Energie a technologie

(Úvodní poznámka)
Při vzniku této stránky jsem si nebyl jist kam ji vlastně zařadit či jak ji pojmenovat. Ale vzhledem k tomu, že se převážná část informací týká technického vybavení továrny, vložil jsem ji do této sekce.

Reprodukční kvalita dokumentů je v některých listech značně pošramocená. Přesto se podařila určitá podoba překladu. Část získaných informací si tedy můžete přečíst na této stránce. Dlužno podotknout, že v této části stránky přináším z celého dokumentu pouze ty části textů, které se nějakým způsobem týkají technického vybavení projektu továren Richard.

Většina překladů je v podobě tak jak jsem je obdržel – v tuto chvíli mám tři různé podoby překladů. Avšak informace v nich obsažené, jsou prakticky totožné. Z překladů jsem vybral a sloučil výsledné texty tak, aby byly co nejobsáhlejší a nejsrozumitelnější. Případné další dílčí změny, doplnění a úpravy – budou průběžně doplňovány.

Uvedená jména míst a obcí jsou v dokumentech a překladech mnohdy značně zkomolená. Vyhledával jsem tedy podle místních jmen a následně ověřoval, zda v roce 1944, mohlo být v tom kterém místě umístěno to co je v dokumentech popsáno. Pevně věřím, že se mi tento úkol povedl pravděpodobně všude, až na jedno místo – to je v textech doplněno poznámkou.

Asi by bylo dobré dodat, že soubor dokumentu zpracovala (alespoň podle razítek) – Office of Strategic Services, což v překladu znamená – Úřad pro strategické služby. Jednalo se o vojenskou zpravodajskou službu s vnější působností Spojených států amerických v období od 13. června 1942 do 20. září 1945.

(Mé případné poznámky a vysvětlivky jsou v textu rozlišeny kurzívou. Vysvětlivky pro některá v článku uvedená místa, města či místní názvy jsou označeny číslem a uvedeny ve spodní části stránky. Tyto informace nejsou součástí původního, originálního dokumentu.)

Část níže zmiňovaných dokumentů.

Kopie části dokumentů jsou na hranici čitelnosti.
To je také důvod, proč jsou některé texty neúplné.
Části nečitelného textu byly doplněny podle znalostí problematiky továren Richard, či z logiky vyplývající z celkového textu dokumentů.

Náhled na jeden ze 46 dokumentů ze souboru informací.

Níže uvedený text je již překlad originálních dokumentů.

Vzhledem k tomu, že následující informace doposud nebyly prověřeny, nelze uvádět žádné závěry vyzvědačů ani nižších útvarů, ani to nelze považovat jako fakt, dokud to nepotvrdí letecká výzvědná služba.

Následující informace byly obdrženy od Holanďana, který dodával materiál do podzemních továren v oblasti Dolního Saska.
V červenci 1944 byl tento muž přepraven z Niedersachswerfen ⁽¹⁾ do Litoměřic v Československu, kde byl SS nasazen, aby dohlížel na zásobování elektrických rozvodů dodávaných pro skupinu podzemních továren, které byly v té době ve výstavbě v oblasti Litoměřic. V říjnu 1944, ve značném spěchu opustil Litoměřice, ale prozíravě do svého zavazadla přihodil rozličný soubor dokumentů a plánů souvisejících s podzemními továrnami, které byly následně překopírovány a ofotografovány. Díky jeho vazbám na danou oblast, vyzvědač vynesl dobré množství všeobecných informací o prostředí, stejně jako poměrně podrobné znalosti navržených a plánovaných elektrických rozvodů. Všechny od něj posbírané informace byly podloženy dokumenty, které vytrhl ze spisů SS a ukazují více detailní a spolehlivé než jeho pohled na továrny v Dolním Sasku obecně.

Rozvody vysokého napětí měly být vystavěny severočeskou elektrárnou Nordböhmische Elektrizitätswerke (NEW) ⁽²⁾ Elektrické rozvody pro osvětlení v továrně – zahrnující malé transformátory, měly být vyrobeny a nainstalovány firmou A. E. G.

Nákres podzemního systému – Richard 1.

Nákres podzemního systému – Richard 2.

Doplňky elektrického rozvodu napájení

Předpokládalo se, že když Richard 1 začne vyrábět, spotřeba proudu bude čítat 4000 kV (třífázový rozvod). Odhad pro Richard 2 zahrnoval 2500 kV s (pozn. text dále nečitelný) přidáním 1200 kV (třífázový rozvod), a 800 nebo 1000 kV (jednofázového). Žádné informace pro objekt Richard 3 nejsou dostupné.

Náčrtek ukazuje provizorní systém rozvodu vysokého napětí, který měl dle plánu začít fungovat okolo ledna 1945 a vyprojektovaný definitivní systém, který měl začít fungovat začátkem 1946.

Náčrtek č. 5 ukazuje provizorní systém rozvodu vysokého napětí, který měl dle plánu začít fungovat okolo ledna 1945 a vyprojektovaný definitivní systém, který měl začít fungovat začátkem 1946. Když začali stavební práce v Richardu, připojili se k starému systému vedení sousední ze staré severočeské elektrárny v Trmicích ⁽²⁾. Byla to elektrárna, která vedla proud po levém břehu Labe k trafostanici. Tento systém, který spočíval v 37 a 10 kV a vedení bylo na starých nevyhovujících sloupech. Takové vedení by nemohlo přenést požadovaných 11.000 kV kvůli velkým ztrátám při přenosu a již existující spotřebou Litoměřické oblasti

V souladu s tím se rozhodlo k instalaci nového 37 kV dvojitého vedení pro napájení továren. Než začala výstavba tohoto nového systému vedení proudu pro výstavbové práce, bylo taženo 10 kV vedení z Křešické ⁽³⁾ elektrárny, která dodávala 1000 kV. Toto vedení mělo být také užíváno provizorně dílnami v Richardu I., které začali pracovat před dokončením nového 37 kV vedení, a poté mělo být ponecháno jako záložní, schopné napájet částečně v pohotovosti. Konečné napájení a rozvod pro Richard mělo být zajištěno rozvodem moderního 37 kV dvojitého vedení, které bylo postaveno v letech 1940 až 1941 z Trmické (2). elektrárny do přečerpávací stanice v Zálezlech ⁽⁴⁾ na západním břehu Labe (viz náčrtek č. 1). Tato elektrárna měla být jediným zdrojem vody pro „Sudetenländische Treibstoffwerke AG “ – (Chemické závody v Záluží u Mostu) a továrnu syntetického oleje v Mostě (Brux) a následně k zásobování vlastních (pozn. text dále nečitelný) cílů.

Bylo navrženo napojení na toto vedení z Dubice ⁽⁵⁾ a rozvod dvojitého 37 kV vedení jihovýchodně přes Labe do Richardu. Nejprve mělo napojovatt do vedení z Trmické elektrárny ⁽²⁾. Avšak počítalo se s tím, že později by mohlo být napájení z nové transformátorové mezistanice z Koštova ⁽⁶⁾ okolo 1 míle jižně od Trmic, která by umožnila rozvod z jiných elektráren, tak jak ukazuje náčrtek č. 5.

Nákres plánované a původní trasy rozvodu elektřiny pro továrnu Richard.

Jak ukazuje náčrtek č. 1., v říjnu 1944 nové 37 kV vedení z Dubice ⁽⁵⁾ bylo dokončeno k Labi. Na východním břehu řeky byly betonové základy pro železné sloupy až na Kamýk ⁽⁸⁾ . Z Kamýku do Richardu měly být použity dřevěné sloupy, ty už byly umístěny a celé vedení bylo dokončeno v lednu 1945, pokud ne dříve. Předpokládalo se, že nová mezistanice v Koštově ⁽⁶⁾ bude připravena k provozu mezi létem 1945 až začátkem 1946.

Za účelem zajištění alternativního zdroje vedení pro případ poškození k vedení proudu mezi Dubicemi a Richardem, toto vedení mělo eventuálně pokračovat z Richardu do existující Litoměřické jižní trafostanice, kterou mohl být napájen proud ze starého vedení Trmice – Litoměřice (jižní vedení). To za předpokladu, že ostatní stavby v areálu se nevydaří. Tato výstavba měla být dokončena v 1946. Také se počítalo, že někdy v budoucnosti se napojí na elektrárnu Křešice ⁽³⁾ s Litoměřickým jižním transformátorem a to za účelem jiného zdroje proudu.

Nové dvojité 37 kV vedení mělo vést asi míli od Richardu na cestě z Trmic do nové Litoměřické jižní trafostanice a bylo navrženo napojit podzemní továrnu dvěma vedeními vysokého napětí rozvětvující se v bodě vzdáleném asi 1 míli. Nové dvojité vedení 37kV spojující podzemní továrny bylo na pylonech vzdálených od sebe 650 – 700 yardů a vysoké napětí mohlo být napojeno přímo do podzemní.

Plány vnitřního rozvodu elektrické energie v továrnách komplikovaly problémy se zásobováním, místo jednoho nedostupného výkonného transformátoru byly použity dva slabší v paralelním zapojení. I když plán byl nesplnitelný, bylo rozhodnuto o samostatném napájení pro Richard 1 a 2. Přičemž Richard I. a Richard II. by měly mít svoje transformátory umístěny uvnitř pracovního prostoru továrny.

Transformátory, které… (pozn. text dále nečitelný) měly být instalovány na místě … (pozn. text dále nečitelný) se nedaly v Německu sehnat … (pozn. text dále nečitelný) které jsou pod … (pozn. text dále nečitelný) v továrně. V říjnu 1944 se zjistilo, že dodání transformátoru italské výroby brzdil pasivní odpor Italů během závěrečných fází války. Proto nebylo pravděpodobné, že transformátory budou hotové do požadovaného data. Nemohli tedy být převezeny do Litoměřic a následně všechny musely být upravené s nespecifikovaným … (pozn. text dále nečitelný).

Čerpací stanice na severním břehu Labe by teoreticky mohla dostávat 3kV elektrické energie přímo ze staveniště, ale zpoždění stavby nového vedení způsobilo, že napájení bylo přivedeno z elektrárny Křešice ⁽³⁾ Litoměřice. Továrny měly dostat svoje transformátory na pracoviště, ale … (pozn. text dále nečitelný) systém byl napájený z 5kV vedení z pivovaru přibližně 700 yardů na sever.

V případě úplného výpadku externího napájení bylo rozhodnuto o zajištění nouzového napájení pro osvětlení z diesel generátorů 15kV. Bohužel se ho nepodařilo zabezpečit, proto bylo v listopadu 1944 rozhodnuto zajistit nějaký menší.

Zranitelná místa

Informátor vypověděl, že po kompletním zapojení elektřiny bude nejvíce zranitelné místo nová napájecí stanice v Koštově ⁽⁶⁾ . Kdyby tato stanice byla zničena, továrna by byla stále zásobena ze starého vedení Trmice – Litoměřice, ale tato stará linka by nemoha zajistit plné fungování továrny. Pokud by se vyřadilo i toto, továrna by nebyla schopná fungovat.

Informátor také řekl, že v době kompletace nového vedení 37kV by byl nejvhodnější čas na útok na elektrárnu Trmice ⁽²⁾, který by továrny zcela vyřadil, protože vedení z Křešic ⁽³⁾ by bylo nedostačující.

SS proto původně navrhli rozdělit dvojité vedení na dvě samostatné tratě, které by přecházeli řeku ve dvou různých bodech. Tento projekt měl nevýhodu v nepřístupném terénu v místě rozdělení poblíž Dubice a jejich opětovné spojení u Miřejovic. Vše bylo zamítnuto, protože cena za materiál by byla příliš velká.

Plyn, voda a zásobování vzduchem

Bylo odhadnuto, že průměrná měsíční spotřeba plynu pro Richard I. při plném provozu je 830,000 m3, z toho 500,000 m3 pro testování motorů, 300,000 m3 pro vytápění a 30,000 m3 pro další využití.

Při několika diskuzích bylo navrhnuto, že by bylo možné vyrábět plyn přímo na místě. Následně bylo rozhodnuto přivést plyn z Teplic Šanova, a to přes podzemní potrubí, které by vcházelo do továrny u vchodu CD.

Užitková voda se měla čerpat z vodárny na severním břehu Labe, přibližně 1,5 míle západně od Litoměřic (obrázek 1), což si vyžadovalo zdvih vody 150m z řeky k továrně. V továrně měly být spolu s filtrační stanicí dvě vodní nádrže s příslušnou kapacitou 1000 kubických metrů určených pro průmysl a 200 kubických metrů pitné vody. Bylo řečeno, že tlak v bodech odbytu v systému na průmyslovou zásobu vody v továrně měl být 2 – 3 atmosféry, ale projektanti měli jisté pochybnosti, zda to bude dostačující pro protipožární účely.

Měsíční spotřeba užitkové vody pro Richard I byla odhadnuta na 310,000m3 včetně 300,000m3 pro testování motorů, 2,300m3 pro sanitární účely, 2,800m3 pro chlazení kompresorů a 3,900m3 při zpracování kovů.

Požadavky na pitnou vodu (včetně požadavků na vodu pro vaření, hygienu) byly 30l na osobu na den, měsíčně 6,300m3

Richard 1 měl být obsluhovaný dvěma kompresory, aby zvládal své odhadované měsíční požadavky 1.800.000 m3 stlačeného vzduchu. Jeden kompresor měl být přemístěn z továrny Auto Union v Siegmaru (město Chemnitz) a druhý měl být v dubnu 1944 objednán z venku.

V listopadu 1944 byla funkční kotelna umístěná mimo podzemí, ale pro trvalé operační použití se měla vybudovat nová podzemní kotelna. Toto zařízení mělo být vybavené 8 kotli a z nich polovina byla ukořistěná z parních lokomotiv.

Benzín a kyseliny se skladovali u hlavních zásobáren v kontejnerech odolných vůči bombám, pravděpodobně (č. 5 na obrázku 2.), které měly být opětovně plněné z železničních cisteren. Náplně měly potom být čerpané z těchto cisteren do menších kontejnerů v továrně.

Nákres rozmístění význačných objektů v okolí továrny Richard.

Při porovnání s výše uvedou mapou je zřejmé, že zakreslené informace jsou čerpány právě z této mapy.
Pro ilustraci jsem do mapy doplnil pouze některá čísla.

1. Ubikace pro personál SS
2. Ubikace pro personál SS
3. Ubikace pro I/W (pozn. překlad – zkratku zatím nevím) a politicky zadržované dělníky
4. Ubikace pro zahraniční (cizí, ostatní) dělníky
5. Hlavní skladové a dopravní centrum
V říjnu 1944 byla tato budova používána pouze ve spojitosti se stavebními činnostmi, ale byla určena k plnění podobné funkce při zahájení výroby v podzemních prostorách. V této oblasti bylo plánováno skladování benzinu a kyselin
6. Odbočka železniční tratě
Dvojitá traťová linka (dvoukolejka) o šířce 90 cm spojuje železniční trať Litoměřice-Lovosice; železnice pokračovala (koleje pokračovaly) k provozu v podzemí. Vozíky byly taženy ocelový lanem připojeným ke stacionárnímu motoru
7. Kaplička (Kaplička nemá nic společného s projektem Richard)
8. Dílny (Byly použity v souvislosti se stavebními pracemi)
9. Technická kancelář (úřad) firmy Mineralöl Baugesellschaft
10. Bariéra (strážnice – zábrana – závora) – zde byl jižní vstup do areálu staveniště
11. Rezervoár – nádrž na užitkovou vodu (Byl používán pouze jako dočasný zdroj pro dodávky v průběhu stavebních prací)
12. Ubikace důstojníků SS (pozn. autora dnes zámeček – Fafák)
13. Nedefinováno (neznámé). (pozn. autora statek u Fafáku)
14. Rezervoár průmyslové vody
15. Čištění průmyslové vody určené pro podzemní výrobu při provozu
16. Ventilační šachta
17. Ventilační šachta
18. Ventilační šachta
19. Vstup „CD“ do Richardu I
20. Vstup „AB“ do Richardu I
21. Technické kanceláře SS
22. Projektovaná kotelna (Zde měla být stavba kotelny, napůl zapuštěná do podzemí, s betonovou střechou odolnou proti bombám. Továrna měla už dříve mít čtyři kotle, přičemž toto bylo později zvětšeno na osm)
23. Dočasná kotelna
24. Projektován nový vstup „E“ do Richardu II. (V říjnu 1944 ještě nebyla zahájena výstavba tohoto vchodu)
25. Jídelna
26. Správa firmy Mineralöl Baugesellschaft
27. Bariéra (strážnice – zábrana – závora) Zde se vytvářel další vstup do areálu staveniště
28. Nedefinováno (neznámé)
29. Nedefinováno (neznámé). Civilní barák
30. Vstup „F“ do Richardu II.
31. Vstup „G“ do Richardu III (V říjnu 1944 se plánované rozšíření tohoto vstupu ještě nezačalo)

(Konec překladu dokumentu)

Dobová letecká fotografie oblasti vyznačené na mapách.

Ventilace

Celkově bylo v souvislosti s projektem zmíněných kolem 18 až 20 „ventilátorů“, ale je nejasné, zda se to vztahuje jen na továrnu Richard 1 nebo na areál Richard 1 a 2. Uvádělo se, že vzduch bude vcházet dovnitř těmito ventilátory vháněný přes vstupy do chodeb. Vlastní ventilace měla být poskytnutá pro některé speciální oddělení, jako například temperovací dílny a galvanizační oddělení.

Odhadovalo se, že všeobecně se v některých odděleních bude vyžadovat 2 – 2,5× větší výměna vzduchu, kvůli charakteru činnosti – výroby.

Zařízení pro dopravu

Továrna byla spojená se železniční tratí Litoměřice – Lovosice s 90 cm rozchodnou tratí, po níž byly vagony přepravovány s lanem tahaným stacionárním parním strojem. V říjnu 1944 90 cm rozchodná tratě pokračovaly do hlavních dopravných štol A a B v Richardu 1, ale informátor měl dojem, že kdyby byla továrna v provozu, měly by se v továrně položit užší tratě pro elektrické vagony.

(pozn. autora. Zde si nejsem jist, proč je uveden rozchod kolejí 90 cm. Rozchod kolejí v podzemí je 60 cm a tento rozměr je uveden i v soupisu stavebního deníku.)

Telekomunikace

Richard 1 měl být obsluhovaný 15 hlavními telefonními linkami, z kterých 10 mělo být napojených na Litoměřickou centrálu a zbytek s centrálou v Drážďanech Chemnitz, Ústí n/L a Teplice Šanov ⁽⁷⁾ . Dodatečně měl být Richard 1 spojený s Auto Union teleprintem (dálnopis = v roce 1944 předchůdce dnešního faxu).

Materiály, zásoby, priority

Projekt Richard v Litoměřicích byl považovaný za nejvyšší prioritu co se týká zásobování nezbytnými materiály a předpokládalo se, že od srpna 1944 bude oceňovaný ještě víc než oblast Dolního Saska. Odvoláváme se na fakt, že v A.D.I. (K) 151/1945 přišla zpráva, že pylony určené pro Dolní Sasko byly nakonec převezeny do Litoměřic.

V červnu 1944 byl uveden nový systém priorit a tři nejvyšší stupně byly nesledující:

Skupina Z. 1. Toto bylo na nejvyšším stupni priorit … všechny práce vykonávané na objednávku Wehrmacht … objednávky SS 4900 (S.S.4900W) a S.S.4901. V rámci této skupiny dostalo číslo S.S.4900W přednost.

Skupina 0. Toto bylo na druhém nejvyšším stupni priorit a zahrnovalo objednávky Wehrmachtu s čísly S.S. 4902 k S.S.4910, a taky speciální stupeň D.E.

Skupina 1. Tato byla ve stupni priorit na třetím místě a pokrývala objednávky Wehrmachtu s čísly S.S. 4911 k S.S.4950 a taky objednávku na konstrukci (Bad – Keirn – Murner …) 999 (pozn. text dále nečitelný)

Podle informátorových zkušeností objednávky s jinými čísly priorit jako tyto neměly velkou šanci na dokončení, ale i ty už jmenované byly neschopné obstarávat nezbytné zařízení, především elektrické vybavení.

Pozn. Přivítám jakékoliv doplnění k tomuto tématu.

vysvětlivky pro některá v článku uvedená místa, města či místní názvy

⁽¹⁾ Niedersachswerfen  – je okres venkovské obce Harz v okrese Nordhausen

⁽²⁾ Nordböhmische Elektrizitätswerke (NEW)  – elektrárna v Trmicích – Elektrárnu vybudovala akciová společnost Nordböhmische Elektrizitätswerke (NEW) se sídlem v Děčíně-Podmoklech. Stavba začala výkopovými pracemi v dubnu 1914. Elektrárna byla dostavěna a uvedena do provozu v roce 1916. Tehdy byly v provozu první čtyři kotle a s nimi první turbosoustrojí o výkonu 6 MW. Elektrárna se dále rozvíjela a v roce 1939 již bylo instalováno turbosoustrojí o celkovém výkonu 59,8 MW, který představoval 7 % výkonu v celých Čechách.

⁽³⁾ elektrárna Křešice – (pozn. autora. Přes veškerou snahu se mi zatím nepodařilo sehnat jakékoliv informace o existenci elektrárny v Křešicích. Teoreticky je možné, že v tamní přádelně mohla být i elektrárna …)

⁽⁴⁾ přečerpávací stanice v Zálezlech – Průmyslový vodovod Dolní Zálezly – Ledvice. Pro provoz závodu na hydrogenaci hnědého uhlí v Záluží u Mostu (Sudetenländische Treibstoffwerke) bylo nutné zajistit dostatek průmyslové vody. Jako řešení byl zřízen vodovod z Dolních Zálezel. Na břehu Labe, zadrženého střekovskými zdymadly, byla postavena čerpací stanice napájená speciálním vedením napětí 35 kV od elektrárny chemičky. Její čerpadla vytlačují vodu na temeno Dubického kopce (výškový rozdíl 200 m), kde stojí odvzdušňovací věž. Odtud tekla voda samospádem až do Záluží.

⁽⁵⁾ Dubice – je dvojvesnice, část obce Řehlovice v okrese Ústí nad Labem. Je tvořena dvěma propojenými vesnicemi, severozápadní část nese název Dubice a jihovýchodní část Dubičky.

⁽⁶⁾ Koštov je vesnice, část města Trmice v okrese Ústí nad Labem. Nachází se asi 1,5 km na jih od Trmic.

⁽⁷⁾ Teplice-Šanov – dříve Teplitz-Schönau – (mohlo jít o spojení na) Báňský revírní úřad Teplice-Šanov.

⁽⁸⁾ Kamýk – obec nedaleko Litoměřic (na dohled od vrchu Bídnice – továrny Richard)

Líbila se Vám tato stránka?
Zvažte tedy prosím možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem, můžete tak učinit zde:
Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.

_{o(04/18 )}

Naposledy upraveno 1. 4. 2018

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek