Předválečná těžba – staré prostory dolu

Richard II – uvnitř původních prostor dolu

V předválečné době se jednalo o vápencový důl, který vlastnila společnost Kalkbruch Josef Hőring.  – název dolu „Höring  – Bruch“.
Popsat staré prostory, bývalého vápencového dolu, je v dnešní době dosti problematické. Je to způsobeno tím, že se těžko odhaduje, jaký byl vlastně původní profil štol. Podle velikosti, prostor se dá (pokud porovnáme s Richardem I.) usoudit, že vše bylo rozšířeno a připravováno pro výstavbu provozů společnosti Osram.

Pokusím se tedy popsat staré – stavebně neupravené prostory podzemí bývalého dolu „Höring – Bruch“

Původní Mapa dolu – Richard II. (pravděpodobně) z roku 1910.

(pozn. Následující text a fotografie vznikly na základě několika dřívějších návštěv podzemí Richard II. Vzhledem k neustálým stavebním úpravám v úložišti je v mnoha případech více než možné, že minimálně některé fotografie již dávno nekorespondují s aktuálním stavem v současnosti využívaných i nevyužívaných prostor úložiště.)

Díky vstřícnému přístupu společnosti SURAO, mi byla (při příležitosti geotechnických prohlídek nepoužívaných prostor úložiště) v roce 2003, 2013 a 2014, umožněna návštěva nepoužívaných původních prostor dolu Richard II.

Po průchodu (současnou) hlavní chodbou úložiště, se dostáváme na křižovatku dvou chodeb. Odbočujeme doprava a vcházíme do poměrně úzké chodby. Ani se nechce věřit, že se vlastně prakticky nacházíme v původní páteřní chodbě F, (na původní mapě značené číslicí 1) – stojíme vlastně v její nejzazší části a před námi jsou dnes již nevyužívané prostory stařin bývalého dolu Höring – Bruch – později známého jako Richard II.

První část přístupové chodby do stařin dolu – Richard II.

Pohledy do podzemí Richard II., v blíže nespecifikova­né době.

Pohyb ve všech prostorách je značně ztížen jednak hromadami nestabilních kamenů a neustálým hlídáním stropu, na němž jsou místy znatelné pukliny větrajícího vápence. Na stropě se občas objevují kapičky vody. Zde je však předpoklad, že se jedná o zkondenzovanou vodu z propadu větrací šachty. Vzduch je ve stařinách dolu Richard II poměrně dobře dýchatelný bez známek CO2 – což bylo potvrzeno měřením. Není zde však žádná známka znatelného proudění vzduchu.

Vzhled poněkud jednotvárný. Na počvě se hromadí různě velké kusy balvanů z opadaného stropu, které si svou velikostí občas nijak nezadají s opadem v podzemí Richard I. I zde se čas od času utrhne celá stropní deska, která se roztříští o podlahu. Podle ničeho se nedá usoudit, zda se deska utrhla včera, nebo před dvaceti lety – v těchto místech se čas zastavil (podle geotechniků, je vznik většiny opadů datován do doby rozšiřování dolu ve čtyřicátých letech.).

Vyrubané (a v době výstavby továrny), rozšířené chodby v podzemí Richard II.

Celistvé vápencové stěny a strop, přecházejí v některých (opadem nezapadaných chodbách) asi metr nad zemí, do znatelně odlišného materiálu. Jeli (v této části) vápenec světle šedivý a bez viditelných puklin, pak spodní partie stěny je znatelně tmavší a značně drolivá. (Jedná se o spodní slínovcovou vrstvu přičemž sedimenty v podloží i nadloží jsou v celém komplexu prakticky stejné a vápencová lavice vykliňuje směrem k Richardu III.).

Při válečných stavebních úpravách byla tato štola zahloubena až do podloží.
Ve spodní části chodby je znatelný pruh vydrolené slínovcové vrstvy.

Navracíme se do chodby č. 38, a po několika krocích přicházíme k další z mnoha částečně zařícených chodeb, nesoucí číslo 42. Toto část dolu je podle mne významná, neboť chodba pokračuje do prostor Richardu III. Pokračujeme dál, až do jedné z chodeb, kde je možné spatřit pozůstatky dřevěné výdřevy propírajících strop. Dřevo, jako ostatně všechno okolo je ztrouchnivělé, ale stále má svůj původní tvar a naznačuje své původní poslání. Další zbytky stojek se porůznu povalují na podlaze a na některých je možné spatřit původní porcelánové izolátory místy i s kabelem rozvodu elektrického osvětlení.

Ve stařinách dolu Richard II, je možné pozorovat mohutné opady stropů. V některých místech praskají i stěny. (celý navštívený prostor byl upravován roku 45 probírkovými pracemi, a často lze najít i stopy po této činnost. Dřevěné výztuže měly snížit riziko závalu bezprostředně po odstřelech, kdy nebyl dosažen rovnovážný stav a docházelo k velkým opadům).

OMLOUVÁM SE

ALE Z DŮVODU VYPNUTÍ PODPORY FLASH PLAYER – DOČASNĚ NEFUNGUJÍ ODKAZY NA VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKY.

ZDE – virtuální prohlídka – Chodba 38 a odbočka do č.32

Ztrouchnivělé zbytky stojek a výdřevy.
Na stěnách jsou doposud křídou zakresleny místa pro usazení dalších sloupů výdřevy.

Doposud stojící ztrouchnivělé stojky v jedné ze štol.

Když už jsme u stojek.
I v novodobé historii (rok 2014) je k podepření části stropu použito dřevěných stojek.
I když v tomto případě znatelně subtilnějších, než v době těžby.
Ocelová síť na stropu pochází také z doby „současných“ stavebních úprav.

ZDE – virtuální prohlídka – Křižovatka chodeb č. 40 a 45. Kde lze spatřit dva původní sloupy výdřevy.

Pohledy do spojovacích chodeb – tyto již velikostí částečně připomínají původní profil z doby těžby.
I zde jsou ocelové sítě z doby „současných“ úprav těchto prostor.

ZDE – virtuální prohlídka – Pohled do dřívější páteřní chodby č.1 na křižovatce k chodbě č.29.

Místy na stěnách nacházíme doposud zachovalé číslování chodeb. Registrujeme několik druhů čísel. Válečné číslování a místy staré – předváleční číslování z doby těžby společností Kalkbruch Josef Hőring.
Občas jsou na stěnách vyznačeny barvou pracovní a různé měřičské značky.

Na stěnách je doposud čitelné původní číslování chodeb.

Některá čísla nekorespondují s označením na mapách, v tomto případě se z největší pravděpodobností jedná o staré – předváleční číslování z doby těžby společností Kalkbruch Josef Hőring.
Je možné, že číslo 379, nebo 315 je pouze pozůstatek nějakého vyměřování.

ZDE – virtuální prohlídka – Křižovatka chodeb č.1, č. 15 a č.32

Tím končí naše výprava ve stařinách podzemí Richard II, Vracíme se zpět. Znovu procházíme do již navštívené části dolu, míjíme již popisované betonové podpěrné klenby a vcházíme do prostor současného úložiště. Na závěr nezbývá než poděkovat vedení SURAO, za umožnění těchto pro mě velice poučných návštěv, při nichž jsem měl možnost spatřit další části doposud zapovězených a neznámých prostor.

Autor virtuálních prohlídek uvedených na této stránce – Mgr. Tomáš Kos

_(06/20)

Naposledy upraveno 11. 2. 2021

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek