Temná minulost druhé světové války

Vyhledávání

V podzemí Richard II - úložiště

Staré prostory dolu



Richard II

(uvnitř původních prostor dolu)


Nová podoba této stránky se připravuje…



Díky vstřícnému přístupu společnosti SURAO, mi byla v roce 2003 umožněna návštěva nepoužívaných původních prostor dolu Richard II. Přístup do těchto prostor byl umožněn při příležitosti geotechnické prohlídky nepoužívaných prostor úložiště. Po průchodu hlavních chodeb úložiště, se dostáváme ke kovové mříži a nastává tak dlouho očekávaná prohlídka části stařin dolu Richard II. Kovová mříž je odemčena, procházíme krátkou spojovací chodbou, odkud se dostáváme do původní páteřní chodby F, (na mapách značené číslicí 1). Já mohu konečně znovu spatřit nahrubo vytesané chodby ve vápencové skále a cítit charakteristický „pach“ nekonečných chodeb.


Poznámka.
Kvalita fotografií je poplatná době jejich vzniku a použitému zařízení.
Děkuji za pochopení. 


První část přístupové chodby do stařin dolu – Richard II.
První část přístupové chodby do stařin dolu – Richard II.


V poměrně úzké propojovací chodbě lze zahlédnout pozůstatky kabelů. V podlaze jsou místy částečně patrné prohlubně po pražcích úzkokolejné dráhy. Občas zakopáváme o ztrouchnivělé pozůstatky výdřevy, porůznu se povalující v chodbě. Stěny mají asi do výše 0,5 m cihlovo-betonový sokl. přicházíme se k dalším vratům, tentokrát z plechu. Po jejich odemčení jsme konečně ve stařinách dolu Richard II.


Po několika metrech se skutečně dostáváme do nepoužívané části.
Po několika metrech se skutečně dostáváme do nepoužívané části.


Úzká spojovací chodba se zvětšuje asi do dvojnásobné velikosti, u stěn je na několika místech možné spatřit několik betonových podpěrných sloupů různého tvaru. Doposud částečně pokrytých pozůstatky ztrouchnivělého bednění. Bednění se již při letmém dotyku částečně rozpadá a obnažuje hrubý beton. Na počvě se ve změti drobných vápencových kamenů povaluji kusy plechu (možná se jedná o stará vrata či pozůstatek plechové skříně – na podrobnější průzkum není čas). Celistvé vápencové stěny a strop této chodby, přecházejí asi metr nad zemí do znatelně odlišného materiálu. Je li (v této části) vápenec světle šedivý a bez viditelných puklin, pak spodní partie stěny je znatelně tmavší a značně drolivá (Jedná se o spodní slínovcovou vrstvu přičemž sedimenty v podloží i nadloží jsou v celém komplexu prakticky stejné a vápencová lavice vykliňuje směrem k R III – zdroj SURAO).


Podlaha je pokryta zbytky ztrouchnivělé výdřevy a bednění po betonáži, vše je doplněno sutí a kameny vápence.Podlaha je pokryta zbytky ztrouchnivělé výdřevy a bednění po betonáži, vše je doplněno sutí a kameny vápence.

Podlaha je pokryta zbytky ztrouchnivělé výdřevy a bednění po betonáži, vše je doplněno sutí a kameny vápence.
Podlaha je pokryta zbytky ztrouchnivělé výdřevy a bednění po betonáži, vše je doplněno sutí a kameny vápence.


Pokračujeme dál. Po jedné straně chodby míjíme z cihel vystavené příčky s otvory pro dveře. Vrchní část jedné z cihlových stěn stěny je v horní části přerušována větracími průduchy. (bohužel i zde mě nedostatek času nedovolil podrobnější prohlídku, a proto nemohu popsat co je za cihlovou příčkou).


Popraskané zdi vestaveb místností neznámého významu.Popraskané zdi vestaveb místností neznámého významu.
Popraskané zdi vestaveb místností neznámého významu.


Cihlové a betonové pozůstatky, jsou v těchto místech poslední známkou toho, že důl byl přetvářen v továrnu. V další části dolu není možné až na pár výjimek nic podobného spatřit. Výjimkou byl pouze osamocený cihlový sloup u stěny jedné z chodeb (Chodby navazující na prostory úložiště radioaktivních odpadů – Richard II, jsou zazděny a v některých bylo možné spatřit i betonovou klenbu a cihlové stavby, ani zde jsem neměl možnost podrobnější prohlídky).


Jak se vzdalujeme od přístupové chodby, vrstva opadů mohutní a i zde ještě občas zahlédneme části cihlových staveb.Jak se vzdalujeme od přístupové chodby, vrstva opadů mohutní a i zde ještě občas zahlédneme části cihlových staveb. Zde se například zachoval sloup, který částečně podpírá.
Jak se vzdalujeme od přístupové chodby, vrstva opadů mohutní a i zde ještě občas zahlédneme části cihlových staveb.


V další části dolu již je vzhled poněkud jednotvárný. Na počvě se hromadí obrovské kusy balvanů z opadaného stropu, které si svou velikostí nijak nezadají z Richardem I. I zde se čas od času utrhne celá stropní deska, která se roztříští o podlahu. Podle ničeho se nedá usoudit, zda se deska utrhla včera, nebo před dvaceti lety – v těchto místech se čas zastavil (podle geotechniků, je vznik většiny opadů datován do doby rozšiřování dolu ve čtyřicátých letech – zdroj SURAO).


Dostáváme se do stařin původního dolu a míjíme obrovské opady bloků vápence.Dostáváme se do stařin původního dolu a míjíme obrovské opady bloků vápence.

Dostáváme se do stařin původního dolu a míjíme obrovské opady bloků vápence.
Dostáváme se do stařin původního dolu a míjíme obrovské opady bloků vápence.


Dostáváme se na konec chodby 38. U stěny je v podlaze asi dva metry široká a stejně tak hluboká prohlubeň. Zde se nachází na mapě neoznačený větrací vrt (na povrchu „křivá“, kovová větrací šachta). Ve stropu je možné spatřit nenápadný otvor o průměru asi 30 cm, ze kterého kape voda. Stropní deska vykazuje pukliny a tak se raději vzdalujeme do bezpečné vzdálenosti. Jediné co je zde zajímavé, je právě již zmiňovaný otvor, ve spodní části. Právě zde bych spíše předpokládal nateklé bahno a rozsáhlejší poškození – oproti okolní zařícené podlaze. Zde je však znatelná prohlubeň??


Spodní část vrtané větrací šachty na konci chodby č. 38.
Spodní část vrtané větrací šachty na konci chodby č. 38.


Opouštíme chodbu č. 38 a přesunujeme se do chodby č. 39. V místě kde podle plánu má být propojovací chodbička z č. 41 do č. 40, ve které se má nacházet další z hlavních větracích šachet číslo 5. (Na mapě není značena. Podle mapy technologie, zde měla být vybudována hlavní větrací šachta č. 5. Je otázkou zda se vůbec začalo se stavbou této šachty. Je dosti možné, že pokud byla šachta skutečně vyražena, tak pouze nahrubo, bez vyzdívky. Na povrchu a ani v místě zřícení této šachty není možné najít jedinou cihlu a nacházíme pouze totálně zařícenou chodbu, plnou velkých vápencových kamenů). Vracíme se nazpět a tuto část obcházíme přes vedlejší štolu, odkud se dostáváme se do chodby č. 40. Místo chodby č. 41, nacházíme pouze hromadu kamenů. V těchto místech je však navíc promíchaná s bahnem a jílem, což je neklamná známka toho, že až do těchto míst došlo k průniku – průsaku zeminy a bahna z povrchu (Toto je spodní část propadu na poli nedaleko „křivé“ větračky).


Pohled na suťový kužel sesuté hlavní větrací šachty č 5. u propojení chodeb 40 a 41.Pohled na suťový kužel sesuté hlavní větrací šachty č 5. u propojení chodeb 40 a 41.
Pohled na suťový kužel sesuté hlavní větrací šachty č 5. u propojení chodeb 40 a 41.


Navracíme se do chodby č. 38 a po několika krocích přicházíme k další z mnoha částečně zařícených chodeb, nesoucí číslo 42. Toto část dolu je podle mne významná, neboť chodba pokračuje do prostor Richardu III.,(Ani tam však naše kroky dnes nesměřují – já narychlo pokračuji ještě o kus dál do chodby, abych se dostal alespoň na začátek Richardu III., Skupinka však pokračuje dál, já se musím urychleně vrátit). Tímto zběsilým tempem pokračujeme dál, až do jedné z chodeb, kde je možné spatřit pozůstatky dřevěné výdřevy propírajících strop. Dřevo, jako ostatně všechno okolo je ztrouchnivělé, ale stále má svůj původní tvar a naznačuje své původní poslání. Další zbytky stojek se porůznu povalují na podlaze a na některých je možné spatřit původní porcelánové izolátory místy i s kabelem rozvodu elektrického osvětlení.


Doposud stojící ztrouchnivělé stojky v jedné ze štol.Doposud stojící ztrouchnivělé stojky v jedné ze štol.

Doposud stojící ztrouchnivělé stojky v jedné ze štol.
Doposud stojící ztrouchnivělé stojky v jedné ze štol.


Pozůstatky elektrického rozvodu osvětlení.
Pozůstatky elektrického rozvodu osvětlení.


Toto je pro dnešek nejvzdálenější část dolu, kam jsme se stihli podívat. Pořizuji několik fotografií a po chvilce odpočinku procházíme jednou z chodeb zpět do chodby F. Po levé straně míjíme zazděné prostory úložiště. V jedné z chodeb je možné na stěnách spatřit křídou zakreslené tlusté čáry, původně patrně sloužící jako vodítko pro vztyčení dřevěných stojek, z nichž jedna se doposud zachovala.


Zapomenutá stojka vedle stěny, na které jsou doposud křídou zakresleny místa pro usazení dalších sloupů výdřevy.Zapomenutá stojka vedle stěny, na které jsou doposud křídou zakresleny místa pro usazení dalších sloupů výdřevy.
Zapomenutá stojka vedle stěny, na které jsou doposud křídou zakresleny místa pro usazení dalších sloupů výdřevy.


Při válečných stavebních úpravách byla tato štola zahloubena až do podloží. Ve spodní části chodby je znatelný pruh vydrolené slínovcové vrstvy.Při válečných stavebních úpravách byla tato štola zahloubena až do podloží. Ve spodní části chodby je znatelný pruh vydrolené slínovcové vrstvy, která je částečně nastříkaná izolační hmotou černé barvy.
Při válečných stavebních úpravách byla tato štola zahloubena až do podloží. Ve spodní části chodby je znatelný pruh vydrolené slínovcové vrstvy.


Po nástřiku izolační pryskyřicí byla vrstva slínovců obezděna betonem.
Po nástřiku izolační pryskyřicí byla vrstva slínovců obezděna betonem.


Ve stařinách dolu Richard II, je možné pozorovat mohutné opady stropů. V některých místech praskají i stěny. *(celý navštívený prostor byl upravován roku 45 probírkovými pracemi, a často lze najít i stopy po této činnost. Dřevěné výztuže měly snížit riziko závalu bezprostředně po odstřelech, kdy nebyl dosažen rovnovážný stav a docházelo k velkým opadům – zdroj SURAO).

Na stěnách je doposud zachovalé číslování chodeb. Bohužel některá čísla se na dostupných mapách nedají najít. Jedna z chodeb, má číslo dokonce třímístné a barevně zcela odlišné. Občas jsou na stěnách vyznačeny barvou jakési pracovní značky.


Na stěnách je doposud čitelné původní číslování chodeb.Na stěnách je doposud čitelné původní číslování chodeb.

Na stěnách je doposud čitelné původní číslování chodeb.
Na stěnách je doposud čitelné původní číslování chodeb.


Existují však i čísla, která nekorespondují s označením na mapách. Je možné, že číslo 313 je pouze pozůstatek nějakého vyměřování.
Existují však i čísla, která nekorespondují s označením na mapách. Je možné, že číslo 313 je pouze pozůstatek nějakého vyměřování.


Železobetonové nosníky v propojení chodeb č. 42 (RII) a 54 (RIII). Za nosníky již začíná nejméně prozkoumané podzemí Richard III…Železobetonové nosníky v propojení chodeb č. 42 (RII) a 54 (RIII). Za nosníky již začíná nejméně prozkoumané podzemí Richard III…
Železobetonové nosníky v propojení chodeb č. 42 (RII) a 54 (RIII). Za nosníky již začíná nejméně prozkoumané podzemí Richard III…


(Doplněno 16. 6. 2004)

Po několika desítkách let, byla probourána cihlová zeď zamezující přístup do nepoužívaných chodeb číslo 8,9, a 12. Otvorem probouraným v cihlové příčce oddělující používanou transportní štolu č. 15 a nepoužívanou chodbu č. 12, se nám podařilo projít přibližně do střední části chodby číslo 8. Zhruba 80m dlouhá chodba č. 8 je na obou stranách uzavřena cihlovými příčkami, které ji oddělují od využívaných prostor úložiště. Zhruba ve třetí třetině chodby č. 8, je na levé straně směrem od vchodu, krátká odbočka do chodby č. 9, ukončené po několika metrech čelbou. (Svou velikostí, vzhledem a stupněm zařícení, jsou tyto tři chodby nejvíce srovnatelné s chodbováním Dolu Richard I v okolí páteřní chodby C). Počva je pokryta opadem vápenců (velké a celistvé bloky) a jílovců (plátky horniny o síle cca 2 cm). Strop chodby je členitý a v různém stádiu soudržnosti. Na některých místech stropu je možné spatřit pukliny, na kterých se nedá poznat, kdy se stropní deska odtrhne. Zeď je na některých místech obezděna betonovým soklem nestejné výšky. Občas je možné spatřit popadané a ztrouchnivělé stojky původní výdřevy. Na stěnách lze doposud zahlédnout izolátory a kabeláž původního elektrického osvětlení této části dolu. V zadní části chodby číslo 8. byla pravděpodobně betonářská linka. Doposud je zde možné zahlédnout pytle od cementu (přeměněné v kámen), malou hromadu písku, lopatu a další známky částečně vysvětlující využití této části chodby.


Pohled do „nově“ otevřených prostor.Pohled do „nově“ otevřených prostor.
Pohled do „nově“ otevřených prostor.


Od doby výstavby továrny Richard II na podlaze doposud leží hromada pytlů s cementem. Foto: M a P. Němcovi Od doby výstavby továrny Richard II na podlaze doposud leží hromada pytlů s cementem.
Od doby výstavby továrny Richard II na podlaze doposud leží hromada pytlů s cementem.


A stejně jako ve stařinách i zde leží popadané a ztrouchnivělé stojky. U stěn je betonový sokl zakrývající obnažené slínovce.A stejně jako ve stařinách i zde leží popadané a ztrouchnivělé stojky. U stěn je betonový sokl zakrývající obnažené slínovce.
A stejně jako ve stařinách i zde leží popadané a ztrouchnivělé stojky. U stěn je betonový sokl zakrývající obnažené slínovce.


Hromady opadaného vápence a jílovce. Foto: M a P. Němcovi
Hromady opadaného vápence a jílovce. Foto: Martin Majer.Hromady opadaného vápence a jílovce. Foto: Martin Majer
Jinde přelézáme hromady opadaného vápence a jílovce.


Všechny přístupové chodby jsou z doby výstavby úložiště uzavřeny cihlovou příčkou. Vznik některých příček je datován výstavbou továrny v roce 1944 – 45 (žluté cihly). Vyzdívky z „červených“ cihel jsou mladšího data (výstavba úložiště v letech 1960 až 1964). Foto: Martin Majer.Foto: Martin Majer.

Všechny přístupové chodby jsou z doby výstavby úložiště uzavřeny cihlovou příčkou. Vznik některých příček je datován výstavbou továrny v roce 1944 – 45 (žluté cihly). Vyzdívky z „červených“ cihel jsou mladšího data (výstavba úložiště v letech 1960 až 1964). Foto: M a P. NěmcoviVšechny přístupové chodby jsou z doby výstavby úložiště uzavřeny cihlovou příčkou. Vznik některých příček je datován výstavbou továrny v roce 1944 – 45 (žluté cihly). Vyzdívky z „červených“ cihel jsou mladšího data (výstavba úložiště v letech 1960 až 1964). Foto: M a P. Němcovi
Všechny přístupové chodby jsou z doby výstavby úložiště uzavřeny cihlovou příčkou.
Vznik některých příček je datován výstavbou továrny v roce 1944 – 45 (žluté cihly).
Vyzdívky z „červených“ cihel jsou mladšího data (výstavba úložiště v letech 1960 až 1964).


Tím končí naše výprava ve stařinách podzemí Richard II, Vracíme se zpět. Znovu procházíme do již navštívené části dolu, míjíme již popisované betonové podpěrné klenby a vcházíme do prostor současného úložiště.

Po pravdě musím napsat, že pro nedostatek času a pro snahu o hledání nejlepších míst, pro fotografování (což se mě zase nakonec stejně nepovedlo) jsem neměl možnost, důkladnější obhlídky prostor. Budu tedy vycházet pouze z toho, co jsem měl možnost spatřit.

Všechny navštívené prostory, (kromě počáteční partie) nenesou viditelné známky budování továrny. Zdá se tedy, že až do těchto míst výstavba nepokročila-případně se s ní zde ani nepočítalo (proti tomu však hovoří nákresy v plánech chemie). Pokud je možné v hromadách opadu spatřit podlahu, pak je suchá, bez známek navršení nepoužitelného vápence, tak jako ve všech prostorách, kde probíhala těžba. Pohyb ve všech prostorách je značně ztížen jednak hromadami nestabilních kamenů a neustálím hlídáním stropu, na němž jsou místy znatelné pukliny větrajícího vápence. Na stropě se občas objevují kapičky vody. Zde je však předpoklad, že se jedná o zkondenzovanou vodu z propadu větrací šachty. Vzduch je ve stařinách dolu Richard II poměrně dobře dýchatelný bez známek CO2 – což bylo potvrzeno měřením. Není zde však žádná známka znatelného proudění vzduchu.


Plán rozmístění provozů v Richardu II. (zdroj – Archiv Památníku Terezín). Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín.
Plán rozmístění provozů v Richardu II.
(zdroj – Archiv Památníku Terezín).
Mapa je přechovávána v archivu Památníku Terezín.


Na závěr nezbývá než znovu poděkovat vedení SURAO, za umožnění těchto pro mě velice poučných návštěv, při nichž jsem měl možnost spatřit další části doposud zapovězených a neznámých prostor.



předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek


Web Archiv Tyto stránky jsou od 26. 1. 2007 zařazeny
do fondu České národní bibliografie.
Budou trvale uchovávány a archivovány Národní knihovnou České Republiky
a online zpřístupňovány na www.webarchiv.cz.
CC Obsah stránek © 2000–2014 Roman Gazsi, grafické zpracování © 2011 MARF s.r.o.
Technické řešení © 2010–2014 Dalibor Hellebrant.
Obsah stránek je k dispozici s licencí Creative Commons, výjimkou mohou být některé fotografie, u nichž (popř. v zápatí článku) je uvedena jiná informace o autorství než Richard-1.com.