Temná minulost druhé světové války

Zde-aktuality ze dne: 22. 9. 2017

Vyhledávání

V podzemí továrny Richard I

Pravá část podzemí – 1 část

Mapa popisované oblasti.
Mapa popisované oblasti.


Máme za sebou „prohlídku“ páteřní chodby D. Při naší virtuální výpravě podzemím se nám podařilo prohlédnout si i část chodeb nacházejících se po pravé straně chodby D. Pokud bych chtěl naráz vše popsat, asi by se už tak poměrně dlouhá stránka stala ještě nepřehlednější. Naše dnešní „výprava“ bude tedy směřovat do systému chodeb nacházejících se přibližně ve střední části podzemní továrny Richard, vpravo od páteřní chodby D.


Aby měla naše prohlídka návaznost, vrátíme se nejprve zpět k chodbě číslo 95.

Znovu procházíme okolo v betonu zapuštěné křižovatky kolejí v chodbách 94, 95 a 96. Vystupujeme na jeden ze závalů a před sebou máme několik metrů kompletně vybetonované štoly číslo 95. V podlaze si můžeme, prohlédnou další zapuštěné kolejnice o rozchodu 600 mm. Po překonání závalu můžeme v nezasuté části spatřit další koleje. Tentokrát však jsou koleje již po obou stranách štoly. Předpokládám, že tam někde pod závalem se nachází i výhybka. Tu však asi již nikdo nikdy nespatří. I zde je znatelné vydutí podlahy, včetně zlomu ve střední části podlahy.


Křižovatka kolejí chodeb 94,95 a 96. Foto: Dalibor Hellebrant.
Křižovatka kolejí chodeb 94,95 a 96.


Část vybetonované chodby č. 95, v jejíž střední části lze spatřit kolej, která je v zadní části zasypána masivním závalem. Kolej se kdesi pod závalem rozdvojuje. Foto: Dalibor Hellebrant.
Část vybetonované chodby č. 95, v jejíž střední části lze spatřit kolej, která je v zadní části zasypána masivním závalem. Kolej se kdesi pod závalem rozdvojuje.


Na fotografii lze (poměrně nezřetelně) spatřit dvojici kolejí) Jedno kolejiště se nachází přibližně ve střední části fotografie. Druhé kolejiště, lze spatřit ve spodní části fotografie.
Na fotografii lze (poměrně nezřetelně) spatřit dvojici kolejí.


Postupujeme dál. Před námi je další vrstva opadaného vápence. Po vyšplhání na hromady kamení se po naší pravé straně objevuje zcela zasutý průchod do chodby číslo 100. Nemá cenu se pokoušet dostat se do závalu, zde si dal někdo záležet. Jdeme raději dál. Po několika metrech míjíme po pravé straně výklenek – místnost označenou číslem 101. Tato místnost ničím nevyniká, není tedy důvod se zde zdržovat.


Pohled do nevelkého, v dolní části vyzděného výklenku č. 101.
Pohled do nevelkého, v dolní části vyzděného výklenku č. 101.


Po několika krocích vstupujeme do odbočky v chodbě č. 102. Opatrně slézáme z hromad opadaného vápence v chodbě č. 95 a po několika metrech chůze po spadaném kamení se dostáváme do nízkého, betonovými nosníky vyztuženého sálu č. 103.

Na jedné ze stěn lze spatřit dva jakoby šablonou nakreslené obrázky, nebo spíše nějaká loga (v tomto případě bych se přikláněl k názoru, že se jedná o původní kresby.)


Pohled na křižovatku chodby 102 a sálu 103.
Pohled na křižovatku chodby 102 a sálu 103.


Ve střední části fotografie lze spatřit tři totožná loga.
Detailnější pohled na obtisk šablony.
Zatím nespecifikované „obrázky“ – šablony, nalezené na jedné ze stěn a později na několika nosnících v sálu 103.


Nalevo od nás je po několika metrech neproniknutelný zával do chodby č. 100 a napravo pokračuje hala číslo 103. Na podlaze se povalují zbytky prken a drobné kousky opadaného vápence. Nosníky jsou zde tak nízko, že je možné si na ně sáhnout. I zde však po několika metrech přicházím ke zřícenému nosníku. Za částečně průlezným závalem je křižovatka chodeb 103 a 104.
Chodba 104 k sálu číslo 110 je neproniknutelně zavalená a tak jediná trošku schůdná cesta je prolézt na pravou stranu pod rozlomeným nosníkem.


Pohled do části sálu č. 103 směrem na zával do chodby 100. Foto: Dalibor Hellebrant.
Pohled do části sálu č. 103 směrem na zával do chodby 100.


Zával na konci sálu 103.
Zával na konci sálu 103.


Pohled do sálu 103. Za pozornost jistě stojí porovnat výšku od podlahy ke stropu tohoto sálu. Foto: Dalibor Hellebrant.Pohledy do sálu 103. Foto: Dalibor Hellebrant.
Pohledy do sálu 103.
Za pozornost jistě stojí porovnat výšku od podlahy ke stropu tohoto sálu, a jakéhokoliv jiného v podzemí.
Zde v sálu 103 není problém dosáhnout z podlahy na stropní nosník..


Pohledy směrem na zával do chodby 104.Rozlomený nosník na křižovatce chodeb 103a 104.
Pohledy směrem na zával do chodby 104.


Dostáváme se do krátké chodby číslo 104. Nadešel čas na kratší prohlídku. Jsou zde totiž zachovalé cihlové vestavby blíže nespecifikovaných kanceláří a nedostavěných toalet. Toalety si prohlédneme později, ale nejprve se budeme věnovat kancelářím.

Dveřmi vcházíme do dvou poměrně velkých místnosti (velikost posuzuji oproti dalším mnoha „kancelářím“, které se v podzemí nachází).
Dvě kanceláře jsou vestavěny do chodby číslo 105. Stěny jsou cihlové, přičemž do chodby 104 vyúsťují dvě okna a obdélníkový otvor dveří. Obě kanceláře jsou odděleny cihlovou příčkou. I zde byla v příčce dvě okna, ale otvory po nich jsou zazděné.


Pohled z chodby 104 na zával v sálu 110 a část nosníku chodby 103 po levé straně.
Pohled z chodby 104 na zával v sálu 110 a část nosníku chodby 103 po levé straně.


Stěny kanceláří v místnosti 105 jsou přizděny k nosníkům v chodbě 104.
Stěny kanceláří v místnosti 105 jsou přizděny k nosníkům v chodbě 104.


Stěny kanceláří v místnosti 105 jsou přizděny k nosníkům v chodbě 104.
Pohled na okna a část dveřního otvoru směrem do chodby 104.


Strop je vybudován z betonových trámů doplněných, na kterých jsou položeny ploché desky ze stejného materiálu. Na stropních trámech jsou zbytky po kabelech elektrického osvětlení. Podlaha je částečně pokryta sutí a místy chuchvalci skelné vaty, která patrně pochází z izolace parovodního topení. V druhé kanceláři lze spatřit zbytky dřevěných lišt, do kterých jsou zapuštěny kovové trubičky, propojené zbytky slabého izolovaného drátu. Mě osobně to nejvíce připomíná zdířky pro připojení telefonu. Má představivost si pohrává s myšlenkou, že telefonní centrála se nacházela právě zde. A to, i přesto, že podle německých map měla být dálnopisná a telefonní centrála umístěna v nepřívětivé betonové místnosti na konci chodby číslo 85. Avšak to je opravdu pouze moje hypotéza, které nahrávají právě zmiňované zbytky zvláštních lišt.


Praskající nosníky stropu. Foto: Dalibor Hellebrant.Praskající nosníky stropu.
Praskající nosníky stropu.


Pohled do části druhé kanceláře v místnosti 105. V zadní části lze spatřit opřená, dřevěná korýtka pro telefonní rozvody.
Pohled do části druhé kanceláře v místnosti 105.
V zadní části lze spatřit opřená, dřevěná korýtka pro telefonní rozvody.


Dřevěná korýtka pro telefonní rozvody.
Detailní pohled na dřevěná korýtka se zbytky elektrické instalace a „konektorů“. Foto: Dalibor Hellebrant.Detailní pohled na dřevěná korýtka se zbytky elektrické instalace a „konektorů“. Foto: Dalibor Hellebrant.
Detailní pohledy na dřevěná korýtka se zbytky elektrické instalace a „konektorů“.


Na konci druhé kanceláře se nachází částečně zavalený dveřní otvor. Vápencové kameny se postupně navalují i do kanceláře, avšak lze po nich vylézt do chodby číslo 107.
Stojíme na hromadě opadaného vápence a po pravé i levé straně máme neprůchozí závaly. Před sebou máme temný a značně sesutý pozůstatek místa, kde lze vytušit vstup do bývalé ventilace.

Vedle zbytku dveří je ve stěně zazděna i velká plechová roura pro rozvod filtrovaného vzduchu. Další kusy plechu lze spatřit i pod závalem. Sestupujeme ze závalu a procházíme do nevelké, cihlovou příčkou rozdělené místnosti číslo 109. V zadní části místnosti lze doposud spatřit ocelový rám a plechové příčky pro prachové filtry. Nebudu se zde rozepisovat, jak fungovala ventilace v podzemní továrně. Toto téma naleznete zpracované na stránce ventilace v podzemní továrně Richard.


Zasutý dveřní otvor do chodby 107.
Zasutý dveřní otvor do chodby 107


Ze stěny místnosti pro ventilátor (č. 109), vyčnívají pozůstatky rozvodu filtrovaného vzduchu. Foto: Dalibor Hellebrant.
Ze stěny místnosti pro ventilátor (č. 109), vyčnívají pozůstatky rozvodu filtrovaného vzduchu.


Pohled na pozůstatky uložení pro prachové filtry v místnosti č. 109. Foto: Dalibor Hellebrant.Pohled na pozůstatky uložení pro prachové filtry v místnosti č. 109. Foto: Dalibor Hellebrant.
Pohled na pozůstatky uložení pro prachové filtry v místnosti č. 109.


V místnosti je zajímavý i způsob zajištění (vyztužení) části stropu. Ve všech stavbách, které patří k továrně Richard, jsou používaný jako nosníky betonové hranoly, nebo ocelové traverzy. Zde však můžeme spatřit ve stěnách zazděné zbytky dřevěných kulatin – sloupů. Dřevo již ve většině případů samozřejmě ztrouchnivělo. Následkem čehož i zde dochází k poměrně masivnímu hroucení vnitřních prostor.

Nutně si zde musím si zde položit otázku. Proč bylo použito toto řešení? Bylo to jenom nouzové – přechodné řešení a posléze se mělo vše vybudovat pečlivěji? Nebo již nebyl čas na pečlivější výstavbu. Těžko posoudit. Cihly jsou pečlivě obezděny okolo kulatin, proč tedy nebylo pro zajištění stropu použito železo betonu nebo traverz?
Podle zetlelých kulatin ve stěnách, lze usuzovat, že stejné zajištění stropu bylo použito i v dnes zřícené chodbě číslo 107.

Je čas se podívat na další místa.

Přes zával a následně kanceláře, se vracíme zpět do chodby 104. Zde nám ještě zbývá prohlédnout si rozestavěné toalety. Při naší návštěvě podzemí ještě spatříme mnoho toalet, ostatně pro několik tisíc plánovaných zaměstnanců budoucí strojírenské továrny, muselo být vybudováno určité sociální zázemí. V této častí podzemí jsou prostory budoucích toalet ve stádiu rozestavěnosti, a tak si můžeme prohlédnout, jak taková stavba probíhala. Můžeme spatřit záseky ve stěnách, přichystané pro dozdění cihlových příček, jinde naopak už jsou jednotlivé příčky vystavěny, nebo těsně před dokončením. Místy to vypadá jako by se zedník měl ještě vrátit…


Pohled do chodby č. 104. Foto: Hynek GazsiPohled do chodby č. 104.
Pohled do chodby č. 104.


Ve stěnách jsou připravené záseky pro vyzdění příček pro toalety.
Ve stěnách jsou připravené záseky pro vyzdění příček pro toalety.
Ve stěnách jsou připravené záseky pro vyzdění příček pro toalety.


Zde se již započalo s vyzdíváním Zdá se jako by dělník (vězeň) pouze na chvilinku odešel. Další důkaz toho, že podzemní továrna Richard nebyla nikdy stavebně dokončena.
Zde se již započalo s vyzdíváním.
Zdá se jako by dělník (vězeň) pouze na chvilinku odešel.
Další důkaz toho, že podzemní továrna Richard nebyla nikdy stavebně dokončena.


V podlaze je otvor pro nikdy neosazenou, záchodovou mísu.
V podlaze je otvor pro nikdy neosazenou, záchodovou mísu.


Revizní šachta pro čištění kanalizace.
Revizní šachta pro čištění kanalizace.


Na stěně se zachovalo i číslo chodby.
Na stěně se zachovalo i číslo chodby.


Je čas podívat se někam jinam. Na konci chodby č. 104, u nedokončených toalet, musíme opět zdolat hromadu vápence, která se nahrnula z chodby 95, kam se opět vracíme.
I zde vlastně jdeme na úrovni bývalého stropu. Za zády máme zával až ke stropu. Za závalem se ukrývá další místnost pro ventilátory. My však směřujeme nazpět k páteřní chodbě D.


V naší virtuální prohlídce přeskočíme podzemí, které je již popsané části v článku Chodba D, a přeneseme se až k hale číslo 125.)


V páteřní chodbě D odbočujeme vpravo, do chodby číslo 125.
V páteřní chodbě D odbočujeme vpravo, do chodby číslo 125.


V páteřní chodbě D odbočujeme doprava, do chodby číslo 125. I zde je původní podlaha zcela pokryta velkými, roztříštěnými a různě nakupenými bloky opadaného vápence. Tuto chodbu si postupně také prohlédneme, teď však odbočujeme do první chodby po naší pravé ruce, označené číslem 118.
Jedná se vlastně o poměrné krátké propojení dvou dlouhých chodeb (hal) 117 a 125. (Vzájemné propojení štol v této části vlastně připomínají jakýsi žebřík, přičemž pomyslné příčky tvoří krátké spojovací chodby, které máme v plánu prohlédnout). Již zmiňovaná chodba 118 je poseta opadaným vápencem. Na několika betonových sloupech jsou červenou barvou vyvedeny nápisy v azbuce. Vznik nápisů a kreseb je datován do období po osvobození, kdy se v podzemí pohybovalo vojsko Rudé armády.
V postupu do chodby 117 nám brání prohnutá cihlová zeď, za kterou lze otvorem spatřit obrovský naprosto neprostupný zával. Vracíme se o několik kroků zpět a odbočujeme do krátké spojovací chodby č. 119. Ta byla dříve také uzavřena cihlovou zdí.
Dnes již ze zdi zbylo pouze torzo, vysoké přibližně do pasu. Přelézáme jej a ocitáme se v úzké chodbě 120. Vše je poměrně značně poškozené, ale podle rozdrcených příček, detailů a celkového vzhledu zcela jasně určujeme účel této stavby. Další toalety. V zřícených místnůstkách leží na porcelánových záchodech kusy vzduchotechniky. Ze zdí trčí zbytky rozvodu vody k umyvadlům a splachovadlům. I zde by chodba měla navazovat na halu 117. Dokonce je zde i náznak původního otvoru pro dveře, avšak z otvoru trčí kusy velkých vápencových kamenů. I zde došlo k rozsáhlému závalu. Na opačné straně této chodbičky to vypadá jenom o trošku lépe. Také zde je otvor po dveřích zaplněn sutí, ale ne až po strop, a tak po menším horolezeckém výkonu, znovu stojíme v chodbě 125. Napříč přes chodbu je nevelká místnost i ta je však zapadaná a je zbytečné se zde dlouho zdržovat.


Pohled do části chodby 118. Za cihlovou příčkou v zadní části fotografie lze otvory v cihlách spatřit totální zával haly 117. Foto: Dalibor Hellebrant.
Pohled do části chodby 118.
Za cihlovou příčkou v zadní části fotografie lze otvory v cihlách spatřit totální zával haly 117.


Za rozdrcenou cihlovou příčkou lze spatřit původní číslo místnosti č. 119.
Za rozdrcenou cihlovou příčkou lze spatřit původní číslo místnosti č. 119.


Pohled za zřícené příčky. Zde se nacházejí další záchody pro strojírenskou továrnu Richard I.
Pohled za zřícené příčky.
Zde se nacházejí další záchody pro strojírenskou továrnu Richard I.


Zde byl dříve průchod do sálu 117…
Zde byl dříve průchod do sálu 117…


Zbytky armatur rozvodu vody.Sifon od výlevky.
Zbytky armatur pro rozvod vody.


Na „nároží“ bylo připevněno elektrické osvětlení.
Na „nároží“ bylo připevněno elektrické osvětlení.


Kabinky toalet. Nur für Männer.
Pohledy do WC.


Pozůstatky vzduchotechniky.Pozůstatky vzduchotechniky.
Pozůstatky vzduchotechniky.
Pozůstatky vzduchotechniky.


Na podlaze jsou střepy od nádobí…
Na podlaze jsou střepy od nádobí…


„Průchod“ do sálu 125.
„Průchod“ do sálu 125.


Zděná příčka místnosti 120, a potrubí vzduchotechniky.
Zděná příčka místnosti 120, a potrubí vzduchotechniky.


…místnost 126.
…místnost 126.


Po několika krocích znovu odbočujeme na pravou stranu do dalšího úzkého průlezu v chodbě 121. Vzhledově připomíná předchozí toalety. Tentokrát se však jedná o bývalé kanceláře. V jedné místnosti na zemi dokonce nacházíme množství drobných útržků papíru. Za desítky let je však vše tak poškozené, že jen občas můžeme zahlédnout části písmen.
Co se týká nálezů, tak samozřejmě, že před lety to bylo lepší, ale dnes je marná všechna snaha nalézt větší část dokumentu. Počítám, že ani nemá cenu psát, že původní prostup do chodby 117 je i zde beznadějně nepřístupný. Jediná cesta vede zapadaným otvorem po dveřích do chodby 125. Při pomyšlení, že by se venku něco utrhlo, nemám dobrý pocit. To by uzavřelo jakoukoliv možnost úniku a než by sem jednou někdo možná přišel… Rychle odsud pryč!


…místnost 126.
…místnost 126.


Pohled do chodby 121. Hromady materiálu na podlaze jsou v tomto případě dodatečně navezeny z prostoru upravovaných pro tehdy připravované prostory úložiště. Foto Dalibor Hellebrant.
Pohled do chodby 121.


Obezděné stěny v chodbě 121.
Obezděné stěny v chodbě 121.


Zde se utrhla část stropu, která poškodila cihlovou příčku.pohled do jedné z místností.
Pohledy do místností v chodbě 121.


Zde je podlaha doslova poseta útržky kartotéčních lístků.
Zde je podlaha doslova poseta útržky kartotéčních lístků.


Zrezivělé zbytky rychlovazače kancelářských desek.Na podlaze se povalují rozšlapané a potrhané útržky dokumentů.
Na podlaze se povalují rozšlapané a potrhané útržky dokumentů.Některé texty lze poskládat do souvislého textu… ELSABE AG…
Na podlaze se povalují rozšlapané a potrhané útržky dokumentů.


Zde býval průchod do sálu 117.Hromady vápence nahruté do bývalého průchodu k sálu 117
Zde byl průchod do sálu 117.


Jediná cesta, která vede zpět… Pokud by se něco utrhlo…
Jediná cesta, která vede zpět…


Stojíme opět v chodbě číslo 125. Tato podle mapy poměrně dlouhá chodba, je přibližně v polovičce její délky přehrazena cihlovou zdí. Barva i vzhled cihel je zřetelně novějšího data. Vysvětlení je jednoduché. Tato zeď pochází z doby rozšiřování úložiště.
Jediná možná cesta dál je tedy opět odbočit doprava, do úzkého průchodu podle cihlové příčky v chodbě číslo 122. Procházíme okolo řady dnes již samozřejmě zcela prázdných kanceláří. Jedná se o sestavu několika různě velkých místností. Každá místnost má svůj samostatný vchod v cihlové příčce, přičemž některé místnosti jsou ještě navzájem propojeny vnitřními průchody. Pod podrážkou nám občas křupne kousek skla nebo pukne drobný vápencový kamínek. Tu a tam lze zahlédnout části rozvodu pro osvětlení a v jedné z místností je doposud na zdi přišroubovaná rezavá plechová skříň. Na konci úzké chodby číslo 122 stojíme pře dalším závalem. Před námi se do výše zvedá hromada popadaných bloků vápence o různé velikosti – chodba 117.


Chodba u kanceláří v chodbě č. 122.
Chodba u kanceláří v chodbě č. 122.


Průchod do kanceláří.
Průchod do kanceláří.


Okno do chodby č. 125.
Okno do chodby č. 125.


Pohled na zvláštně řešený strop.
Pohled na zvláštně řešený strop.


Sběračům kovů naštěstí unikla na stěně připevněná plechová skříň. Podle zbytků kabelů ve spodní části skříně (na fotografiích nejsou zachyceny), lze usuzovat, že se jednalo o rozvodnou skříň.
Sběračům kovů naštěstí unikla na stěně připevněná plechová skříň. Podle zbytků kabelů ve spodní části skříně (na fotografiích nejsou zachyceny), lze usuzovat, že se jednalo o rozvodnou skříň.
Sběračům kovů naštěstí unikla na stěně připevněná plechová skříň.
Podle zbytků kabelů ve spodní části skříně (na fotografiích nejsou zachyceny), lze usuzovat, že se jednalo o rozvodnou skříň.


Zbytek papírového obalu.
Zbytek papírového obalu.


Pohled na spodní část závalu v chodbě 117. Zde lze spatřit, do jaké výše již dospělo řícení podzemí.
Pohled na obrovské bloky vápence zaklíněné o betonový nosník
Pohled na spodní část závalu v chodbě 117. Zde lze spatřit, do jaké výše již dospělo řícení podzemí.


Cesta na vršek závalu není jednoduchá, neboť musíme šplhat po velkých kusech opadaného vápence, a to co spatřujeme okolo sebe a nad hlavou, to nevěstí nic dobrého. Potichu, ale rychle se snažíme přejít pod hrozivým stropem. Po několika desítkách metrů přicházíme do zcela vybetonované části podzemí. Stěny i strop jsou vybetonovány do monolitu. Na podlaze lze spatřit vodou zaplněný čtverhranný otvor nevelké revizní šachty a základ pro uložení neznámého stroje, či zařízení včetně ohnutých kotevních šroubů. Pod závalem v pravé části chodby, vystupuje do podlahy zabetonovaná kolej o rozchodu 600 mm. Kolej však zcela nelogicky po několika metrech končí a dál je jen betonová podlaha. Těžko posoudit proč toto řešení. Je možné, že kolej byla určena pouze pro pojíždění nějakého menšího jeřábu.


Kompletně vybetonovaná část chodby 117. Proč, z jakého důvodu… Foto: Dalibor Hellebrant.
Kompletně vybetonovaná část chodby 117. Proč, z jakého důvodu… samé otázky, na které budeme dnes již těžko hledat odpověď.


V betonové chodbě lze spatřit kolej, která náhle končí v zachovalé betonové podlaze.
V betonové chodbě lze spatřit kolej, která náhle končí v zachovalé betonové podlaze (kolej lze spatřit v horní části fotografie).
V betonové chodbě lze spatřit i kolej, která náhle končí v zachovalé betonové podlaze.
Další otázky…


Hned za vybetonovanou částí haly se před námi se zvedá hromada dalšího závalu. Po levé straně je průchod do několika zděných místností v chodbě 124. Je zde trochu bahno a hrozí nebezpečí uklouznutí a pádu. Podlaha je částečně pokryta opadaným vápencem. V první místnosti, lze u stropu spatřit zbytky doposud odizolovaného rozvodu páry. Jinak nenacházíme nic zvláštního, pouze opadaný materiál ze stropu. V poslední místnosti je další novodobá cihlová zeď, která nás odděluje od „nově upravených“ prostor úložiště. Vracíme se zpět do chodby 117. Po několika metrech je před námi další z nových příček oddělující tuto část podzemí od „nově upravených“ částí připravovaného úložiště. Jediná cesta kam se zde dá dostat je jít doprava, kde vstupujeme do chodby 107. Ani zde není radno se moc dlouho zdržovat. Na podlaze je několik metrů opadaného materiálu v podobě velkých bloků a podle barvy kamenů lze usuzovat, že nedávno došlo k dalšímu odtržení části stropní desky – „víka na rakev“. A tak jenom velice krátce nahlédneme do chodby 113. Před námi je cihlová zeď s otvorem. Za zdí je obrovský zával až ke stropu. Člověk si zde připadá velice malý a při pohledu na masivní kusy opadaného kamene, také velice zranitelný. Rychle odtud pryč!

A to je vlastně vše co bylo možné v této části spatřit.
Opravdu nemá cenu se zde nějak zdržovat. Spletí chodeb se vracíme nazpět do páteřní chodby D.


Vstup do místnosti č. 113.
Vstup do místnosti č. 113.


Zachovalé, izolované potrubí parovodního vytápění.
Zachovalé, izolované potrubí parovodního vytápění.


Poznámka.
Uvedený popis je poplatný době vzniku této stránky.
Podzemí továrny Richard, bylo a je neustále v „pohybu“.
Některé zde popisované lokality jsou již pouze minulostí…


Naposledy upraveno 3. 4. 2013


předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.