Richard II. v letech 1944 – 1945

Mapa podzemí Richard I – III s vyznačením areálu Richard II.

Výstavba podzemní továrny, označené jako Richard II., byla zahájena v roce 1944.

Oproti Richardu I., však byly zahájeny stavební úpravy v podzemí Richard II., až když v červnu 1944 přesídlil do Litoměřic zástupce fy Osram, který pracoval jako spojovací úředník mezi vedoucími orgány.

Podle výnosu ze 17. 5. 1944 úřadu pro zbrojní dodávky Speerova ministerstva byl objekt Richard II přidělen firmě Komandit gesellschaft allgemeine elektricitäts Osram Werke. Občas je používáno i jméno Kalkspat, což bylo pojmenování odnože koncernu Osram

Pro výrobu mělo být upraveno 15 000 čtverečních metrů a to v podzemí i na povrchu. Firma Osram plánovala do připravovaných prostor přesunout svůj provoz na zpracování wolframových a molybdenových drátů. Další výrobou fy Osram byly elektronkové lampy. Některé prostory však firma Osram neplánovala vůbec využívat, a proto byly v průběhu výstavby postupně přidělovány i jiným firmám.

Předpokládalo se, že stavební práce budou dokončeny v lednu 1945, a v únoru téhož roku bude zahájena výroba.

Vedoucí pracovníci Osram, prováděli časté inspekce v prostoru Richard II, a firma několikrát intervenovala na nejrůznějších místech – (od Litoměřického Führungstabu B/5 až po ministerstvo pro zbrojní výrobu a snažila se o uspíšení výstavby).
Aby se výstavba podzemních prostor pro Osram urychlila, včlenil Führungstab B/5 celou výstavbu Richard II do podřízení závodům „Reichswerke Herman Göring“. Poslední termín stavebních úprav byl tak postupně přesunut až na červenec 1945.

Problematice zahájení výroby je věnována samostatná stránka  – výroba v podzemí Richard II.,.

Mapa z doby výstavby továrny Richard II – (pravděpodobně) rozestavěnosti podzemí .

Části plánované technologie v podzemí Richard 2.
(Nově překresleno podle původních plánů – autor Mgr. Tomáš Kos.)

Pojďme tedy krátce nahlédnout do podzemí bývalé továrny Richard II.

(pozn. Následující text a fotografie vznikly na základě několika dřívějších návštěv podzemí Richard II. Vzhledem k neustálým stavebním úpravám v úložišti je v mnoha případech více než možné, že minimálně některé fotografie již dávno nekorespondují s aktuálním stavem v současnosti využívaných i nevyužívaných prostor úložiště.)

Oproti Richardu I., je vstupní portál celkově menší, a profil vstupní chodby F je oválného profilu. Toto je však způsobeno tím, že prvních asi 80 metrů chodby je vybudováno nově – v šedesátých letech. Původní fotografie vchodu do podzemí , (z jakékoliv doby před rokem 1960), se zatím nepodařilo nikde vyhledat , a proto tuto část taktně přeskočím. Ostatně tématu vchodu do podzemí, se věnuji na stránce nazvané Richard II. – vchod „F“

První část přístupové štoly, byla znovu obnovena až v době výstavby úložiště (1960 – 1964).

Staré fotografie z blíže neurčených prostor Richard II.

Po projití několika desítek metrů novou (poválečnou) hlavní štolou, vcházíme do původních prostor továrny. Samozřejmě slovo původní, není zas tak pravdivé, protože dnes je vše dodatečně zajištěno, vymalováno a jinak upraveno.

V každém případě se mnoho původních, stavebních částí podzemí , dochovalo dodnes  – a mnohdy takřka v původním vzhledu.
Rozdílné stavební řešení oproti podzemí Richardu I., je skutečně znatelné.
Chodby, do kterých je možné se dostat – případně alespoň nahlédnout, jsou oproti Richardu I. kratší a převážně menšího profilu, včetně odlišného technického řešení, zajištění stropu.
To mimo jiné znamená, že na všech zásadních místech jsou sice výztužné klenby, které jsou tak důvěrně známé v podzemí Richard I. Avšak tyto klenby jsou však ještě navíc propojeny podélnými žebry, nad kterými jsou ještě napříč položeny betonové hranoly čtvercového průřezu. (v Richardu I, je podobní řešení použito u sloupových sá­lů).

V podzemí bývalé továrny Richard II, můžeme ještě dnes spatřit původní cihlové příčky a betonové překlady stropu.
Avšak vzhled chodeb a zabezpečení stropnice je oproti Richardu I. značně odlišný. Cihlové příčky i strop pochází z výstavby prostor pro továrnu Osram v letech 1944–45.

Vzhled chodeb a zabezpečení stropnice je oproti Richardu I. značně odlišný.

Detail příčného a podélného zajištění stropu.

Některé části podzemí patřily, k těm prostornějším.

Některé nově upravované prostory jsou ještě prakticky v původním stavu z roku 1944 – 45.

Veškeré prostory jsou vybíleny a na některých místech je nanesena zpevňující pryskyřice (stejnou pryskyřici bylo možno spatřit i v prostorách Richardu I). Na mnoha částech stěn chodby lze spatřit ještě původní cihlové obezdění . V nezaplněných komorách lze spatřit armovací pletivo a vyústění zpevňovacích tyčí – kotev, zavrtaných do stěn a stropu. Na vše je pak nastříkána vrstva betonu (torket), který nahrazuje původní pryskyřici. Nikde jsem nespatřil žádnou známku opadu materiálu ze stěn nebo stropu

Několik prostor bylo do hladka kompletně vybetonovaných.
I v tomto případě předpokládám, že se jedná o válečnou výstavbu.

Rozkreslená, plánovaná technologie v místnosti číslo 37 a 43.

Některé chodby, alespoň částečně připomínají podzemí Richard I.

Samozřejmě, že v pozdější době již toho z vybavení moc nezůstalo.
Beru tedy s povděkem i možnost vyfotografovat zbytky elektrického osvětlení.

Dostáváme se do chodby č.1 zde se výstavba „zastavila“ na dokončení betonáže nosníků, na nichž je dodnes dřevěné bednění.

Detailní pohled na bednění betonáže.

Při troše pozornosti si lze povšimnout například dřevěné fošny , na které je vystavěn cihlový překlad nad dveřním otvorem.

Pohledy na dveřní otvory do místností v podzemí.

Cihlová vestavba ve výklenku štoly.
Pravděpodobně nedokončená příprava pro transformátorovou stanici.

Plán umístění trafostanice v nejzazší části chodby č. 1.

Další vestavba uvnitř chodby.

Pohledy do vnitřních prostor nedokončené cihlové vestavby.

Okno ve vestavbě.
Možná větrání, možná přívod „něčeho“…

Vytrhané příčky a zohýbané kusy kovu – zde stála transformátorová stanice.

Částečně rozkreslená, plánovaná technologie v místnostech č. 21,23,24 a 25.

Cihlový sloup s věšákem.
Možná pouze sloup k podepření části chodby, možná místo pro nějakou technologii. To už asi nezjistíme…

V jedné ze štol byla nalezena hromada ztvrdlých pytlů s cementem a část lopaty..

Pravděpodobně hromada ztrouchnivělého dřevěného bednění.

Stejně jako v podzemí Richard I., i zde je na stěnách možné najít – Querschnitt – Měřičské značky na stěnách chodeb.

„Q“ znamená německy „Querschnitt“, v češtině „průřez“, nebo „příčný řez“.
Ve štole je takto označeno místo, kde byla Němci štola měřena.
Výsledky měření (zpravidla výška, šířka, nadmořská výška) se zakreslovaly do mapy, kde byly zanášeny tyto údaje.
Číslo u „Q“ je symbolické, nesouvisí s číslováním štol a sloužilo pouze ke správnému spárování s mapami, aby bylo možné vše dohledat.
V jedné štole se měřilo po několika metrech za sebou, současně se vedl přehled jednotlivých průřezů štol. Údaje sloužily ke zjištění průchodností, průjezdností u stěn, ke strojní osaditelnosti a dále údaje u „Q“ sloužily ke zjištění správné spádovosti štol (např. pro odpady kanalizace).
Místo měření se ve štole natřelo (napsalo), aby bylo dobře vidět a nedošlo k odchýlení od mapy.
^{(doplňující informace – mgr. Tomáš Kos.)} 

A i zde je možné spatřit jeden z problémů výstavby podzemí – obnaženou vrstvu slínovců.

Větrání dolu

Do podzemních prostor bylo proraženo několik větracích šachet.
Dnes již v podzemí nalezneme pouze náznaky toho technologického vybavení.
Všechny původní, větrací šachty jsou neprostupně zřícené a zasuté. V „živé“ – využívané části podzemí lze spatřit pouze pozůstatky, nebo alespoň náznaky existence dvou větracích šachet.
V původních prostorách dolu (stařinách),se nacházejí známky existence velké větrací šachty a spodní část vrtaného větracího vrtu. Ani tato torza již dávno neslouží svému účelu.

Pojďme se v rychlosti na jednotlivé stavby podívat

Pozůstatky první větrací šachty lze spatřit v ohybu chodby č. 2. Vedle původního železobetonového, výztužného žebra je ve stropnici nenápadný otvor v podobě ocelové trubky, z níž kape voda, která je shromažďována v jímce u podlahy. Při posvícení do otvoru, lze spatřit část šachty, která původně ústila na povrch.
Dnes je šachta uzavřena rozsáhlým závalem, uvnitř kterého se zřetelně rýsují pozůstatky původní výdřevy šachty. Zával je pravděpodobný následek destrukce této části podzemí na sklonku druhé světové války. Celý původní otvor šachty, je uzavřen betonem a jediná známka existence původní šachty je právě již zmiňovaný otvor s kapající vodou, která je odváděna do retenční nádrže do které se jímá i případná další voda.

Nedaleko od ventilátoru se v chodbě číslo 21, nacházela větrací šachta, která pocházela z doby výstavby továrny Richard II. Větrací šachta se v dosud nezjištěné době sesula a z tohoto důvodu, byla část vyústění šachty do chodby č. 21 zazděna. Pro zjištění jak vypadá část u druhé zazdívky se musíme vydat do chodby č. 1, která se nachází přímo naproti spojovacímu překopu do Richardu I– Zde za mírnou zatáčkou nacházíme v podlaze další úzkou jímku, která je částečně zaplněna vodou, která i zde vytéká z drenážních trubek u paty chodby. Betonová zátka zřetelně ukazuje část zazděné chodby, za kterou se nacházel zřícený větrací komín. Další známkou o možném využití této šachty nacházíme až u stropu, kde lze spatřit je obdélníkový otvor, který je zcela vyplněný jílem. V jílu lze spatřit několik ocelových trubek o různém průměru .

Za další součástí ventilačního systému se musíme vydat až do stařin bývalého dolu Richard II. Zde v chodbě č. 37 nacházíme masivní suťový kužel, v podobě rozdrceného vápence a jílů. Všechen tento materiál se vysypal z bývalé větrací šachty. Z toho že v hromadě suti nelze spatřit ani kousek cihly, lze usuzovat, že tato větrací šachta již nestačila být vyzděna – což je pravděpodobně také důvod proč se vše zřítilo.

No a poslední zastávkou v níže uvedené fotogalerii je větrací vrt na konci chodby číslo 38.

Chodba č. 2 – Místo kde bylo vyústění větrací šachty.

Pozůstatek bývalé větrací šachty u stěny chodby č. 2.
Šachta je zasuta a zabetonována.
Dovnitř šachty je možné nahlédnout pouze malou kovovou trubkou, ze které vytéká tenký proud vody.

Chodba č. 21, i zde stávala dnes již zasutá větrací šachta.

Betonové koryto pro jímání vody prosakující ze zasuté větrací šachty.

Suťový kužel v chodbě č. 37, vzniklý zasutím větrací šachty.

Vyústění větracího vrtu u čelby v chodbě č. 38.

Vyústění větracího vrtu u čelby v chodbě č. 38.

Z předcházejícího popisu je zřejmé, že z budované továrny Richard II se zachoval pouze vzhled části podzemního systému. O nějakém pozůstatku technologie nemůže být ani řeč – tedy alespoň v přístupné části systému. Tento stav je samozřejmě následkem toho, že byla li válečná výroba vůbec zahájena probíhala jenom v malé části podzemí a případná technologie byla odstraněna v době výstavby úložiště (1964).

Přesto se však v podzemí zachovaly dva fragmenty jako memento na dnes již nežijící aktéry této podzemní stavby. Jsou to dvě jména, která byla vyryta do bednění před betonáží, přičemž se vyryté písmo obtisklo do betonové klenby. Je docela možné, že se podobné nápisy zachovaly i v dalších částech podzemí, které je již založeno kontejnery s radioaktivním odpadem. O tom se již nikdo nikdy nepřesvědčí, protože všechny zaplněné komory jsou navždy zcela zality betonem. Ostatně stejný osud potkal i oba dva níže uvedené nápisy.

Podpisy vězňů, nalezené po odstranění šalovacích desek na vrchní části betonové klenby. Kdo byl asi ten, komu se podařilo v pravém slova smyslu se zvěčnit v betonu, jaký byl jeho osud…

Spojovací překop

Chodbou č. 8, přicházíme až na konec bývalého dolu / továrny označené jako Richard II. Zde se v podobě křižovatky setkávají tři chodby.
Chodba č. 8, která nás do těchto míst přivedla.
Spojovacím překopem prodloužená chodba č. 142 z prostor továrny Richard I.
A jako poslední je původní páteřní chodba č. 1 podzemí Richard II

Spojovací překop vyražení v době budování továrny, mezi podzemím Richard I. a Richard II.

_(07/20)

Naposledy upraveno 23. 4. 2021

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek