Pevnost Terezín.

Když rakouský panovník a císař Karel VI. poznal, že nemá a nebude mít mužské potomky, rozhodl a poté dohodl s řadou evropských panovníků, že po jeho smrti usedne na trůn jeho nejstarší dcera, Marie Terezie. A tak se taky v roce 1740, když císař zemřel, stalo.

Jenže ne všichni panovníci na tuto pragmatickou sankci (jak dějiny toto rozhodnutí pojmenovaly) přistoupili. K nejnespokojenějším z těch, kteří tak přišli o možnost připojit habsburskou říši ke svým državám, patřil pruský král Fridrich (Bedřich) II. Ten pragmatickou sankci neuznal a začal s Marií Terezií válčit.

 

Aby chránila zemi před vpády pruských vojsk, rozhodla Marie Terezie (a její syn Josef, který byl v té době jejím spoluvladařem a nejvyšším poradcem ve věcech vojenských) v roce 1780 zbudovat dvě pevnosti, které by chránily severní hranice její říše – jednu na soutoku Labe a Metuje nedaleko Náchodské branky, druhou na soutoku Labe s Ohří, poblíž Travčič a Německých Kopist.

 

V úterý 10. října 1780 přijel do pevnosti, jež dostala na počest panovnice jméno Theresienstadt, Terezín, císař Josef, k položení základního kamene.

Uvnitř pevnosti pak vyrostlo město, které začalo žít svým všudypřítomností vojáků poznamenaným životem. V korunních hradbáchpevnosti, které chránily jedno z nejdůležitějších obranných zařízení – stavidla, jimiž bylo možno zaplavit hradební příkopy a rozsáhlé zátopové kotliny okolo pevnosti, v takzvané Malé pevnosti, byla ještě v c. k. dobách zřízena vojenská věznice (a v ní vězněna řada odpůrců monarchie) a za okupace zde bylo nechvalně proslulé vězení pražské geheime staatspolizei, gestapa. Z města samotného byla většina jeho obyvatelstva vysídlena a okupační moc v něm zřídila židovské ghetto.

Pevnost (nikdy o ní nebylo bojováno, nikdy – ač patří mezi nejmodernější a nejdokonalejší bastionové pevnosti na celém světě – neměla příležitost prokázat svou obrannou sílu) a její fortifikace za ta léta pomalu chátrala. Až v posledních desetiletích (a zejména od devadesátých let), kdy začal mohutnět zájem o historii vojenství, se tento proces zastavil a pomalu začal obracet k lepšímu.

 

Jenomže pak přišel osudný 15. srpen 2002…

Stalo se něco, s čím nikdo, ani projektanti pevnosti, nikdy nemohl počítat – od Labe, asi pět kilometrů vzdáleného, se proti proudu pokojné Ohře přivalila mohutná záplavová vlna, která město a všechno okolo, zaplavila místy až do výše dvou metrů. Přišla minimálně pětisetletá voda.

Během několika hodin se pod hladinou kalné vody ocitl systém hradebních  příkopů a spoustu zahrádek v nich, střed města, Malá pevnost, Národní hřbitov, cesty, pole a louky - a pochopitelně i pětadvacetikilometrový labyrint podzemních chodeb, podkopového obranného systému pevnosti a jeho kasemat -

Tisíciletá voda...

Znamenala definitivní konec obdivované josefínské fortifikace?

Utopila již téměř čtvrttisíciletou slávu Terezína?

Roman Gazsi

na úvodní stránku >> pevnost Terezín