Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 11. 9. 2021

Vyhledávání

Hledání nejasností

Kdo zachránil Richard před zničením odstřelem, a kdo byl Pavel Spojda ?



Při psaní této stránky, se prvoplánově, mělo vše tak nějak „točit“ okolo jednoho jména Pavel Spojda, jenomže jak jsem sepisoval souvislosti, zjistil jsem, že se postupně začínají nabalovat další a další související témata a jména.

Co tedy s tím?

Rozdělit to na krátké a ve své podstatě nesouvislé stránky, nebo to všechno trošku ořezat, uhladit a dát na jednu stránku?
Nakonec tedy zvítězila varianta „B“, kde se snažím řešit poměrně zásadní otázku
Kdo zachránil Richard před zničením odstřelem?

Ale na primární osobu, kvůli které tato stránka vlastně vznikla, jsem nezapomněl, protože – i na Pavla Spojdu v textu dojde.



Ale asi už je čas, začít se věnovat tématu.

Ve starších knihách a novinových článcích k tématu továrny Richard, je ve většině textů zmiňován člověk (někdy je také uváděno, že to byl vězeň), který zachránil továrnu Richard, před ničivým výbuchem.

Ale než se dostaneme k několika jménům a tématu zachránění, musí nejprve nutně zaznít informace, že v podzemí továrny bylo na konci války rozmístěno několik desítek tun výbušnin.
(přesnější informace se liší. Uvádí se od 90 – 200 tun??? Protože se však informace rozcházejí, požiji kompromis, a nadále budu v textu pracovat s množstvím 90 tun. Což samo o sobě bylo dostatečné množství, které by dokázalo všechny stopy zahladit.)
Dlužno podotknout, že současně z podzemím měl být odstřelem likvidován i most přes Labe v Litoměřicích, a občas je zmiňován jez u Českých Kopist.



Zmínka o připravované destrukci podzemí.
Zmínka o připravované destrukci podzemí.


Zmínka o převzetí klíčů od komory třaskavin. Zde patrně myšlen (pouze) sklad trhavin pro rozšiřování štol.
Zmínka o převzetí klíčů od komory třaskavin.
Zde patrně myšlen (pouze) sklad trhavin pro rozšiřování štol. .


Zatloukat, zatloukat, zatloukat – aneb část výpovědi o přípravě odstřelu podzemí z protokolu výslechu Karla Opitze.Ale nakonec si trošinku vzpomínám. Část protokolu z výslechu Karla Opitze
Části protokolu z výslechu Karla Opitze.


Lagerführer SS – Oberscharführer Karl Opitz, nebyl žádný andílek, ale ani velký myslitel…
Lagerführer SS – Oberscharführer Karl Opitz, nebyl žádný andílek, ale ani velký myslitel…


Lidumilka z Pfaffenhofu – Magdalena Michaelsová, a její příspěvek k likvidaci továrny Richard…„Lidumilka“ z Pfaffenhofu – Magdalena Michaelsová, a její humánní příspěvek k likvidaci továrny Richard…
„Lidumilka“ z Pfaffenhofu…
Magdalena Michaelsová, a její humánní příspěvek k likvidaci továrny Richard…


Nákres rozmístění náloží v podzemí Richard 1 a mostu přes řeku Labe v Litoměřicích.1 – vyznačená místa pro umístění náloží v podzemí Richard I. 2 – vyznačení nálože v pilíři Litoměřického mostu a minová pole v jeho okolí. Autor nákresu, novinář, Stanislav Hruška – informace o umístění náloží získal pravděpodobně od škpt. Ing. Josefa Růžičky. Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by měl tyto informace.
Nákres rozmístění náloží v podzemí Richard 1 a mostu přes řeku Labe v Litoměřicích.
1 – vyznačená místa pro umístění náloží v podzemí Richard I.
2 – vyznačení nálože v pilíři Litoměřického mostu a minová pole v jeho okolí.
Autor nákresu – (novinář, Stanislav Hruška), informace o umístění náloží získal pravděpodobně od škpt. Ing. Josefa Růžičky.
Nenapadá mě nikdo jiný, kdo by měl tyto informace.



A teď už se pojďme podívat, jak zachránění továrny popsal tisk v šedesátých letech…


Výstřižek z novin, kde je popisováno zachránění továrny.
Výstřižek z novin, kde je popisováno zachránění továrny.

(znění textu)

Na sklonku války jednotky německé branné moci znaly nařízení vůdcovo, podle kterého měly být všechny zbrojní závody v případě evakuace zničeny. Shodně s tímto rozkazem připravovala, zvláštní' jednotka SS destrukční práce u vchodu do Richardu. Ukládala tam obrovské množství trhavin, které měly celou továrnu zničit.

Výbušný materiál sem vozily speciální jednotky i z jiných míst, kde se plánované destrukce už ukázaly zbytečnými. Množství shromážděných trhavin důlního charakteru se den ze dne stávalo nebezpečnějším pro celé město Litoměřice.
Speciální komando SS dokončilo v noci na 7. května v největší tajnosti instalaci roznětového zařízení. Místo, odkud by okamžiku před explozí vyšel první povel, bylo vzdáleno několik kilometrů od vchodu do podzemí, směrem k Terezínu. Tam už stačilo jen smáčknout knoflík a podzemní haly včetně nedalekého koncentračního tábora by navždy zmizely v troskách.

Několik dnů předem opustily okolní terén rodiny civilních německých zaměstnanců i vedení jednotek SS. V ten den, 6. května 1945, už vězně na noční směnu nikdo nedoprovázel. Od brány tábora vyšel příkaz stáhnout stráže ze všech kontrolních věží. Hlídku si tento příkaz předávaly z věže na věž voláním. Vězňové byli svobodní…

Časně ráno 7. května 1945 německé velitelství vydalo poslední rozkaz k opuštění továrny. Na tento pokyn se každý snažil dostat co nejdále od závodu. Strážní tábora i dolu už byli na druhé straně Bídnice. Stále se spěšně vzdalovali. Kdesi v záloze na ně čekaly připravené automobilové kolony.
Z objektů lágru vyšli první vězni. V městě vlály bílé prapory, cihelna už několik hodin nechrlila kouř z krematoria. Mezi zbytky prchajících Němců vládl zmatek a desorientace. Rudá armáda se blížila…

To všechno sledoval jeden jediný člověk, schovávající se nedaleko vchodu do Richardu. Chystal se k činu, který chtěl v několika příštích minutách uskutečnit. Musel za každou cenu zabránit tomu, aby nahromaděný výbušný materiál dokonal pekelné dílo, připravené nacisty.

Vyčkával vhodné chvilky, kdy už ho nebudou moci spatřit stráže. Nešlo jen o zachránění závodu, ale o životy tisíců nemocných vězňů v blízkém táboře, o ty, kteří se po létech nelidského utrpení konečně měli dočkat osvobození. A šlo také o životy obyvatel města, o životy uprchlíků, převážně žen a dětí, kteří v těch chvílích byli právě v Litoměřicích.

Exploze několika tun trhavin, umístěných v podzemí Richardu, byla by s největší pravděpodobností smetla s povrchu všechny objekty koncentračního tábora a vážně poškodila město. Tomu všemu bylo třeba zabránit!

V první chvíli postřehl silné světelné signály, vydávané odněkud zdola, z města. V záblesku těchto světel bylo vidět, že vchody do podzemí už nejsou střeženy. Ozbrojen byl jen sekerou.
Bylo třeba přerušit elektrické kabely, které vedly do komor s trhavinami větrací šachtou.

Nové světelné signály, tentokrát byly červené. Odpověděla jim nová znamení od vzdalující se stráže. Už bylo slyšet hukot motorů připravených autokolon. Chvíle katastrofy se blížila.

Se sekerou v ruce zůstal na Richardu poslední člověk. A ten začal přetínat jeden přívod po druhém, zaléván potem.
Byl to boj s časem, odměřovaný v té chvíli mnoha lidskými životy. Poslední údery sekyry — člověk se vzpamatoval a otíral mokré čelo. Podíval se na město dole a pak ještě jednou na blízký pahorek. Byl tam ještě jeden, dosud nepřerušený kabel!

Se zbytkem sil doběhl k otvoru větrací šachty. Jedna část přeťatého kabelu spadla do šachty, druhá, ležící mu u nohou, náhle ožila. Vychrlil se z ní proud jisker. Katastrofu se podařilo odvrátit!

(konec textu)





Další většinou tradované zmínky k tomuto tématu, se článek od článku trochu liší.
Pokud bych to chtěl shrnout tak scénáře záchrany byly asi v této podobě:

  • Těsně před příchodem Rudé armády se s křovin vynořuje uprchlý vězeň, který přesekne (přeřízne) kabel vedoucí do podzemí.
  • Při příjezdu Rudé armády se objevuje vězeň, který ukazuje vojákům drát, který vede od odpalovacího zařízení, do nitra továrny Richard. A v některých článcích se objevuje i jméno tohoto „uprchlého vězně“ – Pavel Spojda.


Existoval tedy člověk jménem Pavel Spojda?


V několika dokumentech se dovídáme, že Pavel Spojda opravdu existoval – tedy až na jednu drobnou „nepřesnost“… Pan Spojda nebyl vězeň, ale jeden z inženýrů pracujících v továrně Richard. V některých z dokumentů je dokonce uváděn jako jeden ze tří hlavních inženýrů továrny…


Ing. Spojda Pavel zástupce dodavatelské firmy Mineralöl – baugesellschaft.
Ing. Spojda Pavel zástupce dodavatelské firmy Mineralöl – baugesellschaft.


List z ručně psaného deníku mjr. Škobise.List z ručně psaného deníku mjr. Škobise.
Dva listy z deníku mjr. Škobise – k Richardu a souvisejícím událostem:
17. 5. 1945 na Richardu byl vzat k spolupráci Spojda Pavel, nar. 28. 6. 1900 v Kiefernrode, poslední bydliště Varšava. Ten udává množství třaskavin v závodě – na 40 tun raket do V1, 30 tun ekrazitu a dynamitu.
Podle Volka je v závodě více než 200 tun třaskavin.
17.5.1945 17.00 h Škobis zasílá fonogram ZVV, že na úpatí Radobýlu, na Bídnici u Litoměřic je podzemní stavba továrny a v té je dnes 40 tun výbušných raket a 30 tun ekrazitu a dynamitu. Žádá o vyslání odborníků k odstranění výbušnin.
17. 5. 1945 V podzemním závodě byl zaměstnán Ing. Spojda Pavel Bauing (??), příští bydliště Varšava, příští bydliště Varšava, nar. 28. 6. 1900 v Kiefernrode. Jemu na ruku jdou obering Volk a ing. Blumel – každý zná jen svůj úsek.

V textu na této stránce se objevuje i další zajímavé jméno  – Robert Volk, tomuto muži se blíže věnuji na této stránce.



Co se tedy až do dnešního dne podařilo zjistit?

Pan Spojda podle všeho opravdu ukázal kabel k náložím, ale pravděpodobně to neudělal z lásky k bližnímu svému nýbrž výměnou za beztrestnost a možnost urychleně odcestovat do Polska. Dokonce se zachovala kopie potvrzení, kterému bylo za zásluhy vydáno. Ale pojďme se na vše podívat v dostupných dokumentech:



V šedesátých letech se podařilo pana Spojdu kontaktovat …
V šedesátých letech se podařilo pana Spojdu kontaktovat …


Ačkoliv je v dokumentech STB je tento kontakt zmíněn, kupodivu se nepodařil kontaktovat jej „chrabré“ STB, ale skupince kluků, sloužících v té době v kasárnách Litoměřice…
Ačkoliv je v dokumentech STB je tento kontakt zmíněn, kupodivu se nepodařil kontaktovat jej „chrabré“ STB,
ale skupince kluků, sloužících v té době v kasárnách Litoměřice…


Pan Pohořelý napsal dopis s dotazy na pana Spojdu…
Pan Pohořelý napsal dopis s dotazy na pana Spojdu…


Překlad odpovědi pana Spojdy pro pana Pohořelého. Drahý soudruhu! Děkuji vám za dopis ze dne 24. května, stručně zodpovím vaše otázky. Také se říká, že kulturní atašé na československém velvyslanectví – Neumann, ve Varšavě, odpověděl na můj dopis, napsal mi, že by na zbytku „Richarda“ mohl také hodně udělat. Myslím, že k vašemu výzkumu bude mít mnoho zajímavých věcí. Následují odpovědi: 1. Bydlel jsem v administrativní budově poblíž cihelny. Okamžitě bych to místo poznal 2. Pracoval jsem jako stavební inženýr na stavbě hlavního vchodu do „Richarda“ 3. hlavní napájecí kabel k rozvaděči byl na zemi. Jméno Hanse Cohena si nepamatuji 4. Z Litoměřic jsem odešel s rodinou kolem 15. VI. 45. 5. Nejsem odborník na mechaniku a v té době jsem neměl v úmyslu kontrolovat, jaké zde vyráběné motory. Dnes nemohu dát závaznou odpověď. Pokud si dobře pamatuji, veškerá dokumentace, která je v plánovacím oddělení, se dostala do českých rukou. 6. Znám hlavní vchod a dva boční vchody, jeden asi 50 m napravo od hlavního vchodu. 7. Společnost Mineralöl ¬ gesellschaft Berlín – stavební práce, společnost Gruppe – kamenické práce. Nepamatuji si produkční společnosti. 8. Pracovní zařazení jako zaměstnanec společnosti (společnost Mineralöl) 9. fotka mi připomíná velitele města, od kterého jsem obdržel osvědčení s jeho podpisem. Osvědčení přikládám. Kromě běžné práce jsem v prvních květnových dnech roku 1945 v noci sledoval přípravu na evakuaci a různé činnosti sonderkommanda, což bylo těžké uhodnout…
Odpovědi Pavla Spojdy pro pana Pohořelého.

(Překlad odpovědi Pavla Spojdy na otázky od pana Pohořelého)
Drahý soudruhu! Děkuji vám za dopis ze dne 24. května, stručně zodpovím vaše otázky.
Také se říká, že kulturní atašé na československém velvyslanectví – Neumann ve Varšavě, odpověděl na můj dopis, napsal mi, že by na zbytku „Richarda“ mohl také hodně udělat.
Myslím, že k vašemu výzkumu bude mít mnoho zajímavých věcí.

Následují odpovědi:

  1. Bydlel jsem v administrativní budově poblíž cihelny. Okamžitě bych to místo poznal
  2. Pracoval jsem jako stavební inženýr na stavbě hlavního vchodu do „Richarda“
  3. hlavní napájecí kabel k rozvaděči byl na zemi. Jméno Hanse Cohena si nepamatuji
  4. Z Litoměřic jsem odešel s rodinou kolem 15. VI. 45.
  5. Nejsem odborník na mechaniku a v té době jsem neměl v úmyslu kontrolovat, jaké zde vyráběné motory. Dnes nemohu dát závaznou odpověď. Pokud si dobře pamatuji, veškerá dokumentace, která je v plánovacím oddělení, se dostala do českých rukou.
  6. Znám hlavní vchod a dva boční vchody, jeden asi 50 m napravo od hlavního vchodu.
  7. Společnost Mineralöl – gesellschaft Berlín – stavební práce, společnost Gruppe – kamenické práce. Nepamatuji si produkční společnosti.
  8. Pracovní zařazení jako zaměstnanec společnosti (Mineralöl)
  9. fotka mi připomíná velitele města, od kterého jsem obdržel osvědčení s jeho podpisem. Osvědčení přikládám.
  10. Kromě běžné práce jsem v prvních květnových dnech roku 1945 v noci sledoval přípravu na evakuaci a různé činnosti sonderkommanda, což bylo těžké uhodnout…

Dvoujazyčný opis potvrzení pro Pavla Spojdu, stavebního inženýra, který zachránil město Litoměřice a podzemní továrnu. V popisu je uváděno, že se jedná o shodnost opis s originálem. S dodatkem, že podpis vydávajícího a podpis ověřujícího je nečitelný. Nechám na uvážení – Nakolik se tento „dokument“ jeví jako věrohodný…
Dvoujazyčný opis potvrzení pro Pavla Spojdu, stavebního inženýra, který zachránil město Litoměřice a podzemní továrnu. V popisu je uváděno, že se jedná o shodnost opis s originálem.
S dodatkem, že podpis vydávajícího a podpis ověřujícího je nečitelný.
(pozn. Nechám na uvážení – Nakolik se tento „dokument“ jeví jako věrohodný…)


A asi nejsem sám, kdo měl určité pochybnosti…
A asi nejsem sám, kdo měl určité pochybnosti…



A jaký je pohled na celou věc, od tehdejší Československé Státní bezpečnosti ?

Úloha Pavla Spojdy v záchraně Richardu je značně nevěrohodná – tedy alespoň co se sekání kabelů týká a k dobru mu budiž připsáno alespoň pravděpodobná spolupráce ohledně informací ohledně umístění náloží v podzemí továrny. Ostatně ke stejnému závěru došla i tehdejší STB.
(Na této stránce naleznete vysvětlení – proč se STB věnovala i továrně Richard)



O nevěrohodnosti tvrzení pana Spojdy se zmiňuje i několik dokumentů od tehdejší STB…
O nevěrohodnosti tvrzení pana Spojdy se zmiňuje i několik dokumentů od tehdejší STB…
O nevěrohodnosti tvrzení pana Spojdy se zmiňuje i několik dokumentů od tehdejší STB…



Hans Alber Cohen…


V části novinového článku se mimo jiné píše, že. V květnu 1945 dostal náčelník litoměřické policie kpt. Klein příkaz, aby Cohenovi poskytl potřebný počet lidí i peníze k zabezpečení úkolu směřujícího k vyhození závodu do povětří).
V části novinového článku se mimo jiné píše, že. V květnu 1945 dostal náčelník litoměřické policie kpt. Klein příkaz, aby Cohenovi poskytl potřebný počet lidí i peníze k zabezpečení úkolu směřujícího k vyhození závodu do povětří.

Ve většině starších textů se objevuje i další jméno. Jméno člověka, který je také spojován s destrukcí podzemí továrny Richard. A jeho jméno (stejně jako jméno Pavla Spojdy) je obestřeno množstvím (pravděpodobně) polopravd, nejasností a dohadů. To jméno je Hans Albert Cohen.

Minimálně v dokumentech ze šedesátých let dvacátého století, je jméno Cohen spojováno s člověkem, který do Litoměřic přijel za účelem – likvidovat podzemní továrnu.

Toto tvrzení je určitým způsobem potvrzeno i zápisem v deníku mjr. Škobise.
Nicméně ponoříme li se do informací, které jsou v současnosti dohledatelné ke jménu Hans Albert Cohen. Zjistíme (jako už mnohokrát jinde okolo továrny Richard), že je to všechno takové nějaké zamotané, a z experta na destrukční práce, se nakonec stává obyčejný kápo v KT (a vlastně ani ta funkce „kápa“ není až jistá.) Takže?

(Mgr. Tomáš Kos si dal práci s mravenčím vyhledáváním informaci ke jménu Hanse Cohena a dospěl k tomuto závěru:)


(zkrácená verze shrnutí)

Hans Albert Cohen se narodil 10. 8. 1916. Občas je uváděn rok narození 1917, ale toto vzniklo mylným (nebo cíleným?) zápisem v archivu vězňů a řada „opisovačů“ již jen kopírovala tento chybný údaj. Byl druhorozeným synem Leopolda Cohena a Elisabeth roz. Karlmayer. Otec byl židovského původu, matka Němka a tato roztříštěnost mu v době války přinesla potíže zaviněné norimberskými zákony říšského Německa z 15. 9. 1935.

Cohen se narodil v Kettwigu (někdy chybně psáno Kötwig), původně Rheiland (Porýní – Falc), nyní nejjižnější čtvrť města Essen v západním Německu. Ke konci války byl domovsky příslušen do Dortmundu. Cohen byl ženatý s Gertrudou roz. Supp, ale manželství bylo uznáno neplatným. S Gertrudou měl 1 dítě. Z náboženského hlediska byl věřící římský katolík .

Byl obchodníkem v oblasti techniky, absolvoval střední technickou školu, ale bližší okolnosti a místo německé archivy nesdělily.

U armády dosáhl hodnosti svobodníka wehrmachtu u letectva.

Jelikož byl smíšeného manželství, tak navzdory původu se mu podařilo narukovat 1. 11. 1939 a sloužit v německé armádě u letectva jako pomocný – technický personál. Za službu pobíral žold 1.500 říšských marek měsíčně. Asi 6 týdnů před útokem Německa na Rusko byl v Berlíně Steglitzu postaven před polní soud letectva, který vyslovil ztrátu jeho hodnosti a odsoudil jej na 9 měsíců vězení za zběhnutí. Trest byl prakticky vykonáván vazbou.

Od 16. 1. 1943 měl Cohen postavení vorarbeitra („kápa“) v KT Gross – Rosen. Příčinou byl zjevně jeho původ, ale i „nesprávné“ výroky ohledně počínání Německa. Do května 1944 byl ve vazbě vojenské a od 25. 5. 1944 byl převezen do tábora určeného pro příslušníky SD v Poznani; zde zůstal do 20.7.1944, odkud byl převezen do KT Gross – Rosenu, ve kterém zůstal do 10. 2. 1945; vězeňské číslo bylo mezi 35000 a 36000. V KT Gross – Rosen byl po čase převeden pro práci na dvoře, kde obdržel „funkci kápa“. Poté byl činný v politickém oddělení KT a byl přidělen do oddělení II D (Erziehungs –Heftlinge), kde byly sepisovány protokoly s vězni, kteří do tábora nově přišli, a Cohen vše zpracovával na stroji. Po likvidaci KT Gross – Rosen byl 12. 2. 1945 převezen do KT Litoměřice; zde si udržel tuto funkci a z uvedeného měl různé výhody.

Jiný svědek (Ostrnický) v roce 1945 vypověděl, že výhody měl Cohen v KT Gross – Rosen z důvodu vztahu s homosexuálním hlavním činitelem Arbeitserziehunge – Abteilungu II. a, Fritzem Duebelem, nikoli proto, že by byl „kápo“. Rovněž jiný svědek (Ogronský), popírá, že byl Cohen byl v tomto KT „kápem“ nebo předním dělníkem (vorarbeitrem).

(konec shrnutí)


Další z dokumentů vytvořených STB. V dokumentu jsou zmiňována jména Hans Albert Cohen a již dříve probíraný Ing. Pavel Spojda.
Další z dokumentů vytvořených STB.
V dokumentu jsou zmiňována jména Hans Albert Cohen a již dříve probíraný Ing. Pavel Spojda.


List z ručně psaného deníku mjr. Škobise. V závěru se píše, že: 11.5.1945 16.30 h byl hlídkou zatčen a předán do věznice krajského soudu Hans Cohen agent Gestapa. Bývalý šéf německé policie v Litoměřicích potvrzuje, že Cohen měl za úkol vyhodit koncentrační tábor do vzduchu. Po krátkém vyslechnutí bylo rozhodnuto předat četnictvem do vazby.Druhá část z deníku mjr. Škobise. Asi za hodinu hlásí policista Chramosta, že Cohen u četnictva není a asi utekl. V tom vznikl poplach, že je nebezpečí vniku do Richardwerke a zapálení tam uložených třaskavin. Pak se vysvětlilo, že četnictvo dosud nemá věznice a proto byl Cohen předán krajskému soudu.
Dva listy ručně psaného deníku mjr. Škobise, kde se mimo jiné píše, že:
11.5.1945 16.30 h byl hlídkou zatčen a předán do věznice krajského soudu Hans Cohen agent Gestapa. Bývalý šéf německé policie v Litoměřicích potvrzuje, že Cohen měl za úkol vyhodit koncentrační tábor do vzduchu.
Po krátkém vyslechnutí bylo rozhodnuto předat četnictvem do vazby. Asi za hodinu hlásí policista Chramosta, že Cohen u četnictva není a asi utekl.
V tom vznikl poplach, že je nebezpečí vniku do Richardwerke a zapálení tam uložených třaskavin. Pak se vysvětlilo, že četnictvo dosud nemá věznice a proto byl Cohen předán krajskému soudu.



A aby to nebylo tak jednoduché, je zde i jiná podoba toho co se ohledně neprovedené destrukce mělo stát…


Výběr části textu, který považuji za důležitý. Jmenovaná vypověděla, že před skončením války se nastěhoval do sousedního domu německý inženýr, který pracoval na Richardu. Kolem 4. 5.1945 jí vyzval, aby za ním poslal svého 17 letého syna Jiřího. Večer za příslib svědectví pro případ jeho evakuace do Německa, kam nechtěl, prozradil, že důl Richard je podminován a má být vyhozen do povětří. Jestliže mu pomohou, aby nemusel do říše, tak nálože neodpálí a zachrání i celé Litoměřice. Jelikož už týden nespal, chtěl, aby šel Jiří Kula, za něj hlídat odpalovací zařízení. Převlékl ho do německé uniformy, večer jej odvedl na Richard, a ráno si pro něj zase přišel. 7. května počaly německé jednotky utíkat a v Richardu zůstali 3 hlavní inženýři (VOLK, BLUMEL, SPOJDA) u odpalovacího zařízení. Richard však nevyhodili a proto jednotka SS, která při ústupu narazila na sovětskou armádu, se vrátila a do domku, kde se inženýři skrývali, hodila granát, při čemž byl jeden z inženýrů zraněn. Po příchodu RA předal inženýr továrnu a vrátil se do domku v sousedství Kulové
Výběr části textu, který považuji za důležitý.
Jmenovaná vypověděla, že před skončením války se nastěhoval do sousedního domu německý inženýr, který pracoval na Richardu. Kolem 4. 5.1945 jí vyzval, aby za ním poslal svého 17 letého syna Jiřího. Večer za příslib svědectví pro případ jeho evakuace do Německa, kam nechtěl, prozradil, že důl Richard je podminován a má být vyhozen do povětří. Jestliže mu pomohou, aby nemusel do říše, tak nálože neodpálí a zachrání i celé Litoměřice. Jelikož už týden nespal, chtěl, aby šel Jiří Kula, za něj hlídat odpalovací zařízení.
Převlékl ho do německé uniformy, večer jej odvedl na Richard, a ráno si pro něj zase přišel.
7. května počaly německé jednotky utíkat a v Richardu zůstali 3 hlavní inženýři (VOLK, BLUMEL, SPOJDA), u odpalovacího zařízení. Richard však nevyhodili a proto jednotka SS, která při ústupu narazila na sovětskou armádu, se vrátila a do domku, kde se inženýři skrývali, hodila granát, při čemž byl jeden z inženýrů zraněn.
Po příchodu RA předal inženýr továrnu a vrátil se do domku v sousedství Kulové…



Závěrem

Zdá se, že ani pro toto téma o stále nemáme nějaké opravdu věrohodné rozřešení.
Nesporné je, že továrna Richard měla být opravdu likvidována odstřelem. To ostatně potvrzuje i osoba nejpovolanější – a tou byl – št. kpt. Ing. Josef Růžička.

Já sám jsem si z počátku nechtěl připustit, že by odstřel, byť 90 tun trhavin, rozmístěných v podzemí, město Litoměřice nějak ohrozil. A ani jsem nebyl nijak nakloněn tomu, že by se dala odpálit nálož na vzdálenost cca 2 500 metrů, (což je přímá vzdálenost od Richardu – k místu pro odpálení náloží.)

Stejně tak jsem zlehčoval výbuch trhavin v podzemí. Kdy jsem si představil, že by se vrch Bídnice „pouze“ nadzvedl a zase by se vrátil na své původní místo… Otázal jsem se tedy odborníka na tuto problematiku, a jeho odpověď mě trochu překvapila.

Cituji: „Myslím, že 2,5 km nebude nic nereálného. Používá se vždycky jen dvojlinka. Na konci vedení se to pak rozděluje k jednotlivým náložím. Nicméně kdyby tam odešlo 90 tun, takové množství již způsobuje zemětřesení. Pokud by to bylo daleko od vchodů, nejspíš by došlo k narušení statiky budov v Litoměřicích. Seismická vlna se šíří poměrně daleko, jenže zase záleží na geologii horniny. Těžko říct jestli by se jednalo o drobné praskliny zdiva, či nějaké fatální narušení. Pokud by to bylo někde u vchodů a fouklo by to ven, zcela jistě by to vymlátilo okna, nejspíš by to vzalo i střechy v Litoměřicích.“

Co k tomu tedy na závěr doplnit? V současnosti nemám další doplňující informace, je tedy čas téma (alespoň pro teď uzavřít).
Ukončím tedy rozebírání a porovnávání informací, a přes přetrvávající nejasnosti ohledně neprovedené destrukce, bych na závěr napsal jen, že:

Vězni i Město Litoměřice včetně jeho tehdejších obyvatel, mohou hovořit o opravdu velkém štěstí, že se nenašel nikdo, kdo by zmáčkl “červené tlačítko“. A to nehovořím ani o zrůdném nápadu nahnat do podzemí před odstřelem všechny vězně. A i zde se dá konstatovat, že anděl strážný se tehdy v Litoměřicích nadřel opravdu hodně …


_____________­________________________­___

Mimo jiné použity informace nebo části dokumentů ze sbírkových fondů, které zpřístupnil:

  • Vojenský ústřední archiv
  • Archiv bezpečnostních složek
  • Bundesarchiv
  • Národní archiv http://www.nacr.cz/


(06/21)


Naposledy upraveno 5. 6. 2021


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.