Soustava ventilace

VĚTRÁNÍ PODZEMNÍ TOVÁRNY RICHARD I.

Barevné vyznačení části ventilace, která je popisovaná na této stránce.
Modrou barvou je vztyčena „větrná štola“.
Červená barva označuje místa, kde byly umístěny ventilátory.
Mapa NEZACHYCUJE celou soustavu ventilace.

Součástí stránky je i několik odkazů na virtuální prohlídky popisovaných částí podzemí.

Podzemní továrna Richard I, měla vybudovanou rozsáhlou síť filtroventilačního zařízení. Zatím nemohu přesně stanovit, do jaké míry byla tato technologie dokončena. Vycházím však ze zachovalých fragmentů ventilace, které bylo v podzemí možné spatřit. Jejich rozmístění, a také z podobného řešení ventilace, kterou jsem si mohl prohlédnout v jiných objektech (které však nemají nic společného s továrnou Richard). Na této stránce věnuji pouze vzduchotechnice v podzemní továrně Richard I.
Richard II byl (nebo měl být) odvětráván rozdílným způsobem, vzhledem k svému odlišnému určení plánovaných technologii (elektrochemická výroba).

Vzduch pro větrání podzemní továrny byl od hlavní větrací šachty (hluboké přibližně 62 metrů) nasáván soustavou větrných štol. Filtrován proti prachu, upravován pro potřebnou teplotu (ohříván, nebo ochlazován) a následně rozváděn do jednotlivých výrobních hal, za pomoci plechového potrubí.
Při běžném provozu bylo využíváno i průvanového větrání (Větrací šachty a vrty ve spojení se vstupním portálem chodby D a v té době oddělenou chodbou C).

V podzemí Richard I jsem zjistil existenci čtyř 4 místností pro ventilátor a prachové filtry.
Jedna z nich byla napojena přímo u hlavní větrací šachty č. 1 a vzduch byl vháněn do prostoru sálu číslo 117.
Další byla umístěna v zadní části sálů č. 133. a 123. Na pravé straně od hlavní větrací šachty se jednalo o vestavbu v chodbě číslo 109.
Poslední zatím zjištěná místnost pro ventilátory se nacházela v nejzazší části chodby (sálu) číslo. 95.
Ve všech těchto případech byl vzduch odebírán ze vzdušné štoly označené číslem 108.

Jak fungovala ventilace.

Větrnou štolou se od větrací šachty nasával vzduch přes prachové filtry a klimatizační zařízení. Následně upravený vzduch vstupoval do ventilátoru, odkud byl do vybraných částí podzemí rozváděn pomocí plechového potrubí a soustavy klapek.

O klimatizačním zařízení nejsou žádné technické informace, ale z největší pravděpodobností se jednalo o jakési velké, voštinové chladiče, které mohly být podle potřeby vyhřívány párou (teplou vodou), nebo naopak ochlazovány studenou vodou. Tomuto řešení by nasvědčovala i existence zbytků potrubí v některých místnostech pro ventilátory.
(Příjemnou náhodou se mi v jedné opuštěné papírně podařilo nafotit jak prachové filtry, tak „chladiče“ Tyto fotografie naleznete jako ilustrační přílohu na fotografiích uvedených níže)

62 metrů vysoký komín hlavní větrací šachty.

Spodní část hlavní větrací šachty.

Od větrací šachty byl vzduch přiváděn větrnou štolou k ventilátorům.

Pohled na místo, kde stával ventilátor, který přes prachové filtry nasával vzduch z větrné štoly.
Pod stropem lze spatřit oválný otvor, kterým byl vzduch přiváděn k dalšímu ventilátoru – tento vháněl vzduch do sálu 133.

Na betonové podlaze v (dnes) zatopené místnosti pro filtry v chodbě č 108 stával ventilátor, který nasával přefiltrovaný vzduch z větrné štoly.
Zůstala však již pouze jen část vzduchotechniky.

Uložení pro ventilátor a elektromotor (na pravé straně). Pod hladinou vody, lze spatřit několik silentbloků sloužících pro utlumení vibrací ventilátoru.

Jeden ze silentbloků (pružného uložení) ventilátoru.

Od ventilátoru byl filtrovaný vzduch vháněn do systému pro distribuci vzduchu .

Zbytky plechového potrubí ke vzduchové klapce chodby 132.

Nevelká štola ke vzduchové klapce chodby 132. .

Pohled do prostor za filtry. Odtud byl přefiltrovaný vzduch rozváděn dál do podzemí a směrem ke vzduchové klapce. Z potrubí ke klapce se zachovala pouze značně zrezivělá změť plechů (na fotografii vpravo). Pod stropem je oválný otvor, kterým se přiváděl vzduch k ventilátoru pro sál 133.

Do výrobních hal byl vzduch převáděn pomocí plechového potrubí.
Jedním z pozůstatků tohoto větrání byla i masivní vzduchová klapka na pravé stěně sálu č. 132.

Dnes již historické pohledy na vzduchovou klapku sálu č. 132.

Zde byla ještě nedávno (rok 2018) vzduchová klapku sálu č. 132.

Zde stávala ventilace do haly 117.
Otvory byly zazděny při „novodobých“ úpravách úložiště.

Vnitřní prostor místnosti pro ventilaci haly 117.

Další zbytky vzduchotechnické soustavy továrny se nachází v chodbě č. 109.
Tato soustava byla určena pro sál 107 a sousedící.

Potrubí ústící do chodby 107 a sousedící.

Průhled místností ventilátoru směrem k prachovým filtrům.

Průhled místností ventilátoru směrem od prachových filtrů.

Pohled na zbytky filtrů nasávaného vzduchu.

Detailní pohledy na zbytky prachových filtrů.
Hromady suti uvnitř filtrů pochází ze zřícené větrné štoly, která se nacházela za nimi a vyúsťovala u hlavní větrací šachty č. 1.

Vstupy pro nefiltrovaný vzduch do prachových filtrů.
(Pouze ilustrační fotografie, pořízena mimo podzemní továrnu Richard).

Výstup pro filtrovaný vzduch z prachových filtrů.
Pouze ilustrační fotografie, pořízena mimo podzemní továrnu Richard.

Zařízení pro ochlazování nebo ohřev filtrovaného vzduchu.
Pouze ilustrační fotografie, pořízena mimo podzemní továrnu Richard.

Z další technologie už lze spatřit pouze pár silentbloků na betonové podlaze sloužících k utlumení kmitů.

Pro lepší představu jaký byl vzhled staveb vzduchotechniky, si můžete prohlédnout model.
Grafika – Jan Vincenc.

Pohledy na zachovalé zbytky rozvodu vzduchu v některých chodbách.

_(06/18)

Naposledy upraveno 13. 6. 2018

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek