Neprokázaná výroba v továrně Richard

Na třech předcházejících stránkách je (v mezích možností) kompletně zpracováno téma výroby v jednotlivých částech komplexu známého pod krycím názvem Richard (Richard I., Richard II. a Richard III.).

Přestože je na těchto stránkách uveden souhrn informací, které se nám podařilo do dnešního dne získat, vrátíme se ještě jednou k tématu výroby. Tentokrát „vstoupíme“ na velice tenký led domněnek, dohadů a teorií o dalších „tajných“ projektech, na nichž se v podzemí pracovalo – mělo se pracovat nebo se alespoň o nich uvažovalo…

Dovolím si upozornit na to, že na této stránce se jedná pouze o spekulace a dohady o další, zatím věrohodně neprokázané výrobě v podzemní továrně Richard.

Začnu tím nejoblíbenějším tématem…

Nebyla by to podzemní továrna Richard, (případně jakákoliv jiná podzemní továrna), aby se hovor dříve či později nestočil na rozporuplné téma, kterým jsou tolik oblíbené rakety…

Rakety a továrna Richard

Na téma rakety a továrna Richard by se dal napsat poměrně dlouhý článek. Bohužel na jeho konci budeme vědět stejně málo jako na jeho počátku…

Před lety jsem na internetu objevil stránku města Budyně nad Ohří, kde se („tehdy“) popisovala velice zajímavá věc. (Záměrně píši tehdy, protože zmiňovaná podoba a obsah stránek již dávno neexistuje. Nicméně původní text ve své sbírce stále mám…).

Cituji: "[…] Na této výrobě pracovali jen tři lidé z B., čtvrtý byl z Libochovic a všichni byli samozřejmě vázáni k zachování mlčenlivosti tohoto výrobního projektu. Na projektu pracovali jen dvě hodiny denně, za hlavní práci měli přidělenou výrobu motorků S2 do automobilů na dřevoplyn. Na montáži pracoval Viktor Man, na soustruhu Miloš Šifalda s Jaroslavem Malečkem (ten byl jako jediný z Libochovic) a na brusce nakulas budyňský hodinář Josef Paudera. Ti však výrobek sabotovali tak, že osazení hřídele, na kterou bylo z obou stran naraženo ložisko, zmenšili a ložiska narazili na hřídelku na pouhé záseky od majzlíku, což zapříčinilo výbuch klouzavé střely V-1 ve vzduchu krátce po startu. Tím oddálili další vývoj V-1, čímž nepochybně zachránili stovky britských životů. Vývojoví inženýři projektu však na důvod explodujících klouzavých střel po čase přišli a do Budyně přijel vyšetřovací tým Gestapa prověřit pracovní tým pracující na hřídeli

Vážený pan Josef Paudera vzpomíná:

„Krátce před tím, než přijelo Gestapo, nás mistr Zdeněk Čičovský upozornil, abychom se k ničemu nepřiznávali, protože se hřídele vyrábějí v kooperaci ještě v jiných závodech. Gestapo přijelo okolo 11 hodiny dopoledne, ihned nás začali vyslýchat bez fyzického násilí, což trvalo asi 3 hodiny. Potom nás odvezli do Litoměřic, kde jsme byli znovu jednotlivě vyslýcháni, opět bez fyzického násilí. Nikdo nic nepřiznal, a tak nás přivezli ve 20:30 hod. večer zpět do Budyně. Při další práci na hřídelce jsme už byli pod kontrolou tak, že k nám přiřadili německého inženýra, který na nás dohlížel při výrobě těchto hřídelí. Dalším opatřením bylo, že se na hřídel vyráželo počáteční písmeno mého jména nebo číslo, pod kterým jsem byl veden, už si přesně nevzpomínám. Hřídelky si po čtyřech až pěti dnech odváželi v počtu okolo 100 kusů v bednách do podzemní továrny Richard v Litoměřicích.“

(konec textu, který byl přejat z dnes již neexistujících stránek http://www.volny.cz/budynenadohri/ )

Pouze ilustrační kresba hřídelky v přední části střely V-1, na kterou se připevnila vrtulka, jež sloužila k měření vzdálenosti, kterou střela uletěla.
Po dosažení požadované vzdálenosti se uzavřel přívod paliva do motoru, a střela začala padat volně k zemi.

Pokračujeme dál…

Ke konci války bylo v terezínské Malé pevnosti sestavováno zvláštní komando, ve kterém byl Jindřich Karpíšek. Komando překládalo bedny z litoměřického Horního nádraží, jež byly odváženy na Richard a nesměly se promíchat.
Pan Karpíšek si všiml, že ve větších bednách jsou pouzdra jakoby na rakety. Po týdnu práce v komandu se Karpíšek dovídá od stráží, že jde o součástky k raketám V-2…

Po osvobození objevuje Ing. Růžička při poklepu stěn, cca 200 m od vchodu do podzemí nedaleko skladu radiosoučástek, zazděný výklenek. Po vybourání zazdívky je zjištěno, že ve výklenku jsou uloženy podivné, dva metry dlouhé a 35 centimetrů široké válce.
Součástí nálezu je i neznámá hmota podobající se trhavině; z jednoho válce je oddělen asi půlmetrový kus a po zapálení rozbuškou oslnivě bíle vzplane a poletuje. Z podzemí byly odvezeny dva vagóny těchto válců a následně bylo potvrzeno, že jde o raketové palivo neznámého složení.
Nález válců v Richardu III. potvrzuje i Ing. Tůma, jehož výpověď lze považovat za nejpřesnější i důvěryhodnou. Sám nález popsal jako „součástky trupu bez vnitřního zařízení a její zadní část se stabilizačními křídly“.

Je zde vhodné okrajově uvést možnou souvislost s vývojovým pracovištěm doslova „německých zbraní odplaty“ v Peenemünde.

Kromě raket V-2 zde byly další projekty týkající se raket (Enzian, Schmetterling, Rheintochter a Wasserfall). Zároveň zde byl vyvinut úzce související systém noční navigace a radarů a mimo jiné zde byl např. použitý první kamerový systém. Počátkem února 1945 se začíná Peenemünde stěhovat a průběžný přesun personálu probíhá do středu Německa až do května 1945.

Je zajímavé, že o obdobném zaměření výroby (rakety, elektronické součástky pro navigaci, radary) se hovoří i v souvislosti s Richardem II. a III.
Pokud tedy poválečný nález v Richardu souvisel se stěhováním jmenované raketové základny, mohl zde být pouze dočasně uskladněn.

Již v 60. letech se spekulovalo o návštěvě Wernera von Brauna, který měl údajně být viděn v Richardu, a kterého osobnost úzce souvisela s raketovým programem.

Je však zřejmé, že Rusové přišli o možnost být v Peenemünde první – byť se jednalo o oblast, na kterou útočil 2. Běloruský front pod velením maršála Rokosovského. Američané současně spustili operací Paperclip a Overcast, jejímž cílem bylo převést klíčové vědce z Německa do USA fakticky výměnou za beztrestnost za případné válečné zločiny. V tomto závodu o budoucí vědeckou převahu Rusové paběrkovali a důsledně zajišťovaly ponechané či zapomenuté komponenty zbraní včetně oblasti Richardu.

Bohužel např. jméno Ing. Roberta Volka na seznamu operace Overcast není (viz kompletní seznam z Národního archivu USA: P&O soubor 311, 5, TS /oddíly I, II, III/, 1948 v 1946–1948 Top Secret decimal file, Records of Army General Staff, RG 319, NA).

Shrnutí…

Bezprostředně po válce (1945 – 1946) se ve výsleších řada svědků vyjadřovala, že v Richardu II. měla být utajovaná výroba sloužící pro rakety V-1 a V-2.

V roce 1965 psal redaktor Hruška v novinách Průboj článek o Richardu, přičemž sám vycházel z výpovědí svědků (zde je třeba uvést, že StB ve stejném období periodika a jiné obdobné články pečlivě shromažďovala, ověřovala je a po ověření – byla-li důvěryhodnost obsahu potvrzena jejími vlastními zjištěními z informací především z let 1945 – 1946, ze 60. let nebo ze zahraničí – uchovávala jako zdroj informací.)

V řadě listin StB se vyskytují informace o „tajné“ výrobě, jíž se myslí zejména součástky k raketám V-1 a V-2, které měly být vyráběny v Richardu II. Tyto informace pramení z řady výslechů StB již z roku 1946, avšak dalšími šetřeními v 60. letech nebyly blíže upřesňovány, jelikož zaměření bylo na dokumentování válečných zločinů a druh výroby byl pouze jakýmsi „vedlejším produktem“ práce příslušníků StB. Shrnutím získaných podkladů byl StB učiněn závěr, že výroba součástek do raket V-1 a V-2 byla na Richardu skutečně prováděna.
Nelze vyloučit spekulace, že v rámci odvozu trofejního materiálu ruskými vojsky, došlo ke kompletnímu „vyčištění“ klíčových prostor a vyvezení technologií, o kterých dnes neexistují písemné podklady. Pro Rusko se mohlo jednat o strategické informace, které využilo v budoucnu pro vývoj svých zbraní.

Šikmé štoly v Richardu III. zavdávaly spekulacím o údajném zvažovaném využití prostor pro odpalování německých raket. (pozn. Existence minimálně dvou šikmých štol byla zdokumentována společností Geotechnika. Bohužel v době průzkumu již byly obě štoly neprůchodně zřícené.)

Dnes je již zřejmé, že bez mnohem výraznějšího rozšíření a zajištění podzemních prostor, by stávající velikost prostor Richardu III. neumožňovala start rakety v podzemí.
Kromě toho úvahy o funkčních raketách na Richardu II. resp. III. nebyly nijak potvrzeny.

Vypsal jsem tři indicie k tématu raket. Z mé strany bych téma raket asi ukončil. Pokud však máte zájem vrátit se k tomuto tématu ještě jednou, navštivte poněkud starší stránku, která nese název Rakety v továrně Richard. V rozcestníku odkazované stránky naleznete i převzaté názory k tomuto tématu včetně zamítavého stanoviska.

Výroba elektroniky?

Jak jsem již naznačil na stránce výroba v Richardu III., mohla být v jednom ze tří podzemních systému plánována nebo již dokonce zahájena výroba elektronických součástek.

Tomu by odpovídala i informace, že koncem války uskladnil podnik Getewent (Gesellschaft für technische-wirtschaftliche Entwicklung) v Richardu I. automat na výrobu elektronek, který byl schopný provádět až osmnáct výrobních operací najednou. Dále také několik dalších strojů, 120 beden elektrotechnického materiálu, včetně měřících přístrojů a výrobků.

Podnik Getewent sídlil v Rychnově u Jablonce, měl přibližně 2000 zaměstnanců a pracoval na sériové montáži radarů pro letadla, protileteckou obranu a ponorky. Jeho pobočný závod v Kokoníně pracoval pod vedením Dr. Schuba právě na sériové výrobě a vývoji mikrovlnných elektronek.

Existují výpovědi, ve kterých se uvádí, že v případě výroby pro firmu Getewent, se jednalo o přísně střežený chemický objekt, kde se prováděly různé pokusy, které realizovali němečtí dělníci. Provoz a výroba byla utajena, a ačkoli měli k dispozici i vězně, tito se s jinými nestýkali, resp. vězni byli zpravidla využíváni na budování podzemí, nikoli válečnou výrobu. Tato výroba a budování se však týkala částí podzemí Richard II. a III.

Zde je možná spojitost s plánovanou výrobou v Richardu II., kterou uvádím v jiné části těchto stránek. Popustím-li uzdu fantazii, pak by bylo možné připustit, že některé, z části zde vyráběné (kompletované) elektroniky, mohly být využity i v navigačním zařízení raket.

Pokud je výroba raket téma fantaskní, pak jsem na závěr této stránky ponechal ještě fantasknější tvrzení k tématu výroby.

Výroba technického benzínu?

Před několika lety mě kontaktoval pan Miroslav Mertl – Chemopetrol noviny s tím, že v podnikovém archivu nalezl fragmenty dokumentů, které se týkají továrny Richard.

Cituji: „[…] V listopadu roku 1944 Němci otevřeli v Záluží zvláštní tajné konto 693 Schwalbe III, které bylo údajně určeno ke krytí nákladů na stavbu podzemního hydrogenačního závodu.
Část zaměstnanců, přesunutá ze Záluží, ve skalních stráních v údolí Labe pod Radobýlem (u Litoměřic) upravovala štoly po těžbě vápence, kde by se v nové továrně ročně vyrobilo 60 tisíc tun petroleje pro vyvíjené proudové stíhací stroje …“

Tolik citace. Zdroj: Miroslav Mertl – Chemopetrol noviny.

Od té doby uběhlo několik let a já stále nevím, jak mám s touto informací naložit.
V přístupných dokumentech, které se ukrývají v hlubinách archivů, se o ničem podobném nikde nic nepíše – já jsem alespoň na nic podobného dosud nenarazil.

Nicméně podařilo se mi získat velice zajímavou část plánu Richard I., ze které vyplývá, že do podzemí bylo mimo zemního plynu přivedeno i potrubí s technickým benzínem a propan butanem!

Obdobně je řada technických plynů rozváděna v prostorách Richardu II.
Z uvedeného lze usuzovat i na jinou než strojní výrobu v podzemí, protože z technologického hlediska v dané době nelze pro tak široké spektrum technických plynů nalézt jiné logické vysvětlení.

Celková mapa se zákresem potrubí a jeho označením.

Výřezy z mapy rozvodu plynu a technického benzínu.

Fotokopie originálního dokumentu.
Meyer zjistí možnosti provádění experimentů s propanem.
Pokud by výsledky dotazů byly pozitivní, byla by otázka zakázek prozkoumána.
Meyer žádá o podporu některých speciálních problémů (postup zadávání veřejných zakázek, síly určené k ochraně, zaměstnanci – elektro inženýři).
Otázky týkající se výše uvedených zvláštních písemných ujednání jsou:
Každopádně obecná pravidla provozu v Richardu I. budou pod Elsabe A. G.
Společnosti odpovídajících názvů musí být také k dispozici v provozu Richard II.
Obě společnosti budou vedeny pod nově zřízenou poštou „Lobositz II“, který je zřízeným poštovním úřadem.
Provoz bude mít přidělen telefonní ústřednu, která musí mít přiřazenu telefonní linku.
Seznam prostor a energetické náročnosti byl předán SS-Führungstabu (Meyer a Pawlowsky).
Vzhledem k nebezpečí poklesů stropu by měla být zaručena bezpečnost provozu a navrženy rozpoznatelná místa pro instalaci základů nosníků nebo výztuh stropů.
Oba projekty Richard I. a Richard II. budou řešeny s vysokou naléhavostí.
(Pozn. Překlad textu je pouze přibližný.)

Na závěr tohoto textu si dovolím ještě jednou upozornit na to, že na této stránce se jedná pouze o spekulace a dohady o další, zatím věrohodně neprokázané výrobě.

_____________­________________________­___

Mimo jiné použity informace nebo části dokumentů ze sbírkových fondů, které zpřístupnil:

• Vojenský ústřední archiv
• Bundesarchiv
• Archiv bezpečnostních složek
• Národní archiv http://www.nacr.cz/
• http://www.volny.cz/budynenadohri/ (pozn. Odkaz je nefunkční)

Poděkování.

Chtěl bych poděkovat panu Mgr. Tomáši Kosovi za jeho velkou zásluhu na získání mnoha nových informací (nejen) na této stránce a za zpracovaní unikátní mapy továrny Richard.

_o(09/14)

Naposledy upraveno 1. 9. 2014

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek