Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 3. 11. 2025

Krátké úvodní zastavení Historie továrny Richard Plánování a výstavba továrny Výroba v továrnách Richard I. – III. Stavby na povrchu Vchody do podzemí Nálezy v podzemí Vrt Československé televize Hledání nejasností Legendy továrny Richard Poděkování

V podzemí V podzemí továrny Richard I. V podzemí Richard II. – úložiště V podzemí Richard III. Virtuální prohlídky Natáčení dokumentárního filmu Rozbory starých a unikátních fotografií

Související stavby Koncentrační tábor Litoměřice Krematorium Litoměřice Pfaffenhof – zámeček

Vyhledávání

Ostatní Zde můžete web finančně podpořit Kontakt Vrch Radobýl Litoměřice ve válečných letech Podzemní továrna Albis Podzemní továrna Rabštejn Projekt Riese (Polsko) Památka „paní psové“ Sylvy Na návštěvě (odkazy)

Vrch Radobýl

Vrch Radobýl – úvodem Vrch Radobýl – něco geoologie Radobýl – vrchol kopce a pohledy do kraje
Radobýl a lom

Radobýl a lom

Úvod aneb – krátké odbočení od tématu

Hned na začátku musím napsat, že přes veškerou snahu je informací o těžbě na Radobýlu minimum. Z tohoto důvodu si troufnu říct, že shrnutí, které držíte v ruce, je zatím pravděpodobně nejobsáhlejší z toho, co se k tématu podařilo dohledat.

Dlouhé dny jsem věnoval obcházení staveb v terénu a hledání informací v dostupných dobových tiskovinách. Postupně jsem rozšiřoval okruh klíčových slov, protože se objevovaly další a další střípky.

Hledání jsem rozdělil na dva směry.

1. Únavné ruční, postupné procházení textů vyhledaných za použití klíčových slov v databázích naskenovaných knih a novin, map a někdy i fotografií uložených na specializovaných webech.

2. „Totéž ještě jednou, ale jinak“ – aneb Deep Research – a nebo také hluboké hledání na internetu a v dostupných databázích, pomocí AI.
(A znovu musím poděkovat za vaše finanční příspěvky, díky nimž si mohu dovolit mimo jiné při tvorbě webu například i velkou pomoc při vyhledávání v dokumentech – placenou funkci Chat GPT.)

Ale i přes tuto snahu je výsledek hledání poměrně tristní. V podstatě jsem se oběma variantami dostal ke stejným výsledkům. Nezbývá tedy než vzít za vděk tím, co se v moudrých knihách našlo a co se v lomu zachovalo, a popustit uzdu fantazii…

Těžba čediče na Radobýlu

Příběh kamene z nitra hory

Pohled na charakteristické lomové stěny.
Pohledy na částečně odtěžený vrch Radobýl a lomové stěny.

Radobýl, ikonický vrch nad Litoměřicemi, není jen krajinářskou dominantou, ale také místem s bohatou průmyslovou historií. Už od poloviny 19. století se zde těžil kvalitní čedič – kámen, který se využíval na dlažbu, železniční náspy či základy staveb.

Zpočátku šlo o ruční práci místních dělníků, ale na přelomu století přebírá těžbu firma „Basaltwerk Radebeule, Unternehmung für Betonbau und Straßenbefesti­gungen“, která dává těžbě průmyslový rozměr. Její lom na Radobýlu se postupně rozrůstá do tří úrovní a čedič z Litoměřicka míří po železnici i po Labi až do Německa a Nizozemí.

V meziválečném období se podnik musel přizpůsobit novým podmínkám v Československu, ale s nástupem nových stavebních materiálů – betonu a oceli – začíná poptávka po kamenné dlažbě klesat. Těžba se postupně omezuje a na konci 30. let už lom ztrácí své někdejší postavení.

Dobová fotka – dláždění blíže nespecifikované silnice. Po pravé straně reklamní tabule s nápisem Basaltwerk Radebeule.
Dobová fotka – dláždění blíže nespecifikované silnice.
Po pravé straně reklamní tabule s nápisem Basaltwerk Radebeule.

Dobový leták společnosti Basaltwerk Radebeule.
Dobový leták společnosti Basaltwerk Radebeule.

Dobový leták společnosti Basaltwerk Radebeule.
Dobový leták společnosti Basaltwerk Radebeule.

Tato společnost se specializovala na těžbu bazaltu (čediče) a jeho další zpracování.

Z bazaltu vyráběla především:

• bazaltové betonové dlažby (tzv. Basaltoidpflaster),
• silniční makadam,
• materiály pro stavbu městských komunikací.

Produkty firmy Basaltwerk Radebeule vynikaly vysokou pevností, odolností vůči opotřebení a výbornými protihlukovými vlastnostmi. Díky tomu byly její materiály široce používány nejen na veřejných ulicích, ale také v průmyslových objektech – například v rozsáhlých jatkách v St. Marx ve Vídni nebo v Drážďanech.

Bohužel, intenzivní těžba v lomech na západním svahu Radobýlu narušila původní sopečný kuželovitý tvar této dominantní krajinné vyvýšeniny. Již ve 20. letech 20. století odborníci upozorňovali na postupné mizení charakteristické siluety hory v důsledku těžby.

Dodnes nese Radobýl stopy po této industriální činnosti, která se významně zapsala jak do podoby krajiny, tak do hospodářských dějin regionu.

Tolik k úvodu

K těžbě se ještě vrátím, ale teď vás zvu na pár zastavení ve fotografiích.
Nejprve si ale pro lepší orientaci musíme trochu rozdělit, co je co.

Začínám tím, co je zdaleka nepřehlédnutelné, a to jsou…

Lomová patra

Co je na vrchu Radobýl – kromě velkého kříže – zcela jistě nepřehlédnutelné, je příkrá lomová stěna, která je otevřena na západní straně vrchu. Při pohledu od města Lovosice se stěna může jevit jako celistvá. Při bližším pohledu zjistíme, že bývalý lom se skládal ze tří pater.

Pohled od západu na částečně odtěžený vrch Radobýl a lomové stěny.
Pohled od západu na částečně odtěžený vrch Radobýl a lomové stěny.

Není potřeba ani přílišného zkoumání a můžeme zahlédnout dva velké prostory – „zuby“, zbytky po lomové činnosti. Teprve při bližším pohledu zjistíme, že vytěžená patra jsou ve skutečnosti tři.

A pokud budeme patra počítat od vrchu a vezmeme si na pomoc dobovou literaturu, můžeme patra i pojmenovat. A pokud budeme počítat od vrchu, pak je to:

• 1. patro – Richard (jak příznačné jméno…)
• 2. patro – Georg
• a třetím patrem je Max.

Označení jednotlivých pater lomu z leteckého pohledu. Nejvýše je Richard, pod ním Georg a nejspodnější patro nese název Max.Označení jednotlivých pater lomu z leteckého pohledu. Nejvýše je Richard, pod ním Georg a nejspodnější patro nese název Max.
Označení jednotlivých pater lomu z leteckého pohledu.
Nejvýše je Richard, pod ním Georg a nejspodnější patro nese název Max.

Boční pohled a označení jednotlivých pater lomu.. Nejvýše je Richard, pod ním Georg a nejspodnější patro nese název Max.Boční pohled a označení jednotlivých pater lomu. Nejvýše je Richard, pod ním Georg a nejspodnější patro nese název Max.
Boční pohled a označení jednotlivých pater lomu.
Nejvýše je Richard, pod ním Georg a nejspodnější patro nese název Max.

1. patro – „Richard“

Pokud těsně pod úpatím kopce odbočíme vyšlapanou cestičkou (fotografie a popis cest naleznete v popiscích níže), dostaneme se na nejvyšší lomové patro, které bylo tehdy pojmenované jako Richard. Jedná se o travinou pokrytou rovnou plochu. Po levé straně vidíme lomovou stěnu a když dojdeme až na hranu lomu, otevře se před námi kouzelný -pohled do kraje. Pod sebou pak můžeme spatřit další níže popisovaná patra lomu.

panoramatický pohled na lomovou stěnu.
Pohled na lomovou stěnu 1 patra – „Richard“.
Pohled na lomovou stěnu 1 patra – „Richard“.Pohled na lomovou stěnu 1 patra – „Richard“.
Pohled na lomovou stěnu 1. patra – „Richard“.

Vstup do lomu a pohled na patro „Richard“.Pohled na patro „Richard“.Pohled na patro „Richard“.Pohled na patro „Richard“.
Pohledy na patro „Richard“.

2. patro – Georg

Jedná se o nejmenší lomové patro, do kterého není zrovna nejpohodlnější cesta. Možností je několik, ale v závislosti na ročním období se můžeme potýkat s prodíráním poměrně hustými křovinami. Samotné patro je opět rovné a převážně travnaté, po okrajích vyrůstají náletové křoviny. Na hraně do nižšího patra můžeme spatřit betonové pozůstatky násypek pro nadrcený kámen (popsáno níže).

Pohled z patra Richard na střední patro „Georg“.Pohled z patra Richard na střední patro „Georg“.
Pohled z patra Richard na střední patro „Georg“.

Pohled na část 2 patra lomu „Georg“.Pohled na část 2 patra lomu „Georg“.
Pohledy na část 2. patra lomu „Georg“.

3. patro – Max

Poměrně široká cesta, kterou popisuji níže, nás přivede na nejspodnější a nejrozsáhlejší lomové patro. Opět se jedná o rovnou travnatou plochu, která je po okrajích částečně obrostlá. Můžeme spatřit vysoké stěny lomu s charakteristickou sloupovitou odlučností. Na části plochy lze vidět betonové pozůstatky technologie lomu. Z mého pohledu je těchto fragmentů opravdu dost. Stačí se dívat. A ten, kdo se k Radobýlu nepřijde podívat, nezůstane ochuzen, protože zbytek této stránky je věnován popisu právě těchto staveb.

Pohled z patra Richard na patro Max
Pohled z patra Richard na patro Max.

Působivý pohled na lomovou stěnu obsahující všechna tři zde popisovaná patra.
Působivý pohled na lomovou stěnu obsahující všechna tři zde popisovaná patra.

Pohled na charakteristickou sloupovou odlučnost.
Pohled na charakteristickou sloupovou odlučnost.
Pohledy na charakteristickou sloupovou odlučnost.

„Max“ – Nejspodnější patro lomu.
„Max“ – Nejspodnější patro lomu.„Max“ – Nejspodnější patro lomu.
„Max“ – Nejspodnější patro lomu.„Max“ – Nejspodnější patro lomu.
„Max“ – nejspodnější patro lomu.

Cesty do lomu

Cestám do lomových polí jsem se okrajově věnoval při popisu lomových pater. Teď je čas rozebrat téma cest ještě podrobněji. Na pracoviště se dělníci a případná technika dopravovali po cestách na jednotlivá patra. Při troše hledání lze všechny tři cesty k lomu ještě spatřit, přičemž nejzřetelnější cesta je k lomu Max.

Na letecké fotografii z roku 1951 jsou poměrně zřetelné cesty vedoucí na jednotlivá patra. Červeně jsou označené schody, které budou zmíněni v textu níže.
Na letecké fotografii z roku 1951 jsou poměrně zřetelné cesty vedoucí na jednotlivá patra.
Červeně jsou označené schody, které budou zmíněny v textu níže.

Dnešní podoba rozcestí na úpatí vrchu Radobýl. Cesta mírně doleva se následné kromě cesty k vrcholu stáčí doprava k prvnímu lomovému patru „Richard“. Cesta napravo k druhému a třetímu patru.
Dnešní podoba rozcestí na úpatí vrchu Radobýl.
Cesta mírně doleva se, kromě cesty k vrcholu, stáčí doprava k prvnímu lomovému patru „Richard“.
Cesta napravo vede k druhému a třetímu patru – viz níže.

Dnešní podoba cesty k prvnímu lomovému patru.
Dnešní podoba cesty k prvnímu lomovému patru.Pohled na část přístupové cesty do patra „Richard“.
Cesta po přístupové cestě do patra „Richard“.

Na začátku naší cesty máme pohled na klesající stezku rámovanou křovinami z náletových dřevin.
Na začátku naší cesty máme pohled na klesající stezku, rámovanou křovinami z náletových dřevin.

Dnes nejpoužívanější, „spodní“ cesta k patru Max. Červeně je vyznačena dnes již zapomenutá a nezřetelná cesta k patru Georg.
Dnes nejpoužívanější, „spodní“ cesta k patru Max.
Červeně je vyznačena dnes již zapomenutá a nezřetelná cesta k patru Georg.

Pohled na opěrnou zídku při cestě směrem k patru lomu Georg.Pohled na tutéž zídku při cestě z patra Georg.
Cestou k patru Georg míjíme zřetelné opěrné zídky vytyčující cestu.

A okolo opěrné zídky se blížíme k lomu Max, před sebou v křovinách můžeme spatřit první zbytky budov.
A okolo opěrné zídky se blížíme k lomu Max; před sebou v křovinách můžeme spatřit první zbytky budov.

Zbytky staveb

Letecký snímek z roku 1951 s vyznačením níže popisovaných staveb.Totéž, ale bez popisků…
Letecký snímek z roku 1951 s vyznačením níže popisovaných staveb.
Tuto fotografii pro lepší přehlednost použiji v následujícím textu u každé popisované stavby.
Pro lepší přehled jsem ponechal i neupravenou podobu fotografie.

I když lom na Radobýlu už dávno utichl, v terénu zůstaly rozpoznatelné zbytky staveb, které naznačují rozsah a technologii tehdejší těžby. Dochované základové konstrukce, patky, násypky či nádrže lze díky srovnání s běžnou praxí v lomech 1. poloviny 20. století interpretovat jako součásti provozních celků – od lanové dráhy, přes drtírnu, až po zázemí pro dělníky nebo administrativní budovu.
Přímé archivní doklady k tomuto konkrétnímu lomu sice chybí, ale kombinací terénních nálezů a znalostí obecných principů lomové těžby lze postupně rekonstruovat, jak mohl provoz vypadat.

První nádrž na vodu

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 1 na leteckém snímku).

Slovo „nádrž“ a její fotografie se v textu níže ještě několikrát objeví, včetně vysvětlení jejich účelu. Ale protože je to druhá stavba na naší trase a protože k ní mám určitý vztah, budu se nejprve věnovat jí.

V dřívějších dobách to byla smrtící past na zvěř. I mně se zde málem utopila má první paní psová Sylva. Jako štěně mi v nestřeženém okamžiku uprchla a patrně ve snaze se napít sklouzla ze štěrkového svahu do vody v nádrži. Jen čirou náhodou se nám ji podařilo najít a vytáhnout.

V reakci na tuto skutečnost bylo preventivně nutné ve spodní části nádrže prorazit otvor pro vypuštění vody.
Když voda vytekla, na dně bylo torzo minimálně jednoho nebohého zvířátka – podle všeho dalšího nešťastného psíka…
Paní psová už je dávno za duhovým mostem, ale pohled na nevelký otvor ve spodní části mi ji pokaždé připomene…

Po cestě k patru Max jsme minuli zarostlé zbytky nádrže na vodu.Po cestě k patru Max jsme minuli zarostlé zbytky nádrže na vodu.
Po cestě k patru Max jsme minuli zarostlé zbytky nádrže na vodu.

Pohled na nezřetelné nádrže z cesty k patru GeorgPohled na nádrže před tím než je matka příroda ukryje do zeleně.
Pohled z vrchu na zbytky nádrže na vodu.

V dřívějších dobách to byla smrtící past na zvěř. V reakci na tuto skutečnost, bylo preventivně nutné ve spodní části nádrže prorazit otvor pro vypuštění vody. Když voda vytekla, na dně bylo torzo minimálně jednoho nebohého zvířátka – podle všeho dalšího nešťastného psíka…
V dřívějších dobách to byla smrtící past na zvěř.
V reakci na tuto skutečnost bylo preventivně nutné ve spodní části nádrže prorazit otvor pro vypuštění vody.

V závislosti na roční době a tím pádem i hustotě všudypřítomných křovin, můžeme vedle cesty napravo i nalevo spatřit zbytky budov.
V závislosti na roční době, a tím pádem i hustotě všudypřítomných křovin, můžeme vedle cesty napravo i nalevo spatřit zbytky budov.

Pohled v pozdním podzimním období. Vysoká čtvercová stavba je pozůstatek jedné z několika nádrží na voduPrakticky totéž místo jen v jinou roční dobu. Vysoká čtvercová stavba je pozůstatek jedné z několika nádrží na vodu.
Pokud přicházíme po výše popisované cestě, můžeme po pravé straně spatřit poměrně vysoké betonové stavby a základy.

Schodiště

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 2 na leteckém snímku).

Delší a poměrně příkré schodiště, které spojovalo dvě patra lomu (Georg a Max). Po schodišti se dá vystoupat do prostředního patra lomu, ale v závislosti na ročním období a množství křovin je pak nutné se do prostoru lomového patra tak trochu prodrat.

pohled na spojovací schodiště vedoucí k patru Georg.Pohled z cesty patra Georg na klesající schodiště k patru Max.
Při cestě do patra Max narazíme na původní schodiště, které elegantně spojuje patra Max a Georg.

Zbytky „betonového domu“

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 3 na leteckém snímku).

Na konci cesty, těsně u rozšíření plochy lomového patra Max, máme po pravé straně zbytky betonového domku. Nejedná se o nijak velkou stavbu. Tři nevelké místnosti, které se dnes sestávají pouze z obvodových zdí. Ve stěnách jsou celkem čtyři okenní otvory, z nichž jedno okno se jeví spíše jako nějaká pozorovatelna. Ani zde není lehké odvodit původní účel domu. Mohlo se jednat o jakousi podobu vrátnice (je u vstupu do lomu) a zároveň klidně i o místo pro sklad trhavin.

Zbytky „betonového“ domku při vstupu do těžního patra Max.
Zbytky „betonového“ domku při vstupu do těžního patra Max.Zbytky „betonového“ domku při vstupu do těžního patra Max. Zbytky „betonového“ domku při vstupu do těžního patra Max.

Pohled do vnitřní části domku.Pohled do vnitřní části domku.
Pohledy do vnitřních částí domku.

Pohled oknem na prostranství lomového patra Max.
Pohled oknem na prostranství lomového patra Max.

Ve střední části fotografie poměrně nezřetelný pohled na domek, který jako by navazoval na stavbu násypek – pohled z patra Georg.
Ve střední části fotografie poměrně nezřetelný pohled na domek, který jako by navazoval na stavbu násypek – pohled z patra Georg.

Nádrže na vodu

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 4 na leteckém snímku).

Nádrže na vodu, které lze vysledovat v celém areálu lomu, jsou asi (kromě níže popisovaných násypek) stavbami, u nichž není až tak složité odvodit jejich účel. Voda v kamenolomu hrála zásadní roli. Sloužila nejen k technickým účelům, jako bylo skrápění prachu při drcení nebo chlazení strojů, ale třeba i k praní kameniva a běžnému provozu. Lom musel být vybaven nádržemi nebo přívodem vody pro hygienu, mytí nářadí i případné hašení požáru.

Zbytky těchto vodních zařízení – nádrže, nebo i kus zrezivělé trubky a vodovodní ventil – můžeme v terénu dodnes najít.

A v textu níže jsou vyfotografovány a popsány všechny doposud nalezené nádrže či jejich zbytky.

Z boční stěny nádrže je vyvedena kovová trubka, která byla dříve napojena na trubku, která dodnes vystupuje ze země.
Z boční stěny nádrže je vyvedena kovová trubka, která byla dříve napojena na trubku, která dodnes vystupuje ze země.Z boční stěny nádrže je vyvedena kovová trubka, která byla dříve napojena na trubku, která dodnes vystupuje ze země.
Z boční stěny nádrže je vyvedena kovová trubka, která byla dříve napojena na trubku, jež dodnes vystupuje ze země.

Nedaleko od nádrže lze mezi kameny kovový ventil s bronzovým čtyřhranem pro uzavření vody. Lze předpokládat, že se jedná o pokračování výše popisované trubky.Nedaleko od nádrže lze mezi kameny kovový ventil s bronzovým čtyřhranem pro uzavření vody. Lze předpokládat, že se jedná o pokračování výše popisované trubky.
Nedaleko od nádrže lze mezi kameny najít kovový ventil s bronzovým čtyřhranem pro uzavření vody.
Lze předpokládat, že se jedná o pokračování výše popisované trubky.

V křovinách nacházíme betonové bloky různých tvarů.
V křovinách nacházíme betonové bloky různých tvarů.V křovinách nacházíme betonové bloky různých tvarů.
V křovinách nacházíme betonové bloky různých tvarů.V křovinách nacházíme betonové bloky různých tvarů.
V křovinách nacházíme betonové bloky různých tvarů.
Nosný bod lanovky, stožáru nebo drtiče kamení – to vše můžeme pouze domýšlet.

Nádrž u násypek

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 5 na leteckém snímku).

Před soustavou násypek se nachází dnes již jen asi 1,5 metru hluboká čtvercová šachta. Netroufnu si odhadnout její význam; betonové potrubí, které do ní vyúsťuje, je neklamnou známkou, že byla určena pro vodu. Při nasvícení baterkou a pohledu do betonového potrubí ve stěně nádrže se trasa potrubí jeví, jako by směřovala k betonovému domku u cesty. Ostatně i tam je nádrž, ale přesně lokalizovat směr potrubí je dnes již asi pouze zbožné přání.

Před soustavou násypek se nachází dnes již nehluboká čtvercová šachta. Netroufnu si odhadnout její význam betonové potrubí které do ní vyúsťuje je neklamnou známkou, že byla určena pro vodu.
Před soustavou násypek se nachází dnes již nehluboká čtvercová šachta. Netroufnu si odhadnout její význam betonové potrubí které do ní vyúsťuje je neklamnou známkou, že byla určena pro vodu.Před soustavou násypek se nachází dnes již nehluboká čtvercová šachta. Netroufnu si odhadnout její význam betonové potrubí které do ní vyúsťuje je neklamnou známkou, že byla určena pro vodu.
Před soustavou násypek se nachází dnes již jen asi 1,5 metru hluboká čtvercová šachta.
Netroufnu si odhadnout její význam; betonové potrubí, které do ní vyúsťuje, je neklamnou známkou, že byla určena pro vodu.

Pohled na betonové potrubí ústící do šachy – přítok? Odtok?.
Pohled na betonové potrubí ústící do šachy – přítok? Odtok?.
Pohled na betonové potrubí ústící do šachy – přítok? Odtok?

Nádrž u betonového domku

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 6 na leteckém snímku).

Tady mě moc nenapadá, co napsat – prostě další nádrž. Tato byla uvnitř patrně izolovaná asfaltem, jehož zbytky lze spatřit na fotografii při pohledu shora. Nádrž je tak vysoká, že člověk běžného vzrůstu do ní asi nenahlédne – bylo to foceno fotoaparátem zdviženým nad hlavu.

Další osamoceně stojící nádrž na vodu – jiný význam mě vážně nenapadá.
Další osamoceně stojící nádrž na vodu – jiný význam mě vážně nenapadá.Další osamoceně stojící nádrž na vodu – jiný význam mě vážně nenapadá.
Další osamoceně stojící nádrž na vodu – jiný význam mě vážně nenapadá.

Nádrž byla uvnitř ještě patrně izolovaná asfaltem, jehož zbytky lze spatřit na fotografii při pohledu shora.Nádrž byla uvnitř ještě patrně izolovaná asfaltem, jehož zbytky lze spatřit na fotografii při pohledu shora.
Nádrž byla uvnitř patrně izolovaná asfaltem, jehož zbytky lze spatřit na fotografii při pohledu shora.

Nádrž u základů budovy a zahrady

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 7 na leteckém snímku).

Původně jsem tuto nádrž ani nechtěl popisovat. V reálu se dnes dají najít jen nezřetelné kusy betonu, a nebýt letecké fotografie z roku 1951 a mého rozhodnutí zmapovat opravdu všechno, asi bych tyto fotografie ani nevkládal…

Velice nezřetelné zbytky nádrže u základů v textu dále popisované budovy.Velice nezřetelné zbytky nádrže u základů v textu dále popisované budovy.
Velice nezřetelné zbytky nádrže u základů v textu dále popisované budovy.

Další nádrže na vodu

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 8 na leteckém snímku).

A jsem u poslední „vyfotitelné“ nádrže.

To, že to byla nádrž, se dá odvodit už jen z letecké fotografie, na kterou jsem v textu již několikrát odkazoval. Zde je místo označeno číslem 8. V reálu je to dnes již jen kupa kusů betonu.

Zbytky další nádrže na vodu – viz černobíle foto z popisky.
Zbytky další nádrže na vodu – viz černobíle foto z popisky.Zbytky další nádrže na vodu – viz černobíle foto z popisky.
A při cestě po nejnižším patru lomu (patro Max) můžeme spatřit dnes již nic neříkající hromádku betonu.
Jedná se o zbytky další nádrže na vodu – viz černobílé foto z popisky.

Drtiče na kámen a násypky

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 9 na leteckém snímku).

A jsem u asi největší stavby v lomu a současně u jediné stavby, kde se dá nezpochybnitelně napsat, jaký byl její význam. Jedná se opět o betonovou stavbu, a v tomto případě jde o pětikomorovou soustavu násypek na nadrcený kámen.

Takto nějak mohl vypadat drtič na kámen. Pouze ilustrační obrázek – Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.
Takto nějak mohl vypadat drtič na kámen.
Pouze ilustrační obrázek – na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.

Dříve zde nutně někde musel být drtič kamene.

Problém je, že ze zbytku nosných betonových konstrukcí nedokážu určit, kde drtič stál.
Logicky to muselo být nad, nebo v těsném sousedství násypek – kde, to zatím vážně netuším.

Masivní členitá stavba násypek doposud na svém povrchu nese zbytky ocelových konstrukčních prvků. Dříve bylo v její vrchní části šikmo uloženo rotující ocelové síto. V sítu se nacházely postupně zvětšující se otvory, přičemž se z nadrceného kamení postupně oddělovala jemná frakce až po velké kusy. Každá frakce (velikost) kamení padala do jedné z pěti násypek, odkud se následně kamení vsypávalo do koreb pro přepravu. V tomto případě pomocí nekonečné lanové dráhy. Ale o tom až později.

Každá z pěti násypek je navzájem oddělena betonovou příčkou a vnitřní povrch násypky tvoří čedičové kameny. Zcela jistě šlo o technické řešení, aby padající kameny neobrušovaly pouze beton.

Ve spodní části násypek jsou podélné otvory pro výsyp kamení do přepravních van lanové dráhy. Předpokládám, že dříve zde u každého otvoru byl ještě posuvný uzávěr navazující na ocelovou „šupnu“, pod kterou zastavila vana – korba lanovky.

Pouze ilustrační obrázek technologie spodní části násypek a lanové dráhy. Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.Pouze ilustrační obrázek technologie spodní části násypek a lanové dráhy. Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.
Pouze ilustrační obrázek technologie spodní části násypek a lanové dráhy.
Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.

Pouze ilustrační obrázek bubnu pro třídění kamene. Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.
Pouze ilustrační obrázek bubnu pro třídění kamene.
Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.

Pohled na boční stěnu násypek s uložením pro nespecifikované zařízení.
Pohled do nitra násypek.Pohled do nitra násypek.Částečný pohled na stavbu násypek.Pohled na jednotlivé sekce násypek.
Pohled z vrchu na stavbu násypek.

Pohled na zásobníkové násypky na čedič – možná pro různé frakce kamení a štěrku.
Pohled na zásobníkové násypky na čedič – možná pro různé frakce kamení a štěrku.Pohled na zásobníkové násypky na čedič – možná pro různé frakce kamení a štěrku.
Pohled na zásobníkové násypky na čedič – možná pro různé frakce kamení a štěrku.

Detailní pohledy na výstup z násypek. Dříve bylo součástí vyústění každé násypky, ještě pravděpodobně ocelové korýtko pro výsyp do nádob lanovky
Výsypná část čedičového obložení uvnitř výsypky sloužilo k zamezení obroušení betonu padající kamennou drtí.Výsypná část čedičového obložení uvnitř výsypky sloužilo k zamezení obroušení betonu padající kamennou drtí.
Detailní pohledy na výstup z násypek.
Dříve bylo součástí vyústění každé násypky pravděpodobně ještě ocelové korýtko pro výsyp do nádob lanovky.

Částečně zachovalé ocelové prvky zasazené do betonu.
Částečně zachovalé ocelové prvky zasazené do betonu.
Částečně zachovalé ocelové prvky zasazené do betonu.Částečně zachovalé ocelové prvky zasazené do betonu.
Částečně zachovalé ocelové prvky zasazené do betonu.

Kotevní šroub pro upevnění dnes již neznámého zařízení.
Kotevní šrouby pro upevnění dnes již neznámého zařízení.
Kotevní šroub pro upevnění dnes již neznámého zařízení.Kotevní šroub pro upevnění dnes již neznámého zařízení.
Kotevní šrouby pro upevnění dnes již neznámého zařízení.

Boční stěna nad soustavou násypek a do betonu zapuštěná ocelová konstrukce pro upevnění dnes již neznámého zařízení.
Boční stěna nad soustavou násypek a do betonu zapuštěná ocelová konstrukce pro upevnění dnes již neznámého zařízení.Boční stěna nad soustavou násypek a do betonu zapuštěná ocelová konstrukce pro upevnění dnes již neznámého zařízení.
Boční stěna nad soustavou násypek a do betonu zapuštěná ocelová konstrukce pro upevnění dnes již neznámého zařízení.

Zjednodušená ilustrace. Takto nějak mohlo vypadat nakládání do van lanovky.
Zjednodušená ilustrace.
Takto nějak mohlo vypadat nakládání do van lanovky.

Lanová dráha

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 10 na leteckém snímku).

Vytěžený čedič se z lomu dopravoval pomocí přibližně 750 metrů dlouhé lanové dráhy, která vedla do obce Velké Žernoseky, kde dříve stával další provoz pro úpravu štěrku a vše se nakládalo na železniční vagony.

Po lanové dráze již samozřejmě nezůstalo prakticky vůbec nic a všechny níže uvedené informace jsou vlastně zpětnou rekonstrukcí provedenou na základě jediné dobové fotografie, letecké fotografie areálu lomu z roku 1951 a nalezených fragmentů. Teprve na základě těchto informací lze napsat, jak to nejspíše všechno bylo pospojované…

Dobová fotografie tehdejšího zpracovatelského závodu Basaltwerk Radebeule který se nacházel nedaleko dnešní železniční stanice Velké Žernoseky a ke kterému vede lanová dráha, které stoupá až k lomu pod vrchem Radobýl.
Další naprostý unikát (alespoň pro mne).
Dobová fotografie tehdejšího zpracovatelského závodu Basaltwerk Radebeule, který se nacházel nedaleko dnešní železniční stanice Velké Žernoseky a ke kterému vede lanová dráha, jež stoupá až k lomu pod vrchem Radobýl.

Lokalizace lanovky a staveb podle jediné zatím nalezené fotografie.
Lokalizace lanovky a staveb podle jediné zatím nalezené fotografie.

PŘEDPOKLÁDANÁ trasa lanovky v horní části lomu (patro Max). K tomuto závěru jsem dospěl díky nepřehlédnutelným indiciím na leteckém snímkování z roku 1951.Pro porovnání – tatáž fotografie bez vyznačené trasy.
PŘEDPOKLÁDANÁ trasa lanovky v horní části lomu (patro Max).
K tomuto závěru jsem dospěl díky nepřehlédnutelným indiciím na leteckém snímkování z roku 1951.

Blíže nespecifikovaná jímka a betonové patky pro uložení konstrukce lanovky.
Blíže nespecifikovaná jímka a betonové patky pro uložení konstrukce lanovky.Blíže nespecifikovaná jímka, nebo místo pro uložení dnes již neznámého zařízení.
Blíže nespecifikovaná jímka a betonové patky pro uložení konstrukce lanovky.

Pravděpodobně patky pro uložení konstrukce lanovky.
Pravděpodobně patky pro uložení konstrukce lanovky.Pravděpodobně patky pro uložení konstrukce lanovky.
Pravděpodobně patky pro uložení konstrukce lanovky.

Patky pro sloupy lanovky

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 11 na leteckém snímku).

Na západní straně, pod ostrohem a svahem lomu se v hustém křoví nachází betonové patky sloupu lanovky.
Na západní straně, pod ostrohem a svahem lomu se v hustém křoví nachází betonové patky sloupu lanovky.
Na západní straně, pod ostrohem a svahem lomu se v hustém křoví nachází betonové patky sloupu lanovky.Na západní straně, pod ostrohem a svahem lomu se v hustém křoví nachází betonové patky sloupu lanovky.
Na západní straně, pod ostrohem a svahem lomu, se v hustém křoví nachází betonové patky sloupu lanovky.



LANOVKA – Pouze ilustrační obrázek.
Na obrázku zachycená technologie nepatří k těžbě na Radobýlu.

Zpracovatelský závod ve Velkých Žernosekách – Basaltwerk Radebeule

Dobová fotografie tehdejšího zpracovatelského závodu Basaltwerk Radebeule který se nacházel nedaleko dnešní železniční stanice Velké Žernoseky a ke kterému vede lanová dráha, které stoupá až k lomu pod vrchem Radobýl.
Basaltwerk Radebeule.

(Tohle by snad vydalo na samostatnou stránku…)

Při tvorbě této části stránek jsem dlouho nevěděl, kde vlastně stával provoz Basaltwerk Radebeule, který patřil k lomu na Radobýlu.

Indicií k hledání moc nebylo. Vlastně jen jedna dobová fotografie a čtyři betonové patky k upevnění sloupů lanovky. Před lety jsem byl přesvědčen, že lanovka končila u železniční stanice Žalhostice. Ono se to na té staré fotografii tak nějak nabízelo samo.

Ale teprve když jsem se pustil do stránek o Radobýlu, pořádně jsem se podíval a… ano, to nesedělo. Vrch je skoro stejný, ale lanovka vede do lomu, a ten ze Žalhostic není možné spatřit. Pak jsem na fotografii z roku 1951 našel plochy, které tvoří trasu lanovky (fotografie uvedeny výše). Do tohoto schématu zapadly i čtyři betonové patky pod Radobýlem. Takže už bylo skoro hotovo… stačilo najít další patky a cesta je jasná.

Jenomže na leteckých fotkách z různých let se dají najít jen ty shora uvedené indicie a jinak nic.

Další možností bylo určit přesný azimut podle oblouku v lomu a patek. To už ukazovalo na směr Velké Žernoseky.
Takže jinak. Google Mapy a Seznam Mapy a funkce panorama. Odtud už bych měl najít ten správný pohled na Radobýl × stará fotografie.

Problém byl, že mapovací auto jezdilo po „špatných“ cestách a když už, tak tam zase stál barák, který zakrýval výhled na vrchol. Tak mě napadlo optat se na Facebooku – a kde jinde hledat než na stránkách, kde jsou občané Litoměřic. Bohužel ani zde to nedopadlo. Pár neadresných zmínek a pak to zapadlo v zapomnění.

Jedna velice nekvalitní letecká fotka z roku 1938 – dvě tmavší čáry přes silnici – TO BY MOHLO BÝT ONO. Pod lanovkou vede silnice a jak ochránit, aby někomu něco z lanovky nespadlo na hlavu? Ano, konstrukce.

A pak už se to začalo pomalu rýsovat. Při cestě autem jsem si periferně povšiml zvláštních betonových bloků, které jsou součástí starého plotu u silnice. Když jsem tohle všechno probíral s kolegou, nelenil, oblast prozkoumal – a bylo to na světě. Tedy podle všeho se zdá, že jsme konečně na stopě.

Následující fotografie mnohé osvětlí…

A tady to všechno konečně začalo dostávat nějakou souvislost. Tmavá místa ve střední části fotografie – zde by se mělo jednat o nějakou konstrukci nad kterou lanovka procházela. V době pořízení fotografie už lanovka si nebyla funkční konstrukce se však zachovala.A tady to všechno konečně začalo dostávat nějakou souvislost. Tmavá místa ve střední části fotografie – zde by se mělo jednat o nějakou konstrukci nad kterou lanovka procházela. V době pořízení fotografie už lanovka si nebyla funkční konstrukce se však zachovala.
A tady to všechno konečně začalo dostávat nějakou souvislost.
Tmavá místa ve střední části fotografie – zde by se mělo jednat o nějakou konstrukci, nad kterou lanovka procházela.
V době pořízení fotografie už lanovka zřejmě nebyla funkční, konstrukce se však zachovala.

A totéž místo někdy v šedesátých letech…a konečně totéž místo dnes.
Jak se místo měnilo…

Nákres předpokládané trasy lanovky
Nákres předpokládané trasy lanovky.

Dobová fotografie tehdejšího zpracovatelského závodu Basaltwerk Radebeule který se nacházel nedaleko dnešní železniční stanice Velké Žernoseky a ke kterému vede lanová dráha, které stoupá až k lomu pod vrchem Radobýl.
A protože najít to místo byla vážně dřina – ještě jednou fotografie závodu Basaltwerk Radebeule… .

A co ještě se tedy vlastně podařilo najít?**

Betony u nádraží. Foto – Tomáš Škáňa.
Betony u nádraží. Foto – Tomáš Škáňa.Foto – Tomáš Škáňa.
Betony u nádraží.
Až mráz vyřeší rostliny a opadá listí, chtěl bych se ještě vrátit a místo zdokumentovat…

Toto byla vlastně první indicie. Beton který známe už ze staveb na Radobýlu a z něj vytvořené opěrné bloky Foto – Tomáš Škáňa.
Toto byla vlastně první indicie.
Beton, který známe už ze staveb na Radobýlu, a z něj vytvořené opěrné bloky.

A opodál ještě jakési betonové vany – jímky. Foto – Tomáš Škáňa.A opodál ještě jakési betonové vany – jímky. Foto – Tomáš Škáňa.
A opodál ještě jakési betonové vany – jímky.

A po krátkém odbočení se vracíme opět do lomu, ještě nás pár zastávek čeká…

Jímka ze skládaného čediče

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 12 na leteckém snímku).

Pod trasou lanovky, nebo těsně vedle ní, se u svahu nachází ještě něco jako nádrž. Tato stavba, vybudovaná z na sebe poskládaných čedičových kamenů, má rozměry přibližně 3 × 5 metrů. Hloubka je obtížně určitelná kvůli náletové vegetaci a nánosům; původně mohla dosahovat 2–3 metrů. Význam mi není plně jasný, ale vzhledem k tomu, jak je stavba řešena, bych to odhadoval jako nějakou záchytnou jímku pro jímání vody a bahna po deštích. Opět se jedná pouze o odhad.

Vedle ostrohu, který je nad svahem, a který tvoří ve své podstatě jenom velice jemná kamenná drť stojí pod úrovní terénu z čedičových kamenů vystavěna asi 3 metry hluboká jáma – jímka. Možná na zachycení dešťové vody z celého areálu. Ani zde mě jiný význam nenapadá
Vedle ostrohu, který je nad svahem a který tvoří ve své podstatě jen velice jemná kamenná drť, stojí pod úrovní terénu z čedičových kamenů vystavěna asi 3 metry hluboká jáma – jímka.
Možná na zachycení dešťové vody z celého areálu. Ani zde mě jiný význam nenapadá.

ŠIKMINA u domku

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 14 na leteckém snímku)
(číslo 13 jsem přeskočil úmyslně – prostě 13)

(Tohle nějak popsat a vysvětli bude taky oříšek…)

Vedle jímky z čedičových kamenů se nachází poměrně příkrý svah, který je tvořen směsí drobné čedičové drti a větších kamenů. Přijde mi to jako určitá podoba odvalu (haldy) nepotřebného materiálu, i když upřímně řečeno drobný štěrk i kamení (viz foto níže) by se daly zužitkovat asi lépe.

Na druhou stranu podobná halda se dá najít třeba v areálu lomu Dobkovičky, kde se ze spodní části odtěžuje – odtěžovalo. Této variantě by napovídal letecký snímek Radobýlu z roku 1951, kde se tato část dá interpretovat jako místo, kde se kámen dal nabírat. Takže je možné, že se zde část natěženého kamene ukládala „do foroty“ a v případě potřeby odtěžovala.

Co stojí dále za pozornost, je z čedičového kamene vyskládaná rampa. Pokud to porovnám s černobílou fotkou, dnes už tato rampa není v nejlepší kondici. Ostatně na fotkách níže také není až tak moc zřetelná. Dříve se jednalo o poměrně rozsáhlou stavbu. A počítám, že šlo o jakési stavební oddělení od lanovky, která se tudy příkře zdvihala při své cestě do lomového patra Max.

Pohled na část popisovaného areálu. Červená – cesta k haldě. Žlutá – zřetelná hrany haldy. Modrá – Rampa u hrany lomuTotéž místo bez barevného označení.
Pohled na část popisovaného areálu.
Červená – cesta k haldě
Žlutá – zřetelná hrana haldy
Modrá – rampa u hrany lomu.

Pohled na cestičku směrem dolů po haldě.
Pohled na cestičku směrem dolů po haldě.

Pohled od paty haldy směrem k patru Max. Po pravé straně fotografie lze spatřit nezřetelný zbytek čedičové obezdívky.Pohled od paty haldy směrem k patru Max. Po pravé straně fotografie lze spatřit nezřetelný zbytek čedičové obezdívky.
Pohled od paty haldy směrem k patru Max.
Po pravé straně fotografie lze spatřit nezřetelný zbytek čedičové obezdívky.

Zbytky zahrádky a základy budovy

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 15 na leteckém snímku).

A dostáváme se na kraj lomu k jakémusi ostrohu, který ční nad spoustou křovin. Na ploše u ostrohu stojí dva osamocené stromy a mimochodem je odtud hezký výhled na Píšťanské jezero, město Lovosice a vrch Lovoš, ale kvůli tomu se tomuto místu nevěnuji.

Pokud se pečlivěji rozhlédneme, zjistíme, že na zemi je množství kamenů – to není nijak divné, jsme přece v lomu. Při bližším pohledu však zjistíme, že rozmístění kamenů má svůj řád. Nebudu to déle natahovat: díváme se na bývalou nevelkou zahrádku, kde kameny tvoří cestičky. To nás přinutí zpozornět a náhle spatříme i část základů domu a kousek od nich vstup do sklepa – možná do nějaké jímky či septiku. Tak či onak, je to zasuté, takže opět jen hádám.
Mezi stromy je dokonce i kus dlouhatánského šroubu s maticí, což je zbytek dlouhého táhla. Podobné tyče se občas používaly k zajištění stability konstrukce domů.

A zase se nám do hlavy vkládají otázky. Kdo, kdy a proč. Byla to administrativní budova? Byl to dům správce lomu, jehož manželka si zde udělala z kamenů svoji malou zahrádku?

Místo kde nad ostrohem (snad) stál dům je snadné přehlédnout, protože na právní pohled tam kromě dvou stromů nic není. Při pečlivějším pohledu nám neuniknou šestiboké na výšku postavené kameny – sloupky.
Místo kde nad ostrohem (snad) stál dům je snadné přehlédnout, protože na právní pohled tam kromě dvou stromů nic není. Při pečlivějším pohledu nám neuniknou šestiboké na výšku postavené kameny – sloupky.Místo kde nad ostrohem (snad) stál dům je snadné přehlédnout, protože na právní pohled tam kromě dvou stromů nic není. Při pečlivějším pohledu nám neuniknou šestiboké na výšku postavené kameny – sloupky.
Místo, kde nad ostrohem (snad) stál dům, je snadné přehlédnout, protože na první pohled tam kromě dvou stromů nic není.
Při pečlivějším pohledu nám neuniknou šestiboké na výšku postavené kameny – sloupky.

A teprve při důkladnější pohledu to do sebe zapadne. Ty „sloupky“ vlastně vyznačují cestičky mezi záhonky v zahrádce.
A teprve při důkladnější pohledu to do sebe zapadne. Ty „sloupky“ vlastně vyznačují cestičky mezi záhonky v zahrádce.
A teprve při důkladnějším pohledu to do sebe zapadne.
Ty „sloupky“ vlastně vyznačují cestičky mezi záhonky v zahrádce.

Zbytky obvodových stěn domu.
Zasutá čtvercová šachta – sklep a nebo septik domu.Dlouhá ocelová tyč – táhlo zakončené závitem a maticí. Podobné tyče se občas používaly na zajištění stability konstrukce domů.
Koho by napadlo, že zde stával dům.
Jen při bedlivějším pohledu lze občas najít zbytky zdí, šachtu sklepa nebo nějaké jímky, anebo třeba dlouhou ocelovou tyč – táhlo zakončené závitem a maticí.
Podobné tyče se občas používaly k zajištění stability konstrukce domů.

Těžba

Je na čase se konečně věnovat i samotné těžbě.

Bez toho by to nebylo úplné, a co je potěšitelné – k tomuto tématu jsou i informace a kupodivu i fotografie.

Takže jak to vlastně fungovalo? Stručný popis těžebního postupu je asi tento:

Těžba čediče na Radobýlu probíhala lomovým způsobem, přičemž byly využívány štoly a pilíře. Do masivu hory byly vyraženy štoly, které se postupně propojily, a zůstaly pouze nosné pilíře a dřevěné stojky. Tyto pilíře a stojky byly následně obloženy trhavinou a odpáleny. Celá stěna se po odstřelu naklonila, což vedlo k sesuvu zeminy na svahu a následnému odkrytí čisté čedičové skály se sloupovitou odlučností. Zajímavostí je, že tento způsob těžby byl vlastně předchůdcem takzvaných komorových odstřelů.

Unikátní dobové fotografie těžby na vrchu Radobýl…

Jednotlivé štoly vyražené do nitra vrchu Radobýl.
Jednotlivé štoly vyražené do nitra vrchu.Jednotlivé štoly vyražené do nitra vrchu Radobýl.
Jednotlivé štoly vyražené do nitra vrchu Radobýl.

Pohled do vyrubané podzemní komory uvnitř vrchu Radobýl. Po odstřelu dřevěných podpěr a kamenných sloupů (jeden ze sloupů je zřetelný v pravé střední části fotografie). Došlo k poklesu celého skalního masivu a následnému rozdrcené kamene na menší bloky.
Pohled do vyrubané podzemní komory uvnitř vrchu Radobýl.
Po odstřelu dřevěných podpěr a kamenných sloupů (jeden ze sloupů je zřetelný v pravé střední části fotografie) došlo k poklesu celého skalního masivu a následnému rozdrcení kamene na menší bloky.

Podle všeho se samozřejmě netěžilo pouze pomocí podkopu masívu. Další variantou bylo i odtrhávání sloupcovitě odděleného čediče.
Podle všeho se samozřejmě netěžilo pouze pomocí podkopu masivu.
Další variantou bylo i odtrhávání sloupcovitě odděleného čediče.

Z „novější doby“ lze občas najít i návrty pro umístění náloží.Z „novější doby“ lze občas najít i návrty pro umístění náloží.
Z „novější doby“ lze občas najít i návrty pro umístění náloží.

Detailní pohledy na návrty.
Detailní pohledy na návrty.

Kus zapomenuté kolejnice

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 16 na leteckém snímku).

Podle starých fotek víme, že kromě lanové dráhy se v lomu používala i kolejová doprava. Počítám, že stejně jako u továrny Richard se jednalo o rozchod kolejí 600 mm. Dnes je po kolejišti dávno veta, jen z hromady kamení kus kolejnice vykukuje…

Tenhle nevelký kus kovu, který trčí z kamení, na letecké fotce asi vážně nebude. Ale protože kolejí v lomu dnes už opravdu moc není, neodolal jsem a místo označil.

Ze suťového pole dodnes dokonce trčí ohnutý kus koleje.
Ze suťového pole dodnes dokonce trčí ohnutý kus koleje.
Ze suťového pole dodnes dokonce trčí ohnutý kus koleje.

A mám tu ještě jednu perličku.

Při nekonečném hledání informací jsem narazil na patent, který byl vystaven pro zařízení, jež se zde používalo. Pravděpodobnější je, že zařízení bylo instalováno v cílové úpravně, do které směřovala výše popisovaná lanová dráha.
Jedná se o:

Sušící buben pro sušení a odprášení sypkých materiálů

Patent č. 54419, Litoměřice, rok 1911

Na počátku 20. století si firma Basaltwerk Radebeule, působící v Litoměřicích, nechala patentovat inovativní zařízení na sušení a zároveň odprášení materiálů jako je písek, štěrk nebo uhlí. Jádrem zařízení je otáčivý, šikmo umístěný buben, jehož vnitřní stěna je vybavena speciálně tvarovanými žebry ve tvaru „nabíracích kanálů“. Tyto kanály drží materiál delší dobu v kontaktu s teplem, než jej uvolní – čímž se dosahuje efektivnějšího sušení a zároveň i snížení prašnosti.

Buben je zespodu vytápěn a vybaven vývodem pro odsávání prachu. Proudící horký vzduch tak prochází nejen pevným materiálem, ale i jeho vypouštěnými částicemi, což zajišťuje vysokou účinnost celého procesu.

Tento systém byl koncipován tak, aby zlepšil tehdy běžné technologie sušení a zároveň odpovídal narůstajícím nárokům na čistotu a efektivitu ve stavebnictví i těžbě.

Část dobového patentu na sušící buben.
Nákres sušícího bubnu v patentové listině
Část dobového patentu na sušící buben.

idealizace vzhledu sušicího válce.
idealizace vzhledu sušicího válce.
Idealizace vzhledu sušícího válce.

Pseudokrasová jeskyně

Letecký snímek z roku 1951 s číslováním popisovaných staveb.
(bod č. 17 na leteckém snímku).

A jsme na konci této stránky a zbývá nám poslední zastávka v lomu vrchu Radobýl, a tou je nevelká puklina ve stěně lomu.

Za dětských let jsme se s klukama snažili do otvoru procpat, ale už tehdy to byl problém, takže nikdo nevěděl, co to je a kam to vede. Až po letech jsem při hledání na internetu narazil na tento popis:

• Poloha: Jeskyně se nachází na jižním svahu Radobýlu, v oblasti bývalého čedičového lomu, konkrétně v místě, kde se stýkají jižní a východní stěny lomu.

• Původ a vznik: Jeskyně vznikla v důsledku svahových pohybů a sesuvů, které vytvořily puklinu v čedičovém masivu. Tento proces je typický pro pseudokrasové jevy, které nejsou výsledkem krasových procesů, ale mechanických pohybů hornin.

• Rozměry: Celková délka jeskyně činí přibližně 11,5 metru, přičemž průlezných je asi 6 metrů (?? to si nejsem úplně jistý). Tím se řadí mezi deset nejdelších pseudokrasových jeskyní v neovulkanitech.

Nejzazší část lomu (patro Max), zde se za nevelkým stromem ukrývá „vstup“ do pseudokrasové jeskyně.Nejzazší část lomu (patro Max), zde se za nevelkým stromem ukrývá „vstup“ do pseudokrasové jeskyně.
Nejzazší část lomu (patro Max), zde se za nevelkým stromem ukrývá „vstup“ do pseudokrasové jeskyně.

A za stromem… Pohled na Pseudokrasovou jeskyni v lomu pod vrchem Radobýl.
A za stromem…
Pohled na pseudokrasovou jeskyni v lomu pod vrchem Radobýl.

Pohled do hlubin jeskyně.
Pohled do hlubin jeskyně.
Pohled do hlubin jeskyně.Pohled do hlubin jeskyně.
Pohled do hlubin jeskyně.
Asi vážně nedoporučuji se tam snažit nacpat…

Pomozte doplnit příběh těchto zaniklých staveb.

Znáte příběh lomu na Radobýlu? Máte doma staré fotografie, pohlednice, vyprávění předků nebo snad zápisy z kronik, které se popisovaných staveb týkají?

Budu moc rád za jakékoli doplňující informace, které by pomohly zrekonstruovat minulost a oživit paměť místa, které dnes už téměř zmizelo z povědomí lidí.

Kontaktovat mě můžete prostřednictvím e-mailu: gazsi@seznam.cz

Společně můžeme zachovat vzpomínku na jednu z drobných, ale zajímavých kapitol historie Radobýlu a jeho okolí.

Líbila se Vám tato stránka?

Zvažte tedy prosím možnost přispět na tento projekt drobným finančním obnosem, můžete tak učinit zde:

Podpořte webové stránky TOVÁRNA RICHARD dobrovolným příspěvkem.

(11/25)


Naposledy upraveno 3. 11. 2025

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek

Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.