Komplex Miłków

Tato část Polska nemá s projektem Riese z největší pravděpodobností nic společného.
Avšak protože při hledání „tajemné Nemesis“ se náš expediční tým věnoval částečně i tomuto komplexu nadzemních, a bohužel nepřístupných podzemních staveb, nevidím jediný důvod proč Vás nepozvat na krátkou návštěvu komplexu Miłków…

Jedná se o bývalou muniční továrnu, nacházející se v sousedství nevelkého městečka Ludwikowice.
Muniční továrna spadala pod firmu – Dynamit Nobel AG, (Dynamit Fabrik AG in Ludwigsdorf).
Souběžně s ní fungovala jako samostatný závod společnost Moelke – Werke, jejíž velká část byla vybudována uvnitř hnědouhelného dolu pod horou Włodyka. V závodě bylo zaměstnáno celkem 4000 lidí, včetně asi tisíce občanských zaměstnanců.

Závod Moelke – Werke je dodnes opředen mnoha dohady a nejasnostmi…

Prvotní část této stránky vznikla při naší první návštěvě Polska v roce 2013. Tehdy nebyl dostatek času a hlavně potřebných informaci k pečlivější prohlídce staveb, které se nachází v okolí silnice vedoucí k vrcholu hory Włodyka.
Po několika měsíční přípravě, nadešel v létě roku 2014 čas, vrátit se do těchto míst znovu, a to za účelem nalezení a prohlídky dalších staveb.

Muniční továrna Dynamit Fabrik AG in Ludwigsdorf)

Po odbočení z hlavní komunikace byla naše expediční technika ponechána svému osudu na parkovišti na dohled areálu Nemesis.
Vybalit fototechniku, zapnout GPS, překontrolovat spojení, a cesta vzhůru k vrcholu hory Włodyka, mohla začít.

Po obou stranách betonové silnice, která spojuje všechny stavby v okolí, se nacházejí od sebe oddělené budovy sloužící (pravděpodobně) k výrobě a plnění munice.

Zbytky výrobních hal a staveb firmy Dynamit Nobel AG.

Přicházíme ke křižovatce cest, a šipka navigace nás směruje na kvalitní betonovou cestu, která mírně stoupá po svahu kopce.

Pod příkrovem vzrostlých stromů přicházíme k zalesněnému pahorku, který v obloukovém zářezu ohraničuje cesta. Pahorek je uměle navršen a ve svém nitru ukrývá nevelký betonový výklenek. Podle masivního betonu a způsobu stavby je zřejmé, že v těchto místech bylo manipulováno s trhavinou. Případný výbuch by totiž směřoval mimo zastavěnou oblast.

Při hledání dalších informací jsem na Polském webu vyčetl, že v těchto „kobkách“ byly prostory mlýnů pro mletí a míchání výbušných složek. Pořizujeme dokumentační fotografie a vracíme se na betonovou cestu.

Poblíž původní betonové cesty se mimo jiné nachází i různé betonové jímky.

Pod závojem větví se rýsuje obrys budovy obehnané příkopem.

Při bližším pohledu zjišťujeme, že se jedná o masivní betonovou zeď, proti níž se pod navážkou zeminy nachází uvnitř betonového valu dvě nevelké místnosti – kobky.

Pohledy do dvou kobek.
Zde se stávaly mlýny pro mletí a míchání výbušných složek.

U jedné ze stěn se zachoval i hromosvod.
To je důkazem toho, že bezpečnostní opatření zde byla velmi vysoká.
Uskladněnému materiálu by úder blesku pravděpodobně nedělal dobře.

Okolní les je plný podobných fundamentů.
Každá patka nesla ocelový sloup, na kterém byla připevněna síť drátů – hromosvodů.

Nedaleko od kobek mlýnů vedou do svahu zvláštní – šikmo stavěné schody.
Ve svahu nad schodištěm jsou vykopány členité zákopy (nebylo vyfotografováno).

Po několika desítkách metrů přicházíme k odbočce, na které jedna z cest pokračuje ke svahu kopce. Za mírnou zákrutou se objevuje betonový tunel čtvercového průřezu, který prochází valem z navršené zeminy. Po prvotním nadšení však zklamaně konstatujeme, že se nejedná o žádný vstup do podzemí.

Tunel se lomí v mírném zlomu, cesta obloukem kopíruje val, aby znovu ústila do dalšího tunelu, který je vzhledově totožný s tím, kterým jsme vstoupili. Jedná se tedy o jakousi lomenou „obíhačku“ – velké ležící písmeno „S“. Tuto lomenou chodbu je možné daleko pohodlněji obejít přímo po venkovní cestě.
Po objevení této druhé cesty míjíme betonovou budovu, která patrně sloužila jako strážnice. (Tento, pravděpodobně tak trochu zmatený popis asi lépe vysvětlí níže přiložené fotografie.)

Proč je jedna cesta „jednoduchá“ a druhá složitá, to je nezodpovězenou otázkou. Napadá nás vysvětlení, že „nadlidé“ procházeli přímo okolo strážnice, kdežto výbušný materiál a dělníci museli pravděpodobně procházet vnitřkem valu, Zde se patrně jednalo o nějaké bezpečnostní opatření ve vztahu k výrobě munice (to jsou samozřejmě pouze naše dohady).

Bezpečnost v této části opravdu musela být značně důležitá. Vysvětlením by mohla být i skutečnost, že pár metrů odsud je poměrně příkrý svah, ve kterém je doposud znatelný zářez.
Podle všech indicií se právě zde nachází jeden z odstřelených vstupů do podzemí bývalého dolu. (pozn. Uvnitř dolu se údajně doposud nachází převážná, část technologie muniční továrny, případně něco co bylo tak důležité, že bylo potřeba to odstřelit…)

Ještě chvilinku hledíme zkoumavě na zával, (ve kterém jsou mimochodem známky mnohých neúspěšných pokusů o prokopání). Marně se pokoušíme představovat si, jak to zde tehdy asi mohlo vypadat.

Po krátké diskuzi pořizujeme několik fotografií betonové lomené zdi nedaleko od tunelu, a vracím se zpět na křižovatku cest.

Přicházím k další stavbě, která je zakryta stromy.

Při bližším pohledu spatřujeme temný tunel, který nás samozřejmě láká k návštěvě.

Po několika metrech chůze lomeným tunelem zjišťujeme, že je napojen na další stejně lomený avšak zrcadlově obrácený tunel – je to jakési tunelové písmeno „S“.

Následující fotografie (snad) vysvětlí poněkud složitý popis cesty.
Vpravo vstupují členové expedice do lomeného tunelu.
Nalevo od zadumaného člena výpravy, je druhá cesta okolo strážnice – cestu označuje žlutá šipka.
Viz následující foto.

Pohled z druhé strany.
Na levé fotografii východ z lomeného tunelu za strážnicí.
Žlutá šipka na pravé straně fotografie ukazuje na totožné místo, jako šipka na předcházející fotografii.

Pohledy na strážnici.

Pohled od strážnice na zarostlý svah.
Šipka označuje místo, kde je odstřelený vstup do podzemí dolu pod horou Włodyka.

V okolí mezi strážnicí a zavaleným vstupem do podzemí, lze spatřit částečně zasypané základy staveb neznámého určení.

Znovu stoupáme cestou k vrcholu kopce. Za zatáčkou se na obou stranách cesty objevují betonové základy pro lanovku, nebo podobný dopravní prostředek, který vedl od vrcholu kopce dolu k elektrárně nebo muniční továrně.

Jedna z patek pro sloup lanovky vedoucí od elektrárny k vrcholu hory Włodyka.

Po několika dalších metrech přecházíme k další uměle bíle natřená betonová stěně se dvěma malými, čtvercovými okénky. Podle plánku se má jednat o sklad chemikálií. A opravdu. Když svítíme baterkou do nitra stavby (dveře jsou zazděny), cítíme odporný puch nějakého chemického sajrajtu. Těžko říci, zda jsou chemikálie ve stěnách zažrány ještě z doby války, nebo se zde po válce něco skladovalo, ale vzhledem k pronikavému čpavému zápachu, který se line z otvoru, se zde raději dlouho nezdržujeme.

Pohled směrem k zazděným objektům pro skladování chemikálií.

Pohled do místnosti pro skladování chemikálií.

A znovu se ploužíme do kopce. (Je léto, na volném prostranství je přibližně 30C tepla, a přesto, že jsme pod stromy je vedro stále úmornější).
Po desítkách metrů chůze po betonovém povrchu, nacházíme další navršený kopec. Na cestě je stejná odbočka v zářezu, jako ta dole pod kopcem. Zde bylo několik skladišť pro výrobky, kterým nárazy nedělají dobře…

Na první pohled tyto prostory připomínají malé kobky, které jsme navštívili u úpatí hory Włodyka. Není potřeba většího zkoumání na zjištění, že vnitřní prostor těchto „bunkrů“ je o mnoho větší.

Podlaha je zaplněna vrstvou písku. Písek sloužil jako jedno z bezpečnostních opatření, protože je rozdíl v tom, když někomu upadne granát na beton nebo do písku… Protože však tyto masivní stavby doposud stojí, je evidentní, že tehdy nikomu nic neupadlo…

Fotíme a posléze pokračujeme dál.
Míjíme ještě několik totožných staveb a betonová cesta náhle končí. Zde bylo pravděpodobně oplocení a areál muniční továrny Dynamit Nobel AG dál nepokračoval.

Kobky pro skladování trhavin se nachází skoro pod vrcholem hory.

Pohledy do jedné z kobek.
Vše je vybudováno z masivního betonu a na podlaze je vrstva písku.

Bezpečnostní opatření – podlaha kobky je pokryta vrstvou písku.
V případě, že by trhavina někomu nedopatřením vypadla z ruky, náraz by utlumila vrstva písku.

A samozřejmě i zde lze spatřit další betonové základy.

Naše kroky však směřují dál k vrcholu, kde si chceme ověřit teoretickou možnost bývalé větrací šachty hnědouhelného dolu.

Tuto část zkrátím, protože zde, na vrcholu kopce by se již nic válečného nemělo nacházet.

Šachtu a ani její zbytky se nám najít nepodařilo. Vše je značně zarostlé poměrně mladým porostem, což je známkou, že tyto náletové dřeviny nejsou nijak staré. Nad tím vším se tyčí zbytky již prakticky zcela odtěžené haldy. (pozn. Podle mého názoru byl materiál z haldy ještě v nedávné době využíván jako zimní posypový materiál na silnice.)

Po poměrně zběžné fotodokumentaci se lesem vracíme zpět k úpatí hory.

Zbytky škvárové haldy na vrcholu hory Włodyka.

Zbytky škvárové haldy na vrcholu hory Włodyka.
Uvnitř vrstvy škváry lze místy spatřit mimo jiné i kousky cihel.
V tomto případě nemohu napsat, zda se jedná o škváru, která vznikla zahořením hlušiny z dolu, nebo zda byla na vrchol kopce vyvážena škvára z elektrárny.

Přicházíme opět na křižovatku, kde byl náš průzkum oblasti zahájen. Teď se chceme věnovat budovám umístěným poněkud blíže k civilizaci.

Opět vstupujeme do pásu betonových „domků“ podél cesty. Při své domácí přípravě této stránky jsem došel k závěru, že tyto stavby jsou vlastně bývalé dílny pro nějakou práci s trhavinami. Mohlo se jednat o plnění munice, či obráběcí práce na samotné munici. Přesně vysvětlení dnes již asi těžko dohledáme.

Po cestě míjíme zarostlé nádrže plné smrduté vody a žabince. Betonovou cestu občas přerušují zakryté šachty – patrně kolektory pro rozvod technologie (elektřina, plyn voda a podobně) k povrchovým dílnám muniční továrny.

Některé stavby příroda důkladně zamaskovala.
Před sebou však máme dlouhou řadu dalších budov, není tedy důvod pokoušet se o prodírání do husté džungle.

Bývalé laboratoře a dílny pro výrobu trhavin.

Vždy po několika metrech jsou od sebe betonové budovy odděleny nevelkým volným prostorem.

Pohled do vnitřních částí laboratoří a výrobních hal.

V zadní části každé výrobní haly je množství výklenků s různě tvarovanými otvory v betonové stěně.

Pohled do výklenků v zadní části budovy a různě tvarované prostupy ve zdech.

Pod betonovou komunikační cestou se nacházejí kolektory pro rozvody technologií.

Přes cestu, naproti dílnám se nachází různé jímky, které jsou v převážné většině naplněny páchnoucí bahnitou vodou.

Po desítkách metrů chůze stereotypním prostředím, se dostáváme k částečně zřícené dvoupatrové budově.

Z venku stavba nepůsobí nijak zvláštním dojmem. Což znamená, že uprostřed bujné vegetace vystupují pouze obrysy cihlové, dříve patrně dvoupatrové budovy.

Nevidíme nejmenší důvod proč si budovu neprohlédnout trochu důkladněji.
Klopýtáme přes cihlovou suť a z houští křovin se vynořuje dveřní rám, a sním i možnost vstoupit do budovy.

Samozřejmě, že ani zde již nenalezneme jedinou známku po nějakém vybavení, či jakoukoliv indicii k čemu tato budova tehdy sloužila. Podle všeho se jednalo o nějakou administrativní budovu. Trošku zarážející je skutečnost, že na určité části sklepa byl použit kromě cihel i poměrně masivní beton. Vysvětlením by mohlo být, že i zde se jednalo o záměr – vybudovat bytelnou stavbu pro předpokládanou tisíciletou říši.

Pozůstatky administrativní budovy.

Z budovy se zachovala i část schodiště.

Zdání klame.
Na první pohled cihlová budova je částečně vybudována z poměrně masivního betonu.

Po několika minutách bezvýsledného bloudění po runách stavby, se vracíme zpět na původní betonovou cestu, a mírným klesáním sestupujeme k dalším „tajemným“ stavbám u bývalé železniční vlečky.

Pod nevelkým návrším nahlédneme do úzké, dlouhé, betonové chodby, která má lomené vchody. Podle zbytků pantů konstatujeme, že dříve zde byly instalovány dvoje protitlakové dveře. V tomto případě se pravděpodobně jednalo o úkryt pro případ náletu, nebo nebezpečí jiného výbuchu.

Nedaleko od administrativní budovy se nachází i podzemní bunkr.

Vnitřní části bunkru.

Přicházíme do širokého, plochého údolí. Zde jsou zbytky železniční vlečky a betonová cesta je po obou stranách lemována množstvím masivních betonových staveb.
Největší z těchto budov je osazena jedenácti ocelovými vraty na každé straně budovy. Protože však bylo vše uzamčeno, nebylo možné provést detailnější průzkum. Vzhledem k tomu, že do dnešního dne se většina střech doslova ježí hromosvody, usuzuji, že se jednalo o jakési sklady výrobků (výbušnin) připravených pro expedici po železnici.

Okolo bývalé železniční vlečky se nachází sklady pro expedované trhaviny.

Ani zde nebyla bezpečnost plané slovo.
Střechy budov se dodnes ježí lesem hromosvodů.

Některé původní skladovací haly dnes slouží jako různé dílny.

Po betonové cestě postupujeme dál k ruinám bývalé tepelné elektrárny. Po naší pravé ruce, se ve svahu tyčí tajemná železobetonová konstrukce stavby, kvůli které sem původně naše expedice primárně směřovala – toť ona – tajemná NEMESIS.
Této stavbě je věnována celá následující stránka.

Naší výpravu po okolí Dynamit Nobel AG, in Ludwigsdorf a Moelke – Werke, končíme u ruin bývalé elektrárny.

Naposledy upraveno 1. 4. 2015

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek