Úzkokolejná vlečka a překladiště

Úzkokolejná vlečka

Přibližně v letech 1920–1921 byla pro dopravu vápence vybudována úzkokolejná vlečka o rozchodu 600 mm. Délka trati, včetně smyčky kolem vápenné pece, měřila okolo 2 km. Provoz na této železnici zajišťovaly parní a později motorové lokomotivy, které zajížděly až do štoly tehdejšího vápencového dolu, který patřil společnosti „Leitmeritzer Kalk und Ziegelwerke“, která zde těžila ještě v roce 1943. Vrátíme-li se však do doby výstavby továrny Richard v letech 1943–1945, pak jsou dostupné informace (jako u všeho co se týká továrny Richard) značně neúplné. V okolí budované továrny Richard I byla vystavěna soustava kolejí. Podle dostupných plánů mělo kolejiště vstupovat do všech štol (A/B a C/D), kromě toho na výsypky (haldy). Další kolej byla položena k portálu štol Richard II a Richard III, kde byla další soustava kolejišť.

V době výstavby továrny, na jaře 1945 (31. 3. 1945) bylo na vlečce v okolí továrny Richard I–III v provozu:

• 36 lokomotiv o rozchodu 600 mm.
• 344 vagónů o rozchodu 600 mm.
• položeno 20,5 km kolejiště! O rozchodu 600 mm (do této délky je pravděpodobně započítáno jak venkovní kolejiště, tak i koleje položené v podzemí).

Kolejiště vedoucí k vápence a překladišti u Litoměřic jsem si ponechal na závěr. Vysvětlení je jednoduché, avšak o to složitější je dnes hledání informací.

Pro potřeby dopravy stavebního materiálu a výrobků byla od Litoměřic k továrně Richard I vybudována dvojkolejná lanová vlečka – kolejový výtah (vůz nebo vozy byly do poměrně velkého stoupání taženy lanem). Doposud nemohu s určitostí napsat, zda byly vozy přitaženy k vlečce lokomotivou, poté spuštěny či vytaženy a opět spřaženy nebo zda byla tažena celá souprava. V každém případě po překonání svahu pokračoval náklad k vápenné peci nebo k překladišti výrobků (překladiště je popsáno níže na této stránce). K výstavbě lanové vlečky bylo pravděpodobně přistoupeno z důvodu potřeby transportovat těžší náklady, než bylo do té doby běžné po původním kolejišti za pomoci lokomotivy.

Po skončení války byla přibližně v letech 1947 znovu obnovena těžba vápence v podzemí. Přibližně v této době bylo znovu položeno kolejiště pro běžný úzkokolejný provoz. Při novém položení kolejí byl pravděpodobně zcela změněn zářez pro původní lanovou vlečku a vznikla současná podoba náspu (proč bylo nutné udělat tak rozsáhlou stavební a terénní změnu, jsem zatím nezjistil).

Jaká byla tedy „nová“ poválečná podoba kolejiště? Při cestě od vápenky v Litoměřicích musela souprava překonat stoupáni až 58 promile, když předtím nejdříve projela kamenným podjezdem pod železniční tratí ČD (Litoměřice – Lovosice) a dále pak několik desítek dlouhým cihlovým tunelem vedoucím kromě jiného pod vlečkou do tehdejší cihelny (oba vjezdy do tohoto tunelu jsou dnes již dávno zasypané sutí). Hned za podjezdem se drážka stáčela na sever a asi 300 m vedla souběžně s tratí, načež prudce měnila směr a stoupala přímou cestou do vrchu. V poslední části své cesty se stoupání zmírňovalo, až přešlo v rovinu. Odtud již kolej pokračovala do podzemí znovu otevřeného dolu Richard I.

Z původní vlečky k dolu Richard jsou již dávno odstraněny koleje. Dříve štěrkový podklad dnes zakrývá asfaltová cesta, která byla položena při stavbě nových mrazíren. Ještě přibližně před rokem 1980 bylo možné místy spatřit podlouhlé obrysy otvorů po pražcích. Pak jednoho dne přijel buldozer a upravil cestu do jiného profilu. Přitom došlo i k vytržení dvou betonových kvádrů, umístěných vedle bývalého kolejiště nedaleko od cesty rozvětvující se u zadní brány kasáren. (Podle výpovědi pamětníka byla na blocích připevněna konstrukce, vynesená nad kolejiště, která na sobě nesla zavěšené potrubí na vodu. Odkud a kam potrubí pokračovalo se mi zatím nepodařilo zjistit.) A tak jediné místo, které dnes připomíná existenci úzkorozchodné trati, je klenutý kamenný podjezd u trati ČD, kudy trať o rozchodu 600 mm procházela. (Tento most se nachází v těsné blízkosti cedule ohlašující dnešní železniční zastávku Litoměřice Cihelna.) Dnes je tento podjezd nepřístupný, protože je součástí soukromého majetku.

Část stavebního deníku firmy Mineraloil.
Zde je naprosto přesně popsáno, jaké vybavení bylo na stavbě, jak pokročila výstavba, zkrátka vše podstatné pro řízení tak velké stavby, jakou byla továrna Richard I.
Mimo jiné se zde můžeme dočíst (barevně označeno), že na stavbě bylo:
řádek d) – 36 ks lokomotiv o rozchodu 60 cm o celkovém výkonu 1300 koní, z toho 34 ks firemních – 12 ks v opravě.
řádek k) – kolejiště o rozchodu 60 cm v celkové délce 20,5 km – ve vlastnictví firmy 20,5 km.
řádek n) – 344 vozíků o rozchodu 60 cm z toho 344 ks ve vlastnictví firmy – 164 ks v opravě déle než 14 dní…

Kromě dieselových lokomotiv se na vlečce používaly i parní lokomotivy.

Část plánu, na kterém je zachyceno rozmístění kolejišť ve venkovním areálu Richard I.

Na letecké fotografii lze vypozorovat trasu kolejiště k továrnám Richard I–III.

Zatím jediná dostupná fotografie zachycuje „lanový výtah“ (nalevo).
Ve spodní části fotografie je kolej o rozchodu 60 cm, která pravděpodobně pokračuje směrem k cestě u areálu tehdejšího KT Litoměřice.
(Nic bližšího jsem k fotografii zatím nezjistil.)

Výřez z kresby bývalého vězně (M. M. Siercowski) KT. Litoměřice.
Na obrázku je zakreslen lanový výtah a vlečka. (Původní kresba je nově upravena a doplněna o vysvětlivky.)

Přibližně takto mohla lanová dráha vypadat.
Jedná se pouze o ilustrační foto – tato fotografie nepochází z okolí továrny Richard.

Na fotografii vojenské mapy je graficky vyznačena poválečná trasa vlečky k vápenné peci a k bývalé cihelně.

Pohled na dnes již asfaltovou cestu kudy vedla úzkokolejná vlečka, v době výstavby továrny i lanový výtah.
Nerovnosti ve vozovce jsou zbytky po betonových blocích nosníků potrubí.

Vytržené bloky nosníku lze dodnes spatřit po straně cesty.

Blíže neurčená cihlová nádrž u cesty.
Potrubí, které vedlo z této nádrže, překlenovalo pomocí ocelové konstrukce úzkokolejnou vlečku.

Kamenný podjezd pod železniční tratí.
Kolejiště pokračovalo do dalšího několik desítek metrů dlouhého tunelu, přičemž podcházelo vlečku do bývalé cihelny.

Překladiště

V průběhu výstavby továrny Richard I, se započalo také s budováním překládací haly pro výrobky z podzemní strojírenské továrny. Překladiště bylo vystavěno jako součást či spíše zakončení vlečky, která procházela prakticky souběžně s železniční tratí Litoměřice – Lovosice. Vlečka se na své jižní části sestávala ze dvou samostatných kolejí. Jedna kolej končila v zářezu pod cihelnou *(tato cihelna měla jednu „zvláštnost“ – společný komín s nedaleko stojícím krematoriem.

(Bližší informace o krematoriu Litoměřice, naleznete na této stránce).

Druhá kolej (vzdálenější od železniční trati) končila uvnitř velké železobetonové budovy, která byla v letech 1944–1945 vybudována jako překladiště výrobků z továrny Richard. Jednalo se o masivní železobetonovou budovu s plochou střechou. Vjezdová kolej byla uzavřena ocelovou branou a uvnitř budovy byla po jedné straně kolej ukončená zarážkou. V zadní části a na jedné boční straně byla plocha sloužící pro uskladnění materiálu před nakládkou, nebo naopak po vykládce. Dále několik kancelářských místností. Na boční straně přilehlé k železniční trati (a městu) bylo přibližně 8 velkých zasklených oken. (Bohužel dnes si již nevybavuji počet oken na druhé straně budovy. Pravdou je, že v době dětství jsem měl možnost si překladiště několikrát prohlédnout, ale tehdy jsem nevěděl, jaký byl původní účel budovy a počítat okna mě v té době nenapadlo.) Teď se však již budu pohybovat pouze na tenkém ledu dohadů. K budově byla s největší pravděpodobností přivedena i kolej úzkokolejné vlečky od továrny. Richard, kde byly na plošinových vozech přiváženy nebo odváženy výrobky. Kolej byla v pozdější době odstraněna. V letech 1985–1987 byla budova zbořena, vlečka přeložena na jiné místo a v uvolněném prostoru byl vystaven areál dnešních mrazíren. Velké kusy železobetonu z rozbořeného překladiště byly odvezeny na tehdy nově založenou skládku suti, která byla navršena vedle vstupního portálu do továrny Richard. Ironií osudu je, že stavební materiál tak přibližně po 40 letech skončil prakticky tam, kam byl na počátku lety přivážen na stavbu továrny Richard a technického zázemí.

Výřez z mapy, na které je znázorněna hlavní kolej a dvě vlečky (k cihelně a do překladiště).
Uhelná kolej, která je zakreslena ve spodní části mapy, není na této stránce popisována.

Fotografie části litoměřického náměstí.
V levé střední části fotografie je barevně označena budova překladiště.
Jedna z mála fotografii, která zachycuje tuto dnes již zbořenou budovu.

.]
Letecký snímek zachycující pohled na budovu překladiště (velká budova obdélníkového tvaru s rovnou střechou na fotografii mírně vlevo).

Lešením obestavěná budova překladiště.

Při výstavbě mrazíren byla budova překladiště rozebrána a její trosky odvezeny na haldu, která vznikla nad levou části továrny Richard I. Kusy betonu lze spatřit i dnes.

Kromě betonu a suti převezené od překladiště byla odvezena i dřevěná brzda na zajištění vagonů. Je dost možné, že tato zdrž zajišťovala železniční vozy již v době budování továrny Richard…

Na závěr snad jen připojím svou již tradiční prosbu. Máte-li někdo jakékoliv doplňující informace k tomuto tématu, dejte mi prosím vědět. Zároveň bych přivítal jakékoliv i pozdější fotografie shora popisovaných staveb (vlečka, lanová vlečka, zbytky kolejiště, budova překladiště a cokoliv jiného). Předem moc děkuji!

Naposledy upraveno 28. 1. 2012

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek