Osowka – stavby na povrchu „Siłownia.“

---

---

Na předcházející stránce jsme dokončili prohlídku několika zajímavých objektů nacházejících se nad podzemním systémem Osówka. Naše zvědavost však stále zdaleka není uspokojena.

Před námi je totiž další z povrchových objektů opředených množstvím otázek a dohadů – stavba označovaná jako Siłownia. A právě zde začíná být celé pátrání ještě o něco složitější.

Zatímco u některých předcházejících staveb bylo alespoň možné odhadovat jejich technický účel, v případě objektu Siłownia se člověk velmi rychle dostává na tenký led domněnek, teorií a často i vzájemně si odporujících výkladů.

O to zajímavější však tato část Osówky je…

---

(Názvy staveb a objektů použité na této stránce jsou uvedeny v původní polské podobě.)

(Fotografie na této stránce pocházejí ze všech našich návštěv tohoto objektu. Jednotlivé expedice od sebe často dělí několik let, a proto lze na snímcích sledovat nejen samotnou stavbu, ale někdy i změny, které na ní postupem času nastaly.)

---

Ale popořadě.

Při cestě od Kasyna bloumáme lesem a pokračujeme v hledání dalších stop po stavební činnosti v okolí Osówky.

---

---

Po několika desítkách metrů se před námi náhle objevuje poměrně hluboký zářez vyhloubený ve skalnatém svahu. Celý prostor překonává úzká a značně chatrná dřevěná lávka, která už na první pohled nevzbuzuje příliš důvěry.

A právě v takových chvílích si člověk začne uvědomovat, že se nepohybuje v obyčejném lese, ale v prostoru, kde ještě před několika desítkami let probíhala rozsáhlá stavební činnost jednoho z největších podzemních komplexů budovaných během druhé světové války.

---

Přicházíme k poměrně hlubokému zářezu na úpatí kopce.
Přes tuto strouhu vedla tak chatrná lávka, že jsem se ji obával i vyfotit…
Podle vzhledu tohoto uměle vytvořeného zářezu ve skále usuzuji, že mohl sloužit k uložení potrubí.

---

Před sebou máme mohutné betonové základy stavby, které se zde říká Siłownia.

---

Na svahu vzrostlého lesa se nachází masivní železobetonová konstrukce plná roztodivných otvorů.

---

Už při prvním pohledu je jasné, že se nejednalo o žádný drobný technický objekt.

Masivní betonová konstrukce je zapuštěna hluboko do terénu a celé místo působí dojmem, že zde kdysi stálo rozsáhlé technické zařízení.

Jenže…

Stejně jako u většiny staveb v okolí Osówky ani zde neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, k čemu měl tento objekt vlastně sloužit.

Samotný název Siłownia by bylo možné přeložit jako „strojovna“ nebo „energetický objekt“, což automaticky vyvolává představu zařízení zajišťujícího dodávku energie pro podzemní komplex.

Na druhou stranu – jak už je u Riese téměř tradicí – některé technické detaily ani zde úplně nezapadají do jednoduchého vysvětlení. Právě proto se tato stavba během let stala jedním z nejdiskutova­nějších objektů celé Osówky.

---

Zarostlé železobetonové základy Siłowni pokryté silnou vrstvou mechu.

---

Siłownia

Při studiu dostupných materiálů a různých internetových zdrojů se nejčastěji setkáváme s označením této stavby jako vodárny nebo elektrárny.

Jenže…

Kdo by podobný objekt budoval vysoko na vrcholu kopce – stejně jako nedaleké Kasyno?

Minimálně z technického hlediska by se mi zdálo logičtější umístit podobné zařízení někde dole v údolí – blíže vodnímu zdroji, komunikacím a pravděpodobně i samotnému podzemnímu komplexu.

Ať už zde však stálo cokoliv, jednu věc přiznávám zcela otevřeně.

Velmi rád bych jednou zjistil, k čemu tato stavba skutečně sloužila. A určitě nejsem sám.

Snad se jednou objeví další dokumenty nebo technické podklady, které pomohou tuto záhadu objasnit…

---

Co vlastně o této stavbě napsat?

Představte si svažitý lesní terén, do kterého byla vyražena rozsáhlá umělá plošina.

Uprostřed této plošiny byl následně ve skále vyhlouben velký obdélníkový prostor, do něhož byl vybudován mohutný železobetonový blok o přibližných rozměrech 30 × 30 metrů. Jeho vnitřní část tvoří spleť různých komor, šachet, potrubí, hydraulických prvků a dalších technických částí, jejichž skutečný účel dnes již jen obtížně odhadujeme.

Jak hluboký tento prostor původně byl a zda nějak souvisel s podzemním systémem Osówky, se mi zatím nepodařilo spolehlivě zjistit.

Podle dochovaného stavu byla podpovrchová část objektu vybavena poměrně složitým systémem kanálů, betonových i kameninových trubek, tenkých ocelových potrubí, propustků, jímek a různých technických prostor.

Některé části jsou navzájem propojeny do systému nádrží, kanálů a zářezů. Část potrubí navíc pravděpodobně pokračuje mimo dnes přístupné prostory. Celá konstrukce je obklopena mohutnou vrstvou železobetonu s mimořádně hustou armaturou.

Právě při pohledu na rozsah celé stavby si člověk znovu uvědomí, jak obrovské množství práce, stavebního materiálu i technického vybavení muselo být při budování projektu Riese vynaloženo.

---

Grafická rekonstrukce původní předlohy.
Obrázek byl pro tyto stránky nově překreslen s důrazem na zachování obsahu a rozmístění jednotlivých prvků.

---

Částečný pohled na výklenek vylámaný ve skále a betonový základ.

---

Masivní železobetonová deska a částečně obnažená armatura.

---

---

Pohled na členité základy Siłowni.
Pod betonovou deskou se nachází systém propojených kolektorů, který je dnes přístupný pouze zčásti.
Jejich skutečný rozsah ani původní účel zatím nejsou známy.

---

Horní části betonových trubek, které procházejí do spodního patra.

---

---

Kromě řady betonových trubek je povrch Siłowni doslova poset také množstvím kameninových trubek.
Některé z nich prokazatelně ústí v nádržích a kolektorech „spodního patra“.
Jiné jsou zanesené zeminou a naházenými klacky, takže jejich další průběh ani vyústění dnes již nelze spolehlivě určit.
Napadá mě otázka, zda se někdo někdy pokusil porovnat počet trubek vystupujících na povrchu s počtem jejich vyústění v podzemních částech stavby.
Takové srovnání by možná napovědělo, zda se dochoval celý systém, nebo jen jeho část.

---

---

Při bližší prohlídce zjišťujeme, že se objekt skládá minimálně ze dvou „pater“. Zda se pod nimi nacházejí ještě další úrovně, dnes bez specializovaného průzkumu prakticky nelze ověřit.

Převážná část otvorů vedoucích do podzemních prostor je totiž zaplněna páchnoucí vodou, ve které plavou klády, větve i množství těžko identifikovatelného odpadu.

V jednom z poměrně velkých oválných otvorů lze po jeho obvodu spatřit výrazný zářez, do kterého bylo s největší pravděpodobností osazeno ocelové schodiště (viz fotografie níže).

Bohužel i tato část je dnes zatopená, takže jakýkoli bližší průzkum by byl bez odpovídající techniky prakticky nemožný – a pravděpodobně také poměrně nebezpečný.

---

Různé otvory v betonové desce jsou z převážné části zatopeny vodou, a proto můžeme jejich skutečnou hloubku pouze odhadovat.

---

V základech jedné ze „šachet“ lze spatřit osazení pro schodiště. Kam vedlo, proč zde bylo vybudováno a k čemu sloužilo…?

---

Po původních ocelových stupačkách sestupuji do jednoho z kruhových otvorů. Ocitám se v prostoru, do kterého ústí několik různých druhů potrubí – ocelového i kameninového.

Zpočátku jsem byl přesvědčen, že stojím uvnitř nějaké nádrže nebo technické jímky. Tento dojem mě však opustil ve chvíli, kdy jsem začal podrobněji zkoumat podlahu.

Ta je dnes z velké části pokrytá vrstvou bahna, hlíny a nejrůznějšího odpadu.

Na jednom místě je však původní betonová podlaha poškozena natolik, že lze otvorem jasně spatřit silnou armaturu. A právě zde přichází další zajímavý detail.

Pod vrstvou armatury totiž prochází několik kameninových trubek.

To by samo o sobě ještě nebylo nijak zvláštní. Jenže vzhledem k poškození části kameninového potrubí dnes už nedokážu s jistotou určit, zda tyto trubky pod podlahou pouze procházely, nebo zde skutečně ústily.

I v tomto případě se raději odkazuji na níže uvedené fotografie, protože některé technické detaily se jen velmi obtížně popisují samotným textem.

---

Ocelové stupačky vedou do jednoho z podzemních prostor.

---

Pohled do jednoho z nemnoha poměrně dobře přístupných podzemních prostorů.

---

Do prostoru ústí několik kameninových trubek. Pravděpodobně jde o některé z těch, které lze spatřit na povrchu.

---

Kromě kameninového potrubí je zde také několik ocelových trubek s přírubami.
Pozornost budí kameninové potrubí, které bylo původně zabudováno v podlaze – na fotografii je označeno šipkami.

---

Znovu pohled do podzemního prostoru.
Šipky označují dráty masivní ocelové armatury, mezi nimiž jsou patrné i části kameninového potrubí.

---

Detailní pohledy na armaturu a kameninové potrubí.
Při tomto pohledu se neubráním otázce: proč?
Byla podlaha původně celistvá a kameninové potrubí sloužilo například k rozvodu nebo úpravě nějakého média?
Nebo plnilo nějakou technologickou funkci, kterou dnes již nedokážeme určit?
Anebo byla podlaha z nějakého důvodu rozbita až po válce?

---

Ve spodním patře se nacházejí úzké průchody – možná kolektory.

---

Detailní pohledy do nižšího patra objektu. Ani zde se nepodařilo objevit žádný detail, který by jednoznačně napověděl skutečný účel této části stavby.

---

A na závěr snad jen – stopy v betonu.
Když uvážíme, kdo na komplexu Riese pracoval a za jakých podmínek, můžeme se jen dohadovat o osudu majitele těchto stop…

---

Grafická rekonstrukce původní historické skici zachycující předpokládaný postup betonáže objektu Siłownia. Obrázek byl pro tyto stránky nově překreslen podle dobové předlohy.

---

---

Siłownia – co k tomu ještě napsat?

U většiny staveb v okolí Osówky jsem měl po jejich prohlídce alespoň pocit, že si dokážu vytvořit vlastní představu o jejich možném účelu. Někde více, jinde méně. V případě Siłowni je to ale úplně jinak.

Pokud objekty Kasyno nebo betonárna alespoň vzdáleně připomínají stavby, které lze při určité dávce představivosti přirovnat ke známým průmyslovým nebo stavebním objektům, pak Siłownia se tomuto srovnání téměř vzpírá.

Na první pohled jde o mohutný železobetonový blok doslova prošpikovaný armaturou, potrubím, šachtami, kolektory, jímkami a množstvím dalších technických prvků. Jenže čím déle se člověk na stavbu dívá, tím více otázek si začne klást.

Na druhou stranu musím ocenit jednu věc.

Zatímco u některých jiných objektů jsem si posteskl nad tím, že se jejich výzkum v posledních letech prakticky neposouvá, kolem Siłowni je přece jen patrná určitá aktivita. Podařilo se mi dohledat fotografie pořízené po odčerpání vody z některých zatopených prostor i několik videí, na kterých byla do potrubí spouštěna kamerová sonda.

Bohužel ani tyto průzkumy zatím nepřinesly odpověď na základní otázku – k čemu vlastně tato stavba sloužila.

A tím se vlastně vracíme na úplný začátek.

---

---

Co byla Siłownia?

V současné době existuje několik teorií, které se liší především v tom, zda měl objekt sloužit pouze areálu Osówky, nebo byl součástí technologického zázemí celého komplexu Riese.

V následující části se pokusím jednotlivé hypotézy stručně představit.

Nebudu je však hodnotit prostým „ano“, nebo „ne“. Na to podle mého názoru stále nemáme dostatek důkazů. Pokusím se pouze upozornit na místa, která mi u jednotlivých teorií připadají otevřená nebo dosud nevysvětlená.

---

---

Čerpací stanice vody

Jednou z často zmiňovaných možností je, že Siłownia měla sloužit jako čerpací stanice vody.

V údolí pod Osówkou protéká potok, takže by se voda teoreticky dala čerpat právě odtud. Druhou možností je využití několika hlubokých studní, které by zásobovaly celý podzemní komplex.

Pokud však měla stavba skutečně zajišťovat dodávku vody pro rozsáhlé podzemí, muselo by se jednat o zařízení s poměrně značným výkonem.

A právě zde narážím na stejnou otázku jako u objektu Kasyno.

Je opravdu logické budovat tak důležitý technologický uzel téměř na vrcholu kopce?

---

---

Ventilační zařízení

Také tato možnost dává určitou logiku.

V podzemních prostorách, které jsme navštívili na předchozích stránkách, se v některých betonových halách nachází jakési druhé patro. Nabízí se proto úvaha, že mohlo sloužit k rozvodu vzduchu, případně i k temperování podzemních prostor předehřátým vzduchem.

Jedinou věcí, která mi na této teorii nesedí, je stále chybějící hlavní větrací šachta vedoucí přímo do podzemního systému.

Ano, jednu významnou větrací šachtu známe a na předchozích stránkách jsem ji podrobně popsal. Jenže od Siłowni je poměrně daleko.

---

---

Elektrárna?

Proč ne.

Tak rozsáhlý komplex, jakým mělo být Riese, musel spotřebovávat obrovské množství energie.

Na internetu jsem narazil na zajímavou teorii, podle níž měla být Siłownia strojovnou s turbosoustrojím vyrábějícím elektrickou energii a páru spalováním koksárenského ply­nu.

Právě tato hypotéza mě zaujala asi nejvíce.

Pokud by byla správná, začínala by podle mého názoru dávat větší smysl i soustava násypek u objektu (betonárna) a jejich vyhřívání pomocí topných hadů uložených ve dně.

Na druhou stranu ani tato teorie zatím nevysvětluje všechny známé stavební detaily. Nevysvětlená zůstává především absence jakékoli ochrany topných hadů, o které jsem se zmiňoval na stránce věnované betonárně.

A stejně jako u předchozích teorií mi stále vrtá hlavou umístění celé stavby vysoko na svahu kopce.

---

---

Jaderný výzkum – reaktor?

Tím se dostáváme asi k nejodvážnější teorii.

Přiznávám, že tady už se nechci pouštět do spekulací.

Osobně pro ni zatím nevidím dostatek přesvědčivých argumentů a nechci stavět další domněnky na domněnkách.

Jediné, co mě při této představě napadá, je opět umístění stavby.

Pokud by se skutečně jednalo o zařízení takového významu, očekával bych spíše jeho umístění hlouběji v podzemí než na svahu kopce.

Ano, možná jsem až příliš velký pochybovač.

Jenže právě tak se podle mého názoru hledá pravděpodobné vysvětlení. Nesnažím se za každou cenu některou z teorií potvrdit. Naopak se u každé z nich snažím najít místo, kde přestává dávat smysl.

Říká se, že celý řetěz je jen tak silný jako jeho nejslabší článek. A právě tyto slabé články se snažím při svém pátrání hledat.

A tím také končí tato část stránky věnovaná povrchovým stavbám v okolí Osówky…

---

---

Možná nyní mnoho čtenářů jen nevěřícně zvedne obočí a pronese něco v tom smyslu, že je v tomto textu více otázek a dohadů než skutečných odpovědí.

Ano… je to tak.

Jenže právě takové je podle mého názoru celé Riese.

Obrovský stavební komplex, o němž se dochovalo jen minimum spolehlivých dokumentů, zato nepřeberné množství teorií, domněnek a často i vzájemně si odporujících informací.

Je dost možné, že ještě velmi dlouho – pokud vůbec někdy – nebude možné s jistotou odpovědět na všechny otázky, které tato místa vyvolávají.

To však nic nemění na tom, že pátrání po dalších informacích má svůj smysl.

Každý nově objevený dokument, stará fotografie, technický výkres nebo nenápadný stavební detail může představovat další dílek obrovské skládačky jménem Riese.

A možná právě proto toto místo dodnes přitahuje tolik lidí.

Ne proto, že známe všechny odpovědi.

Ale právě proto, že jich stále tolik neznáme.

Riese je totiž jedna velká neznámá…

…a možná právě v tom spočívá jeho největší kouzlo.

---

Ještě jedno ohlédnutí do zalesněného údolí, kde se nacházejí vstupy do podzemí i stavby, které dodnes vyvolávají více otázek než odpovědí.

---

Tak kam dál, kamarádi?

---

A pro připomenutí ještě jednou – Osówka

---

---

_i(09/26)

Naposledy upraveno 3. 9. 2026

---

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek