Projekt Riese (Polsko)
Mapa komplexu Riese.
Žlutá šipka znázorňuje místo, kde se uprostřed lesů nachází objekt
s krycím názvem – Sokolec.
Části této stavby byly hledány v době, když už se s oblohy hrnuly
proudy vody. Po vystoupení s expedičního vozidla se každý navlékl do
pláštěnky, pod kterou se muselo vměstnat i fotografické vybavení.
Všichni kromě řidiče si lokli ohnivé vody (byla vážně zima a
vlhko.)
Lesní cestou jsme se dosti znechuceně ploužili lesem. Cílový bod
vyznačený na GPS se pomalu přibližoval, až se náhle objevila v jedné
zatáčce poměrně masivní opěrná betonová zeď, ale na co tady v lese
někdo tohle vybudoval?
Stavba byla částečně fotograficky zdokumentována a skupinka lidí se po rozbahněné lesní cestě se čvachtala dál k vrcholu kopce. Lesní dělníky kupodivu naše přítomnost ani nijak nepřekvapila. Šipka na navigaci opět upozornila na blížící se bod zájmu – a opravdu po obou stranách rozježděné cesty se v mechu nahází masivní betonová strouha. Patrně propustek, který umožňoval vodě protékat pod cestou. Něco takového na lesní, neudržované cestě? Divné. Po pár minutách další podobný propustek, a po několika metrech další…
Pak jsme levé straně spatřili ve svahu kdysi odtěžený zářez a v něm
zamřížovaný vstup do podzemí.
Nic velkolepého. Prostě zářez, díra do skály a jinak nic. Chci tím
říci – žádný betonový portál, žádné zajištění sesouvajícího se
svahu – pouze zamřížovaná díra do podzemí. Na druhou stranu
později jsem musel konstatovat, že podobné řešení bylo prakticky u všech
objektů, které se nám podařilo navštívit.
Při bližším ohledání jsem musel smutně konstatovat, že dovnitř se asi
nepodíváme. Ta mříž byla opravdu masivní. Kromě toho byla na mříži
tabulka, kde se něco psalo o netopýrech.
To je moc špatné – rušit netopýry… to se nedělá ani v Čechách, a tady by to mohlo být ještě horší. Ale moment… na tabulce je napsáno, že do podzemí je zákaz vstupu POUZE od podzimu do jara, a podle uvedeného data, už by měl být vstup týden povolen… Hmm… sem do těchto hvozdů ještě asi místní strážce netopýrů, ještě nedošel…
Zkrátím to. Mříž byla samozřejmě odemčená, ale naprosto geniální technické řešení se tvářilo jako, že to nejde… Honem ven z pláštěnky (aby se neprotrhla o ostré hrany), a šup do podzemí. Bohužel přišlo zklamání – mírně svažující se štola byla zatopená, a po několika metrech i zavalená…
Čekal mě smutný návrat před štolu, podat hlášení čekajícím
kamarádům, nasoukat se do pláštěnky a pokračovat dál.
Avšak… po pár desítkách metrů dále po cestě na nás čekal další
vstup do podzemí. Stejné technické řešení jako u předcházejícího, a
samozřejmě stejný postup při badatelské činnosti.
I v této štole bylo dost vody, ale v kanadách se dalo se po kamenech
projít až k dalšímu závalu. Smutně jsem se koukal na hromady
kamení…
A hele támhle v rohu by to šlo! Nedalo mi to a začal jsem se sápat do
závalu. Za hromady kamení se dalo opravdu poměrně dobře prolézt a po
chvilce tělocviku jsem stál na křižovatce chodeb, táhnoucích se někam do
temnoty.
Bohužel tím však tento popis podzemí také končí.
Bez lepšího vybavení, což je minimálně pořádná baterka a helma, by
další postup do částečně zatopeného podzemí byl holý nerozum, a
„zrakvit“ se tady, to rozhodně nebyl účel naší návštěvy.
A stejný problém byl i s focením. Ve vlhkém vzduchu se ani nedalo moc
fotit. Objektiv byl samá rosa a než by se vyrovnala teplota, tak by zbytek
naší tlupy asi minimálně nesouhlasně mručel. Smutně jsem se tedy vrátil
nazpět…
Fotografií z této návštěvy se nám opravdu moc pořídit nepodařilo…
S oblohy se hrnul jemný, ale vytrvalý déšť.
Není tedy divu, že placatice výborné slivovice potěšila na těle
i na duchu…
V lesích u jedné z cest je vybudována masivní betonová opěrná zeď.
Co se tudy mělo vozit, mě nenapadá…
Po okrajích prachobyčejné lesní cesty jsou na několika místech vybudovány
betonové vpusti.
A náhle se pod svahem u cesty zjevují dvě zamřížované štoly.
Podle map mají být do podzemí celkem 4 vstupy.
Toto jsou dva z nich. Netroufnu si, však odhadnut o které se jedná.
Pohled na zával v jedné ze štol.
A zpátky do deštivého dne.
Ani paní psová (která podzemí miluje), tu nechtěla zůstat…
Tato stránka je opravdu hodně krátká. Důvodem bylo jednak opravdu hodně deštivé počasí, a ač oblečeni v pláštěnkách, nikomu se nechtělo prolézat hustá křoviska a hledat případné další zajímavé povrchové stavby. A druhým důvodem byla skutečnost, že v tomto případě byly souřadnice zadávány do navigace pouze podle fotografií na Gogole, a zdá se, že ne vždy je na tyto podklady spolehnutí. To byl také důvod, proč by bylo pro nás neznalé místních podmínek problematické pokoušet se v těch nekonečných lesích něco hledat. Snad, možná, jednou, příště …
http://wroclaw.magma-net.pl/gont.htm
http://www.sgpsztolnie.pl/index.php?…
http://www.karkonosze.ws/…ykul_27.html
Naposledy upraveno 20. 12. 2013