Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 3. 2. 2024

Vyhledávání

V podzemí továrny Richard I.

Pravá část podzemí – druhá část



  • nové prostory úložiště
  • umývárny
  • kantýna
  • výrobní sál č. 133 a okolí
  • hlavní větrací šachta
  • větrání podzemní továrny

Mapka popisované části podzemí.
Mapka popisované oblasti.


Nově upravené prostory

Jsme v nově upravených podzemních prostorách, nedaleko od spojovacího překopu. Tato spojovací chodba byla vyražena za války, kdy sloužila k propojení do té doby oddělených prostor budované továrny Richard II. Zde byla v 90. letech provedena rozsáhlá sanace podzemí pro potřeby úložiště. Jednalo se o stavební úpravy v podobě dodatečného dobetonování a zesílení původních nosníků, kompletní vyčištění a zajištění podzemních prostor. Kromě nových úložných prostor se počítalo i s vybudováním bezpečné únikové cesty (chodbou D). Pak přišlo rozhodnutí, že tato část podzemí nebude pro potřeby úložiště použita a prostory byly opuštěny. To vedlo k tomu, že i zde dochází k postupnému borcení chodeb, včetně odtržení celé mohutné stropní desky prakticky po celé délce bývalého výrobního sálu.

Než se vydáme dál, chtěl bych se krátce věnovat tématu řícení chodeb v této části podzemí.
Základní popis podzemí (který v této části stránek používám) vznikl před zhruba 10 lety. Průběžně jsem jej pouze rozšiřoval nebo doplňoval. Nicméně v části věnované střední části továrny jsem ponechával původní podobu textu na téma řícení. Ano občas něco spadlo, ale nejmarkantnější to bylo pouze v sálech č. 133 a 125, kde se zřítila prakticky celá stropní deska – viz dále v textu. Přesto se jednalo o nejstabilnější část podzemí. Chodba k překopu (142) a stejně tak chodba č. 138 a 134 byla doslova vymetená, až na pár kousků kamení. Vše to prostě tak nějak drželo. Jenomže… Jenomže pak nějakého idiota napadlo, že se do těchto prostor chce podívat (samozřejmě to šlo bez násilí jinudy…). Dotyčný bezmozek vyvrátil zelená vrata a tím bylo na problém zaděláno. Jako pokaždé, když dojde k nějakému zásahu do proudění vzduchu v podzemí, i zde byl stejný scénář. Potkal se studený vzduch z podzemí s teplým z větrací šachty (nebo naopak – zde záleží na venkovní teplotě). V této části podzemí se udělala doslova vlhká mlha (sám jsem byl svědkem tohoto jevu). Vše začalo vlhnout a byla jen otázka času, kdy to začne padat – a to se podvedlo. Pro porovnání jsou dále v textu fotografie pořízené v rozpětí cca 14 let…


Naše prohlídka začíná v chodbě č. 142. Zde jsou znatelné známky novodobých úprav těchto prostor v devadesátých letech (dnes již minulého století ) a ještě nedávno zde bylo možné spatřit moderní elektrické osvětlení (to by ovšem nesmělo někomu překážet…). Vzhled a barva betonu v klenbách jasně hovoří o tom, v jakém rozsahu byly práce prováděny. Jenomže dříve vymetená podlaha postupně mizí pod hromadami kamení, což je známka toho, že se podzemí dále nezadržitelně řítí. Přesto se zde naštěstí ještě částečně zachovaly unikátní zbytky válečných vestaveb.


Původní nosníky jsou nově opraveny a natřeny pryskyřicí.Původní nosníky jsou nově opraveny a natřeny pryskyřicí.
Původní nosníky jsou opraveny a natřeny pryskyřicí.


Původní nosníky jsou nově opraveny a natřeny pryskyřicí. Betonová podlaha se však již opět začíná pokrývat drobným opadem vápence.Původní nosníky jsou nově opraveny a natřeny pryskyřicí.
K původním nosníkům jsou přibetonovány příčky a i zde je vše opatřeno nátěrem pryskyřicí.K původním nosníkům jsou přibetonovány příčky a i zde je vše opatřeno nátěrem pryskyřicí.
K původním nosníkům jsou přibetonovány příčky a i zde je vše opatřeno nátěrem pryskyřicí.K původním nosníkům jsou přibetonovány příčky a i zde je vše opatřeno nátěrem pryskyřicí.
Ve vybraných částech sálů (převážně se jedná o sál č. 142) jsou k původním nosníkům přibetonovány příčky.


Chodba č. 138 – Extrémní známky opadu vápence v nedávno ještě vyčištěných prostorách…Chodba č. 138 – Extrémní známky opadu vápence v nedávno ještě vyčištěných prostorách…
Chodba č. 138 – Extrémní známky opadu vápence v nedávno ještě vyčištěných prostorách….


Pohled do chodby č. 138 v roce 2004.Totéž místo v roce 2018….
Chodba č. 138 v rozmezí 14let…..


jedna z rozvodných skříní v roce 2004
Zničené rozvody donedávna funkčního elektrického osvětlení v chodbě č. 142.zdemolovaná rozvodná skříň….
Jak to nazvat? Idioti v podzemí….


Samozřejmě, nějaký bezmozek si musel vytvořit svou podobiznu…Ano, jak jinak, že….
Samozřejmě, nějaký bezmozek si musel vytvořit svou podobiznu…


Šatny a umývárny


Šatny pouze pro Němce… Tato fotografie byla pravděpodobně pořízena při amatérském průzkumu podzemí v roce 1965.
Šatny pouze pro Němce…

Jako první procházíme prostorami bývalých „umýváren a šaten pro Němce". V místnostech č. 144, 145 a 147 můžeme doposud spatřit zbytky kameninových koryt. Všechny již bohužel v různém stádiu poškození. V několika případech se již „návštěvníkům“ podařilo koryta zničit tak zavrženíhodným způsobem, že zůstaly zachovány pouze cihlové základy. Nad hlavou doposud visí zbytky instalace elektrického osvětlení a plechové potrubí (lutna) ventilace. Možná to není moc, ale i tak se v duchu můžeme domýšlet, jak to zde tehdy mohlo vypadat. Co však víme určitě, je skutečnost, že tyto prostory nebyly rozhodně určeny pro potřeby vězňů pracujících zde v době druhé světové války. Na podlaze překračujeme zrádné a většinou nezakryté otvory revizních šachet, v nichž se ukrývá potrubí a žlaby pro odtok vody. Stěny umýváren jsou nastříkány bílou pryskyřicí sloužící jako izolace a zamezující drobným opadům. Šedivé skvrny na stropě a přibývající kusy vápence na podlaze však jasně říkají, že zde dochází k postupnému borcení chodeb.


Zbytky žlabů umýváren v místnosti č. 145.
Zbytky žlabů umýváren v místnosti č. 145.


Zbytky kameninových žlabů umýváren.Zbytky kameninových žlabů umýváren.
Kameninové žlaby umýváren.


Jako prakticky na všem v podzemí se na většině dříve zachovalých žlabů podepsal takzvaný „zub času“. Pravda, něco zničilo padající kamení, ale ten zbytek…Jako prakticky na všem v podzemí se na většině dříve zachovalých žlabů podepsal takzvaný „zub času“. Pravda, něco zničilo padající kamení, ale ten zbytek…
Na většině žlabů se podepsal takzvaný „zub času“.


Kolektor pro potrubí do umýváren.
Kolektor pro potrubí do umýváren.


Potrubí ventilace do umýváren.
Potrubí ventilace do umýváren.


Místnost č. 146 – zbytky žlabu a servisní šachty v podlaze.
Místnost č. 146 – zbytky žlabu a servisní šachty v podlaze.


Zachovalý ocelový rošt pro zakrytí otvoru v podlaze.
Zachovalý ocelový rošt pro zakrytí otvoru v podlaze.


Sítko odtoku vody ze žlabu v umývárnách.
Sítko odtoku vody.


Před desítkami let někdo nechal ležet na jednom ze žlabů žiletku na holení. Zachoval se pouze rezavý otisk. Občas si musíme připomenout, že to je již přes 70 let, kdy se zde někdo naposledy oholil…Před desítkami let někdo nechal ležet na jednom ze žlabů žiletku na holení. Zachoval se pouze rezavý otisk. Občas si musíme připomenout, že to je již přes 70 let, kdy se zde někdo naposledy oholil…
Na jednom ze žlabů se zachoval zřetelný otisk žiletky na holení.


Kantýna


Vstupujeme do další z nejzajímavějších částí podzemí, a tou je kantýna. Ano, podzemní kantýna včetně fragmentů výdejních oken, přípravny jídla, skladů a samozřejmě jídelny a vlastně i zasedací místnosti, kde se (podle dochovaných dokumentů) občas konaly i porady vedení továrny Richard. Kantýna byla vystavěna ve střední části sálu č. 137.

Popišme si jednotlivé místnosti.

Procházíme okolo toalet vestavěných do chodby č. 139 a vstupujeme do již zmiňovaného sálu č. 137, který začíná mezi místností č. 134 a 138. Jedná se o prakticky nijak nevystrojenou, asi 25 m dlouhou chodbu – halu. Zde doposud můžeme kromě jiného spatřit třeba zbytky teplovodního (parovodního??) vytápění, revizní šachty kanalizace, a nebo torzo porcelánové výlevky připevněné na stěně.

Vstupujeme do levých dveří v cihlové příčce, která přetíná celý sál. Cihlová místnost je až na několik ztrouchnivělých zbytků dřevěných polic prázdná a její účel je pro nás neznámý. Vzhledem k tomu, že stojíme u kantýny, mohlo se jednat například o sklad proviantu nebo vybavení kuchyně. Vracíme se do dalšího otvoru, který zůstal po dveřích. Vstupujeme do chodby. Po pravé straně chodbičky jsou další nevelké místnosti. Zde byla s největší pravděpodobností další skladiště potravin a alkoholu. Ano, pro toto tvrzení lze nalézt v jedné místnosti mnoho důkazů. Podlaha je plná ostrých střepů a zátek, přičemž na některých střepech se doposud zachovalo částečně čitelné písmo na etiketách. Vracíme se do chodby a vstupujeme do kuchyně. Rozdrcené cihlové příčky se v troskách povalují na podlaze. Stále je ještě možné spatřit i zbytky výdejních oken. Po kratší prohlídce kuchyně vstupujeme do jídelny. Před námi je prostor, kde stávaly stoly, u kterých se stravovali (nebo se měli stravovat) všichni ti, kteří měli to štěstí – vedení továrny, mistři, dozorci, civilní zaměstnanci, prostě všichni kromě vězňů a nuceně nasazených dělníků. V tichu jako by stále bylo slyšet hučení klimatizace, tlumený hovor, cinkání příborů a skřípění odsouvaných židlí…


Pohled z chodby č. 137Pohled z chodby č. 142.
Chodba č. 139. Pohled z obou stran k toaletám.


Pohled na WC.
Pohled na WC.


Průchod k chodbě u toalet ze sálu č. 137.
Průchod k chodbě u toalet ze sálu č. 137.


Na jedné ze stěn toalet jsou doposud znatelné stopy po tekoucí oplachové vodě.
Na jedné ze stěn toalet jsou doposud znatelné stopy po tekoucí oplachové vodě.


Část haly č. 137 a pohled od zadních dveří kantýny směrem k chodbě č. 134/138.
Část haly č. 137 a pohled od zadních dveří kantýny směrem k chodbě č. 134/138


Zadní dveře od skladu a kantýny. Pohled ze sálu č. 137.
Zadní dveře od skladu a kantýny.
Pohled ze sálu č. 137


Zbytky porcelánové výlevky u stěny v sálu č. 137.
Zbytky porcelánové výlevky u stěny v sálu č. 137.


Zbytky parovodního vytápění u stěny chodby č. 137.Zbytky parovodního vytápění u stěny chodby č. 137.
Zbytky parovodního vytápění u stěny chodby č. 137.


Pohled na průchod ze zadní části kantýny a na rozdrcené příčky.
Chodba u skladišť kantýny.


Jeden ze skladů kantýny. Podlaha je pokryta střepy od lahví, a dokonce lze zahlédnout i zbytky zátek.
Podlaha je pokryta střepy od lahví.
Jeden ze skladů kantýny.
Podlaha je pokryta střepy od lahví, a dokonce lze zahlédnout i zbytky zátek.


Některé láhve mají doposud částečně čitelné etikety.Některé láhve mají doposud částečně čitelné etikety.
Některé láhve mají doposud částečně čitelné etikety.
Některé láhve mají doposud částečně čitelné etikety.


V době nálezu střepů jsem měl za to, že se jedná o lahve od alkoholu. Není tomu tak. Pan Tomáš Kroulík poslal fotografii jiného střepu. (Střep nepochází z lokality Richard). Na střepu se dá rozluštit text ALKOHOLFREI a výrobcem byl GEORG SCHICHT A.G. Aussig.
V době nálezu střepů jsem usoudil, že se jedná o lahve od alkoholu.
Není tomu tak.
Pan Tomáš Kroulík poslal fotografii jiného střepu.
(střep nepochází z lokality Richard).
Na střepu se dá rozluštit text ALKOHOLFREI a výrobcem byl GEORG SCHICHT A.G. Aussig.


 Vzduchotechnika kuchyně.
Vzduchotechnika kuchyně.


Pohled na rozdrcené cihlové příčky a okna uvnitř výdejny jídla.Pohled na rozdrcená okna uvnitř výdejny jídla.
Pohled na rozdrcená okna uvnitř výdejny jídla.


Detail rozdrcené příčky u výdeje potravin. Pohled z místa, kde byla jídelna.

Detail rozdrcené příčky u výdeje potravin. Pohled z místa, kde byla jídelna.Detail rozdrcené příčky u výdeje potravin. Pohled z místa, kde byla jídelna.
Detail rozdrcené příčky u výdeje potravin. Pohled z místa, kde byla jídelna.


[Kantýna přibližně v roce 1965.Pohled na kantýnu v roce 2018.
Fotografie jasně ukazuje, jak postupuje nezadržitelná destrukce podzemí.
(Fotografie vlevo pochází z roku 1965 ±, foto vpravo je z roku 2018).


Na stropě jídelny se zachovala i elektrická instalace osvětlení.Na stropě jídelny se zachovala i elektrická instalace osvětlení.
Na stropě jídelny se zachovala i elektrická instalace osvětlení.


Sály č. 133 a 125


Opouštíme zachovalé a novodobě upravené prostory u spojovacího překopu a úzkým průchodem okolo zničených bývalých toalet vstupujeme do sálu č. 133 – prvního ze dvou velkých, souběžných sálů č. 133 a 125.

V těchto prostorách za války již probíhala výroba. Na podlaze leží mocná vrstva opadu. Na nerovném terénu tak můžeme spatřit odtržené masivní vápencové kvádry. Vše pokrývá drobná vápencová drť. Stále si podvědomě připomínáme, že i tyto sály byly v době novodobých úprav kompletně vyčištěny – až na původní betonovou podlahu, přičemž veškerá suť byla vyvážena do přilehlých okolních chodeb Richardu I.
Strop byl zajištěn zavrtanými kotvami z ocelových tyčí. Všechno však nakonec bylo zbytečné. Vápencová stropní deska se utrhla po celé délce sálu a zřítila se na podlahu. Místy lze ještě stále spatřit ze stropu trčící kotevní tyče. Jiné se naopak povalují na podlaze v hromadách vápence. A další masivní bloky kamení opadávají dál…

Procházíme a prohlížíme další zbytky cihlových vestaveb vybudovaných do krátkých propojovacích chodeb mezi sály č. 133 a 125. Na stěnách jsou doposud zachovalé kresby ruských vojáků. Pohled na jednolitou masu stropní desky, která se může kdykoliv utrhnout, nás však nutí toto místo opustit.

Krátce navštěvujeme vestavbu v místnosti č. 123. Zde stávala další z několika podzemních transformátorových stanic. Dnes zde nacházíme pouze zatopené prohlubně, nad kterými stávali transformátory. Po stěnách se táhnou zemnící pásy, kotvy pro upevnění technologie a dokonce se zachovalo několik izolátorů.


Strop sálů byl v době novodobých stavebních úprav zabezpečen řadou zapuštěných ocelových kotev.
Strop sálů byl v době novodobých stavebních úprav zabezpečen řadou zapuštěných ocelových kotev.
Jenomže….


Nikterak optimistický pohled z chodby č. 134 do sálu č. 133.
Nikterak optimistický pohled z chodby č. 134 do sálu č. 133.


Blok kamene visící na kotvě.
Blok kamene visící na kotvě.Blok kamene visící na kotvě.
V chodbě č. 134 se zřítila část stropu, ačkoliv byl strop zpevněn pomocí kotev.


A další část stropu se zřítila…
A další část stropu se zřítila…


Blížíme se k sálu číslo 133 Po pravé straně fotografie lze zahlédnout zbytky zasypaného „novodobého svodidla“, které oddělovalo svážnou rampu pro vysokozdvižné vozíky.
Blížíme se k sálu č. 133.
Po pravé straně fotografie lze zahlédnout zbytky zasypaného „novodobého svodidla“, které oddělovalo svážnou rampu pro vysokozdvižné vozíky.


Při novodobých stavebních úpravách byla tato část podzemí vyčištěna a strop byl zajištěn pomocí ocelových kotev zavrtaných do masivu. Ani les kotev však nezabránil tomu, aby se strop utrhl. Některé kotvy ční doposud ze stropu.
Pohled na kotvy a utržený strop.Pohled na kotvy a utržený strop.
Při novodobých stavebních úpravách byla tato část podzemí vyčištěna a strop byl zajištěn pomocí ocelových kotev zavrtaných do masivu. Ani les kotev však nezabránil tomu, aby se strop utrhl. Některé kotvy ční doposud ze stropu.Při novodobých stavebních úpravách byla tato část podzemí vyčištěna a strop byl zajištěn pomocí ocelových kotev zavrtaných do masivu. Ani les kotev však nezabránil tomu, aby se strop utrhl. Některé kotvy ční doposud ze stropu.
Ani kotvy ve stropě však nezabránily tomu, aby řícení nepokračovalo dál.
Některé kotvy ční doposud ze stropu, jiné pak zákeřně číhají na podlaze v hromadách suti.


Zbylé cihlové příčky dál praskají a mezi betonovými nosníky narůstají další a další hromady suti..
Praskají další cihlové příčky a mezi betonovými nosníky narůstají hromady suti.


Na zemi leží mnohatunové balvany z utrženého stropu. Tohle když na někoho spadne…
Na zemi leží mnohatunové balvany z utrženého stropu.
Tohle když na někoho spadne…


Hladce utržená stropní deska. Kdy spadne další? Zítra nebo za deset let…Hladce utržená stropní deska. Kdy spadne další? Zítra nebo za deset let…
Hladce utržená stropní deska. Kdy spadne další? Zítra nebo za deset let…


Místnost pobočné transformátorové stanice.
Místnost pobočné transformátorové stanice.


Průchod do „větrné štoly“ v chodbě č. 108.
Průchod do „větrné štoly“ v chodbě č. 108.


Hlavní větrací šachta

V propojovací chodbě č. 132 spatřujeme na stěně otvor, do něhož byla ještě nedávno zazděna plechová trubka vybavená velkou klapkou. Na boku trubky byla páka a zajišťovací otvory, jimiž bylo možné aretovat klapku v určené poloze. Ještě po 70 letech bylo možné klapkou pohnout. Sice to trošku skřípalo, ale stále se jednalo o funkční zařízení. (pozn. autora. Bohužel v nedávné době nějaký tupý idiot tuto trubku ze zdi vyrval. Nechápu, co si tím pomohl, možná si léčil bolavé ego z malého přirození. Netuším, co ho k tomu vedlo, ale je to k pláči. Při další návštěvě jsem tento počin chtěl zdokumentovat. Bohužel po torzu potrubí se slehla zem. Buď si někdo dal tu práci a odnesl to ven – do šrotu?? Anebo se na podlahu zřítila další část stropu, a pohřbila další část vybavení pod hromadou vápence. Přesně to nemohu potvrdit, nicméně vrstva materiálu z opadu se opět zvýšila.)

Dostáváme se k životně důležité části podzemní továrny – k soustavě ventilace. Již zmiňovaná plechová trubka vzduchové (větrné) klapky ústí do nevelké (na mapách neznačené a nečíslované) „větrné“ chodby. Uvnitř místnosti jsou cihlové vyzdívky a v prohlubni na podlaze se leskne hladina vody. Zde stávaly prachové filtry. Z místnosti filtrace vychází další plechová trubka, avšak tentokrát obdélníkového průřezu, ke které byl namontován mohutný ventilátor. Ventilátor nasával vzduch asi 50 m dlouhou větrnou štolou. Další soustava ventilátorů a prachových filtrů byla namontována i na druhé straně větrné štoly.


Zde naleznete stránku na téma Soustava větrání v podzemní továrně Richard


Procházíme větrnou štolou a dostáváme se ke křižovatce u sálu č. 117. Již při vstupu do větrné štoly je znatelné proudění čerstvého vzduchu. Je to známka toho, že se blížíme k hlavní větrací šachtě č. 1 dolu Richard I. Odbočujeme doleva, procházíme krátkou chodbou a stojíme u jezera vody. Nad hlavou se nám v temnotě ztrácí 62 m vysoká hlavní větrací šachta. Šachta je kruhového průřezu a po celé výšce je vyzděná cihlami. Ve spodní části je na cihlách tlustá vrstva hladkého, usazeného vápence. Voda, která neustále stéká po stěnách, vyplavuje vápenec, který se v podobě žlutobílé hladké hmoty usazuje na povrchu cihel a tvoří tak tvrdou jednolitou vrstvu. Po rozsvícení halogenového světla se zatají dech. Pohled vzhůru šachtou je úchvatný. Až v horní části šachty se matně rýsují ocelové skoby žebříku, který však po několika metrech končí. Ve stěnách šachty lze zahlédnout nevelké čtverhranné otvory, jejichž význam se dosti těžko určuje. Pravděpodobně se jedná o pozůstatky z doby výstavby této šachty. Možná, že v otvorech byla tehdy ukotvena dřevěná plošina pro zedníky. Dnes se však můžeme pouze dohadovat.

Daleko zajímavější je však náznak otvoru, který se rýsuje nad hlavou ve stěně šachty, asi 15 metrů vysoko. Bohužel do otvoru se ode dna šachty nedá nijak nahlédnout a spatřit jakékoliv podrobnosti. Před pár lety se mi do tohoto otvoru podařilo dostat. (asi zde nebudu popisovat jak… nicméně byl jsem tam.) Otvor není součástí původní větrací šachty. Vzhledem k tomu, že jsou cihly nahrubo otesány (otvor nebyl vyzděn při výstavbě), dá se z toho usuzovat, že vznikl až dodatečně. Za otvorem je přibližně 5 metrů dlouhá, mírně lomená chodba. Tato část je prostá jakéhokoliv vybavení, či zbytků po nějakém vybavení. Význam si netroufnu odhadnout. Jediné co mě napadá je, že se mohlo jednat o jakousi demoliční kapsu určenou v závěru války k destrukci této šachty. To je však jenom můj dohad.


Dechberoucí pohled vzhůru do přibližně 62 m vysoké hlavní větrací šachty. Ve stěnách jsou pomocné technologické otvory. Možná pro lešení z dob výstavby, možná pro uchycení technologie.Ještě jednou pohled vzhůru do komína hlavní větrací šachty.
Asi 62 m vysoký komín hlavní větrací šachty.


Ve vrchní části větrací šachty lze na stěně spatřit část ocelového servisního žebříku (do cihel upevněné schody). Proč nepokračují dál, to vážně nemám ponětí.
Ve vrchní části větrací šachty lze na stěně spatřit část ocelového servisního žebříku (do cihel upevněné schody). Proč nepokračují dál, to vážně nemám ponětí…


Voda stékající po stěnách rozpouští a vyplavuje vápenec, který se usazuje na cihlách a vytváří světle šedý povlak.
Voda stékající po stěnách rozpouští a vyplavuje vápenec, který se usazuje na cihlách.


Ve výši přibližně 15 m jsou obrysy „tajemného“ otvoru ve stěně větrací šachty.Ve výši přibližně 15 m jsou obrysy „tajemného“ otvoru ve stěně větrací šachty.
„Tajemný“ otvor ve stěně větrací šachty.


Nadešel čas podívat se, co „tajemný“ a nedostupný otvor ukrývá…. Foto – Pavel Jindrák.Pohled dolů na zbytek týmu… Foto – Pavel Jindrák.
Nadešel čas podívat se, co „tajemný“ a nedostupný otvor ukrývá….


A uvnitř? Zhruba 3 metry dlouhá, dodatečně vyrubaná kapsa Účel neznámý….. Foto – Pavel Jindrák.
A uvnitř?
Zhruba 3 metry dlouhá dodatečně vyrubaná kapsa
Účel neznámý…..


No jo no… :- ) . Foto – Pavel Jindrák.
No jo no… :- ).


Pohled na přístup ke spodní části hlavní větrací šachty.
Spodní část hlavní větrací šachty.


Od větrací šachty byl vzduch přiváděn větrnou štolou k ventilátorům.
Od větrací šachty byl vzduch přiváděn větrnou štolou k ventilátorům.


Dříve zde byl namontován velký, elektromotorem poháněný ventilátor, který nasával přefiltrovaný vzduch z větrné štoly. Zůstala však již pouze jen část vzduchotechniky. Pod stropem lze spatřit oválný otvor, kterým byl vzduch přiváděn k dalšímu ventilátoru – tento vháněl vzduch do sálu č. 133.
Pohled na místo, kde stával ventilátor, který přes prachové filtry nasával vzduch z větrné štoly.
Pod stropem lze spatřit oválný otvor, kterým byl vzduch přiváděn k dalšímu ventilátoru – tento vháněl vzduch do sálu č. 133.


Dříve zde byl namontován velký, elektromotorem poháněný ventilátor, který nasával přefiltrovaný vzduch z větrné štoly a následně jej vháněl do výrobní haly č. 125. Zůstala však již pouze jen část vzduchotechniky.
Velký, elektromotorem poháněný ventilátor nasával přefiltrovaný vzduch z větrné štoly a následně jej vháněl do výrobní haly č. 125.


Uložení pro ventilátor a elektromotor (na pravé straně). Pod hladinou vody lze spatřit několik silentbloků sloužících pro utlumení vibrací ventilátoru.
Uložení pro ventilátor a elektromotor (na pravé straně). Pod hladinou vody lze spatřit několik silentbloků sloužících pro utlumení vibrací ventilátoru.


Vzduchová klapka na pravé stěně sálu č. 132.
Do výrobních hal byl vzduch přiváděn pomocí plechového potrubí.
Jedním z pozůstatků tohoto větrání byla i masivní vzduchová klapka na pravé stěně sálu č. 132.


Detail vzduchové klapky v sálu č. 132.
Detailní pohledy na vzduchovou klapku sálu č. 132.


Jak jsem již v úvodu této stránky napsal – výše uvedené fotografie větrací klapky jsou již jenom vzpomínkou. Dnes lze po větrací klapce spatřit již jen otvor v cihlové zdi.Jak jsem již v úvodu této stránky napsal – výše uvedené fotografie větrací klapky jsou již jenom vzpomínkou. Dnes lze po větrací klapce spatřit již jen otvor v cihlové zdi.
Jak jsem již v úvodu této stránky napsal – výše uvedené fotografie větrací klapky jsou již jenom vzpomínkou.
Dnes lze po větrací klapce spatřit již jen otvor v cihlové zdi.


Nálezy


V této části podzemí, která je nejzachovalejší, a také je vybudována nejhlouběji pod vrchem Bídnice, je možné spatřit dnes již historické kresby. Převážné se jedná o azbukou psané nápisy, které jsou namalované barvou či vyryty ostrým předmětem do zdí. Jejich vznik je pravděpodobně datován rokem 1945–1946, kdy došlo k osvobození továrny Rudou armádou. Podle zatím neověřené informace bylo v době pobytu Rudé armády pro vojáky vybudováno kino a je možné, že se mohlo nacházet právě v jedné z těchto hal (jistotu pro toto tvrzení zatím však nemám).


Nápis na cihlové vyzdívce.
V této části podzemí lze spatřit i nápisy po Rudé armádě.V této části podzemí lze spatřit i nápisy po rudé armádě.
V této části podzemí lze spatřit i nápisy po Rudé armádě.Azbukou vyškrábané písmo na stěně.
V této části podzemí lze spatřit i nápisy po Rudé armádě.


Další fotografie a informace na téma Nálezy naleznete zde.


Novodobě zazděná chodba vedoucí do prostor dolu Richard I.
Stojíme u novodobě zazděné chodby vedoucí do prostor dolu Richard I.
Zde tato část prohlídky končí.





Líbila se Vám tato stránka?
Zvažte tedy prosím možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem, můžete tak učinit zde:
Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.



o06. 19.


Naposledy upraveno 23. 4. 2021


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.