Oběti

Popravy

Fyzická likvidace vězňů byla každodenním jevem. Počet každodenních obětí šel do desítek. Pomineme-li úmrtí při otrocké práci v podzemí továrny Richard, musíme též připomenout popravy v areálu tábora. Popravovalo se prakticky za každý drobný prohřešek a „vynalézavost“ strážných a kápů byla opravdu velká. Počínaje zastřelením vězně za pokus o sebrání brambory v krechtu, či utržení jablka při pochodu do práce. Na denním pořádku bylo též ubíjení vězňů třeba i jen tak ze zábavy, polévání studenou vodou a ponechání vězně nahého v mrazu, utopení v sudu z vodou až po popravu oběšením. Tento druh popravy se vykonával prakticky na každém místě v areálu KT. Trest smrti oběšení se vykonával například na přenosné šibenici. Na balkonu ošetřovny, na nároží vězeňských baráků kde bylo připevněno břevno sloužící dříve na vytahování sena pro koně.

Podle výpovědí nesměl být popravě přítomen nikdo vězňů. Důstojník SS přečetl vězni rozsudek. Popravu oběšením vykonával kápo. Po exekuci nastoupili ostatní vězni na apel plac a museli okolo oběšených spoluvězňů pochodovat.

Popravy oběšením se neprováděly výhradně pouze na vězních KT Litoměřice. V táboře byla například popravena i žena sloužící německé rodině na statku v Lovosicích.

Během práce v podzemí docházelo k mnoha veřejným popravám.

Dva vězni se během práce schovali ve štole. Když se to zjistilo, přijeli z tábora příslušníci SS, kteří ze skupiny pracujících vybrali několik vězňů a před očima ostatních je zastřelili.

Lagerführer Panicke několikrát zastřelil vězně, kteří vysílení a neschopni práce schovávali za barákem.

Oběti

Koncentračním táborem Litoměřice prošlo asi 18 000, vězňů určených na výstavbu továrny. Je odhadováno, že nejméně 4500 vězňů se nikdy nedočkalo konce války…

Některé odhady v počtu zemřelých dokonce uvádějí 4 500 – 10 000 mrtvých vězňů!

Přesný počet se asi nikdy nedozvíme. V chaosu jaký vládl v KT Litoměřice se prakticky nevedla evidence úmrtí, a pokud ano, pak byla značně zkreslená. Zkreslení bylo někdy úmyslně způsobeno i samotnými vězni, kteří pracovali například jako písaři a občas se živí zaměňovali za mrtvé a naopak. Do počtu úmrtí nejsou také započítáni vězni, kteří zemřeli ještě v průběhu transportů.

V areálu kasáren proběhla v roce 1946 exhumace obětí ze sedmi hromadných hrobů. Těla byla uložena v primitivních rakvích nebo zabalena v pokrývkách bez oděvu. Rovněž na konci bývalého jezdeckého cvičiště byl odkryt 40 metrů dlouhý protitankový příkop, v němž bylo v několika vrstvách naházeno 723 těl.

Exhumace jednoho z hromadných hrobů v areálu tábora.

Totéž místo v současnosti.

Ohledávání jedné ze stovek obětí exhumovaných z hromadného hrobu.

Část protokolu o ohledání těl.

Řady těl a rakví u jednoho z hromadných hrobů v areálu KT Litoměřice.

I v jiných částech Litoměřic bylo několik hromadných hrobů.
Některé z nich jsou zde patrně dodnes…
(Autorky kresby jsou: paní Chmelová a Ficíková)

Takto skončila část vězňů koncentračního tábora Litoměřice.
Nález hromadného hrobu u železničního nádraží Lovosice…

Gardový major F. N. Ševludčenko.
Jeden z mnoha, kteří mají svou nepopíratelnou zásluhu na osvobození továrny Richard a koncentračního tábora Litoměřice.

Zdroje informací:

V článcích jsou kromě jiného uvedeny podklady získané ve sborníku „Koncentrační tábor Litoměřice 1944–1945“, který byl sestaven z příspěvků mezinárodní konference v Terezíně, konané 15 –17 Listopadu 1994.

Podle knihy stavu vězňů komanda B5 (Státní ústřední archív Praha), transportních listin KT Flossenburg a dalších. SÚA Praha, dokumentační středisko MČK Arolsen, výpovědi bývalých vězňů a pamětníků (archív památníku).

Státní ústřední archív Praha, z hlášení KT Flossenburg zaslaných státnímu ministru K.H. Frankovi, fond říšského protektora, souhrn podkladů z roku 1967.

Naposledy upraveno 23. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek