Životní podmínky v koncentračním táboru Litoměřice

Životní a ubytovací podmínky nebyly podle vězňů srovnatelné dokonce ani s poměry v Majdanku, Flossenbürku, Dachau. Gross Rosenu či dokonce v Osvětimi.

Největší počet vězňů byl ubytován v bývalé jízdárně.

Obytné bloky 3 a 5 si byly podobné. Byly to velké zděné budovy bývalé jízdárny, ve kterých se po celé délce nacházely 2 nebo 3 řady dřevěných pryčen. Tyto pryčny byly 4–5 patrové. Do vyšších pater se lezlo po primitivních žebřících (dřevěný sloup s provrtanými otvory, do nichž byly zastrčeny dřevěné příčky). Jednotlivá patra pryčen byla vysoká asi 80 cm, takže bylo možné v nich pouze ležet nebo se maximálně posadit na jejich okraji. Vězni museli ležet jeden vedle druhého. V prostoru určeném pro 2 osoby spali 3 až 4 vězňové. Při maximálním počtu obsazení budov což bylo i přes 1000 vězňů na budovu, bylo nutné ležet na boku, aby se do kóje všichni vešli.

Na dřevěných palandách byly z počátku slamníky s trochou slámy. Později již pouze sláma nebo dřevěné piliny. V době tyfové epidemie se tato „podestýlka“ Změnila v páchnoucí hmotu připomínající hnůj, a to se vším všudy. Z počátku měl každý vězeň jednu slabou deku. Později již vězni používali na ochranu proti zimě, co se dalo, jako například papírové pytle. Nebylo zde žádné topení a jako zdroj vody sloužil jeden vodovodní kohoutek, z něhož tekla studená voda. Všude bylo obrovské množství vší.

Za záchod sloužila obyčejná latrína. Velice často se však stávalo, že v době rozmachu epidemie tyfu nedokázali vězňové překonat výšku několikapatrových paland a vykonávali svou tělesnou potřebu na místě. Vše stékalo po palandách dolů na ostatní vězně.

Strava byla velice bídná. Z počátku to bylo ráno:

• Asi půl litru náhražkové hořké kávy, bochník chleba o váze 1 kg pro 4 lidi (později se tentýž chleba o váze 1 kg dělil mezi 8 lidí)!
• K tomu kousíček margarínu, nebo lžička marmelády.
• K obědu polévka brukve, nebo neloupaných brambor (později pouze z rozvařených slupek).
• K večeru krajíc chleba a půl litru kávy.

Vězňové převážně po třech měsících umírali vysílením. Je třeba dodat, že vězňům nebylo přidělováno žádné nádobí, takže na „stravu“ používali plechovky od konzerv, od oleje nebo jiné upravené nádoby.

Byly to velké zděné budovy, ve kterých se po celé délce nacházely dvě nebo tři řady dřevěných, čtyř až pětipatrových patrových pryčen.

Vězni Koncentračního tábora Litoměřice…

Naposledy upraveno 12. 1. 2012

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek