Nádrže na užitkovou vodu

Těsně pod vrcholem svahu, který se strmě zdvihá za filtrační stanicí, se ve vzdálenosti asi 80 metrů, obklopena křovinami, ukrývá stavba podpovrchových nádrží na užitkovou vodu.
Záměrně jsem užil názvu „podpovrchová stavba“, protože po dokončení výstavby nádrží byla nad ně navršena zemina. Toto řešení mělo několik výhod. Jedním z důvodů byla tepelná izolace (dostatečná vrstva zeminy zajistila, že v mrazech voda nezamrzala) a současně sloužila jako přirozené maskování – například před leteckým průzkumem.

Do podzemních prostor nádrží se dostaneme, projdeme-li značně zarostlým a tím pádem nenápadným otvorem pro dnes již neexistující dveře. Jako převážná většina důležitých staveb určených pro továrnu Richard, je vše vybudováno ze železobetonu.

Hned za dveřmi vstupujeme do úzké betonové chodby. Po deseti metrech se chodba v pravém úhlu lomí doleva a vcházíme do místnosti, kde byla soustava armatur – rozvodů vody (ventily, vodoznaky, plováky a možná i čerpadla).

Po původních armaturách již v současnosti nalezneme jen žalostné zbytky. Vlastně se zachovalo pouze to, co je v betonu a nedá se to uřezat, rozmlátit či jinak zničit. Všechno ostatní již nenávratně skončilo v kovošrotu.

Nádrže na užitkovou vodu se v poválečné době (asi do roku 1980) využívaly jako samospádné zásobárny vody na závlahy. Pro jejich plnění vodou bylo využíváno původní potrubí a část čerpací stanice u řeky Labe. Nebyla však již využívána filtrační stanice, jejíž vybavení bylo hned po válce demontováno a odvezeno.
Nevyužívání filtrační stanice způsobilo mimo jiné i to, že spodní části nádrží a odtokové potrubí jsou doposud zaneseny vrstvou labského bahna.

Znázornění „cesty“ užitkové vody z filtrů do podzemí továrny.

Na povrchu

Na povrchu dnes můžeme spatřit pouze jednu částečně odkrytou betonovou stěnu. Krycí zemina byla před léty odstraněna (pravděpodobně v době, kdy bylo nádrží využíváno pro závlahy).
U odkryté stěny máme možnost spatřit částečně izolované potrubí čnící vzhůru k oblakům. Přesný význam se mi nepodařilo zjistit, ale předpokládám, že se jednalo o odvzdušnění systému potrubí.

Ve spodní části budovy lze částečně spatřit původní přívodní a odtokové potrubí, které však mizí v zemi.
Na stropnici nádrží je několik ocelolitinových trubek prostupujících betonovým stropem a vyúsťujících uvnitř čtyř podzemních nádrží. Toto potrubí sloužilo k odvětrání podzemních nádrží a jeho vrchní část byla dříve zakryta plechovými kryty.

Čelní stěna nádrží odkrytá v poválečné době. Do vrchu čnící potrubí sloužilo pravděpodobně jako odvzdušňovací.

Vlevo přívod filtrované vody – vpravo odvzdušňovací potrubí.

Pohled na částečně odkrytou spodní část odvzdušňovacího potrubí.

Podzemí nádrže odvzdušňovalo a odvětrávalo několik ocelolitinových trubek zakrytých stříškou.
Části potrubí pro odvětrání lze doposud spatřit na vrchní straně nádrží.

U nádrží

Nádrže jsou ukryty pod vrstvou zeminy, což je důvodem, proč je prakticky nemožné na povrchu odhadnout jejich velikost.
Původní příjezdová cesta ke vstupu do podzemí je z jedné strany chráněna zídkou vybudovanou z čedičových kamenů. Tato zídka zamezuje sesouvání navršené zeminy na příjezdovou cestu k nádržím. Dnes je vše značně zarostlé vegetací.

Vstup do nádrží je možný poměrně úzkou, ze železobetonu vybudovanou, chodbou.
Po pravé straně chodby je mělký žlábek určený k odvedení vody, kterou by nestačila zachytit jímka. Jímku lze spatřit v zadní části přístupové chodby.
Na stěnách můžeme vidět zbytky elektrické instalace, případně alespoň do betonu zapuštěné dřevěné hranolky pro přichycení kabelu a světel.

Sesunutí krycí zeminy navršené nad nádržemi brání zeď vystavěná z čedičových kamenů.

Pohled na vstup k nádržím.

Celá stavba je vybudována z poměrně masivního železobetonu.

Pohled do nitra chodby vedoucí k armaturám a nádržím.

V přístupové chodbě je v rohu jímka na úkapovou vodu.

Pohled směrem k východu z podzemí nádrží.

Vstup do místnosti „technologie“.

Technologie

Vlevo, na konci přístupové chodby vstupujeme do místnosti, kde ještě poměrně nedávno (2006) stávala soustava potrubí a regulačních prvků (ventily, vodoznaky).

Tudy byla do dvojitých podzemních nádrží přiváděna přefiltrovaná voda, odkud následně samospádem pokračovala k využití pro potřeby podzemní továrny Richard.

Dnes již po spleti potrubí najdeme pouze neurčité pozůstatky. Když se zvedla výkupní cena kovů, vše vzalo za své, a jen několik fotografií nám dokumentuje vzhled v poválečném období.
(Dlužno podotknout, že původní soustava potrubí byla v poválečné době pravděpodobně částečně upravena pro potřeby závlah tehdejšího státního statku. V každém případě byla převážná část armatur původních = válečných.)

Zbytek plovákového zařízení k hlídání hladiny vody v nádržích.
Kladky a spínač jsou pravděpodobně poválečné.
Tento obrázek je však již dávnou minulostí…

Takto v roce 2005 vypadala soustava armatur pro napouštění a vypouštění nádrží.

Ještě dnes je část potrubí značně zanesena bahnem.
Příčinou je skutečnost, že nádrží bylo v poválečném období (asi do roku 1989) využíváno pro závlahy.
Protože byla čerpána znečištěná a kalná labská voda, usadilo se bahno na dně nádrží a částečně zaneslo i potrubí.

Pozůstatky armatur.
Stav v roce 2005.

Totéž místo – podzim 2006 – zvedly se výkupní ceny kovů…

Na vrchní část nádrží je možné vystoupat po ocelových schodech zapuštěných v betonu.
Do železobetonové zdi vedle schodiště je zapuštěna ocelová trubka přepadu vody.

Vstup do vnitřní části nádrží je možný opět po ocelových stupních.
Každá dvojitá nádrž je velká betonová „místnost“, v jejíž zadní části je klenutý otvor do sousední, stejně velké nádrže.
Totožným způsobem je stavebně řešena i druhá, oddělená nádrž.
Na podlaze nádrží je vrstva bahna. Jedná se převážně o vyschlé říční bahno, které se zde usadilo v době, kdy byly nádrže využívány pro závlahy.
Vrstva bahna je rozdělena znatelnou cestičkou, která vznikla díky zlatokopům, kteří zde pravděpodobně hledali další vstupy do podzemí. Po jejich snaze zbylo již jen zrezavělé kolečko a právě zmiňovaná cestička v usazenině.

Jeden ze dvou ocelových žebříků určených pro vstup do podzemních nádrží.

Pod vstupním otvorem do vnitřní části nádrže je další žebřík a přepadové potrubí.

Detail přepadového potrubí uvnitř jedné z nádrží.
Přepadové potrubí mělo zabránit úniku vody do místnosti technologie v případě přeplnění nádrží.

Uvnitř nádrží na užitkovou vodu.
Zemina u stěn je usazenina kalu a bahna z nefiltrované labské vody čerpané v poválečném období.

Každá dvojice nádrží je propojena klenutým „průchodem“.

V nádržích se zachoval i filtrační koš u odtokového potrubí.

Při podrobnější prohlídce v místnosti rozvodu vody spatříme prostupy potrubí do vnější stěny. Tudy do nádrží vstupovala filtrovaná voda.
Z nádrží potom voda samospádem odtékala asi 300 m dlouhým potrubím do podzemí.
Pokud si prohlédneme zmiňovanou stěnu z druhé strany, můžeme ve výkopu před budovou spatřit částečně obnažené potrubí.
Celé potrubí v poválečné době vytrhal tehdejší Národní podnik Kovošrot a jen při bedlivém hledání se nám podaří najít mělkou prohlubeň, která po potrubí zbyla.

A tím také prohlídka nádrží na užitkovou vodu končí.

Přívod vody z filtrační stanice a odtok samospádem do podzemí továrny Richard byl soustředěn do jedné stěny.
Podle potrubí lze jen velmi těžko stanovit, kde byl přívod a kde odtok.
Levá trubka o menším průměru je pravděpodobně poválečná úprava – závlahy.

Pohled ze stropnice nádrží na část výkopu s potrubím a odvzdušněním.

Detailnější pohled na potrubí před budovou nádrží.
Vlevo (pravděpodobně) přívod filtrované vody – vpravo odvzdušňovací potrubí.

Líbila se Vám tato stránka?
Zvažte tedy prosím možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem, můžete tak učinit zde:
Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.

_o(2/14)

Naposledy upraveno 2. 2. 2014

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek