Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 22. 9. 2017

Vyhledávání

Výroba v továrně Richard

Výroba v továrně – Richard I



Mapa Richard I. Autor překreslené mapy: Mgr. Tomáš Kos.
Mapa Richard I.


Na přelomu měsíce října a listopadu 1944 byla v podzemních prostorách bývalého vápencového dolu (Richard I) zahájena výroba.

Vlastní válečná výroba měla názvy „Elsabe“, „Kieserling“ a „Getewent “.

Richard I byl přidělen akciové společnosti „Auto Union, A. G“. Chemnitz (Saská Kamenice), a to prostřednictvím svého závodu v Siegmaru.



Výrobu v podzemí továrně Richard I řídil jako zástupce fy Auto-Union – hlavní inženýr Kurt Hartmann, nar. 1894 v Oschatz, společně s pomocným technikem, který se jmenoval Torsche. Hartmann přijel do Litoměřic 1. 12. 1944 z Breslau a bydlel v Litoměřicích.

Pravděpodobným ředitelem Richardu I. byl Wacker a Wolnik.

Ústřední postavou celého výrobního programu Richardwerke byl Ing. Robert Volk, který podepisoval různá hlášení, která byla odesílána vyšším úřadům.

(pozn. Přes veškerou snahu se nám zatím nepodařilo věrohodně zjistit podobu Ing. Volka – a to ani po komunikaci s dostupnými archivy i úřady v SRN. Podle výpovědi Otto Krňáka, nar. 1903, který byl nasazen v Richardu, bylo Volkovi kolem 40 let. Měl syna, starého přibližně 6 let a ženu ve věku okolo 35 let; po válce jej měli Rusové odvézt do Berlína.)

V podzemí pracovali na strojích civilní němečtí dělníci, kteří byli přemístění do Litoměřic ze Siegmaru. Pod dohledem německých mistrů pracovali také totálně nasazení civilní dělníci – Francouzi, Rusové, Němci, Ukrajinci, Belgičané, Holanďané a Italové, kteří prováděli náročné práce na soustruzích a bruskách a to včetně seřizování strojů.


Fotokopie originálního dokumentu. Memorandum – návštěva KT Flossenbürg za účelem výběru vězňů.Fotokopie originálního dokumentu. Memorandum – návštěva KT Flossenbürg za účelem výběru vězňů.
Fotokopie originálního dokumentu.
Memorandum – návštěva KT Flossenbürg za účelem výběru vězňů.
Ve Flossenbürgu mohou 30. 12. 1944 okamžitě zavést opatření k zahájení výběru vězňů. Podařilo se mi všechny kvalifikované kovo-řemeslníky získat. Vězni, které mají k dispozici, jsou maďarští Židé, kterým je téměř bez výjimky 20 až 40 let a fyzicky dobře vypadají. Táborový lékař je všechny rozdělil do zdravotních tříd. Poptávka po kvalifikované pracovní síle byla taková, že získali např. všechny kovořemeslníky, kteří již byli v transportu. Lidé byli v tabulce rozděleni podle profese. (pozn. – následuje tabulka).
(Zajímavé je, že se nabírají dělníci – specialisté i pro výrobu v Richardu II. Důvodem je zřejmě i předpokládaný začátek výroby v těchto prostorách.)
Unterscharführer Becker souhlasí, že přeprava 140 vězňů bude provedena ihned, protože dojde ke zdržení z důvodu nutnosti objednat nákladní vozy v KT Gross Rosen pro přepravu. 140 mužů patří účetně do tohoto tábora.
Také bylo v memorandu dohodnuto, že dojde k přepravě dalších 40 vězňů z KT Flossenbürg, kteří mají být první pro výrobu v R II.
Po konzultaci s ředitelem Dr. Sichlingem se mnou, požaduje Berlín zaslat z KT Flossenbürg tuto zprávu. Následuje adresa a telefon, kam se má odpovědět Beckerovi. Veliteli tábora Kögelovi jsem poděkoval za uzavření dohody za jeho laskavost vůči Osram.
Dále je výčet potřebných profesí s uvedenými počty – zámečník, mechanik a hodinář, instalatéři, svářeči, kováři, soustružníci, brusiči nástrojů, automechanici a ovladači strojů, strojní dělníci, elektrikáři, zámečníci, rádio a elektrotechnici, topenáři, tesaři a sklenáři, malíři a dekoratéři, pekaři a mlynáři, tkalci, krejčí, ostatní řemesla…
Dále následují instrukce k postupu.
(Pozn. Překlad textu je pouze přibližný.)

Samostatnou kapitolou bylo nasazení přibližně 700 vězňů z koncentračního tábora Litoměřice.

Od listopadu 1944 vykazoval koncentrační tábor Flossenbürg v měsíčních účtech za práci vězňů dvě litoměřická komanda:

– „Komando B5, Lobositz 2“, které budovalo podzemní továrnu.

– „Komando Elsabe, Lobositz 2“, které pracovalo ve vlastní výrobě.
Vězni tohoto komanda byli umístěni ve zvláštním bloku, a na zádech vězeňského pruhovaného kabátu měli nakresleno písmeno E. Toto písmeno bylo odvozeno od krycího názvu Elsabe, které firma Auto Union pro výrobu používala. O případném označení vězňů určených pro válečnou výrobu pod názvem Kieserling a Getewent nebyly zatím zjištěny bližší informace.

Vězni pracující na strojích v „komandu Elsabe“ byli vybráni jako odborníci podle kvalifikace v koncentračním táboře Flossenbürg, odkud byli transportování do Litoměřic. Jejich stavy se doplňovali při příjezdech dalších transportů, kdy vedoucí fy Auto Union vybírali mezi vězni kvalifikované pracovníky. Vězni pracovali většinou na frézách a vrtačkách.

Počátkem prosince 1944 pracovalo v komandu Elsabe kolem 600–700 vězňů.

V podzemí se na strojírenských linkách pracovalo na dvanáctihodinové denní a noční směny.

Ze Siegmaru přicházela základní výrobní surovina: hrubé litinové odlitky bloků a hlav motorů, výkovky klikových hřídelů, různé skříně a drobné odlitky pro kompletaci motorů do tanků a dalších těžkých vozidel od firmy Auto-Union. Mezi hlavní zaměření výroby patřil motor pod označením HL-230, od firmy Maybach, jehož součásti se v Richardu I opracovávaly a částečně kompletovaly*(Stroj­ní součástky k vyráběným motorům byly evidovány na červených kartotékových listech.)*

Motor HL-230 byl vodou chlazený benzínový dvanáctiválec do „V“ o obsahu 23 094 cm³. Výkon byl okolo 700 koní (515 kW). Motor byl montován do tanku Panther vyráběného od roku 1943 a do stíhače tanků Jagdpanther, který byl vyráběn od roku 1944. Oba typy měly shodné podvozky, vážily 46 tun a dosahovaly rychlosti 46 km/hod. Jako výzbroj v těchto případech posloužil kanón ráže 88 mm. Motor HL-230 byl také určen pro pohon tanku Königstiger (Tiger II).



Motor HL230.


Motor HL230
Celek motoru HL230.
Zdroj fotografie: http://en.wikipedia.org/…Sinsheim.jpg



Kliková hřídel motoru HL230.


Hlava motoru HL230.
Hlava motoru HL230.


Hlava motoru HL230, která byla nalezena v podzemí továrny Richard I.
Část téže hlavy.
Hlava motoru HL230, která byla nalezena v podzemí továrny Richard I.)]


V podzemí nalezená součástka, sloužící pro uložení vačkové hřídele motoru.
Neopracovaný odlitek spodní části překladu vačkové hřídele.Pohled na neopracovaný odlitek spodní části vačkové hřídele.
Uložení pro vačkovou hřídel motoru HL230.


V podzemí nalezená neopracovaná součástka. Po opracování vedení ventilu motoru HL230.
V podzemí nalezená neopracovaná součástka.
Po opracování – vedení ventilu motoru HL230.


V podzemí nalezená součástka. Pravděpodobně ucpávka – místo zatím neurčenoV podzemí nalezená součástka. Pravděpodobně ucpávka. Na vrchní straně součástky široký zářez pro šroubovák.
V podzemí nalezená součástka.
Pravděpodobně ucpávka – místo kam byla součástka určena zatím nebylo zjištěno.

Další nálezy z podzemí si můžete prohlédnout na této stránce.


Kromě vlastní výroby zde byla firmou Auto union zřízena též opravářská dílna pro motory tanku Panther a Tiger.

Bloky motorů vážily okolo 450 kg a po opracování klesla váha asi na 400 kg.
Těžké bloky motorů, dopravovala od stroje ke stroji skupina asi deseti vězňů, v každé hale, kteří jezdili se železným vozíkem. Z tohoto vozíku na stroje přepravovaly bloky jeřáby.

Vlastní montáž a kompletace motorů se až do konce války v továrně Richard neprováděla. Ve štole „C“ byla sice plánována montážní linka, avšak i přes nadlidské úsilí a oběti z řad vězňů nebyl časový plán výstavby dodržován – a dnes již nelze zjistit, jaké etapy byly zprovozněny a u kterých k předpokládanému zprovoznění nedošlo. (Je však známa podoba, jakou měl mít plně provozuschopný Richard I po jeho dokončení.)

Opracované výrobky byly z podzemí převáženy ve dne i v noci úzkokolejnou dráhou do přibližně 1 km vzdáleného překladiště (výrobky byly z podzemí převáženy nemaskovaně). Zde byly součástky nakládány do vagónů a odesílány do montážních závodů. (Pozn. Kam přesně vlaky odjížděly se ověřuje, a je zatím předmětem našeho dalšího historického zkoumání).

V počátku zahájení výroby se pracovalo ve třech výrobních halách, ve kterých bylo instalováno okolo 300 strojů, určených převážně pro strojírenskou výrobu.
V jedné z těchto výrobních hal bylo například umístěno celkem 13 velkých brousících strojů na broušení čepů klikových hřídelů.
Značky těchto strojů byly: Naxos, Union, Reinecker, a Fortuna.

Dále se zde nacházelo 6 velkých soustruhů, 6 hrubovacích oboustranných soustruhů, jeden revolverový soustruh, jedna univerzální fréza, kombinovaný hydraulický lis, vyrovnávací stroj, jedno zařízení na vytvrzování povrchu klikových čepů. Vše dopravovalo 21 otočných jeřábů.


Pohled na rozkreslení plánovaného umístění strojů v podzemí. Výřez z nově překreslené původní mapy technologie v továrně Richard I. Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.
U rozkreslené technologie musí být brána v úvahu skutečnost, že oproti plánům mohlo dojít k dílčím změnám v průběhu budování – instalace strojů.
Pro přehled je zajímavé hlášení SS Fürhungstabu B5 z dubna 1945.
Je doloženo, že plné výrobní kapacity měl Richard I. dosáhnout 1. 7. 1945.
Celkové investice měly být 17 mil. říšských marek, z toho již 12.8 miliónu bylo proinvestováno.
Celková pracovní doba pro montáž strojů u Richardu I., byla 510 tis. hodin a do plného stavu měla být 750 tis. hodin. V dubnu 1945 již bylo uspořádáno 90 % strojů.
Ze stavebních prací bylo dokončeno 78 % a bylo investováno 12.8 miliónů RM.
Pro další představu – systém výroby byl v procentech dle hlášení dokončen – správný profil štol (výška) dokončena z 88 %, silnice-cesty 68 %, kolejnice 80 %, pěší cesty 45 %, ventilace 45 %, elektrické napájení 82 %, topení 25 %, dodávky zemního plynu 90 % a ubytování z 95 % dokončeno.
Z uvedených počtů lze usoudit, že rozkres technologie na dochovaných mapách se velmi přibližoval skutečnému stavu podzemí v květnu 1945.
Výřez z nově překreslené původní mapy technologie v továrně Richard I.
Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.

V hale na opracování klikových skříní se nacházelo:

  • 28 různých velkých vrtacích strojů značek: Rabana, Hille, Vamag, Union, Halm a Kolb.
  • Deset velkých kombinovaných frézovacích strojů.
  • Speciální stroj s dvanácti hlavami pro současné vrtání dvanáctiválco­vého bloku.
  • a další různé drobné obráběcí stroje.

Třetí hala, která sloužila k opracování hlav válců. V této hale bylo umístěno:

  • 40 více vřetenových vrtaček.
  • 10 různých soustruhů.
  • 15 různých frézovacích strojů.
  • 5 různých brousících strojů + další pomocné stroje a zařízení.

K těmto 3 namátkou popsaným halám byly v přilehlých prostorách zařízené nástrojárny a sklady materiálu, kontrolní oddělení jednotlivých operací, dílenské kanceláře a jiné.

V podzemí byly stroje zpravidla zahraniční výroby. Nebyly většinou napevno ukotvené, ale pouze formálně vyvážené a hned se na nich započalo s výrobou. Ve dne a v noci se dovážely další stroje a mnohdy byl problém s jejich velikostí při usazování ve štolách.

Kromě strojů byly mezi štolami 120 a 127 umístěny laboratoře. V laboratořích byly chromovány a platinovány malé součástky. Dělníci u strojů neměli přístup do jiných prostor.


Část původního plánu rozmístění strojů. (Archiv Památníku Terezín (mapy jsou přechovávány v archivu Památníku Terezín).Přibližně stejný výřez předcházející mapy v novém překreslení. Autor překreslené mapy: Mgr. Tomáš Kos
Část původního plánu rozmístění strojů v podzemí Richard I – a totéž v novém zpracování. Čb mapa: Archiv Památníku Terezín (mapy jsou přechovávány v archivu Památníku Terezín).
Barevný výřez mapy – Mgr. Tomáš Kos.


Výřezy rozmístění strojů v podzemí. Nově překreslená původní mapa technologie. Autor překreslené mapy: Mgr. Tomáš Kos.
Výřezy rozmístění strojů v podzemí.
Nově překreslená původní mapa technologie v továrně Richard I.
Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.


Pohled na část nově překreslené unikátní mapy s rozpisem umístění strojů. Podklad této mapy tvoří originální dochované plány. U rozkreslené technologie musí být brána v úvahu skutečnost, že oproti plánům mohlo dojít k dílčím změnám v průběhu budování – instalace strojů. Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.
Pohled na část nově překreslené unikátní mapy s rozpisem umístění strojů. Podklad této mapy tvoří originální dochované plány. U rozkreslené technologie musí být brána v úvahu skutečnost, že oproti plánům mohlo dojít k dílčím změnám v průběhu budování – instalace strojů. Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.Pohled na část nově překreslené unikátní mapy s rozpisem umístění strojů. Podklad této mapy tvoří originální dochované plány. U rozkreslené technologie musí být brána v úvahu skutečnost, že oproti plánům mohlo dojít k dílčím změnám v průběhu budování – instalace strojů. Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.
Pohledy na vybrané části nově překreslené unikátní mapy s rozpisem umístění strojů.
Podklad této mapy tvoří originální dochované plány.
U rozkreslené technologie musí být brána v úvahu skutečnost, že oproti plánům mohlo dojít k dílčím změnám v průběhu budování – instalace strojů.
Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.


I takto to mohlo v podzemí vypadat. Pouze ilustrační foto – žádnou fotografie strojírenského vybavení v podzemí Richard se doposud nepodařilo nalézt.
I takto to mohlo v podzemí vypadat. Pouze ilustrační foto – žádnou fotografie strojírenského vybavení v podzemí Richard se doposud nepodařilo nalézt.
I takto to mohlo v podzemí vypadat.
Pouze ilustrační foto
Žádnou fotografie strojírenského vybavení v podzemí Richard se doposud nepodařilo nalézt.


Při opracovávání obrobků docházelo k častým poruchám. Litinové odlitky, přicházející k opracování, měly špatnou kvalitu, byly v nich „pecky“ (vady uvnitř materiálu), a u strojů se často lámaly vrtáky nebo nože.

Vysoká relativní vlhkost způsobená mimo jiné i ne zcela dozralým betonem, způsobovala silnou korozi součástek i mnohdy citlivého strojního vybavení. Přes tyto technické problémy byla 3. 11. 1944 odeslána první dodávka hlav k motorům HL 230. Následně již byly denně odváženy nákladními auty hlavy válců a další součástky v počtu 50–70 kusů.
V lednu 1945 se pracovalo asi v patnácti vybavených podzemních halách. Převážně se jednalo o sály a nejbližší okolí sálů 117 – 136.


Výřez části výrobních hal v podzemí Richard I. Nově překreslená původní mapa technologie. Autor překreslené mapy: Mgr. Tomáš Kos
Výřez části výrobních hal v podzemí Richard I. Nově překreslená původní mapa technologie.
Autor překreslené mapy – Mgr. Tomáš Kos.


Bylo zjištěno, že klíčové spisy týkající se výroby v Richardu a dokumentace KT Litoměřice, byly ke konci války naloženy na vagón vlečky, kde je pomocí pancéřové pěsti zapálil příslušník SS svobodník Meyer.
Se zazdíváním a pálením dokumentů se započalo již 2. května 1945.
Do podzemí se do prostoru umýváren nosily koše a bedny, uvnitř se listiny vysypaly na hromadu a pálily. Ne všechny dokumenty se tudíž podařilo zničit a byly ponechány v podzemí.
3. května 1945 ráno se do těchto míst začaly nosit cihly a na jednom místě začali dokumenty sami SS zazdívat.

Bližší místo je známo a čeká se na provedení jeho průzkumu. Další místo „jiných“ zbývajících, ukrytých písemných materiálů nám je dnes s velkou pravděpodobností známo, avšak bez důlního způsobu se k jejich dobytí nelze dostat; toto se nepovedlo příslušníkům RA a ČSLA těsně po válce – a ani při průzkumech v 60. letech.

_____________­________________________­___

Mimo jiné použity informace nebo části dokumentů ze sbírkových fondů, které zpřístupnil:


Poděkování.

Chtěl bych poděkovat panu Mgr. Tomáši Kosovi, za jeho velkou zásluhu na získání mnoha nových informací (nejen) na této stránce, a za zpracovaní unikátní mapy továrny Richard.


Naposledy upraveno 18. 6. 2014


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.