Projekt Riese (Polsko)
Mapa oblasti.
Žlutá šipka označuje níže popisovaný objekt Rzeczka.
Objekt Rzeczka naše expedice navštívila v průběhu dvou let hned
dvakrát.
První návštěva byly jenom okrajové seznámení – výsledkem bylo pouze
to, že jsme na vše koukali s otevřenými ústy.
Po návratu domů se každý pustil do samostudia a teprve potom bylo možné si udělat nějaký obrázek o tom, co bylo možné spatřit a co chceme vidět ještě jednou – pokud možno podrobněji.
Podle mého názoru se to nedá zvládnout ani za dvě návštěvy, protože otázek je stále mnoho. Na druhou stranu mám za to, že na mnoho našich otázek by nedali zasvěcenou odpověď ani průvodci v podzemí objetu Rzeczka. Tím nechci říci, že by nechtěli dát odpověď. Jenomže zdá se, že uspokojivou odpověď na účel objektu Rzeczka, (potažmo celého komplexu Riese) neznají ani samotní badatelé v Polsku.
Tolik k nově upravenému úvodu této stránky. Pojďme se tedy podívat na to, co lze spatřit uvnitř a okol objektu Rzeczka.
Začnu nejbližším okolím vstupních objektů.
Objekt Rzeczka se nachází v těsném údolí říčky Walimka. Na levém břehu řeky jsou vybudovány dvě plošiny, přičemž druhá – výše položení plošina je místem kde stávalo hlavní technické zázemí objektu.
Před vstupy do podzemí je vybudována venkovní expozice, která se skládá převážně ze stavebních fragmentů, které se venku podařilo nalézt. Vzhledem k tomu, že o tento objekt je velký zájem, bylo pro průvodce vybudováno vskutku honosné zázemí. Informační centrum je přímo napojeno na vstupní portál do podzemí objektu. Do podzemí vedou v současnosti (v současnosti) tři vchody, které si postupně prohlédneme.
V kase zakupujeme vstupenky a očekáváme otevření vrat vedoucích do temného studeného a vlhkého podzemí.
Podzemí tvoří různě členité prostory. Můžeme si tedy prohlédnout
štoly provedené pouze v hrubém výlomu. Nedokončené avšak částečně
vybetonované prostory.
Štoly táhnoucí se do dálky, anebo naopak neprůchodné závaly do
neznámých prostor.
Na několika místech jsou vybudovány expozice, jež tvoří sbírky nálezů
v různém stádiu zachovalosti.
A opět si každý si mohl představovat a domýšlet, jaký mohl být účel této stavby a jaké zde vládly pracovní podmínky pro pracující vězně.
A i zde bych tento stručný popis asi ukončil. Bez použitelných podkladů, asi vážně nemá cenu pouštět se do nějakých větších úvah…
Pro lepší přiblížení podzemních prostor vás zvu na návštěvu níže uvedené fotogalerie, kde se ještě pokusím v textech doplnit informace.
Část venkovního areálu v údolí říčky Walimka.
Před areálem je venkovní expozice převážně stavebního materiálu, který
se zachoval z doby výstavby objektů komplexu Rzeczka.
Samozřejmě je zde i umístěn pomník – to aby bylo jasné, kdo v těchto
prostorách pracoval a mnohdy i zemřel…
Logo (pravděpodobně) betonářské či stavební firmy.
Štola číslo jedna.
Vstup do první části podzemního systému Rzeczka je v těsném sousedství
informačního centra a pokladny.
Vstupujeme do podzemí.
Úvodní část štoly č. 1, je v této části pouze v hrubém výlomu.
Avšak již po několika metrech chůze podzemím, lze za dřevěnou výdřevou
spatřit střílnu, ze které na nás nekompromisně míří hlaveň
kulometu.
Pohled na „pracoviště“ strážného…
Většině se hlavou mihne otázka.
Co mělo být v podzemí umístěno, že bylo potřeba úzké vstupy hlídat
pomocí betonových strážnic s kulometem.
Dostáváme se k první částečně vybetonované části podzemí.
Úzký průchod k místnosti pro strážného.
Uvnitř nevelké místnosti strážnice si můžeme kromě jiného prohlédnout
i „pracoviště “ strážného.
Ve strážnici lze spatřit kromě kulometu i několik ocelových trubek,
které mizí v betonovém stropu.
Podle kresby, která je zde umístěna prochází potrubí betonem a po šesti
metrech vyúsťuje v jakési prostoře uvnitř hory.
Na kresbě je potrubí znázorněno jako ventilace.
Těžko rozhodovat nakolik je kresba vysvětlující. Já bych ventilaci asi
zakončil souběžně se stropem a v podobě jedné větší trubky.
Vracíme se nazpět do nedobetonované části v okolí strážnice.
Na podlaze lze spatřit kameninové potrubí sloužící patrně pro odvodnění
a kanalizaci.
Expozice předmětů nalezených v podzemí …
Další masivní vrstva betonu a uvnitř nevelký dveřní otvor.
A znovu stejné otázky, proč, na co, k čemu…
Je čas podívat se o kousek dál…
Vyražená místnost a částečně zatopené zahloubení.
Ve vlhkém prostředí se dobře zachovala i část původní výdřevy.
Další expozice nálezů v podzemí – vše potřebné pro těžbu a
výstavbu…
Chodba má v některých částech dvě patra.
Po proražení horního a spodního tunelu došlo k odstranění střední
části skály, přičemž následně vznikl vysoký tunel.
Pohled do jedné z vybetonovaných hal – takto by po dokončení
pravděpodobně vypadala převážná část velkých hal.
Podobné technické řešení (druhé „patro“) je použito i v jiných
objektech komplexu Riese.
Pravděpodobně mělo být využito jako kolektor pro vzduchotechniku a rozvod
dalších technologií.
Pohled do vnitřní části vybetonované haly.
Podél stěn se v podlaze táhnou zářezy, které jsou dnes zakryty nebo
odděleny zábradlím a zatopeny vodou.
Můj názor, je, že původně alespoň jeden ze zářezů nesloužil pro
odvodnění.
bylo by to zbytečné a odvodnění mohlo být pod vrstvou kamení.
Nezodpovězenou otázkou tedy zůstává naše obvyklé – PROČ…
Pohled na vodou zatopené členité výklenky v podlaze…
Na jedné ze stěn jsou i mapy dalších, známých velkých podzemních
komplexů.
Zde plány podzemní továrny Dora a Richard…
Za betonovou halou se dostáváme do příčné chodby.
Zde lze spatřit mimo jiné i zbytky výdřevy u stropu jedné
z nedokončených hal.
Těžko posoudit, zda se jedná o původní výdřevu, nebo o novější
zajištění stropu u zasuté štoly.
Hned o kus dál přicházíme k nedokončené části masivní betonové
výztuže a zasuté části podzemí.
Původní bednění nedokončené betonáže jedné z hal.
Portál štoly č. 2.
Odtud vycházíme a pokračujeme do štoly č. 3
Vstupní portál do štoly číslo 3.
Uvnitř naše prohlídka pokračuje.
Hned po vstupu zjišťujeme, že, i zde jsou počáteční partie štoly
o poměrně malém profilu, vše je místy zajištěno novodobou
výdřevou.
Po několika desítkách metrů chůze přicházíme k odbočkám po levé
straně štoly.
Zde jsou dvě malé expozice věnované těžbě.
Po dalších několika desítkám metrů se dostáváme k první ze dvou
zasutých chodeb.
Tato chodby by procházela (kdyby nebyla zřícená), pod větracím
komínem.
V poslední pravé chodbě je zhotovena hodně depresivní expozice …
.
Až do této chvíle to pro mne bylo toto podzemí velice zajímavé a
přiznávám, že i tajemné.
Samozřejmě, při vstřebávání nových informací jsem si ani moc
nepřipouštěl, kdo tyto nekonečné prostory vybudoval.
Avšak expozice, která tu je, to ukázala hodně realisticky…
Zhaslo světlo a rozsvítila se pouze světélka v místě srdce každého
vězně.
Do toho zvuk sbíječek, křik a nadávky.
A co bylo pro mne asi nejhorším zážitkem?
Jak ta světélka v té tmě pomalu jedno po druhém uhasínala…
Až nezvykle zamlkle celá naše skupina spěchala k dennímu světlu na konci
tunelu…
Další fotografie k objektu Rzeczka naleznete zde
(nezaručuji aktuální funkčnost níže uvedených odkazů)
http://www.sztolnie.pl/index.php
Naposledy upraveno 6. 3. 2015