Litoměřice ve válečných letech, aneb – pýcha předchází pád

Tato stránka se sice přímo nevztahuje k tématu továrny Richard, přesto má v rámci mého projektu své nezastupitelné mís­to.

Rozhodně nejde o ucelený přehled dějin Litoměřic ani o systematické mapování všech událostí mezi lety 1938–1945. Spíše jde o osobní, tematické zastavení u okamžiků, které se vryly do paměti města – a často bývají zapomenuty.

Původním záměrem bylo zachytit málo známé a velmi citlivé téma – vlnu sebevražd německého obyvatelstva v květnu a červnu 1945. Při studiu archivních materiálů a zejména dobových fotografií se však tento záměr rozšířil.

Rozhodl jsem se zachytit širší obraz dění, které Litoměřice v těchto letech utvářelo – od nadšeného připojení k Říši až po poslední dny války a bolestné doznívání.

Stránka tak nabízí několik tematických, převážně fotografických zastavení, která přibližují dramatické i nenápadné okamžiky v životě města. Je to mozaika emocí, faktů, stínů a světla – tak, jak je přinášely samotné dějiny.

Poklidné město Litoměřice, v třicátých letech minulého století.

PŘICHÁZEJÍ…

V roce 1938 měly Litoměřice přibližně 22 000 obyvatel. Zhruba 12 300 z nich tvořili Němci, přibližně 9 500 byli Češi a zbytek připadal na další národnosti. Není překvapivé, že vzhledem k převaze německého obyvatelstva bylo připojení města k Říšské župě Sudety vnímáno s nadšením – často i s pozdravem vztyčené pravice.…

Co se mládí naučíš…
Hitlerjugend (v překladu Hitlerova mládež.

Přicházejí…
Slavnostní nástup vojenských jednotek na náměstí v Litoměřicích, na tehdejším Adolf Hitler ring.

Mapa Litoměřic z roku 1938.

Výřez z mapy města Litoměřic.
Za povšimnutí stojí, že si můžeme přečíst takové perly jako:
Hermann Göring – wall, či Adolf Hitler Ring… již v roce 1938.

Celou mapu Litoměřic z roku 1938, si můžete prohlédnout v tomto odkazu:

„Pochopitelně“ i v Litoměřicích musel být zabaven židovský majetek… .
(Překlad textu naleznete po rozkliknutí fotografie).

Politické hodnocení osoby: Na výše uvedenou osobu se podle dosavadních zjištění nevztahují žádné politicky negativní skutečnosti. Proti plánovanému povýšení nemám námitky.
(Překlad textu naleznete po rozkliknutí fotografie).

Přikládáme opis nařízení zemského správce pro Sudety, podle něhož byly mimo jiné také budovy okresního soudu v Lovosicích přiděleny pro mé účely.
(Překlad textu naleznete po rozkliknutí fotografie).

ŽIVOT VE MĚSTĚ

Na první pohled vše působilo poklidně. Litoměřice žily svým každodenním rytmem – ulice byly čisté, obchody otevřené, lidé chodili do práce, do kostela, na trhy. Převážně německé obyvatelstvo si užívalo výhod, které přineslo začlenění města do Říše.
Navenek se zdálo, že vše jde jako po drátkách.

Za touto fasádou klidu se však začal měnit charakter města. Česká menšina čelila rostoucí diskriminaci, veřejný prostor se rychle germanizoval a život v Litoměřicích se podřizoval novému pořádku.
Atmosféra byla stále více ovlivněna nacistickou propagandou – změny, které zprvu působily nenápadně, se postupně stávaly nevratnými…

V roce 1939 byla samozřejmě i nadále povinná školní docházka.
A vysvědčení bylo v Sudetech pochopitelně v Německém Jazyce.

Na první pohled se tak nějak zdálo, že je vše „normální“ – prostě město jako každé jiné…

Ale při dalším pohledu vidíme na každém kroku „vládce světa“ … zatím …

Tehdy a dnes…
Jedna z budov předchozí série fotografií.

Dopis pro okresní pobočku NSDAP Litoměřice, ve věci zapojení člena SS do SS domovského režimu. Překlad textu naleznete po rozkliknutí fotografie. .[ilustrace]

Občasný stín na jinak poklidném městě

Poklidný život v Litoměřicích byl jen výjimečně narušen mimořádnými událostmi. Jednou z nich byla i letecká havárie stíhačky Messerschmitt Bf 109G-14, kterou pilotoval Unteroffizier Günther Lange. K tomuto incidentu se dochovaly i podrobnější záznamy.

Litoměřice, 17. října 1944 Dne 16. října 1944 došlo nad severními a západními Čechami ke vzdušnému souboji mezi stíhacími letouny americké 31. Fighter Group a německou Luftwaffe. Výsledek byl jednoznačný – američtí piloti na svých Mustanzích zvítězili bez ztrát. Německá strana přišla o nejméně dvanáct strojů, čtyři piloti padli.

Po skončení bojů se němečtí piloti odpoledne vraceli na domovská letiště, mnozí však kvůli kritickému nedostatku paliva museli nouzově přistát na nejbližších vhodných místech. Na našem území šlo zejména o letiště Praha–Ruzyně a Kbely. Větší skupina německých stíhaček se ale ocitla v prostoru Litoměřic, kde byla nucena přistát do terénu v oblasti Kotlina, severně od Terezína.

Četnické hlášení z Bohušovic nad Ohří uvádí, že šlo o šestnáct letadel typu Bf 109 z jednotek JG 5, JG 27, JG 54, JG 76 a JG 300. Některé stroje byly při přistání poškozeny natolik, že druhý den po dotankování mohlo odletět už jen devět z nich. Jedním z těchto letadel byla i „stodevítka“ s trupovým označením „červená 15“, kterou pilotoval právě Uffz. Günther Lange.

Letadlo po startu zamířilo nad Litoměřice, ale krátce poté – patrně kvůli letecké nekázni – v 16:15 hodin havarovalo. Podle očitých svědků stroj v nízké výšce zachytil křídlem o sloup poblíž litoměřické pošty a následně se zřítil na rohový dům v Michalské ulici. Letoun se při nárazu roztříštil a pilot zahynul na místě.

(ZDE – zdroj informace.)

Litoměřice, Michalská ulice.
Místo dopadu trosek letadla Uffz. Günthera Lange.

JDE DO TUHÉHO

Náhle se něco změnilo…

Atmosféra ve městě začala houstnout. Zprávy z fronty už nebyly plné optimismu – ba naopak. Nepřítel se neúprosně blížil, byl doslova „za humny“.

„Tisíciletá říše“ se začala hroutit a nastal čas zoufalých opatření: začalo se pokládat výbušniny, horečně se kopaly protitankové příkopy, a ve vzduchu visel strach z toho, co přijde dál…

Mapa Litoměřic k 5. Květnu 1945.

Kopání protitankových zákopů na levém břehu řeky Labe a na Litoměřické kotlině.

ČAS ÚČTOVÁNÍ

V květnu 1945 se situace náhle a dramaticky změnila. Po silnicích proudily kolony vojenské techniky – některá vozidla mířila do Litoměřic, jiná pokračovala směrem k Roudnici či ku Praze. V oknech domů se objevily bílé vlajky jako symboly kapitulace. Na silnicích bylo možné spatřit německé vojáky, kteří se hromadně vzdávali a čekali na svůj osud.

Do radostné atmosféry konce války však náhle zasáhla realita posledních bojů. Nad městem se objevila letadla – a přinesla smrt.

Dne 10. května 1945, kolem deváté hodiny ranní, zaútočila na Litoměřice sovětská letadla. Cílem bylo zničit ústupové trasy německé armády, která se zoufale snažila dostat na západ do amerického zajetí. Sovětští piloti však tehdy ještě netušili, že město už je osvobozeno a odpor byl prakticky zlomen.

Bombardování se soustředilo na litoměřický most, který měl strategický význam. Přestože samotný most zůstal nepoškozen, město utrpělo citelné ztráty. Přibližně deset domů – především v oblasti Dlouhé ulice – bylo zcela zničeno.

Litoměřice byly osvobozeny 10. května 1945 sovětskými jednotkami. Vojenský velitel města byl plukovník Komarov z 33. gardového střeleckého pluku, který určil gardového majora Ševljudčenka jako prvního vojenského velitele Litoměřic. Po příchodu Rudé armády se město stalo součástí sovětské okupační zóny. V průběhu května 1945 došlo k předání městské správy českým orgánům. Přesto však bombardování pokračovalo – zmatek posledních hodin války a snaha Sovětů eliminovat zbytky německého odporu si vyžádaly svou daň.

(pozn.) Přesné datum bombardování Litoměřic se liší – je udáváno rozmezí od 8.5 do 10.5.
Omlouvám se za tuto nepřesnost, ale zatím se mi nepodařilo vyhledat to opravdu správné – prokazatelné da­tum.

Bombardování Litoměřic dne 9.5. 1945.
(pozn.) Přesné datum bombardování Litoměřic se liší – je udáváno rozmezí od 8.5 do 10.5.
Omlouvám se za tuto nepřesnost, ale zatím se mi nepodařilo vyhledat to opravdu správné – prokazatelné da­tum.

Následky bombardování Litoměřic.

Osvobození Litoměřic.

Slavnostní pochod na náměstí v Litoměřicích.

Fotografie po osvobození Litoměřic.
Automobil stojí v dnešní ulici Pekařská.

Karel Šanda – fotograf z Litoměřic a autor některých fotografií na této stránce.

Průkazka Karla Šandy – oprávnění nosit zbraň.

Po osvobození – Nový pořádek ve městě

Krátce po osvobození města, konkrétně 9. května 1945, začal v Litoměřicích působit Revoluční okresní národní výbor. Jedním z jeho prvních kroků bylo rozdělení obyvatelstva podle národnosti – na české a německé.

Českému obyvatelstvu bylo uloženo, aby vyvěsilo československé vlajky jako symbol obnovené státnosti. Oproti tomu obyvatelé německé národnosti měli na svých domech vyvěsit bílé vlajky, symbol kapitulace.

Zavedena byla i další opatření omezující pohyb a viditelnost německého obyvatelstva:
• Němci se nesměli zdržovat na veřejných prostranstvích.
• Byli povinni nosit bílou pásku na levém rukávu.
• Platil pro ně zákaz nočního vycházení v době od 21:00 do 6:00.
• Kromě toho se začalo uvažovat o vystěhování části německých obyvatel – s výjimkou těch, kteří byli označeni jako „sudetští Němci“.

Tato opatření odrážela napjatou atmosféru po skončení války i touhu po rychlém obnovení pořádku a spravedlnosti.

Nákladní automobil s pohonem na dřevoplyn kdesi v Litoměřicích.
Po pravé straně fotografie dva muži německé národnosti označení bílou páskou na levém rukávu.

Poválečný odsun Němců.

Na konci května 1945 přešla správa města z Revolučního okresního národního výboru na Okresní správní komisi (OSK). Už 6. června 1945 pak OSK rozhodla o zahájení odsunu těch Němců, kteří nespadali pod pojem „sudetští Němci“.

První pěší transport německého obyvatelstva z Litoměřic odešel 11. června 1945, a to směrem na Teplice. Zanedlouho poté se ve městě i jeho okolí začaly objevovat první případy rabování opuštěných bytů po odsunutých Němcích.

SVOBODNÁ VOLBA…

Obyvatelům německé národnosti začíná být jasné, že skutečnost se bude výrazně lišit od toho, co jim po léta slibovala nacistická propaganda o nadřazenosti „árijské rasy“. Všechno se převrátilo.
Místo moci, jistoty a výsad přicházejí odsuny, konfiskace majetku a často i tvrdé, ne vždy spravedlivé zacházení.

Tím vším prostupuje strach – z budoucnosti, z odplaty, z nejistoty.

Není proto překvapením, že už v červnu 1945 začíná mezi německým obyvatelstvem narůstat vlna sebevražd. Pro mnohé to byla zoufalá reakce na rozpad světa, ve kterém dosud žili…

V městě Litoměřice prudce stoupla od června 1945 vlna sebevražd.

NEBYLI JEDINÍ

Sebevražda může být krajním, ale svobodným rozhodnutím jednotlivce. Jak však ukazují některé dokumenty z poválečného období, ne všechna úmrtí německého obyvatelstva byla dobrovolná. V archivech se objevují zmínky o případech vražd i o nalezených tělech, u nichž se nikdy nepodařilo s jistotou určit příčinu smrti.

V atmosféře chaosu, bolesti a pomstyplnosti, která provázela konec války, zůstává mnoho osudů dodnes zahaleno tajemstvím…

Konec války byl poznamenán i nálezem zavražděných…

Kdykoliv se vítězná armáda dostane po bitvě k zásobám alkoholu, jako by u některých vojáků okamžitě mizel smysl pro míru. Euforie z vítězství, úleva z přežití a přístup k nehlídaným skladištím tvoří výbušný koktejl – doslova i obrazně..…

Své oběti si vybral i démon alkohol…

OBĚTI A „ODMĚNA“ …

Jakmile utichl poválečný chaos, začaly repatriace přeživších vězňů – nejen z tábora v Litoměřicích, ale také z nechvalně proslulého Terezína. S příchodem svědků a postupným rozkrýváním událostí začaly na povrch vyplouvat děsivé důsledky šesti let nadvlády „nadlidí“ v tomto regionu.

Zprávy o mučení, otrocké práci a zločinech proti lidskosti střídala hrůza z poznání, co vše se odehrávalo doslova „za humny“. A tam, kde to okolnosti dovolily, přišla i spravedlnost – někdy formální, jindy rychlá a nekompromisní…

Pro množství propuštěných vězňů se mimo jiné vařilo i na Terezínské kotlině.

Mnoho vězňů však takové štěstí nemělo…
Exhumace hromadného hrobu v Malé pevnosti Terezín.- Policejní věznice pražského gestapa

Pohřeb obětí šestileté nacistické hrůzovlády, před Malou pevnosti Terezín…

Spravedlnost však občas slepá nebyla…
Heinrich Jöckel – v letech 1940 až 1945 velitel tábora v Malé pevnosti v Terezíně.
Za své činy byl po druhé světové válce odsouzen a jako válečný zločinec dne 26. října 1946 v Litoměřicích oběšen.

A jsem v závěru stránky.

Téma, kterého se tato stránka dotýká, by si jistě zasloužilo mnohem hlubší a obsáhlejší zpracování. Možností, jak jít dál do detailu, je nespočet – a možná k tomu dojde… někdy příště.…

_____________­________________________­___

Mimo jiné použity informace, fotografie, nebo části dokumentů ze sbírkových fondů, které zpřístupnil:

• Bc. Hynek Oberhel
• Foto z archivu fotografa Karla Šandy. Zveřejněno se souhlasem dědice
• Archiv bezpečnostních složek
• Archiv Ministerstva vnitra
• Badatelna ABS Brno – Kanice

Poděkování.

Chtěl bych poděkovat panu Mgr. Tomáši Kosovi, za překlad původních textů.

Líbila se Vám tato stránka?
Zvažte tedy prosím možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem, můžete tak učinit zde:
Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.

_oi(05/25)

Naposledy upraveno 9. 5. 2025

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek