Konec války – osvobození

Jak to vlastně bylo s továrnou Richard na konci války?

Máme přinejmenším dva popisy toho, jak to „opravdu bylo“…

Nejprve dáme přednost ženě, i když tento popis je velice nepravděpodobný. Ostatně porovnejte obě tak rozporuplné verze…

Zde je odkaz na stránku, kde je popsáno složité hledání a posléze i nález vstupu do podzemí Richardu I, tak jak to ve své knize popisuje Marie Alexandrovna Fortusová

^{(Jedná se pouze o zkrácenou část článku – knížky, která se týká přímo Richardu. Článek je v původní podobě, pouze sporné a zajímavé části jsem doplnil svým komentářem.)} 

Druhá verze je diametrálně odlišná a o mnoho věrohodnější než nám překládá M. A.Fortusová. Přesto však je zarážející, kolik se mi již podařilo zaznamenat různých popisů „jak to doopravdy s osvobozením továrny Richard bylo“.

Následující řádky uvádí zatím poslední variantu událostí.

Práce v podzemí Richardu pokračovala až do květnových dnů 1945. Na přelomu dubna a května 1945 Richard sice opustila většina civilních inženýrů, avšak vězňové nastoupili na směny ještě v prvním týdnu května 1945.

5. května 1945 odpoledne (někde je udáváno 2. či 3. května) se konal v koncentračním táboře Litoměřice každodenní společný velký apel. Před vězně předstoupil lagerführer Panicke. Neozvalo se obvyklé „Achtung! Mütze ab!“, ale velitel tábora oslovil vězně v přibližně takovémto projevu:

„Meine Herrn… válka skončila, Hitler je mrtev… tábor bude rozpuštěn a vy budete propuštěni.“

Jeden z posledních koncentračních táborů druhé světové války tak přestal existovat. Nebyl vlastně osvobozen, ale zrušen… V prostoru Richardu zůstaly pouze zbytky strážního oddílu a v přilehlém táboře nemocní a nepohybliví vězni. První snahou vyhladovělých vězňů bylo opatřit si jídlo, vrhli se proto ke kuchyni. Pak následovalo vyřízení účtů s kápy. Ozbrojený zbytek strážní jednotky však zjednal v táboře znovu pořádek. V té době do Litoměřic přijel agent gestapa – Hans Cohen. V pondělí 7. května (nebo v úterý 8. května??) kontaktoval hejtmana města Litoměřic Kleina, kterého žádá o podporu střežení továrny, v níž je mnoho zbraní. Má obavu, aby se jich vězňové nezmocnili. Kromě toho dodává, že z rozkazu Himmlera má vyhodit do povětří podzemní provozy. (samostatná stránka k tomuto tématu se připravuje). (Cohen, který již předtím podobným způsobem zlikvidoval 8 jiných táborů a za jehož dopadení nabízela americká armáda odměnu 50 000 USD), začal rozmísťovat nálože k zahlazení stop po německé činnosti v podzemí Bídnice. K odpálení náloží mělo dojit 8. května (nebo 9. května??) v 6 hodin. K výbuchu naštěstí nikdy nedošlo. Proč? O tom se můžeme pouze dohadovat. Avšak i na tuto „záhadu“ existují opět minimálně 2 vysvětlení. (samostatná stránka k tomuto tématu se připravuje).

Část výpovědí mjr. Josefa Škobise týkající se Hanse Cohena.
(výpověď je pod kat. číslem A11 958 – přechovávána v archivu Památníku Terezín)

10. května přijíždí československé a sovětské jednotky vedené sovětským velitelem, gardovým majorem Ševljudčenkem. Obsazuje město, koncentrační tábor Litoměřice a Ševljudčenko se stává vojenským velitelem města. O závod Richard až do 15. května nejeví zájem. Továrna je v té době střežena (pravděpodobně) čsl. stráží.

Ke změně situace dochází 16. května 1945, kdy Šeludčenko žádá, aby jeden čsl. důstojník zavedl na závod Richard sovětskou stráž, která pak vystřídá naši stráž. Je velmi pravděpodobné, že teprve nyní sovětské velitelství dostává nové pokyny o Richardu a jeho zajištění. Richard se stává válečnou kořistí sovětské armády.

Pátráním je zjištěno, že jsou zde ještě 3 inženýři továrny Richard, a to:

Ing.Volk – hlavní inženýr továrny Richard Ing. Spoida Pavel (samostatná stránka k tomuto tématu se připravuje). Ing. Blümel – Jméno Ing. Blümela se ve výpovědi vyskytuje pouze jednou a další souvislost se mi zatím nepodařilo najít.

18. května je provedena prohlídka závodu Richard komisí ve složení: plk. Josef Tomeček, mjr. Josef Škobis, mjr. František Slípka a Ing Spoida (ano, je to opravdu jeden ze 3 inženýrů továrny a v této chvíli má za úkol ukázat nálože umístěné v podzemí. Tak mě napadá kacířská myšlenka, kdopak to ještě asi doprovázel Cohena při kladení náloží?)

Teprve až 25. května provádí pplk. Ing. Růžička odstranění rozbušek a náloží a jejich odvoz. Celkem asi 6 pětitunových nákladních automobilů odváží svůj náklad do pracháren. V podzemí zůstala naplněna již pouze hlavní komora (skladiště trhavin??). Než došlo k odvozu i tohoto skladiště, vybuchla 28. července 1945 prachárna u silnice Terezín – Hrdly, dne 31. července 1945 prachárna v Ústí nad Labem a později ještě prachárna v lese u Travčic. Jako příčina byl uveden svoz trofejního materiálu a jeho velké soustředění na jedno místo. (I když aby jen tak z ničeho nic vybuchly 3 prachárny, mi připadá jako moc velká náhoda.)

26. května opouští sovětská posádka Litoměřice. Mjr. Škobis přebírá od majora Ševljudčenka mezi jiným i 7 plánů dolu Richard. Ze zásob stavebního materiálu závodu Richard jsou prováděny opravy litoměřických domů porušených náletem.

28. května přijíždí do Litoměřic skupina sovětských důstojníků z Drážďan. Dva dny prohlížejí všechny 3 sekce továrny (Richard I, Richard II a Richard III).

V závodě Richard je strojní vybavení stále čištěno a udržováno. Tato situace však netrvá dlouho, protože nejsou peníze na úhradu mezd pro civilní zaměstnance.

Na hřbitově v Litoměřicích je hrob na památku všech padlých při osvobozování města

_____________­________________________­___

Mimo jiné použity informace nebo části článků:

Archiv Památníku Terezín:

• Výpověď – Josefa Škobise. (Bývalý důstojník ČSLA, v době války zástupce ilegální organizace, po osvobození člen velení Litoměřické posádky).Výpověď je pod kat. číslem A11 958 – přechovávána v archivu Památníku Terezín
• sborník „Koncentrační tábor Litoměřice 1944–1945“, který byl sestaven z příspěvků mezinárodní konference v Terezíně, konané 15. – 17. listopadu 1994.

Naposledy upraveno 14. 12. 2011

předcházející článek | zpátky nahoru | následující článek