Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 22. 9. 2017

Vyhledávání

Koncentrační tábor Litoměřice

Kápové



Táborovou samosprávu tvořili “Lagerälteste“, “Blockältesten“, “Stubenältesten(nebo také “Stubendienst“), kteří zodpovídali za pořádek v táboře a na jednotlivých blocích.
U pracovních komand to byli takzvaní kápové a přední dělníci (Oberkapo, Kapo, Hilfskapo, Vorarbeiter).

Vězňové jmenovaní do táborové samosprávy byli jakýmisi pomocníky dozorčího personálu SS v táboře, který na ně přenášel část svých povinností a pravomocí. Odpovídali za úplnost početního stavu, organizaci a pořádek na svěřeném úseku v táborovém bloku.
Těmito funkcemi byly většinou pověřovány vězni s kriminální minulostí. To samo předurčovalo charakter táborové samosprávy, která se v převážné většině podílela na vytvoření sytému teroru a špatného zacházení, včetně okrádání spoluvězňů. Podle některých výpovědí vězňů bylo chování kápů mnohdy horší než strážných SS.

Kápové chodili v civilních šatech s lampasy na kalhotách a na rukávech s páskou “CAPO“. Byli ozbrojení dřevěnými obušky nebo gumovou hadicí. Od vězňů se odlišovali oblečením a označením, což byla nášivka v podobě zeleného trojúhelníku a později páska s nápisem CAPO (Capo Lagerpolizei).

V rámci objektivity je však nutno podotknout, že k samosprávě byli počítání také vězeňští lékaři, působící v nemocničním bloku v táboře (tzv. “Krankenrevier“) a například vězenští písaři v táborové evidenci. Tato sorta samosprávy byla vybírána převážně z politických vězňů. Nepodléhali jim další spoluvězňové, ale svým zaměřením a určením mohli mnohdy napomáhat alespoň částečně ulehčit podmínky v táboře.

Mezi nejvíce skloňované a obávané jméno patřil kápo Jakobs (Jakob, Jakub?). Jednalo se o asi 160 kg vážícího amerického žida. Před válkou byl Jakobs osobním trenérem známého německého boxera Maxe Schmellinga. Jakobs prováděl mimo jiné také popravy oběšením.

Dalším obávaným kápem byl například Henryk Matuszkoviak, přezdívaný Bambula, který fyzicky mučil vězně a vykonával osobně exekuce oběšením. Matuszoviak byl v roce 1974 zadržen v Polsku, souzen a odsouzen k trestu smrti.


Henryk Matuszkoviak – přezdívaný Bambula.

Mimo jiné použity informace nebo části dokumentů ze sbírkových fondů, které zpřístupnil:

  • Archiv Památníku Terezín:
  • Vojenský ústřední archiv
  • Archiv bezpečnostních složek
  • Národní archiv http://www.nacr.cz/

Naposledy upraveno 9. 11. 2013


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.