Větrací šachty

---

---

Pohled na část vrchu Bídnice, kde se kromě jiného, stále ještě nachází několik níže popisovaných větracích zařízení z podzemí.

---

Už v předválečném období, kdy se pod vrchem Bídnice těžil vápenec, bylo nutné podzemní prostory větrat a zároveň zajistit případné nouzové výstupy na povrch. K tomuto účelu sloužila soustava větracích vrtů a šachet.

Stejná potřeba se objevila i při výstavbě továrny Richard I a II, kde bylo nezbytné zajistit dostatečnou ventilaci pro připravovanou strojírenskou a chemickou výrobu.

---

S čím vším se muselo při plánování a výstavbě ventilace počítat, to nám přiblíží část textu původního dokumentu – Zpráva o jednání, ve věci větrání stavebního projektu „Richard I. a II.“, ze dne 30. 8. 1944.

---

Z dokumentu vyplývá, že návrh ventilace byl výrazně složitější, než se původně předpokládalo. Bylo nutné řešit především vysokou akumulaci tepla vznikající při výrobě (zejména v kalírnách a zkušebnách), ale také odvádění výparů a zápachu z provozu (např. galvanovny a hygienického zázemí). Původní výpočty množství vzduchu se ukázaly jako nepřesné a bylo nutné je upravit. Navrhované množství ventilace se pohybovalo okolo 9400 m³ za minutu, přičemž se počítalo s výraznými rozdíly mezi letním a zimním provozem.

Systém větrání musel zároveň reagovat na omezené možnosti podzemních prostor – krátké větrací cesty, nevhodné umístění šachet a vznikající „úzká místa“. Proto bylo navrženo kombinovat hlavní a doplňkové větrání, včetně lokálního odsávání v problematických místech.

Součástí návrhu bylo také využití různých typů ventilátorů, přičemž důraz byl kladen na regulaci množství vzduchu, energetickou úspornost a bezpečnost provozu. V případě Richardu II. byly dostupné informace omezené. Počítalo se zde s menším počtem šachet a celkově nižším zatížením prostředí (méně prachu, plynů a tepla). Není však zcela jisté, zda mělo být použito kontinuální větrání, nebo pouze lokální řešení podle konkrétních provozů.

---

Rozdělení šachet

---

Mapa větracích šachet a vrtů.
Na mapě jsou zakreslena místa, kde jsou šachty vyznačeny na mapách – případně je bylo možné najít ve skutečnosti.
Některé šachty a vrty nejsou na této stránce dosud zmiňovány, protože se je zatím nepodařilo prokazatelně objevit – dohledat.
U několika šachet je jejich existence rozporná = na různých (původních) mapách se jejich počet a označení liší…

---

Letecká fotografie části vrchu Bídnice, na které jsou vyznačeny pouze některé větrací šachty.
Z důvodu zjednodušení jsou vyznačeny všechny důležité větrací šachty bez rozdílu významu, či velikosti.
Použitá čísla jsou pouze pro orientaci o počtu šachet.
Důvodem je, že existuje větší počet map, přičemž na některých z nich se čísla nebo dokonce počet šachet liší.
Barevné rozdělení:
Žlutá – Richard I.
Zelená – Richard II.
Modrá – Richard III.

---

Jak nejlépe rozdělit a popsat jednotlivé části větracího systému vybudovaného pro důl a následně i pro strojírenskou výrobu v podzemí továrny Richard? Vše lze rozdělit do tří stupňů – podle významu i velikosti.

---

„Wetterschacht“ – hlavní větrací šachta

Důležitou stavbou (továrny Richard I.) je tzv. „Wetterschacht“ – hlavní větrací šachta.

Jedná se o šachty větších profilů, které jsou vyzděny po celé své výšce a představují objekty zásadního významu. (Ve spojení s továrnou Richard se jedná o šachty budované až v letech 1944–1945.)

---

„Luftschacht“

Toto označení se objevuje především na starších mapách a stejně jako v případě „Wetterschacht“ označuje zařízení určené k větrání.

V tomto případě jde o zděné šachty kruhového nebo oválného průřezu. Obvykle jsou vybaveny lezným oddělením a mohou sloužit i jako nouzová úniková cesta.

Současně mohly být využívány také pro vedení inženýrských sítí, například vody, stlačeného vzduchu nebo plynu.

---

Pojmenování „Luftschacht“ i „Wetterschacht“ najdeme na starých mapách dolů Richard.

---

Bohrloch nebo také Luftloch – vrtaný otvor, vrt

Posledním typem větracího zařízení zachyceným na mapách je nejmenší prvek celého systému — a to jak z hlediska rozměrů, tak pravděpodobně i svého významu. Jedná se o maloprofilový vrt o průměru přibližně 40–50 cm, do něhož je po celé délce osazeno ocelové potrubí.

---

Bohrloch – vrtaný otvor – vrt
Označení na mapě.

---

Výřezy z nově zdigitalizované mapy, která byla přesně překreslena z původních podkladů a mapy datované ke dni 20. 11. 1944.

---

---

Protože se torza některých šachet dochovala až do dnešních dnů, následuje jejich popis a rozdělení podle současného stavu.

---

Hlavní větrací šachta č. 1 – Richard I.

---

Barevný bod označuje níže popisovanou šachtu.

---

Na vrcholu Bídnice se tyčí nepřehlédnutelná, novodobá nástavba zakrývající větrací šachtu č. 1.

---

Na úpatí vrchu Bídnice stojí nepřehlédnutelná šedivá železobetonová stavba, která byla v několika etapách vybudována nad původní větrací šachtou.

Šachta byla vyražena v době výstavby továren Richard (1944–1945), přičemž práce prováděli vězni koncentračního tábora Litoměřice.

Jaký byl přesný vzhled šachty v době druhé světové války, se mi doposud nepodařilo zjistit. Z leteckých snímků lze zatím vyčíst pouze to, že v březnu 1945 byla šachta odkrytá, zatímco již v dubnu téhož roku byla zakryta nějakou stavbou. Podle mého názoru by se v případě bombardování jednalo o značně citlivé místo.

Okolo roku 1965 bylo vyústění větrací šachty zakončeno původní cihlovou obezdívkou a otvor byl (patrně z bezpečnostních důvodů) překryt pletivem.

V pozdějších letech byla šachta obezděna tvárnicemi a zakryta panelem. Tento panel však býval často odstraňován, což představovalo reálné riziko pádu do přibližně 62 metrů hluboké šachty a asi 5 metrů široké šachty. Navíc téměř každý, kdo se do těchto míst dostal, neodolal pokušení vhodit do šachty kámen, aby zjistil, „jak je to tam dole asi hluboké“.

Na počátku 90. let začalo úložiště upravovat nejlépe zachovanou část Richardu I. (jednalo se o zadní pravou část původního dolu, mimo jiné halu č. 125, 133, 137 a část propojovacích chodeb). Do této části spadá i již zmiňovaná hlavní větrací šachta č. 1.

Původní obezdívka šachty byla odstraněna a nahrazena přibližně jeden metr vysokým železobetonovým opláštěním. K větrání sloužilo několik menších obdélníkových otvorů u paty tohoto opláštění. Tato úprava však nebyla konečná.

Po několika letech došlo k dalším stavebním zásahům. Opláštění bylo výrazně zvýšeno a zesíleno a do větracích otvorů byla zabetonována armatura, která brání vhazování předmětů. Šachta je dodnes funkční a zejména v zimních měsících lze často pozorovat oblaka páry z vlhkého vzduchu vystupujícího z podzemí.

Jižně od větrací šachty se nacházejí betonové základy pro (doposud) neznámé zařízení. Základ stavby byl přibližně jeden metr hluboký a po obvodu i ve spodní části byly zabetonovány šrouby určené k uchycení technologie, jejíž účel se zatím nepodařilo objasnit.

(Mohlo se jednat například o jeřáb či vrátek pro transport materiálu při výstavbě šachty, jde však pouze o domněnku.)

Bohužel při betonáži nového opláštění šachty byly tyto základy využity jako jímka pro přebytečný beton. V současnosti je tak možné rozpoznat pouze obrys původní stavby, který je vyplněn ztvrdlým betonem. Stejně jako okolní prostor i tyto pozůstatky postupně zarůstají vegetací.

---

Letecké fotografie vyústění větrací šachty v roce 1945.
Na levé fotografii z března roku 1945 je zřetelný kruhový obrys šachty.
Na pravé fotografii – měsíc poté (10. 4. 1945) je již šachta zakryta stavbou obdélníkového tva­ru.

---

A pro ilustraci ještě letecký pohled z roku 1957.

---

Hlavní větrací šachta.
(stav přibližně v roce 1965)

---

První podoba „novodobého“ obezdění šachty a panely na jejím vrchu.

---

Další pohledy na značně zarostlé okolí šachty a panely na jejím vrchu.

---

První podoba novodobého obezdění šachty. Bohužel si nejsem jist, která z těchto dvou fotografií je novějšího data.
Odhaduji, že levá fotografie zachycuje první stavební úpravu – opravu původní obezdívky, a druhá (s oplocením) je již železobetonový spodní stupeň větračky na následujících fotografiích.

---

Pohled na původní uzávěr nad hlavní větrací šachtou.
V horní krycí desce byl vytvořen otvor doplněný o masivní mříž.
Nad tím vším byla dostavena stávající betonová stavba.

---

Pohled na novodobý sarkofág nad hlavní větrací šachtou..

---

Blíže nespecifikované železobetonové základy poblíž hlavní větrací šachty.
Při stavbě nové větrací šachty byl do základu nalit přebytečný beton.

---

Ocelové kotevní šrouby v základech nedaleko větrací šachty.

---

Pohled na spodní část větrací šachty č.1 – okolo roku 1970.
Na zemi je zřetelná hromada kamenů naházených do nitra šachty.

---

Totéž místo v roce 2018…

---

Při pohledu vzhůru se zatají dech.
62 metrů hluboká šachta působí majestátně.

---

Ve své vrchní části je šachta vybavena lezným zařízením.
Až dolů do podzemí však ocelové schody nepokračují…

---

Pohled do nitra hlavní větrací šachty před jejím uzavřením.

---

Hlavní větrací šachta č. 2 – Richard I. – levá část.

---

Barevný bod označuje popisovanou šachtu.

---

Větrací šachta č. 2 byla vyražena v době výstavby továrny Richard a sloužila k větrání levé části podzemí.

Vrchní obrys šachty byl na povrchu patrný ještě poměrně nedávno – ještě v roce 2023 bylo možné díky poklesu navezené zavážky pozorovat zbytky cihlového opláštění do hloubky přibližně dvou metrů. Bylo však jen otázkou času, kdy i tyto pozůstatky zmizí, protože místo postupně sloužilo jako neoficiální skládka stavební suti.

Napsal-li jsem, že se stane minulostí, má to svůj důvod. V novější historii (ještě v roce 1980) byla šachta srovnána s okolním terénem. Následně se v poli vytvořil mělký propad, který se postupně proměnil v kruhový otvor o průměru přibližně 6 metrů. Stěny tohoto otvoru byly vyzděny cihlami a jeho původní hloubka byla, stejně jako u hlavní větrací šachty, okolo 60 metrů. Někdy v roce 2024 se však šachta začala znovu zavážet kamením a zeminou a dnes již i já mám problém přesně určit místo, kde se nacházela. .<>

Doposud se rozcházejí dostupné informace o tom, kdo, kdy a z jakého důvodu tuto šachtu v poválečném období zasypal.

Protože se však jedná o takzvanou levou část původního dolu, není tato skutečnost až tak překvapující. V této části si totiž někdo dal velmi záležet na tom, aby se do podzemních prostor nikdo nedostal – o tom však více na jiné stránce.

---

Pohled na okolí větrací šachty z levé části, v dubnu 1945, a totéž místo v roce 1957.

---

Přibližně okolo roku 1983 se zasypaná šachta začala pomalu propadat (sesedat) a v poli se vytvořil nenápadný kruhový obrys.

---

V roce 2004 dosáhl pokles zeminy uvnitř bývalé větrací šachty svého maxima.

---

Pak začala šachta opět postupně sloužit jako místo skládky pro stavební suť.
Zanedlouho bude pole opět rovné…

---

Pohled z dronu, na ještě nezasypanou částečně propadlou větrací šachtu v roce 2023

---

Pohled na šachtu v průběhu postupného zasypávání – rok 2024.

---

Totéž místo roce 2024 – kdo by zde hledal šachtu…

---

Ale jo, jaro 2026 – při troše dobré vůle…

---

Podle všech popisků by toto měl být pohled na spodní partie zmiňované šachty.
Vzhledem k tomu, že jsem neměl tu čest se tam nikdy podívat, nemohu to potvrdit a ani vyvrátit…

---

Pomocné větrací šachty

---

„Luftschacht“

Toto označení se objevuje především na starších mapách a stejně jako v případě „Wetterschacht“ označuje zařízení určené k větrání.

V tomto případě jde o zděné šachty kruhového nebo oválného průřezu. Obvykle jsou vybaveny lezným oddělením a mohou sloužit i jako nouzová úniková cesta. Současně mohly být využívány také pro vedení inženýrských sítí, například vody, stlačeného vzduchu nebo plynu. .<>

---

Větrací šachta č. 1

(Richard I.)

---

Barevný bod označuje přibližné místo, kde pravděpodobně stála níže popisovaná šachta.

---

Pomocná větrací šachta u křižovatky chodeb.
Přerušované čáry označují potrubí pro užitkovou a pitnou vodu.

---

Dnes již zasypanou horní část větrací šachty bylo možné spatřit ve spleti bujné vegetace ještě přibližně kolem roku 1986.

Zděná šachta oválného tvaru byla vybudována pro potřeby původního dolu a během výstavby továrny byla využita jako důležitý kolektor. (Podle technologické mapy byla touto šachtou do továrny přiváděna pitná i užitková voda.) .<>

Ještě v poměrně nedávné době bylo možné v podzemí pozorovat, že středem šachty prochází ocelová roura o průměru přibližně 400–500 mm, určená pro rozvod užitkové vody.

Po stranách šachty byl dále upevněn kabel, pravděpodobně vysokého napětí, a také další dvě potrubí sloužící k přívodu pitné a užitkové vody.

---

Vrchní část (již tehdy částečně zasuté) větrací šachty byla ještě v roce 1986 ukryta v hustých křovinách.
Pak vše nenávratně zmizelo pod navážkou zeminy z nových mrazíren.

---

Pohled vzhůru do zasuté větrací šachty.

---

Spodní část větrací šachty č. 1 je doposud vystrojena potrubím pro užitkovou a pitnou vodu.

---

Větrací šachta č. 2

(Richard I. – levá část)

---

Tato větrací šachta patřila k důležitým technologickým uzlům továrny. Podle dokumentů získaných v nedávné době měl být touto šachtou do podzemí přiváděn plyn, benzín a propan. V jejím bezprostředním sousedství byla v podzemí umístěna mimo jiné i redukční stanice plynu. . <>

Bohužel na povrchu dnes není po této šachtě ani stopa. Jediným důkazem její existence je fotografie spodní části vrtu, ze kterého vyúsťuje ocelové potrubí.

---

Výřezy map, na kterých je označena větrací šachta č.2.

---

Fotografie spodní části vrtu, ze kterého vyúsťuje ocelové potrubí.

---

Protože téma přivádění výše zmiňovaných komodit do podzemí je poměrně rozsáhlé, dovolím si upozornit na samostatnou stránku k tomuto tématu, kterou jsem pojmenoval – Redukční stanice

---

---

Větrací šachta č. 3

(Richard I. – levá část)

---

Co se týká dostupných informací, jedná se o poměrně nový nález doposud neznámé větrací šachty z levé části podzemí – se kterou si však zatím stále nevím rady.

Celou situaci činí ještě zajímavější skutečnost, že tato šachta je zakreslena pouze na jediné původní mapě. To by samo o sobě mohlo naznačovat, že byla pouze navržena, ale nakonec nebyla vybudována.

Avšak… byla objevena stará černobílá fotografie z archivu pana Stanislava Hrušky, která zachycuje ruiny stavby připomínající vrchní část jiné větrací šachty (foto níže v textu u Richardu II). Vzhledem k místu pořízení fotografie a jejímu porovnání se zákresem na mapě by se mělo jednat právě o tuto šachtu.

Přes veškerou snahu se mi zatím nepodařilo určit její přesnou lokalizaci v terénu. Vycházím pouze z jediného snímku, ale místo jeho pořízení se mi nedaří spolehlivě určit.

---

Část mapy se zakreslenou větrací šachtou č.3.

---

Ruiny rozbořené větrací šachty – foto

---

Větrací šachta č. 4

(Richard I. – levá část)

---

K této větrací šachtě zatím nejsou k dispozici žádné bližší informace.

Dochovalo se pouze několik fotografií spodní části šachty a pohled vzhůru na lezné zařízení, které ústí v místě zlomu či poškození stěn.

---

Výřez z mapy s vyznačenou větrací šachtou č. 4.

---

Pohled vzhůru šachtou na lezné zařízení šachty, ústící v nějakém zlomu, či poškození stěn šachty.

---

Pohled na spodní část větrací šachty č. 4.

---

---

Větrací šachty – Richard II

---

Systém větrání byl v případě továrny Richard II. poněkud odlišný. Hlavní rozdíl spočívá v menším počtu větracích šachet. Velká větrací šachta (obdobná jako č. 1 a č. 2 na Richardu I.) byla pouze jedna – viz níže.

Podle dostupných podkladů dosahoval průměr ostatních větracích šachet na Richardu II. přibližně 3 metry. V podzemí se však nedochovala ani jediná vyzděná šachta, a proto je nutné vycházet pouze z fotografií lokálních nálezů a mapových podkladů.

Pro číselné označení šachet bude použit již dříve uvedený zákres.

---

Letecká fotografie části vrchu Bídnice, na které jsou vyznačeny jednotlivé větrací šachty.
Z důvodu zjednodušení jsou vyznačeny všechny důležité větrací šachty bez rozdílu významu, či velikosti.
Použitá čísla jsou pouze pro orientaci o počtu šachet.
Důvodem je, že existuje větší počet map, přičemž na mnoha z nich se čísla, nebo dokonce počet šachet liší.
Barevné rozdělení:
Žlutá – Richard I.
Zelená – Richard II.
Modrá – Richard III.

---

Větrací šachta č. 1 – Richard II.

---

Barevný bod označuje přibližné místo, kde stávala hlavní větrací šachta č. 1.

---

Porovnáme-li původní mapu s leteckými snímky, lze přibližně určit místo, kde se nacházela větrací šachta č. 1, která v podzemí ústila do chodby č. 21 (Richard II).

Dnes však po této šachtě na povrchu nenajdeme prakticky žádnou stopu a v podzemí areálu Richard II. je chodba č. 21 zabetonována. Spatřit lze pouze úzký, zařícený výklenek u stropu a jímku na vodu vybudovanou při stěně podlahy, do níž ústí několik drenážních trubek.

(Netroufnu si odhadnout, zda se jedná o původní technické řešení, nebo až o některou z poválečných stavebních úprav. Do dnešního dne se mi navíc nepodařilo dohledat žádnou fotografii ani podrobnější popis spodní části této šachty.)

---

Hlavní větrací šachta č 1.
Podle popisku je fotografie pořízena přibližně okolo roku 1965

---

Už jsem ani nedoufal, že tuto šachtu ještě někdy spatřím, ale v roce 2025 se stal malý zázrak.

Při cíleném povrchovém průzkumu, které provedlo sdružení firem SG Geotechnika a. s. a GT-IG s. r. o., se podařilo šachtu znovu nalézt, částečně obnažit její vrchní část a vše pečlivě zdokumentovat.

Díky laskavému svolení SÚRAO máte možnost si tyto jedinečné fotografie prohlédnout. Jedinečné jsou i tím, že místo bylo po zdokumentování uvedeno zpět do původního stavu.

---

A tady ji máme – přibližně po šedesáti letech se na pár hodin větrací šachta ukázala v části své původní podoby.

---

Byl jsem jak v Jiříkově vidění – přeci jenom podobné objevy nejsou zas tak časté…

---

Ještě jednou použiji kolorovanou fotografii přibližně z roku 1965.
Za povšimnutí stojí svislá rýha mírně zřetelná v pravé části fotografie. Na původní nekolorované fotografii jsem ji mylně považoval za prasklinu, ale on to je stavební prvek, blíže neznámého určení.

---

Zde je zmiňovaný výřez díky zaplnění zeminou, zřetelný pouze částečně.

---

Vnitřní průměr šachty je 3,50 metrů.
Celkový průměr vyhloubeného díla je 6,5 metrů.
Mocnost obezdívky jámy je 50 centimetrů.
Původní hloubka jámy přibližně 67 metrů.
Podle všeho tedy průměrem patři k menším než větrací šachty do podzemí Richard I.

---

V chodbě č.1 (Richard II.) lze spatřit po pravé straně zabetonovanou chodbu s výklenkem u stropu a jímkou na vodu zahloubenou do podlahy.

---

Pohled směrem do zabetonované chodby č. 21.

---

Větrací šachta č. 2

(Richard II.)

---

Barevný bod označuje přibližné místo, kde pravděpodobně stála níže popisovaná šachta.

---

Stejně jako u předchozí pomocné šachty i zde pracuji pouze s minimem dochovaných informací a řadou nejasností. Po mnoha hodinách strávených nad mapami a následným hledáním v terénu se mi podařilo alespoň přibližně určit místo, kde se tato šachta pravděpodobně nacházela.

---

Zde stávala větrací šachta č. 2.

---

I zde se zachovala pouze hromada cihel.
Nikde ani stopa po šachtě nebo části zasutého otvoru.

---

Větrací šachta č. 3

(Richard II.)

---

Barevný bod označuje přibližné místo, kde stála níže popisovaná větrací šachta.

---

Letecký pohled z roku 1957 na vrchní část větrací šachty.

---

Pohled na větrací šachtu.
Dnes lze na povrchu nalézt nevelkou hromadu zeminy a kamení.
V jednom místě jsou doposud zřetelné zbytky cihlové stavby a rozlomeného betonového panelu.
Celá tato hromada se nachází přibližně v místě, kde by měla ústit šachta.
Foto: Bohumil Červený – rok 1960.
Zdroj fotografie: Fotoarchiv České geologické služby.
Mimochodem takhle nějak si představuji, že vypadala (shora vzpomínaná) vrchní část větrací šachty č.3, Richard I.

---

Křoviny, které ukrývají zbytky větrací šachty.

---

Zarostlá hromada zeminy a kamení ukrývá zbytky vrchní části větrací šachty č. 3.

---

V případě, že jsou dostupné mapy přesné, je tato spodní část pozůstatkem po větrací šachtě.
Pokud pohlédneme do otvoru v betonu, spatříme částečně zasutou dutinu, uvnitř které jsou zbytky výdřevy.
Fotografii vnitřní části tohoto prostoru se mi v době návštěvy nepodařilo pořídit, a to z důvodu neustále kapající vody do objektivu.

---

Větrací šachta č.4

(Richard II.)

---

Barevný bod označuje přibližné místo, kde pravděpodobně stála níže popisovaná šachta.

---

Poslední větrací šachta z podzemí Richard II. se nacházela v prostoru propojení chodeb č. 39 a 40.

Zpočátku na povrchu po šachtě neexistovala žádná viditelná stopa. Někdy v letech 2002–2003 se však uprostřed louky náhle objevil poměrně hluboký propad. (Než došlo k jeho zajištění a následnému zasypání, měl jsem naštěstí možnost jeho podrobné prohlídky.)

Za zajímavou považuji skutečnost, že v propadu nebylo možné nalézt žádné pozůstatky cihlové vyzdívky ani jiné jednoznačné známky existence této šachty. Totéž platilo i pro jeho spodní část nacházející se v dnes nepoužívaných prostorách Richardu II. Ani zde se nevyskytovaly žádné stopy po cihlovém vyzdění. Nabízí se tedy možnost, že šachta byla sice vyražena, ale k jejímu definitivnímu vyzdění již nikdy nedošlo.

Propad byl po několika měsících zasypán štěrkem a jeho horní část následně uzavřena železobetonovou konstrukcí. Ve středu betonové desky se nachází kontrolní otvor sloužící ke sledování pohybu zásypu. (V průběhu let se štěrkový zásyp skutečně postupně sesedá a je nutné jej čas od času doplňovat.)

---

V roce 2003 se na louce nad Richardem II. objevil asi tři metry hluboký propad.

---

Suťový kužel v chodbách č. 39 a 40.

---

---

Propad byl zavezen štěrkem a na vrchní části byla vybudovaná poměrně masivní železobetonová deska s revizním otvorem.

---

Detail informační tabule nad zabetonovanou šachtou.

---

---

Vrtané větrací vrty (Bohrloch, Luftloch)

(Richard I. a II.)

---

Jedná se o maloprofilové vrty o průměru přibližně 400–500 mm, které jsou po celé své délce vypaženy ocelovým potrubím až ke stropu štoly. Právě u těchto větracích vrtů však existují zjevné rozpory mezi skutečným stavem a dostupnými mapovými podklady: .<>

• Některé vrty se podařilo prokazatelně dohledat na povrchu, avšak na mapách zakresleny nejsou.
• Naopak existují vrty, které jsou na mapách uvedeny, ale nepodařilo se je nalézt v podzemí. (Záměrně uvádím pouze podzemí, protože na povrchu mohl být vrt již dávno zasypán.)

Nové překreslení původní mapy navíc naznačuje, že ne všechny tyto větrací vrty byly skutečně vyvrtány, případně dokončeny a vypaženy. A aby situace nebyla příliš jednoduchá, na mapách se objevují vrty i v místech, kde není zakresleno žádné podzemí… .<>

Jak s touto informací naložit?

Jednou z možností je, že v průběhu výstavby byly prováděny průzkumné vrty určené ke zjištění geologického složení v trase plánovaných štol, k jejichž následnému vyražení už nakonec nedošlo. Tuto hypotézu však narušuje skutečnost, že ve dvou případech se jedná o štoly, které byly v podzemí přístupné, a přesto se ani zde nepodařilo nalézt vyústění těchto (na mapě zakreslených) vrtů. .<>

---

A aby to nebylo tak jednoduché, tak na mapě jsou zakresleny vrty i v místech, kde není zakresleno, žádné podzemí…

---

---

Malá fotogalerie větracích vrtů

Na povrchu lze kovové potrubí o průměru přibližně 30 cm nalézt na několika místech. Některé z vrtů se podařilo potvrdit i v podzemí, naopak existují i takové, které byly nalezeny pouze v podzemních prostorách a jejich vyústění na povrchu se zatím dohledat nepodařilo. Není to tedy vůbec jednoduché.

A tím to ještě nekončí. Vrty lze rozdělit na zachovalé a poškozené. Nejprve se tedy podívejme na fotografie všech mnou doposud nalezených nepoškozených větracích vrtů – a to jak na jejich horní části na povrchu, tak (pokud to bylo možné) samozřejmě i na pohledy do jejich spodních částí v podzemí.

---

Vrchní část větracího vrtu.
Zatím se mi nepodařilo zjistit místo – chodbu, ve které by měl tento vrt ústit.

---

Několik pohledů na vrchní část nespecifikovaného větracího vrtu z podzemí Richard I.

---

Starší pohled na vyústění větracího vrtu – foto z roku 1986.

---

Pohled do nitra (dnes již ucpaného větracího vrtu).

---

Teorii o vrtání za pomoci ocelového potrubí napovídají i zbytky závitu na obvodu trubky – tedy pokud to závit opravdu je…

---

Již poměrně starý pohled na jeden z mála doposud funkčních vrtů se nachází přímo nad vchodem do podzemí – Richard I., chodba D.
(Na uvedené fotografii je ještě mříž chránící otvor.)

---

Tentýž vrt po několika letech – mříž zmizela v nenávratnu.

---

Pohled otvorem vrtu až na denní světlo.

---

(Po desítkách let ocelové pažení vrtu zkorodovalo, přetrhlo se a sesunulo do chodby. Foto: Jiří Látal.)]
I zde se však zahlodal zub času.
Po desítkách let ocelové pažení vrtu zkorodovalo, přetrhlo se a sesunulo do chodby.
Protékající voda dál pomalu vyplavuje částečky zeminy a narušuje okolí vrtu a značně zrezivělé torzo spodní části větracího vrtu již také skončilo svou životní pouť kdesi v kovošrotu…

---

Větrací vrt do místnosti č. 98.

---

Tento větrací vrt je zvláštní tím, že do původního otvoru je vsunuta zabetonovaná ocelová trubka o menším průměru.

---

Pohled na tentýž větrací vrt – tentokrát v podzemí.
Přístupu k samotnému vrtu znemožňuje hluboké jílové bahno a kapající voda.

---

Vyústění dalšího větracího vrtu nese zřetelné známky „kontaktu“ s technikou.
Možná to byl traktor, možná vojenské auto v době, kdy zde cvičila armáda.

---

Vyústění spodní části větracího vrtu v zadní části chodby č. 38.

---

Další z nespecifikovaných vrtů ukrytých v křovinách vrchu Bídnice.

---

---

Poškozené větrací vrty

A teď ještě několik zastavení u různě deformovaných a poškozených vrtů. Ve většině případů je příčina poškození stejná — vrty se nacházejí v prostoru polí a protože jejich zakončení často vystupuje jen těsně nad úroveň terénu, bylo jen otázkou času, kdy se střetnou s některým ze zemědělských strojů…

---

Jeden z větracích vrtů se nacházel i na občas využívaném poli. Při nedávném hledání jsem jej již nenalezl. Tento větrací vrt ústil (pravděpodobně) do okolí chodeb č. 164 – 167 (levá část dolu.)

---

Hledejte tady někde ocelovou trubku pár centimetrů nad zemí…

---

Ale ona tam je…

---

---

Další torzo větracího vrtu.
Tento vrt se většinou dá nalézt pouze v zimě, kdy taje okolní sníh. Díky teplému vzduchu, který proudí částečně průchozím vrtem.

---

Vyústění spodní části téhož vrtu.

---

Pohled do nitra vrtu. Ve středu fotografie lze spatřit ocelové pažení potrubí, které ústí až na povrch.
V tomto případě se jedná o hloubku cca 60 metrů.
Nedokážu si dost dobře představit to tření při vrtání.

---

---

Na chvilku se zastavíme u jednoho zajímavého větracího vrtu v podzemí.

Spodní vyústění vrtu se nachází v zadní části nevelké místnosti č. 63. Samotná místnost je rozdělena cihlovými příčkami do několika sekcí. Strop je zajištěn betonovými nosníky a doplněn poměrně masivní cihlovou klenbou. .<>

Pohlédneme-li vzhůru, zjistíme, že ve stropě vznikla rozsáhlá nepravidelná kaverna. Teprve v její horní části lze spatřit spodní vyústění vrtu.

Až potud by na tom nebylo nic zvláštního.

Podíváme-li se však pozorněji, zjistíme, že spodní část ocelové vložky vrtu má sedmihranný tvar…

Pro mne dodnes zůstává záhadou, jak a proč se někomu podařilo vytvořit ve vápencovém masivu právě sedmihran. Zvláště když se při pohledu z určitého úhlu zdá, že v boku kaverny je patrný i náznak pokračování vrtu.

To by mohlo naznačovat, že původní vrt sahal ještě o něco níže — až k tehdejšímu stropu, odkud se později uvolnila část horniny a vznikla současná kaverna. V takovém případě je však existence sedmihranného tvaru v horní části vrtu ještě obtížněji vysvětlitelná…

---

Místnost č. 63 u vrtu.

---

Pod samotným vrtem byla napadaná hromada jílu a okolí je plné kluzkého, lepivého bahna.

---

Vypažený otvor má 7 hran.
Neptejte se mě kdo, proč, ale hlavně jak to dokázal tak přesně zalícovat do stropu…
Nad sedmihranným otvorem lze spatřit původní kruhový vrt.

---

Pohled do kaverny bývalého vrtu a v horní části s obrysem, který zůstal po vrtáku

---

Totožné fotografie s vyznačenou trasou vrtu.

---

Vrt v zadní části telefonní ústředny – chodba č. 85

(Richard I)

---

A jako poslední na této stránce je větrací vrt nacházející se v zadní části telefonní ústředny — chodby č. 85.

Ocelové potrubí je zde zabořeno do podlahy a zatím nedokážu jednoznačně určit, zda došlo k jeho postupnému propadnutí vlivem koroze a vlastní hmotnosti, nebo zda bylo jeho zapuštění do podlahy součástí původního technického řešení.

V tuto chvíli tak zůstává i tento detail jednou z dalších dosud nevysvětlených zvláštností podzemí Richardu.

---

Vrt v zadní části telefonní ústředny – chodba č. 85.
Potrubí je zabořeno do podlahy.

---

Poválečný větrací vrt

(Richard II)

---

V části věnované větracím vrtům je nutné zmínit i zařízení novějšího data — už jen proto, že každý, kdo se vydá po hřebeni vrchu Bídnice, na tuto stavbu téměř jistě narazí.

Tento větrací vrt byl vybudován v době vzniku úložiště a dodnes slouží k odvětrávání podzemních prostor pomocí elektrického ventilátoru umístěného na křižovatce chodeb č. 18 a 21 (Richard II).

Jeho vyústění lze spatřit uprostřed osamoceného křoví na okraji pole severně od již popisované hlavní větrací šachty č. 1 (Richard I).

V bezprostředním okolí se navíc dodnes dochovaly pozůstatky oplocení a zbytky ostnatého drátu. Prodereme-li se do středu křoví, objevíme šestihrannou železobetonovou desku, jejímž středem prochází ocelová trubka zakončená plechovým krytem.

---

Barevný bod označuje popisovaný poválečný větrací vrt.
V tomto případě se NEJEDNÁ o původní větrací zařízení bývalé továrny Richard II.

---

Číslice 1 označuje původní (dnes již zasutou) větrací šachtu číslo 3.
Číslice 2 označuje poválečný větrací vrt, který je níže popisován.

---

Protože v nedávné době se vzhled tohoto vrtu poměrně podstatně změnil ponechávám tyto dnes již nepravdivé fotografie ve stylu – jak šel čas…

Na rozhraní louky a pole bylo možné ještě poměrně nedávno spatřit nevelký, značně zarostlý remízek.

---

Na první pohled neprostupná křoviska se zbytky původního oplocení ve svém středu ukrývala vyústění nového větracího vrtu z podzemí Richard II.

---

Pohled na vrchní část větracího vrtu někdy v 70. letech a v roce 1986.

---

Pohled na původní podobu kovové nástavby nad větracím vrtem.

---

Současná podoba vyústění větracího vrtu.

---

Pohled na celek novodobého ventilátoru v areálu úložiště.

---

Pohled na spodní část a prostup potrubí do větracího vrtu v úložišti.

---

---

Šachta podzemní kotelny?

(Richard I – prostor navazující na vchod E?)

Původní pohled na vrchní část šachty podzemní kotelny?

---

V okolí vrchu Bídnice se nachází ještě minimálně jedna zajímavá stavba, která svým vzhledem připomíná větrací šachtu.

Její existence nebyla po dlouhou dobu záměrně zmiňována. Díky souhře různých okolností však nyní tuto informaci zveřejňuji, a máte tak možnost se s ní blíže seznámit na stránce nazvané Šachta podzemní kotelny.

---

---

Závěrem

Systém větracích šachet a vrtů v podzemí Richard dodnes ukazuje, jak složitě a promyšleně bylo řešeno odvětrávání rozsáhlého podzemního prostoru. Zároveň však zůstává jednou z nejzajímavějších, ale i nejméně probádaných částí celého komplexu – a ani po mnoha letech bádání zde nechybí místa a souvislosti, nad nimiž stále visí otazníky… .<>

---

---

Pokud vám tato stránka dává smysl a považujete ji za přínosnou, můžete její další rozvoj podpořit dobrovolným příspěvkem.

Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.

---

---

_i(06/26)

Naposledy upraveno 4. 6. 2026

---

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek