti, kde ještě nedávno (2006) stávala soustava potrubí a regulačních prvků (ventily, vodoznaky). Zde vstupovala do nádrží přefiltrovaná voda, která byla přiváděna do dvou dvojitých podzemních nádrží a v případě potřeby byla samospádem dopravována do podzemí továrny Richard. Dnes již po spleti potrubí najdeme jen zlomek. Když se zvedla výkupní cena kovů, vše vzalo za své a jen několik fotografií nám dokumentuje vzhled v poválečném období. Dlužno podotknout, že soustava potrubí byla v poválečné době částečně upravena pro potřeby závlah tehdejšího státního statku. V každém případě byla převážná část armatur původních = válečných.

Zbytek plovákového zařízení k hlídání hladiny vody v nádržích. Kladky a spínač jsou pravděpodobně poválečné. Tento obrázek však je již dávno minulostí…

Takto v roce 2005 vypadala soustava armatur pro napouštění a vypouštění nádrží (tato část zařízení byla pravděpodobně poválečná).

Ještě dnes je část potrubí značně zanesena bahnem. Příčinou je skutečnost, že nádrží bylo v poválečném období (asi do roku 1989) využíváno pro závlahy. Protože byla čerpána znečištěná a kalná labská voda, usadilo se bahno na dně nádrží a částečně zaneslo i potrubí.

Pozůstatky armatur. Stav v roce 2005.

Totéž místo – podzim 2006 – zvedly se výkupní ceny kovů…

Do podzemních nádrží je možné vstoupit po ocelových schodech zapuštěných v betonu. Vystoupáme po stupních na vrchní hranu nádrží. Do železobetonové zdi je zapuštěna ocelová trubka přepadu vody.

Vstup do nádrží je možný opět po ocelových stupních. Samotná nádrž je velká betonová „místnost“ v jejíž zadní části je klenutý otvor do sousední stejně velké nádrže. Totožným způsobem je stavebně řešena i druhá, oddělená nádrž. Na podlaze nádrží je vrstva hlíny. Jedná se (dnes již) o vyschlé říční bahno, které se zde usadilo v době, kdy byly nádrže využívány pro závlahy. Vrstva bahna je rozdělena znatelnou cestičkou. Tato cesta vznikla díky zlatokopům, kteří zde pravděpodobně hledali další vstupy do podzemí. Po jejich snaze zbylo již jen zrezavělé kolečko a právě zmiňovaná cestička v usazenině.

Jeden ze dvou ocelových žebříků určených pro vstup do podzemních nádrží.

Pod vstupním otvorem do vnitřní části nádrže je další žebřík a přepadové potrubí.

Detail přepadového potrubí uvnitř jedné z nádrží. Přepadové potrubí mělo zabránit uniku vody do místnosti technologie v případě přeplnění nádrží.

Uvnitř nádrží na užitkovou vodu. Zemina u stěn je usazenina kalu a bahna z nefiltrované labské vody čerpané v poválečném období.

Každá dvojice nádrží byla propojena klenutým „průchodem“.

V nádržích se zachoval i filtrační koš u odtokového potrubí.

Při podrobnější prohlídce v místnosti rozvodu vody spatříme prostupy potrubí do vnější stěny. Tudy do nádrží vstupovala filtrovaná voda. Z nádrží potom voda samospádem odtékala asi 300 m dlouhým potrubím do podzemí. Pokud si prohlédneme zmiňovanou stěnu z druhé strany, můžeme v jakémsi výkopu před budovou spatřit částečně obnažené potrubí. Celé potrubí v poválečné době vytrhal tehdejší národní podnik Kovošrot a jen při bedlivém hledání se nám podaří najít mělkou prohlubeň, která po potrubí zbyla. A tím také prohlídka nádrží na užitkovou vodu končí.

Přívod vody z filtrační stanice a odtok samospádem do podzemí továrny Richard byl soustředěn do jedné stěny. Podle potrubí lze jen velmi těžko stanovit, kde byl přívod a kde odtok.

Pohled ze stropnice nádrží na část výkopu s potrubím a odvzdušněním.

Detailnější pohled na potrubí před budovou nádrží. Vlevo (pravděpodobně) přívod filtrované vody – vpravo odvzdušňovací potrubí.

Naposledy upraveno 23. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek