Rzeczka

Mapa oblasti projektu Riese.
Červený bod označuje níže popisovaný objekt Rzeczka.

Objekt Rzeczka navštívila naše expedice během třinácti let celkem třikrát.

První návštěva byla spíše letmým seznámením s lokalitou. Výsledkem bylo především to, že jsme na většinu podzemních prostor hleděli doslova s otevřenými ústy.

Teprve po návratu domů přišlo dlouhé studium dostupných materiálů, fotografií a dalších informací. Až tehdy si člověk začal postupně skládat alespoň základní představu o tom, co vlastně viděl – a hlavně co by chtěl při další návštěvě prozkoumat podrobněji.

Osobně mám pocit, že objekt Rzeczka nelze pořádně poznat ani během dvou návštěv. Otázek totiž stále zůstává více než odpovědí.

A upřímně řečeno si nejsem jistý, zda by na některé z nich dokázali dát jednoznačnou odpověď i samotní průvodci podzemím objektu Rzeczka.

Tím rozhodně nechci říci, že by odpovídat nechtěli.

Spíše mám pocit, že uspokojivou a definitivní odpověď na skutečný účel objektu Rzeczka – a vlastně celého komplexu Riese – dodnes neznají ani samotní polští badatelé.

Edit 2026. Poslední návštěvu jsme uskutečnili v roce 2026. Od naší první expedice v roce 2013 jsem se při návštěvách jednotlivých objektů Riese vždy setkával s ochotnými průvodci. Někteří se dokonce snažili vysvětlovat různé podrobnosti i nám, kteří jsme se kvůli jazykové bariéře občas doptávali na další informace.

Právě v objektu Rzeczka mě však průvodce trochu zklamal. Možná je to maličkost, ale nekompromisně zakázal fotografování s bleskem. Podotýkám, že jsem vždy fotografoval až za skupinou a pouze do míst, kde se nikdo nenacházel, abych ostatní návštěvníky nerušil. Přesto zákaz platil bez výjimky.

Samozřejmě jsem jej respektoval. Výsledkem však bylo fotografování s vysokými hodnotami ISO a delšími expozičními časy, což se na kvalitě některých novějších fotografií bohužel podepsalo. Takže pokud se vám budou některé snímky zdát méně kvalitní než fotografie z ostatních objektů Riese, právě toto je důvod.

Pojďme se nyní podívat na to, co lze spatřit uvnitř i v okolí objektu Rzeczka.

Začneme nejbližším okolím vstupních objektů.

Objekt Rzeczka se nachází v úzkém údolí říčky Walimka. Na levém břehu byly vybudovány dvě terasovitě uspořádané plošiny, přičemž ta výše položená pravděpodobně sloužila jako hlavní technické zázemí celého objektu.

Před vstupy do podzemí se dnes nachází venkovní expozice složená převážně ze stavebních fragmentů a různých pozůstatků nalezených v okolí podzemního komplexu.

Vzhledem k velkému zájmu návštěvníků zde bylo vybudováno poměrně rozsáhlé zázemí pro turisty i průvodce. Informační centrum dnes těsně sousedí se vstupním portálem do podzemí.

Do podzemního systému vedou tři zpřístupněné vstupy, které si postupně projdeme. V pokladně kupujeme vstupenky a očekáváme otevření vrat vedoucích do temného, chladného a vlhkého podzemí.

Samotný podzemní systém tvoří velmi členitá síť prostor v různém stádiu dokončení. Lze zde spatřit štoly ponechané pouze v hrubém výlomu, nedokončené, ale částečně vybetonované prostory, dlouhé chodby mizící ve tmě i neprůchodné závaly vedoucí do dnes již nepřístupných částí podzemí.

Na několika místech byly vybudovány menší expozice tvořené sbírkami nalezených předmětů v různém stupni zachovalosti.

A i zde si člověk neustále klade stejné otázky.

Jaký měl být skutečný účel této stavby?

Co se zde mělo nacházet?

A v jakých podmínkách zde museli pracovat vězni podílející se na její výstavbě?

A právě zde bych tento stručný úvod opět ukončil. Bez kvalitních dobových podkladů totiž pravděpodobně nemá příliš smysl pouštět se do rozsáhlejších teorií a spekulací.

Pro lepší představu o podzemních prostorách vás zvu k návštěvě níže uvedené fotogalerie, ve které se pokusím doplnit další informace i vlastní postřehy.

(Fotografie na této stránce pocházejí ze všech našich návštěv tohoto objektu. Jednotlivé expedice od sebe často dělí několik let, a proto je na snímcích možné sledovat nejen samotnou stavbu, ale někdy i změny, které na ní postupem času nastaly.)

Rzeczka – mapa v současnosti známého podzemního systému tohoto objektu.

Část venkovního areálu v údolí říčky Walimka.

Před areálem se nachází venkovní expozice tvořená převážně stavebním materiálem, který se dochoval z období výstavby objektu Rzeczka.

Samozřejmě nechybí ani pomník – připomínka lidí, kteří v těchto prostorách pracovali a mnozí z nich zde také zahynuli…

Logo pravděpodobně betonářské nebo stavební firmy.

Areál informačního centra a pokladny.

Štola číslo jedna.
Vstup do první části podzemního systému Rzeczka se nachází v těsném sousedství informačního centra a pokladny.

Vstupujeme do podzemí.
Úvodní část štoly č. 1 je zatím ponechána pouze v hrubém výlomu.

Jen po několika metrech chůze podzemím lze za dřevěnou výdřevou spatřit střílnu, ze které na nás nekompromisně míří hlaveň kulometu.

Pohled na „pracoviště“ strážného.
Většině návštěvníků se hlavou mihne stejná otázka.
Co mělo být v podzemí umístěno, že bylo potřeba vstupy střežit pomocí betonových strážnic a kulometu?

Dostáváme se k první částečně vybetonované části podzemí.

Úzký průchod do místnosti pro strážného.

Uvnitř nevelké strážnice si můžeme kromě jiného prohlédnout i samotné „pracoviště“ strážného.

Ve strážnici lze spatřit kromě kulometu také několik ocelových trubek mizících v betonovém stropu.

Podle kresby umístěné na stěně prochází potrubí betonem a po přibližně šesti metrech vyúsťuje v jakési prostoře uvnitř hory.
Na plánku je označeno jako ventilace.
Nakolik je toto vysvětlení správné, si netroufám posoudit. Osobně bych ventilaci očekával zakončenou souběžně se stropem a spíše jednou větší troubou.

Vracíme se zpět do nedokončené části podzemí v okolí strážnice.
Na podlaze lze spatřit kameninové potrubí, které pravděpodobně sloužilo k odvodnění a kanalizaci.

Expozice předmětů nalezených v podzemí.

Další masivní vrstva betonu a uvnitř nevelký dveřní otvor.
A znovu stejné otázky – proč, nač a k čemu…?

Je čas vydat se o kousek dál…

Vyražená místnost a částečně zatopené zahloubení.
Ve vlhkém prostředí se dodnes dobře zachovala i část původního bednění.

Další expozice nálezů z podzemí – vše potřebné pro těžbu i výstavbu…

V některých částech má chodba dvě patra.
Po vyražení horního i spodního tunelu byla odstraněna střední část skály, čímž vznikl prostor téměř dvojnásobné výšky.

Pohled do jedné z vybetonovaných hal.
Právě takto mohla po dokončení vypadat převážná část velkých podzemních prostor.
Podobné technické řešení s druhým „patrem“ se objevuje i v dalších objektech komplexu Riese.
Pravděpodobně mělo sloužit jako kolektor pro vzduchotechniku a rozvod dalších technologií.

Otvor v betonovém stropu vedoucí do prostoru nad chodbou.
Ventilace?

Konečně alespoň něco, co znám a s čím jsem se již setkal.
Betonové kostky zalité při betonáži.
Stejné kostky jsem nalezl i v podzemí továrny Richard – vysvětlení naleznete v odkazu níže.

Drobná odbočka.
Informacím o betonových kostkách se věnuji také v jednom z témat věnovaných továrně Richard

Pohled do vnitřní části vybetonované haly.
Podél stěn se v podlaze táhnou zářezy, které jsou dnes zakryty nebo odděleny zábradlím a zatopeny vodou.
Kolektory?

Pohled na vodou zatopené členité výklenky v podlaze…

Za betonovou halou se dostáváme do příčné chodby.
Zde lze mimo jiné spatřit zbytky výdřevy u stropu jedné z nedokončených hal.
Těžko posoudit, zda se jedná o původní výdřevu, nebo o novější zajištění stropu v okolí zasypané štoly.

Jen o kousek dál přicházíme k nedokončené části masivní betonové konstrukce a k zasypané části podzemního systému.

Ve spodní části fotografie je kolej, která pravděpodobně pokračuje do druhé části zavalené chodby.
Její pokračování uvidíme v závěru této stránky.

Původní bednění nedokončené betonáže jedné z hal.

Betonová spodní část chodby, nad kterou je ponechána klenba s bedněním.

Procházíme dál. Místy míjíme štoly se zatopeným dnem, jinde se dochovalo kolejiště důlní železnice.

Portál štoly č. 2.
Odtud vycházíme a pokračujeme ke štole č. 3.

Vstupní portál do štoly č. 3.
Uvnitř naše prohlídka pokračuje.

Hned po vstupu zjišťujeme, že i zde mají počáteční partie štoly poměrně malý profil a jsou místy zajištěny novodobou výdřevou.

Po několika desítkách metrů chůze přicházíme k odbočkám po levé straně štoly.
Zde jsou dvě menší expozice věnované těžbě.

Podle všeho byla původně každá chodba vybavena kolejištěm.

Po dalších několika desítkách metrů se dostáváme k první ze dvou zasypaných chodeb.
Tato chodba by vedla, kdyby nebyla zřícená, pod větrací šachtou.

Toto je částečně odtěžená druhá strana závalu, na který jsem již upozorňoval na této stránce.

Kolej, o které již byla řeč.
Ano, to je druhá část koleje, kterou jsme fotografovali na opačné straně závalu.
Za povšimnutí stojí i ocelové plechy na levé straně fotografie. Podobné plechy známe i z továrny Richard.
Pokládaly se na podlahu štoly, aby bylo možné snáze nakládat vytěžený kámen. Lopata po plechu klouže a nezadrhává se o nerovnosti podlahy.

V poslední pravé chodbě je vybudována velmi působivá expozice věnovaná životu vězňů.
Až do této chvíle pro mne bylo celé podzemí především nesmírně zajímavé a přiznávám, že i tajemné.
Při vstřebávání nových informací jsem si vlastně ani příliš nepřipouštěl, kdo všechny ty nekonečné chodby vybudoval.
Tato expozice mi to však připomněla velmi realistickým způsobem.
Zhasla světla a ve tmě zůstala svítit pouze malá světélka v místech, kde měli vězni srdce.
Do toho se ozval rachot sbíječek, křik a nadávky.
A co na mě zapůsobilo asi nejvíce?
Jak ta drobná světélka ve tmě pomalu jedno po druhém zhasínala…

Spodní část chodby a vybavení – ukázka, jak mohlo vypadat pracoviště v době výstavby objektu Rzeczka.

Až nezvykle zamlklá spěchala celá naše skupina ke světlu na konci tunelu…

A na závěr opět krátké video – několik zastavení u vstupních portálů a v podzemí objektu Rzeczka…

_i(08/26)

Naposledy upraveno 3. 8. 2026

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek