Kdo zničil štoly?

Závaly štol v podzemí továrny Richard a v levé části dolu.

Podzemí továrny Richard.

Prakticky všude je stejný obrázek, ve kterém se střídá bludiště chodeb a neproniknutelné závaly…. Celé podzemí Richard, které je zakresleno na dostupných mapách, dnes již nikdo nedokáže projít. Důvodem je skutečnost, že některé chodby jsou totálně uzavřeny neproniknutelnými závaly. Tato skutečnost je nejznatelnější v levé části podzemí Richardu I. Pro vyslovení otázky si znovu připomeňme, co již víme.

Nepoužívané, špatně větrané a neudržované podzemí včetně neexistujícího novodobého zabezpečení (výztuh) chodeb se postupně řítí. Největší vinu na tomto stavu způsobují a již v době války způsobovaly spodní vody prosakující do opukových, spodních vrstev. Výsledkem bylo a je bobtnání podlah, drcení betonových výztuh a prakticky všech cihlových vestaveb. Nelze opomenout i skutečnost, že v některých prostorách byla značně podceněna samonosnost horniny. Urychleně betonování podpěrných pásů, řícení podzemí v době druhé světové války přinejmenším zpomalilo. To je však jiná část historie. Pojďme nazpět k závalům.

Připišme tedy na toto konto velkoryse 50 % závalů podzemí, přičemž převážná část vznikla až po ukončení těžby v roce 1962. Kromě toho většina těchto závalů vzniklých přirozenou cestou byla průchozí, protože materiál, který se utrhl ze stropu, spadl na zem v podobě odtrhlé masy vápence nebo slínovce o různé mocnosti. Po dopadu odtržené desky došlo k roztříštění a částečnému nakypření materiálu, nicméně to, co spadlo na zem, chybělo nahoře a opadem postižená část byla průchozí.

Vraťme se na konec druhé světové války, kdy 7. – 8. 5. 1945 přijíždí do Litoměřic „posel smrti“ Hans Cohen. Tento člověk má jediný úkol. Vyhodit do povětří kromě mostu přes Labe a jezu na téže řece i podzemní továrnu Richard. Víme, že vše bylo nachystáno a čekalo se pouze na průjezd jednotek maršála Schörnera. Pak mělo dojít k výbuchu. Víme také, že k výbuchu v podzemní továrně Richard (tedy alespoň ne k celkovému) nikdy nedošlo. Jednotky maršála Schörnera projely necelé dvě hodiny před příjezdem sovětských tanků a na odstřely plánovaných objektů již prý nebyl čas. Kabel vedoucí k odpalovacímu zařízení byl na poslední chvíli zlikvidován.

Je tedy čas vyřknout další záhadu:

Jak, kdy a proč došlo destrukcím v podzemí a v některých výrobních halách v té době již funkční části továrny Richard I? K celkové destrukci prokazatelně nedošlo, drát k odpalovacímu zařízení byl přerušen. Připustil jsem i přirozené řícení podzemí, a to v rozsahu 50 %. Proč tedy Ing. Růžička nachází (již v létě roku 1945) několik zavalených a trhavinou zajištěných chodeb v používané části továrny?

Kdy a proč vznikla destrukce například sloupového sálu č. 26, kdy nejmohutnější a nejkombinovanější nosníky zničilo cokoliv jen ne zvedající se podloží? I v tomto případě jsem ochoten připustit, že zbytky elektrických palníků, které lze doposud v podzemí najít, pochází z výcviku armády v destrukcích podzemí (tzv.“ šílený ženista“). Tato informace vznikla převyprávěním a prozatím jsem nenalezl žádný věrohodný podklad pro tuto teorii. Jak vznikly rozsáhlé závaly v levé části dolu? Ti šťastnější, kteří se (na rozdíl ode mne), mohli ve své době podívat do vrtu Československé televize a následně do levé části Richardu I potvrzují, že se dalo projít prakticky všude, až na nejzazší část podzemí, tu, která je přilehlá k zasypané hlavní větrací šachtě. Podle jejich tvrzení byl jakýkoliv přístup do těchto míst přerušen rozsáhlými závaly táhnoucími se jakoby v půlkruhu přes všechny chodby v této části podzemí.

Kdo a kdy vytrhal koleje v levé části dolu?

Bylo to v době výstavby továrny a koleje byly použity v jiné části podzemí?

Nebo koleje vytrhala po roce 1945 tehdejší těžní společnost (České cementárny a vápeníce národní podnik a později další majitel Čížkovické cementárny a vápenice). A kdo měl vlastně důvod sestřelit a zavalit vstupy do levé části podzemí?

Názor, že to v případě destrukcí v levé části dolu je práce cementáren, mě přivádí na otázku – proč?

Proč by se někdo namáhal sestřelit poměrně velký počet propojovacích chodeb do levé části?

Bylo to z důvodu bezpečnosti?

Nebylo by tedy jednoduší přehradit chodbu například překážkou z dřevěné kulatiny a doplněné výstrahou: Nevstupovat, životu nebezpečno. Vydat firemní nařízení a v případě porušení máš „padáka“. Ostatně když se těží ve zcela jiné a poměrně vzdálené části dolu nepředpokládám, že by se někdo z dělníků při anebo po směně ještě vydal do opuštěné části podzemí. Proč? Co by tam po namáhavé dřině pohledával? Kdy a z jakého důvodu vznikly tak rozsáhlé závaly v celém podzemí. A co se ukrývá pod stovkami tun vápence a nebo ještě zajímavější otázka – co se ukrývá za těmito závaly?

Příroda překonává i snahu lidí o zajištění chodeb.
Tento nosník byl ještě před několika lety v celku. Pak vznikla prasklinka a…

Známky mocného tlaku zvedajícího se podloží.
Podlaha se zdvihá okolo nosníku v sále č. 25 (obr. vpravo)
(obr vlevo) Rozdrcená spodní část nosníku.
Podle jedné teorie se jedná o nepovedený odstřel.
Podle mého názoru následek tlaku podloží v těchto místech nezdvihl podlahu, ale naopak rozdrtil nosník. .[ilustrace]

Většina přirozených závalů v podzemí byla prakticky průchozí.

Zbytky sloupového sálu č 26.
Masa rozlámaného betonu a armatur je promíchána s bloky vápence a jílovým bahnem.
Proč? Kdo? Kdy?

V bahně u závalu ve sloupovém sálu bylo možné tu a tam najít chuchvalce červenobílého tzv. „zvonkového“ drátu.
Což je tzv. palník (drát vedoucí k rozbušce u trhaviny). V tomto případě předpokládám, že tato destrukce byla provedena v poválečné době.

Uměle vytvořené obrovské a neprůchodné závaly do dalšího labyrintu chodeb. Kdo a kdy rozhodl o jejich vytvoření? Proč a co ukrývají?…

Naposledy upraveno 23. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek