Mše v podzemí

Pak přišlo (alespoň pro mne) velké překvapení. Na betonovou podlahu byl položen velký kufr od nějakého filmového zařízení. Kufr byl v zápětí přikryt ubrusem, a pak se jako kouzelné proutku objevilo vybavení, které by v podzemí nikdo neočekával – kříž, číše, svíce a další předměty, jejichž názvy opravdu neznám. Jeden ze členů našeho týmu si svlékl, červený overal s nápisem KP SURAO. Objevil se černý oděv, na který si v zápětí oblékl bílé vyšívané roucho. Nebudu déle napínat.

Onen člověk byl Martin Davídek, osobní sekretář a ceremonář litoměřického biskupa. A jeho posláním bylo odsloužit pravděpodobně první podzemní mši v historii podzemní továrny Richard – mši za všechny oběti, které si výstavba továrny vybrala.

(nechci, aby to znělo jako nějaké klišé, ale tohle mě vážně dostalo, přeci jenom se podzemní továrně Richard věnuji dost dlouho na to, abych věděl co se v podzemí a na povrchu odehrávalo, a mše pro všechny ty mrtvé, to je když už nic jiného tak VELIKÁ SLUŠNOST. Nejsem asi žádnej svatoušek, ale na mě to celé nechalo hluboký dojem. V osvětleném a ztichlém sloupovém sálu se nesla modlitba. Slova jsem ani nevnímal, ale v té chvíli jsem si strašně přál, aby všichni Ti tam nahoře věděli, že si na ně pár lidí vzpomnělo – já tedy určitě).

Příprava první „podzemní“ mše v novodobé historii podzemní továrny Richard.

Poslední úpravy oděvu. Pod přilbou a pracovním pláštěm se ukrýval osobní sekretář a ceremonář litoměřického biskupa, Martin Davídek.

Ještě zapálit svíčky.

Historicky první poválečná mše v podzemí bývalé továrny Richard.

Asi nemá cenu něco dodávat, vezme li se v úvahu prostředí, kde se mše odehrávala.

Je čas jít dál…

Pokračování na další stránce. <>

Naposledy upraveno 23. 9. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek