Krátké úvodní zastavení Historie továrny Richard Plánování a výstavba továrny Výroba v továrnách Richard I. – III. Stavby na povrchu Vchody do podzemí Nálezy v podzemí Vrt Československé televize Hledání nejasností Legendy továrny Richard Poděkování

V podzemí V podzemí továrny Richard I. V podzemí Richard II. – úložiště V podzemí Richard III. Virtuální prohlídky Natáčení dokumentárního filmu Fotografie z podzemí

Související stavby Koncentrační tábor Litoměřice Krematorium Litoměřice Pfaffenhof – zámeček

Ostatní Kontakt Par zastavení v Litoměřicích Podzemní továrna Albis Podzemní továrna Rabštejn Projekt Riese (Polsko) Památka „paní psové“ Sylvy Na návštěvě (odkazy)

V podzemí továrny Richard I.

Úvodem Chodba „D“ Pravá část podzemí – 1. část
Pravá část podzemí – 2. část „Čížkovická“ těžba Chodba „C“ – první část
Sloupové sály Chodba „C“ – druhá část Destrukce podzemí
Soustava ventilace Transformátorová stanice Bezmozci v podzemí…
Richard I. – levá část Závěr

Chodba „C“ – druhá část

Mapka popisované části podzemí.

Na předcházející stránce, byla naše virtuální prohlídka podzemí ukončena u rozsáhlého závalu v chodbě C,
v těsném sousedství sloupových sálů 25 a 26.
Tuto stránku chci věnovat druhé části páteřní chodby C a jejímu nejbližšímu okolí. Vzhledem k poštu chodeb, sálů a místností v této části není možné jednoznačně popsat nějakou trasu. Možností kudy projít byla docela pestrá paleta, takže níže popsaná místa na sebe mohou navazovat – opravdu záleželo na tom- kudy se šlo. A já jsem při popisu nechtěl vynechat nic, co bych nepovažoval za zajímavé.

Vycházíme ze sloupového sálu č 25, křížíme chodbu C a odbočujeme do chodby č. 42 a 40. Cestou míjíme rozdrcenou cihlovou příčku, nedaleko níž je poměrně masivní, cihlový pilíř podepírající strop. Tento cihlový pilíř je ve své podstatě zvláštností, protože v „dostupném“ podzemí se nic podobného nenacházelo.
Naše cesta pokračuje po vrcholu všudypřítomném závalu a směřujeme ke křižovatce chodeb číslo 40, 37 a 47. Naproti nám je neprůchodný zával, za nímž je chodba číslo 47, ústící do páteřní chodby D. Těžko posoudit kdy tento rozsáhlý zával vznikl.

Levá část chodby je zakončena vyzdívkou, ke které jsou dostavěny toalety, bohužel i tuto stavbu však značně pochroumal „zub času“. Přesto je jejich původní určení srozumitelné asi každému. V několika místnůstkách lze doposud spatřit částečně zachovalé záchodové mísy nebo vodovodní potrubí ke splachovačům. U stropu se táhnou zbytky kabelové lávky původního rozvodu elektrických kabelů.

Cihlový pilíř u křížení chodeb 40/42.
Podobné pilíře se nikde jinde v podzemí nevyskytují.

Praskající cihlová příčka u chodeb 40/42.

Neproniknutelný zával do chodby č. 47, byl z největší pravděpodobností způsoben odstřelem.

Část chodby č. 37, kde jsou vybudovány další z mnoha sociálních zařízení pro potřeby továrny.

Další z mnoha toalet…

Nad hlavou máme zbytky vzduchotechniky, izolované kabely elektrického osvětlení a kabelovou lávku.

Chodba 37.

Pod železobetonovou křížovou klenbou, u křižovatky chodeb 40/47/37, doposud stojí polovina dřevěných vrat s výpletem z ostnatého drátu. V těchto místech bylo pravděpodobně jedno ze strážních stanovišť a vrata měla zamezit volnému pohybu vstupu vězňů do této části podzemí.

Na podlaze lze ve vápencové drti mezi kameny, zahlédnout zbytky kolejiště zapuštěného v betonu. Odkud a kam kolej dál směřuje, se nedá zjistit, protože vše je ukryto pod vrstvou suti. Trasa kolejiště se ještě jednou objevuje při cestě chodbou č. 37, kam se vydáváme.
I zde je velice těžké určit původní význam a účel všech vestaveb. Na stěnách jsou občas připevněny, nebo vezděny ocelové profily, ale nejedná se o nic masivního.
Občas však lze spatři stěny, na kterých jsou mastné skvrny. To může být například chladicí olej od obráběcího stroje, který při rotaci obrobku postříkal stěny.
Podlaha je však pokryta zhruba dvou až tří metrovou vrstvou opadu a tak nedokážeme zjistit, zda dole pod našima nohama nejsou zbytky nějakých uložení pro stroje.

Nicméně. Mapa technologie nám říká, že zde bylo plánované umístění soustavy soustruhů, fréz a vrtaček. V první části haly č. 37 měla být výroba a kompletace setrvačníků a přírub. Ve druhé části haly pak výroba vyvažovacích závaží a vyvažovna.

Na rozhraní jednoho závalu lze spatřit i otvor do dalších místností. Ty jsou však lépe přístupné z chodby D.
Protahujeme se otvorem a spouštíme se do místnosti č. 44. Nacházíme se v poměrně zachovalé nevelké prostoře, uvnitř které si můžeme prohlédnout pestrou směsici betonových podstavců doplněných o kotevní šrouby. Zde byla dnes již nespecifikovaná technologie.

Zajímavé je, že na pracovním plánu technologie se zde měly nacházet šatny pro zaměstnance. Při prohlížení níže připojených fotografií se zcela jistě shodneme na tom, že tohle nevypadá na uložení pro šatní skříně….

Vracíme se do chodby č. 37, která se podle mapy v těchto místech mění na č. 38. Sestupujeme ze závalu do částečně vyzděného prostoru, kde se kříží chodba 38 a 43. Asi nemá cenu hledat logiku v číslování chodeb, prostě na mapě to je tak, budeme z toho vycházet i nadále.

Procházíme vlhké místnosti. V první se chvilinku zastavujeme. Podle zbytků střepů, které lze místy spatřit na podlaze, lze usuzovat, že zde byla elektrikářská dílna, nebo sklad elektromateriálu.
U jedné ze stěn je hromada patic od žárovek, a občas se objeví porcelánová část pojistky. Podařilo se nám najít i velké, kameninové (porcelánové??) střepy. Podle vzhledu usuzuji, že by se mohlo jednat o obal z akumulačních kamen. Snažil jsem se na internetu najít ilustrační obrázek, ale zatím bez výsledku.

Postupujeme do dalších místností. Podle soustavy pozinkovaných pásů doposud připevněných na stěnách usuzuji, že zde byla další z mnoha transformátorových sekcí.

Na křižovatce chodeb 40/47/37 doposud stojí část vrat vypletených ostnatým drátem.

Pár pohledů do sálu č. 37.

Zasutý vstup do spojovací chodby č. 45 a 46.

Hromada suti, která zasahuje až k vrchní části dveřního rámu.
Tudy by bylo možné se proplazit do chodby 43.

Uvnitř místnosti č. 43.
Na podlaze betonové podstavce pro uložení nespecifikované technologie.

Vestavby pro elektrikářské dílny a sklady na konci chodby č. 38.

Popraskané a rozdrcené příčky ve vestavbě v zadní části chodby číslo 38.

Porcelánové nebo kameninové střepy.
Podle všeho zbytek starých akumulačních kamen

Prolézáme zřícenou cihlovou zdí, která dříve oddělovala místnost č. 38 a chodbu č. 35. Po naší levé straně je zával, který strmě klesá k hladině vody, na níž se zrcadlí strop vybudovaný z betonových hranolů. Pod hladinou vody lze spatřit zbytky dřevěného stolu a dalších špatně identifikovatelných zbytků vybavení.

Vodou zatopená část pokračuje až k rámu dveří, který se rýsuje v cihlové stěně. Vysoká hladina vody a její chlad, odradí každého od toho, aby se pokusil do dveří dostat a prohlédnout si další pokračování této stavby. Stojíme před zadní částí zatopené transformátorová stanice, jejíž popis včetně fotodokumentace stávajících prostor si můžete prohlédnout na této stránce.

Zatopená „zadní“ část transformátorové stanice vestavěné do chodby č. 35.

Při naší prohlídce podzemí pravé části továrny Richard 1 se dostáváme do další spleti chodeb, tentokrát se navracíme se do chodby, nebo spíše sálu č. 40.
V betonových nosnících, které máme nad hlavou, jsou doposud zavěšeny zbytky elektrického osvětlení haly. Nic jiného zde není. Pouze prázdná hala, v níž jsou všude různě vysoké hromady opadaného vápence.
Asi v polovině tohoto sálu nacházíme u pravé strany další cihlovou vestavbu toalet. Úzkým průchodem u stěny, procházíme do páteřní chodby C.

Několik pohledů do výrobní haly č. 40.
Podlaha je uprostřed prasklá zvedajícím se podložím a všude okolo jsou vrstvy opadů vápence.

Odbočka do chodby č. 41 – další z mnoha toalet v podzemí továrny Richard.

Pohled do toalet v chodbě č. 41.

Uvnitř místnosti „pro pány“, lze spatřit i zapomenutá dřevěná nosítka plná cementové mazaniny.

Na betonových nosnících je místy doposud částečně zachovalé osvětlení výrobního sálu.

Jsme opět v chodbě C. Vizuálně to ani zdaleka není ta chodba C, kterou jsem popisoval na stránce Chodba C – první část

Chodba C v této části připomíná spíše stařiny dolu. Zde došlo při výstavbě pouze k rozšíření profilu původní štoly. Není zde ani betonová podlaha a ani náznak nějakého nosníku či zajištění stěn a a stropu. Prostředí je vlhké a dá se říci, že přímo rozbahněné. Můžeme se pouze dohadovat, proč zde nedošlo ke stavebním úpravám. Vše je o to zvláštnější, že vedlejší chodby č. 40 a 42, jsou stavebně dokončené, včetně kolejiště. Naopak zde v této části páteřní chodby C, není prostě prakticky nic až na několik betonových podstavců o rozdílné výšce a tvaru.

Na vrchní části těchto betonových podstavců lze spatřit kotevní šrouby sloužící pro připevnění dnes již neznámého zařízení. Některé z těchto podstavců na sobě nesou doposud stopy mazacího tuku. Dnes již asi těžko zjistíme, jaký stroj, či technologie zde na těchto podstavcích měl být umístěn. Podle plánů technologie se zde měla nacházet linka pro finální kompletování motorů a přejímka výrobků.

Na jednom místě v chodbě C, bylo před jedním ze závalů možné spatřit i uložení pro stroje.

Totéž místo před lety…
Fotografie přibližně z roku 1965.
Na fotografii lze spatřit stav chodby C, v části u betonových podstavců…

Po kluzké zemi se smekáme chodbou C směrem k východu. Ten je však ještě daleko a čeká nás ještě plnou napínavých okamžiků. Míjíme několik značně bahnitých a jílových závalů do chodeb 23 a 20, z čehož usuzuji, že je v těchto místech nějaký tektonický zlom, nebo porucha.

Přicházíme ke křížení s chodbou č. 40. Její prohlídku jsme již absolvovali, a proto pokračujeme dál.
Míjíme další zbytky původního válečného vybavení. Jedná se o jakousi plechem obalenou nádobu. Při bližším ohledání je zjištěno, že pod plechem je sádrová výplň se skelnou vatou, pod níž je ocelová tlaková nádrž. Z největší pravděpodobností se jedná zbytek expanzní nádoby parovodního vytápění. Ostatně tento názor potvrzuje i zachovalý kondenzační ventil ve spodní části zařízení.

Opět stojíme v chodbě C.
Betonové nosníky však v této části již nespatříme, přestože oproti stařinám je chodba rozšířena do většího profilu.
Přibližně Ve střední části fotografie je zachovalá betonová patka. Možná uložení nějakého plánovaného stroje.

Míjíme další vestavbu – jedná se o druhou část krátké chodby číslo 41, kde jsou vybudovány již popsané toalety.

Zem je plná kluzkého bahna a v některých částech je znatelný opad materiálu ze stropu.

Ve střední části fotografie je páteřní chodba C, Vpravo chodba č. 40 – výrobní sály.
Na levé straně fotografie – zbytky technického vybavení.

Na jedné ze stěn chodby C se zachovala i kondenzační jímka parovodního vytápění.

Stále jsme v chodbě C.
Míjíme odbočku do chodby č. 19. Tam však není co zkoumat protože pokračování je v neprostupném závalu. Na vlhké zemi, v přístupné části, je vidět kousek cihlové podlahy (nemám žádné rozumné odůvodnění, proč jsem to nikdy nevyfotil – teď už to nedokážu… Richard je uzavřen…)

Po několika metrech míjíme ve stěně upevněný měřící pod s rukou psaným označením (bližší vysvětlení k označení naleznete v níže uvedené fotografii).

Vcházíme k odbočce do chodby č. 34 a konečně nadešel čas podrobně si prohlédnout cihlovou „Tereziánskou“ štolu (ani nevím, kdo a proč použil pojmenování „Tereziánská“. Možná právě pro tu klenutou cihlovou chodbu, která vzdáleně připomíná podobné chodby a kasematy podzemního systému pevnosti Terezín. . Já jsem si na toto pojmenování zvykl a používám jej.)

V každém případě tato část podzemí patří k nejstarším částem původního dolu, přičemž její vznik je datován ještě do doby před 1 světovou válkou. Do doby kdy se převážná část dopravy prováděla za pomoci lidské síly a horníkům v jejich nelehkém údělu pomáhali i koně.

Koně bylo potřeba někde přechodně ustájit, a k tomuto účelu posloužily s největší pravděpodobností právě prostory nacházející se vedle „Tereziánské štoly“.
Mimochodem podle mého názoru se jedná o stavebně zajímavé a i vzhledem hezké dílo (názory na hezké dílo se samozřejmě mohou lišit :-) ).

Cihlová vyzdívka v délce asi 60 metrů, byla dodatečně vestavěna do původní vyrubané vápencové chodby. Prostor mezi stropem a stěnami byl při výstavbě vyplněn zakládkou. Ve stěnách jsou malé, klenuté výklenky, ve kterých stály nejspíše kahany, nebo jiná světla osvětlující chodbu. Boky chodby jsou zhruba v polovině výšky s části vysekány a s části vydřeny do podoby dlouhé podélné rýhy. Tu v průběhu mnoha let způsobily při průjezdu chodbou vozy naplněné dopravovaným materiálem.

Vrchní část klenby chodby je o různém profilu (tento pojem nejlépe vysvětlí fotografie). Mé vysvětlení pro různé výšky profilu v jedné chodbě je takové, že v těchto místech pravděpodobně prochází jakási tektonická porucha a v nejnestabilnějších částech bylo přistoupeno k tomuto bezpečnostnímu prvku (zde samozřejmě přivítám jakékoliv upřesňující vysvětlení).

Označení H.P B
Výškový bod ve stěně chodby C.
Uvedená zkratka H. P. znamená Höhen Punkt – výškový bod.*
Jeden ze základních výškových bodů továrny, bod B, číslice uvádí nadmořskou výšku.*
Výškové vedení ražby či úpravy podlah byly zásadní, už pro odvod vody.
Vrchol hřebové značky ve stěně pak byl oním určeným výškovým bodem.
„Ocelový hřeb“ je tedy pevnou stabilizací známé nadmořské výšky v objektu.

V původní (předválečné) chodbě C se zachovaly i zbytky výdřevy.

Chodba C náhle mění svůj vzhled.
Holá vápencová skála je kompletně obestavěna cihlovou klenutou vyzdívkou.

Část detailu vyzdívky klenby.

Rozšíření štoly C- částečně vysekané a částečně vydřené boky stěn chodby.

Cihlová klenba je však na několika místech prolomena a chodba je částečně zavalena.

Tato část podzemí je někdy nazývána též jako „Tereziánská štola“.
V předválečné době zde byla mimo jiné například konírna.

Po několika metrech chůze, vyzděnou chodbou C, se dostáváme k nenápadné, klenuté odbočce do chodby č. 12.
V přístupné části chodby, je hned za vstupem na podlaze hromada ztvrdlých pytlů od vápna a cementu. To jsou z největší pravděpodobností zbytky dalšího skladu stavebního materiálu z dob výstavby továrny.

V zadní části této dnes nepříliš dlouhé chodby je opět zával do levé části. Pod hromadou kamení lze spatřit zbytky prken a změť ostnatého drátu, což je další připomínka toho, co se zde v době druhé světové války vlastně dělo. Mrazivý pocit ještě více umocňují zbytky dřeváků a kožených částí vězeňských bot. Krátce se prohlížíme malou expozici zde nalezených předmětů a raději se vracíme zpět do chodby C.

Jsme uvnitř chodby č. 12.

Na podlaze jsou hromady ztvrdlých pytlů od vápna a cementu.

Kdysi bylo možné na pytlích najít i zbytky nápisů od výrobce.

Po několika metrech je chodba č. 12 přerušena neprůchozím závalem, pod kterým lze spatřit i zbytky ostnatého drátu.
Zde stávala další brána oddělující od sebe části podzemí.

Na podlaze se mezi střepy povalují i zbytky vězeňských dřeváků.

Pokračujeme v cestě páteřní chodbou C. Cihelná vyzdívka je náhle přerušena průlezným závalem, po jehož překonání pokračujeme nevystrojenou chodbou o nijak významném profilu – a přesto jsme stále v chodbě C. Je zajímavé si uvědomit, z kolika různých profilů a podob se již tato štola během naší cesty sestávala.

Odbočujeme do chodby č. 8. Je to typická, původní (předválečná) chodba bez známek stavebních úprav. Dokonce i na stěnách lze spatřit původní číslování, které je písmem i barevným provedením odlišné od válečného značení. Přesto byla tato chodba v době války pravděpodobně využita jako důležitá tepna, nebo spíše kolektor. Tudy byl do výrobních prostor přiváděn plyn, jehož potrubí do podzemí vstupovalo větrací šachtou, která však je již dávno nepřístupná, protože se nachází v levé části podzemí a to je téma, které rozebírám jinde. Nám se podařilo najít alespoň kousek potrubí. Uzávěr a část dalšího potrubí však díky nějakému nenechavci již dávno zmizela někde ve sběrných surovinách.

Míjíme i zbytky plynového potrubí).
Mimochodem ani tento kovový fragment nevydržel a stal se obětí sběračů kovů…

Chodba číslo 8, se rozvětvuje spleť poměrně úzkých chodeb, které v dřívějších dobách pokračovaly dál směrem do levé části dolu, avšak i zde přicházíme k dalším naprosto neprůchozím závalům. Znovu se utvrzujeme v tom, že v levé části se někdo velice pečlivě postaral o to, aby se dál nikdo nedostal.

Máme tedy možnost podívat se alespoň do přístupných chodeb. Ve většině případů se jedná o prázdné, ve vápenci vyrubané prostory. U stěn lze spatřit haldy hlušiny. Jedinou výjimkou je chodba (přezděná místnost č. 7) v níž se dříve pravděpodobně nacházela truhlářská nebo spíše tesařská dílna. Podlaha je totiž místy poseta kousky dřeva a zbytky dřevěných hoblin.

Zděná příčka oddělující vstup do místnosti číslo 7.

V nevelké místnosti č. 7 nacházíme a na hliněné podlaze zbytky dřeva a hoblin. Zde byla nejspíše tesařská dílna.

Pohledy do stařin sousedících s páteřní štolou C.

Z prostor chodby č. 8 se na chvilku vracím do D, a již následující odbočkou se vydáváme do shluku chodeb po naší pravé straně, což jsou chodby číslo 6 a 5. Nejprve jdeme do čísla 6. Tato chodba je rozdělena cihlovými příčkami na několik nestejně velikých místností.

Příčky jsou uprostřed propojeny dveřními rámy a na jedněch veřejích jsou stále zavěšeny masivní ocelové dveře. U stěny je nevelký výklenek vyztužený ocelovým rámem. V těchto místech byl před válkou a pravděpodobně i v době války, sklad trhavin a rozbušek. Ostatně při projití dveřmi, které ústí hlouběji do nitra chodby č. 6, lze u stěn stále ještě nalézt navlhlé papírové kartóny od balení důlní trhaviny. I zde se na stropě odrhla vápencová deska, která se roztříštila o podlahu. Při přecházení přes tento zával zjišťujeme, že zřícený materiál je nasáklý vodou a při sešlápnutí se rozlamuje na rozměklé kusy.

Přibližně v polovině této chodby je drobný výklenek, který kdysi vznikl přepažením chodeb č. 6 a 7. Na první pohled zde není nic zvláštního. Teprve při bližším ohledání tohoto místa, nacházíme ve stěně výklenku půlkruhový otvor, který pokračuje do stropu. Při zasvícení do otvoru je znatelné jeho zakřivení.

Ano, v těchto místech do podzemí pronikl vrták průzkumného vrtu, který vznikl v roce 1984, kdy zde natáčela tehdy Československá televize film Tajemství továrny Richard.

A tím se vlastně opět dostáváme k tématu nepřístupné levé části. Zajdeme se ještě se podívat do míst, kde ČT začínala při svém pátrání po tajemných bednách, ukrytých kdesi v levé části podzemí. Vracíme se tedy do chodby č 5, a vydáváme se hlouběji do jejího nitra. Tedy pokoušíme se vydat…

Čvachtáme a smekáme se odporně mlaskajícím jílovým bahnem, plným studené vody, kde každý krok může znamenat pád do jílovitého hnusu.
Míjíme ztrouchnivělé zbytky výdřevy, odbočky do zasutých štol a stejně jako pan Věrčák a mnozí další, se po několika desítkách metrů dostáváme k neprostupnému závalu z jílu a kamení. V těchto místech se dříve napojovala pověstná štola 301.

Ano jedná se o štolu, o které se traduje pověst, že někde uvnitř by prý mohlo být něco ukryto. (Informuje o tom, výpověď, či vzpomínka, o transportu beden do podzemí, kde, jak si dotyčný vzpomíná, byla v označení místa uvedena jednička a trojka….).

Asi už dnes nebude tajemstvím, že (v době kdy to bylo ještě možné), Bylo učiněno několik pokusů o prokopání tohoto závalu (chodba 301 – případně odbočka do chodby 299). Musím napsat, že v daných podmínkách se jednalo o úctyhodné dílo. Bohužel přes maximální nasazení všech zúčastněných, se zamýšlený počin nepovedl. Po několika měsíční práci, (a investici okolo 1200 Kč, za kulatiny na výdřevu,) došlo k několika dílčím závalům a práce byly ukončeny. Bez profesionálního vybavení se zával prostě zdolat nepodařilo.

Pohled z chodby č. 5 směrem k chodbě C.
Na levé straně fotografie je vstup do muničního skladu.

Muniční sklad. Zde byla po celou dobu historie dolu Richard uskladněna trhavina pro potřebu těžby.

Zbytky voskovaných obalů od uskladněných trhavin.

Chodba č. 6, na kterou po pravé straně navazuje chodba č. 7, v níž se nachází vrt Československé televize.

Vápencová stěna přehrazuje původní chodbu číslo 6.
Zde nalezneme průzkumný vrt Československé televize..

Průzkumný vrt Československé televize.

Tajemstvím opředená chodba č. 301.
Podle několika tvrzení by někde za závalem na konci štoly mohl být ukryt například archív gestapa.

Chodba 301 před, a v počátku prací na prokopání…

Chodba 301 – pokus o překonání závalu…

Pohledy do chodby 301 a 299 v průběhu kopání…

Chodby 301 a 299 si své tajemství ponechaly.
Po několika měsících a závalech byl pokus o prokopání ukončen….

Po překonání strastiplné zpáteční cesty v jílovém bahně chodby č.5, prolézáme pod nízkým převisem do nenápadného otvoru po pravé straně. Vstupujeme do nízké a na první pohled ničím zvláštní chodbičky – místnůstky. Je to velikostí nepodstatné, avšak co do důležitosti velmi významné místo.

Zastavujeme u zbytků starého větracího komínu. V době budování továrny byl využit jako jakýsi kolektor pro technologie, tolik důležité pro chod podzemní továrny. Komínem prostupovalo potrubí pro přívod pitné a užitkové vody, a pravděpodobně i kabel vysokého napětí. Jiné tomuto podobné místo se v podzemí doposud nepodařilo najít.
Víme, že existuje minimálně jedno podobné místo, ale to je v levé části podzemí, a tam – jak už dávno víme, se nám už asi dostat nikdy nepodaří.

Voda byla do podzemí přiváděna z nádrží na pitnou a užitkovou vodu.

Větrací šachta ve výklenku u chodby č. 5.
Nenápadná, ale pro potřeby továrny veledůležitá životní tepna.
Tudy byla do podzemí převáděna pitná a užitková voda a pravděpodobně i vysokonapěťový kabel elektřiny.

Zdoláváme jeden z posledních závalů v chodbě C, a cítíme závany svěžího vzduchu, což je neklamná známka toho, že se blížíme k východu. Míjíme chodbu č. 32, kde si prohlížíme doposud částečně zachovalé zbytky dřevěného sudu od karbidu. Touto chodbou je možné se dostat i do páteřní chodby D, ale tu již máme prohlédnutou a tak se tam nevydáme. Chodba C je v této části členitější a ani zde není nijak veliká. Tato část podzemí je vlastně v původní předválečné podobě – pouze transportní a později větrná štola. Na jedné straně jsou krátké, částečně založené chodbičky, na straně druhé jsou zbytky cihlové obezdění „tereziánské" štoly.

Vcházíme do vybetonované, obdélníkové chodby, což je poválečná dostavba z doby (z roku 1957), kdy vznikl současný betonový portál. Následuje mírná zatáčka, míjíme masivní ocelovou mříž a spatřujeme denní světlo.

Stojíme opět u ocelových vrat páteřní chodby D a naše výprava do podzemní továrny Richard I, je u konce.
V celkem 8 samostatných stránkách je popsáno prakticky celé, ve své době přístupné podzemí. Samozřejmě není zmapováno vše. Mnohé chodby jsem nepovažoval za nijak zvláštní a proto jsem se jim nevěnoval. Popsat všechno by bylo sice možné, ale asi by to nakonec bylo nepřehledné a únavné.
Ostatně na všechna dostupná míst a je možné se podívat díky virtuální prohlídce podzemí. Tuto aplikaci jsem na stránkách mnohokrát použil jako možnost podrobněji se „projít“ podzemím. Zdá se, že to už asi bude jediná možnost jak se do podzemí podívat. Richard byl v létě roku 2018 uzavřen a zdá se, že teď už to je definitivní. A i pokud by se jednou nějakým zázrakem stalo, že se část podzemí zpřístupní, bude to za cenu drastických, avšak oprávněných stavebních úprav, takže genius loci podzemí zmizí…

Chodba č. 32 a po stranách zbytky dřevěných sudů.

Rozlámané zbytky dřevěných sudů.

Pohled do popraskané a částečně zasuté páteřní štoly C, několik desítek metrů od vchodu.

Chodba č. 3 a 4 – sutí založené stařiny.

Závěr (nebo začátek) páteřní chodby C.
Tato chodba sloužila v poválečné době jako větrná štola.

Pohled na původní vstupní portál do dolu Richard (vchody C/D).
Na levé straně fotografie je znatelný obrys nepoužívané chodby C.

Napojení původního vchodu na betonovou chodbu.
V roce 1957 byla nově vybetonována i počáteční partie chodby C.
Vchod byl o několik metrů posunut dopředu a dříve samostatná chodba C byla napojena do chodby D.

Vchod do větrné štoly C byl uzavřen ocelovou mříží.

Poznámka.
Uvedené popisy podzemí vznikaly postupně a mnohdy jsou poplatné době vzniku a vývoji stránek o továrně Richard (2000 – 2018). Podzemí továrny Richard, bylo a je neustále v „pohybu“. Některé zde popisované lokality, nebo fotografie jsou – nebo již mohou být minulostí…

_(12/18)

Naposledy upraveno 23. 4. 2021

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek

Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.

Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.